OPĚT SE TOULÁM...

sama po okolí. Jakmile přichází podzim a zima, musím se přinutit ke každodenním procházkám venku. Chybí mi pobyt na zahradě od jara do podzimu kdy jsem v nestálém pohybu a jakmile zahradu zazimujeme, musím ven. Snažím se dodržovat každodenní rituál a tak nastává můj čas krátkých, rychlých procházek, které se mnou můj muž nechce absolvovat z důvodů, že prý chodím děsně rychle.

Já to vím a když jdeme spolu, snažím se přizbůsobit své kroky jeho tempu (což mi někdy připadá jak tempo hlemýždí :o), ale chápu to).

Já to mám po mamince. Ta do poslední chvíle dokud mohla a chodily jsme spolu na procházky, pokaždé nasadila tempo a rázovala jak zamlada. Vždy jsem se jí divila a zpomalovala ji. Nyní se chovám přesně stejně.

V neděli jsem si dala trasu směr hřbitov, že zapálím rodičům svíčku, očistím prostor od napadaného listí a půjdu zpět.

Šla jsem cestou kolem domu, kde mamka v posledních letech svého života bydlela v malé garsonce. Podívala jsem se do druhého patra, na okna, balkon a najednou mi hrkly slzy do očí. Mazala jsem rychle dál.

Tolik se mi zastesklo. Letos je to deset let...

 

 Vždy při procházkách si v duchu říkám, že žiju sice v malém, ale tolik hezkém městě. Plno zeleně kolem sebe máme nadosah, lesy, louky, potoky, rybníky. Žiji zde od narození a už si neumím přestavit, že bych místo svého života změnila.

Vracela jsem se jinou cestou a to kolem nádraží.

Uvědomila jsem si jak krásně tuto starou budovu opravili a že takových opravených míst je v našem městě mnoho.

A to je moc dobře.

 

Malé hejno holubů před nádražím se ke mně začalo přibližovat, až jsem se zastavila a rychle vytahovala foťák.

Je mi jasné, že se domnívali jak jim něco dobrého hodím, ale já měla mošničku prázdnou :o).

Tak holoubci moji, někdy příště...

 

 

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA...

se o trn píchla a usnula. Já se v sobotu o trny šípkové růže píchla tak často, že jsem se až divila, že jsem u těch keřů také neusnula.

Vyrazila jsem na mé občasné toulání s košíčkem a zamířila tam, kde rostou keře šípkové. Už bylo na sběr skoro pozdě, hubovala jsem si, že jsem měla vyrazit alespoň před 14 dny, ale přeci jen jsem ještě šípky nasbírala.

- má představa byla o větším  množství šípků, ale byla jsem vděčná i za toto -

 Vzala jsem si sebou foťák, pár fotek nafotila, ale počasí bylo spíš pošmourné, každopádně ne slunečné a tak se některé ani nedají použít.

I tak jsem byla ráda, že jsem venku, protože večer nás čekalo posezení s kamarády na večeři s výběrem z hovězích specialit v místní restauraci, a to jsem potřebovala mít pěkně místo v bříšku a být vyvětraná na čerstvém vzduchu :o).

- micku jsem rušila na číhané :o)) -

Nasbírané šípky jsem očistila, opláchla a přesunula na plata do sušičky.

Jsem zvědavá jak sušení dopadne a těším se na první čaj.

Na zimu jsem připravená čím dál tím víc...

________________________________________

Dovětek pod čarou :

Večer se velmi vydařil, ochutnávali jsme dobroty z hovězího masa - pikantní tataráček, bylinkový tataráček, hovězí carpaccio byla nabídka  předkrmů, steaky, hovězí líčka, tatarák, XXL burger, XXL steak výběr z hlavního jídla a sladká tečka na konec buď créme brullé či cheecake se švestkami. Ani mne nenapadlo fotit alespoň na mobil :o)))) jak jsem si lebedila.

Kdepak, já bych prostě nemohla být vegetarián, bohužel. Sice jím mraky zeleniny, protože ji mám velmi ráda, ale maso bych vynechat ze svého jídelníčku nemohla. Jsem naprostý všežravec...

Jo a popíjely jsme s kamarádkou bílé víno Tramín červený a chlapi samozřejmě pivo. Já vím, že k hovězímu je vhodnější červené, ale já ho nějak nemůžu. Jakmile si dám skleničku, hořím jak svíčka :o)), tváře jak Marfuša a mohla bych sedět v tílku jaké je mi horko.

Ála

_________________________________________

VĚTŠÍ HÁČKOVACÍ PROJEKT...

se mi rodil v hlavě již delší dobu. A začala jsem ho realizovat v pondělí. Dorazila objednaná příze na deku.

Docela jsem se rozmýšlela jakou přízi zvolit, aby se deka dala prát v pračce, aby s ní nebyla žádná zvláštní práce při údržbě a aby  taky trochu vydržela. Pro sebe jsem loni háčkovala z vlny od Dropsu Baby merino a ta je úžasná, lehounka, teplá, velmi příjemná.

Při praní se však musí dávat pozor, nízká teplota, sušit volně, přeci jen je to vlna.

A tak jsem raději zvolila 100% Acryl a to přízi  Elian - Nicky, dva odstíny šedé a světle zelenou, barvy které se objevují v bytě těch, kteří budou obdarováni. Tato příze má také solidní návin, 50 g cca 152 m. Háčkuji háčkem číslo 4.

- barvy se mi moc líbí, přesně takové jsem si představovala -

- klubíčka ubývají, snad množství vystačí -

 

 Hned ten večer jsem se pustila do háčkování a jsem nadšená, jak mi deka rychle přibývá. Zvolila jsem vzor babiččiných čtverců (Granny square), který jsem již jednou použila na deku dětskou pro našeho Jonáška, a byla to dobrá volba i tentokrát.

Tentokrát jsem postupovala jinak a začala jsem řetízkem, který jsem obháčkovala první řadou z obou stran a pak jsem v rozích začala rozšiřovat.

Po dnešním změření má deka rozměry 80 x 100, to je samozřejmě ještě na deku, pod kterou se má člověk zachumlat, málo a čím bude přibývat centimetrů, tím řady budou delší a delší, práce půjde pomaleji.

Udělala jsem si však písemnou poznámku, že příště uháčkuji začáteční řetízek delší (nyní 33 ok), aby mi vznikal větší obdélník (větší rozdíl mezi šířkou a délkou).

Ještě při práci zvažuji jak deku ukončím, zda vyjde příze na nějakou borduru nebo zda bude obháčkovaná jen raččím sloupky, které okraj zpevní. Zatím budu přemýšlet a hledat inspiraci.

 

To nic nemění na faktu, že vše v pohodě stihnu a jsem ráda, že jsem začala včas.

Bude to má třetí deka větších rozměrů.

Snad dárek přijde vhod...

 

SLUNCE...

nás v neděli vylákalo na turistický výlet do Lužických hor na kopec Luž.

Od rána u nás byl Matýsek a dokonce se mu i na výlet chtělo.

Spakovala jsem batoh s ovocem, kávou v termosce, pitím pro Matýska a vyrazili jsme.

Luž (793 m.n.m.), je výrazná znělcová hraniční hora, nejvyšší vrchol Lužických hor. Z obou stran je dobře přístupná po turistických stezkách. Horní partie hory jsou chráněné jako přírodní rezervace.

O faktu, že přes vrchol vedla historická hranice mezi Čechami a Lužicí svědčí dochované hraniční kameny.
Na vrcholku jsou dnes pouze zbytky původní vyhořelé chaty (upravené jako vyhlídková terasa) a nevelký retranslační stožár na německé straně. Na vrchol vede z jihu Česká cesta, upravená zde pro excísaře Ferdinanda V., který podnikal ze svých Zákup po okolí četné výlety, ze severu v mnoha serpentinách Lužická cesta.

Počasí bylo tak nádherné, že vylákalo mnoho turistů jak z české, tak i z německé strany.

 Úplně jsem však pozapomněla jak nahoře vždy opravdu hodně moc fouká a tak jsem musela Matýskovi vyrobit pod kšiltovku z nákrčníku ještě provizorní čepici, aby mu nenafoukalo do uší. A to si ještě nahoře nasadil kapuci.

Výhledy byly nádherné, vidět bylo opravdu daleko.

Popíjeli jsme z termosky kávu a povídali si co všechno v dáli vidíme. Orientovali jsme se i ze směrových tabulí.

Máťa baštil jablko a jen přikyvoval :o).

Už odmala jsme mu říkali, že z něj vychováme turistu, který má rád přírodu, tak snad se nám to daří.

A vždy když jsme s ním na výletě nezapomínáme na návštěvu hospůdky či restaurace, protože razíme heslo, že za každý výkon musí být odměna.

Tentokrát to byla palačinka s čerstvým ovocem a zmrzlinou, my s mužem si vybrali jablečný závin se šlehačkou.

No prostě sladká tečka na závěr báječného výletu...

 

RAKYTNÍK V ZAHRADĚ...

nám roste teprve třetím rokem a evidentně se mu u nás líbí.

Letos byl poprvé obsypaný plody a já měla velikou radost.

Pečlivě jsem tři dny sbírala jednotlivé kuličky, opatrně obírala jednu větvičku po druhé, a i tak jsem byla pěkně popíchaná a poškrabaná, ale to mne vůbec neodradilo.

Četla jsem různé rady jak na to : větvičky ostříhat, dát zamrazit a pak oklepat - no neumím si představit jak ty větve pracně cpu do mrazáku :o)). Také se prý dá prostěradlo pod strom, částí gumové hadice se klepe do větví až kuličky padají na zem - ani to se mi nelíbilo, mlátit do stromu.

Takže opravdu trpělivost a obrat ručně - to jediné mi z toho všeho vyšlo jako nejlepší varianta. 

 

Máme koupené dvě rostliny - samce a samičku, tak jak to má být. Oba keře se mají čile k světu a aby příliš nepřerostly, bude muset docházet k prořezu, ale to nechám na manželovi.

Já se vrhla na zpracování.

Nejdříve jsem zkusila z jedné várky sirup. Z odšťavňovače jsem získala šťávu, tu jsem smíchala v poměru na 400 g tekutiny 600 g cukru a chvíli povařila. Během varu jsem sbírala vytvořenou pěnu.

Poté jsem horké nalila do sklenic a nahoře mírně zakápla rumem (nic jiného silnějšího jsem po ruce neměla), takže snad to bude trvanlivé.

Holt to musím vyzkoušet. 

 Ze získané drtě jsem si vařila čaj,  který jsem si přisladila medem, čímž svůj organismus připravuji na přicházející podzimní plískanice, aby mne žádný bacil nebacil :o).

Z další várky jsem opět uvařila sirup, počítám s tím, že když podělím děti, moc mi toho doma nezůstane, takže ať je raději zásoba větší.

A malé zbytky jsem naložila do medu.

To jsem zaslechla v televizi, že je vynikající.

Na džem bohužel již nevyšlo.

Rakytníky jsou opadavé, dvoudomé, trnité keře nebo stromy. Listy jsou celistvé a celokrajné, vstřícné, střídavé nebo přeslenité, řapíkaté až téměř přisedlé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek. Rozkvétají před olistěním. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitýchkališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech.  Plodem je kulovitá až válcovitá peckovice, u některých druhů podélně žebrovaná. Semena jsou uzavřená v kožovitém endokarpu, který od nich může být obtížně oddělitelný.
Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C a jsou konzumovány syrové nebo různým způsobem upravené. Z listů rakytníku vrbolistého se v Asii připravuje čaj a plody se používají k leštění zlata a stříbra.


Z rakytníku můžeme zužitkovat opravdu všechny jeho části, tedy plody, květy, listy, kůru i kořeny. Obzvlášť oblíbené jsou oranžové plody, i pro jejich vysoký obsah vitamínu C. Zrají od srpna do října, poprvé se ale objeví většinou až na čtyřleté rostlině.
Pokud jste dostatečně otrlí, můžete konzumovat čerstvé plody nebo jejich šťávu, ale pozor, obojí bývá dost kyselé, příjemnější je jejich konzumace v podobě marmelád, likérů nebo sirupů. Plody, kůru a listy můžete nasušit a použít na přípravu výborného čaje, plody není problém zamrazit a přisypávat třeba do koláčů nebo si vždy přihodit pár kuliček ráno do jogurtu (v tom případě nechte na tácku zmrznout jednotlivé plody a až pak je sesypte do krabičky, aby nebyly spojené k sobě.)

Rakytník v medu

Očištěné a omyté plody nebo jejich šťávu z odšťavovače smíchejte s medem, nalije do sklenic a uložte v chladu. Používejte ke slazení čaje nebo jen tak umlsávejte.

Rakytník v cukru

Plody rakytníku očistěte, omyjte a smíchejte se zhruba stejným množstvím cukru. Směs částečně rozmačkejte, rozdělte do sklenic a zasypte vrstvičkou cukru. Uložte na chladném a tmavém místě. Horní vrstvu cukru obnovujte po každém odebírání ze sklenice.

Rakytníkový džem s jablky

K očištěným rakytníkový plodům přidejte stejné množství oloupaných a nakrájených jablek. Podle vlastní chuti přidejte cukr. Směs krátce povařte, rozdělte do sklenic a na závěr ještě sterilizujte při teplotě 90 °C po dobu 15 minut.

 Tímto jsem letošní zavařování uzavřela a myslím, že jsem zásob na zimu připravila opravdu dostatek.

Tak zase příští rok...

VÍC ČASU NA HÁČKOVÁNÍ...

již nyní mám po odpolednech a večerech, tím pádem mé ruce nezahálí ani chvilku.

Stále zpracovávám zbylá klubíčka a nejdříve jsem uháčkovala pro naši malou školačku Amálku baret a nákrčník.

Na fotkách je vidět, jak se mnou laškovalo sluníčko při focení :o)), hned má příze jiný odstín, jenže to jsem si venku vůbec nevšimla, až nyní když jsem stáhla fotky...

Vzoreček na holčičím nákrčníku se mi zalíbil natolik, že jsem se rozhodla jich uháčkovat víc a nabídnout k prodeji do místního obchůdku s látkami a galanterií,  společně se zimními dětskými čepičkami. Paní majitelka ráda podporuje domácí tvoření.

Mám naháčkované ještě další barvy, ale dnes je u nás od rána zataženo, prší, takže fotit se vůbec nedalo.

A ještě musím připsat, že tunika, kterou jsem Amálce háčkovala k narozeninám, jí velice sluší a moc se jí líbila, to jsem byla šťatná.

V plánu mám sukýnku a vestičku, snad najdu někde v návodech 
něco zajímavého a hezkého.

Na holčičky se prostě háčkuje jedna radost :o)) ...