TYGŘICE...

je název cibuloviny, kterou jsem letos dostala ve směsi cibulovin od otce mého muže.A tak jsem cibulky nasázela v zahradě a vůbec neočekávala, že by z nich některá letos snad kvetla, protože jsem to učinila již dost pozdě. Jaké bylo mé překvapení, když se najednou začaly drát lístky ven a začaly se tvořit kytičky.

Všechny jsou rostliny kosatcovité - 

 

Kosatec sibiřský,

Tygřice,

Sparaxis,

Crocus,

Frézie.

Takto byly označeny jednotlivé sáčky.

Vykvetla Tygřice, Kosatec a nyní nakvétá frézie. Musím říct, že Tygřice mne naprosto uchvátila svými vybarvenými květy a byla bych moc ráda, kdyby se mi rozmnožila. Cibulky na zimu uskladním a budu se těšit na příští rok na nádherné květy. Jediná nevýhoda je, že kvetou pouhý jeden den, ale za tu krásu to i tak stojí.

^{Tygřice (Tigridia)}

 Jméno rodu vzniklo z latinského slova „tigris“ = tygr, protože květy jsou pestře, tygrovaně skvrnité. Tyto hlíznaté rostliny jsou známé již z aztécké kultury. Do Evropy se dostaly v 16. století. Jsou 30 -60cm vysoké, jejich listy jsou mečovité až kopinaté s výraznou žilnatinou. Na konci stonku vyrůstají 1 -4 miskovité květy nejrůznějších barev a kreseb. Vonné květy vyrůstají postupně během dopoledne a před večerem jsou již zvadlé. Plod je trojpouzdrá tobolka. Rostlina kvete od července do září. Není mrazuvzdorná.
Většina kultivarů bylo vyšlechtěno z druhu Tigridia pavonia. Ten má velmi pestré květy, uvnitř s tmavšími skvrnami. Druh Trigridia litea má citrónově žluté květy, uvnitř s tmavšími skvrnami a duh Tigridia violacea je purpurově fialový s tmavšími skvrnami. Vyšlechtěné odrůdy jsou krásnější, a proto se nabídce zahradnických firem setkáme s botanickými druhy jen velmi málo.
Čeleď:
Iridaceae - kosatcovité
Původ:
Tygřice paví je původem z jižního Mexika, Guatemaly a z Peru, kde roste planě ve výškách nad 1500m n.m.
Pěstování:
Tygřice se pěstují podobně jako mečíky. Vyžadují propustnou, kyprou, humózní půdu a teplé stanoviště. Během růstu potřebují dostatek vláhy, vysazujeme je v druhé polovině dubna do hloubky 5 -10cm a vzdálenosti 10 -15cm. Po výsadbě je překryjeme směsí rašeliny a výživného kompostu. V polovině října hlízy vyjmeme ze země a uložíme podobně jako hlízy mečíků.
Množení:
Množíme postranním brutem, ale i semeny, která vyséváme časně na jaře do teplého pařeniště. Během růstu semenáčky přihnojujeme.
Použití:
Tygřice vynikne ve skupinách na záhonech nebo v kombinaci s nízkými polštářovitými trvalkami. Je možné je rychlit. 

(informace čerpané z internetu)

No nejsou to krasavice ?...

 

 

 

UNCLE BEN´S...

je další zeleninová směs, kterou na zimu vařím již několik let a je u nás velmi oblíbená. Je chutná, voňavá, opravdu vynikající.Zajisté znáte tu originální omáčku, která se dá koupit ve většině obchodů.

Jenže proč platit za malou sklenici takových peněz, když si zeleninovou omáčku v pohodě mohu zpracovat doma z dostupných surovin?

 

 

Podělím se s vámi o můj letitý recept.

Uncle Ben´s

 

1 kg cibule

2-3 feferonky (nemusí být)

1 kg cukety

1 kg paprik

6-8 vařených mrkví

2,5 dl oleje

2 lžíce cukru

1 lžíce soli

6 lžic sojové omáčky

2 lžíce worcestrové omáčky

1 litr kečupu sladkého

1 litr kečupu ostrého

- zeleninu nakrájíme na kostičky, přidáme přísady a dusíme

20 minut,

horké plníme do sklenic, sterilujeme 15 minut

(já nesteriluji, otočím zavíčkovanou sklenici a nechám

vychladnout-nikdy se mi nic nezkazilo)

 Tak pokud máte ještě dostatek surovin z vlastní zahrady nebo máte možnost zakoupit výpěstky na tržnici, neváhejte a vyzkoušejte.

Je to vynikající příloha k masu, i jen tak k rýži jako lehká večeře, dá se použít k těstovinám. 

Prostě variant je mnoho ...

 

  

HÁČKEM PRO JONÁŠKA...

Nemohu opomenout svými háčkovanými výtvory ani našeho nejmenšího klučíka Jonáška. Objednala jsem si nádherné modré odstíny příze Nela a pustila se do čepiček, které nyní užije nejvíce.
Poprosila jsem Gábinku, aby mi změřila obvod jeho hlavičky a pustila se do práce, přesně jsem si vypočítala vše potřebné a první čepička byla hotová během chvilky. Jenže se mi přeci jen zdála nějaká větší, on má tu kebulinku stále malinkou. A když přišli, nastalo vyzkoušení. No jo, spadla mu až skoro na nos.Nic se neděje, vypářu a zmenším. 

Uháčkovala jsem dvě, jednu malinko větší, ozdobila knoflíčky ve tvaru motýlka a plachetnice.

Nesmím zapomenout ani na Matýska, to je už náš druhák, tak tam už čepice musí být pořádná klukovská a teplá na zimu. Do té se teprve pustím, až se s ním domluvím jaká barva by se mu líbila.

Baví mne háčkovat pro děti, vždy je to o pestrosti a vše je rychle hotové :o)...

 

FOCACCIA...

italský chléb, který je v našich domácnostech

již znám a našel své místo.

Je to taková příjemná změna a další obměna těsta na pizzu.

Nám chutná jak teplá, tak studená a plním ji sýry.

Včera odpoledne jsem zadělala těsto a upekla k večeři.

Připravila jsem rajčatový a okurkový salát jako přílohu.

Co vám mám povídat, nestíhala jsem ani vyfotit a to jsme ji večeřeli jen ve třech, ale mizela rychlostí blesku.

Poslední zbytek, na který jsem se vrhla s foťákem, si Radek zamluvil na dnešek do práce na svačinu.

Focaccia je italský pečený chlebový výrobek podobný pizze. Focaccia se ochucuje olivovým olejem, solí, někdy bylinkami a cibulí, sýrem a masem. Může se použít jako příloha k mnoha jídlům, základ na pizzu nebo jako sendvičový chléb.
Těsto na focacciu se podobá těstu na pizzu a je vyrobeno z mouky, oleje, vody, soli a droždí. Oproti pizze je ale v těstu na focacciu více kypřidel, takže focaccia více nakyne. Co se týče tvaru, foccaccia má čtvercový tvar mnohem častěji než pizza.
Pekaři často těsto propichují nožem, aby zamezili tvoření bublin na povrchu těsta. Obvyklou praxí je i vytváření důlků prstem do ještě nepečeného těsta. Na těsto se pak pro zachování vlhkosti nanese olivový olej, ještě před kynutím a pečením.
Existují různé regionální varianty, na severozápadě Itálie je například oblíbená sladká verze, focaccia dolce, která se skládá ze základního těsta lehce posypaného cukrem, nebo se přidají rozinky, med či jiné sladké přísady. Existují focaccia alla genovese (z Janova) nebo focaccia alla messinese, z Messiny. Další rozšířenou variantou je focaccia barese (nebo focaccia alla barese) z provincií Bari, Brindisi, Lecce a Taranto. Ta se obvykle připravuje ve třech variantách: klasická focaccia s čerstvými rajčaty a často také olivami, bramborová focaccia s 5 mm silnými bramborovými plátky a bílá focaccia se solí a rozmarýnem.

Já ji připravuji dle tohoto receptu, který se mi osvědčil

(kdysi jsem ho našla na stránkách Moniky Brýdové).

Focaccia

500 g hladké mouky

půl kostky droždí

1 lžička cukru

1,5 lžičky soli

3 lžíce olivového oleje

300 ml teplé vody

- kdo má pekárnu, zadělá těsto v ní, kdo ne, musí holt ručně :o)

Těsto kyne a já si připravím kombinaci několika sýrů, většinou juknu do lednice a jaké tam najdu, ty použiji. Občas přidám sušená rajčata nebo olivy, vše pokrájené na menší kousky.

Vykynuté těsto rozdělím na dvě části, vyválím obdélník, který dám na plech s pečícím papírem (já ho vždy pomačkám v dlani a pak rozprostřu na plech, lépe se usadí), pokladu sýry.

Včera jsem použila balkánský sýr, gorgonzolu a zbytek eidamu, přidala sušená rajčata.

Druhou vyválenou částí vše přikryji a lemy spojím a ohnu směrem nahoru, přitisknu.

Nechám kynout na plechu pod utěrkou ještě cca 20 minut, pak udělám kloubem prstu jemně po celém povrchu důlky.

Peču na 180°C asi půl hodiny (dle vaší trouby) do zlatova.

Ihned po vyndání z trouby potřu lžící oleje smíchanou se lžící mléka.

Je to báječná večeře s jakýmkoli salátem, ale hodí se i jako příloha ke grilovanému masu.

Pokud znáte, nic nového pro vás, ale pokud ne, určitě vyzkoušejte,

 zbyde vám jen prázdný plech a úsměv se bude linout na tváři stolovníků...

 

   

TUNIKA PRO MALOU SLEČNU...

prvňačku Amálku, která bude mít v úterý narozeniny.
Amálka sice není naše "pokrevní" vnučka, ale my ji tak bereme, je součástí naší rodiny stejně jako její maminka. A pro mne je to další ženský prvek v mé vyloženě chlapské komunitě :o)), který jsem vždy tolik postrádala. Mám je obě moc ráda...

Každá malá slečna má ráda parádu a ani Amálka není výjimkou, baví mne obdivovat její sukýnky, šatičky, trička se srdíčky, barevné legínky, kabátky, botky. Jí to vždy tak sluší.

Já jsem se rozhodla, že jí uháčkuji k narozeninám tuniku v jejích oblíbených barvách. Našla jsem si návod na Dropsu a pustila se do tvoření. Vybrala jsem velikost 7/8 let, ona je sice drobnější, ale předpokládala jsem, že ji bude nosit na trička, tak ať je volnější. Háčkovalo se od krku směrem dolů a když jsem byla v místech pod rukávy, začala jsem měřit, zdálo se mi to nějaké úzké. Požádala jsem Gábinku o změření potajmu nějakého trička. No jasně, je to malé. Vypárat a začít znovu, pak už jsem si musela propočítat své rozměry, v návodu to touto velikostí končilo. Pilně jsme háčkovala, abych vše stihla.

Po pár řadách vějířkového vzoru jsem zjistila, že dělám špatně lem. Znova párat - naštěstí jen kousek. V sobotu dopoledne jsem vše začistila a přišila knoflíčky, dárek zabalila. Hořím nedočkavostí až si tuniku na sebe oblékne, zda bude sedět, zda se jí bude líbit, zda ji bude s oblibou nosit...

 Po předání dopíšu jak překvapení dopadlo.

 

RŮŽE...

pnoucí se mi vždy v zahradách líbily, ale stále jsem nenacházela místo kam je umístit. Myslím si, že jsem spíš z jejich pěstování asi měla obavy. Vždy jsem měla růže záhonkové, chvíli byly krásné, po čase odcházely napadené skvrnitostí a já postupně jejich pěstování vzdala.

Najednou se mi po nich zastesklo a moc jsem 

růže na zahradě opět chtěla mít.

Z nabídky na internetu jsem však byla vedle jak ta jedle, tolik krásy na mne dýchalo z každé fotky, z každého detailu a já se nemohla rozhodnout.

Věděla jsem jedinou základní věc a to, že chci jako první pnoucí růži barvu červenou.

A protože blogerky jsou velmi, ale velmi hodné, obrátila jsem se s prosbou o radu na Aničku ,

na jejíž blog ráda chodím nakukovat do její překrásné zahrady a která o kytičkách vždy napíše tak hezký příspěvek.

Na můj mail mi odpověděla a dala tipy.

Já si vybrala pnoucí růži od Kordes se jménem Amadeus.

W.Kordes´ Söhne

 Je to jedna z největších firem v Evropě zabývající se šlechtěním a pěstováním růží. Byla založena v roce 1887 a produkuje „nejkrásnější růže světa“. Má dlouholetou tradici, cenné zkušenosti a dobré jméno. Asi největší procento odrůd, které se v naší zemi pěstovali a pěstují, zahrnují právě Kordesovy odrůdy růží. Jsou tedy v našich podmínkách velmi dobře prověřené. Běžně ve školkách a zahradnictvích se bohužel pěstují staré odrůdy Kordesových růží, různými neoficiálními způsoby získané. Ale i pěstování růží a šlechtění se neustále vyvíjí a jde kupředu. Firma W.Kordes´ Söhne produkuje krásné nové odrůdy, které zdaleka převyšují ty starší, které ale ve své době také sehrály velmi důležitou roli. Nové Kordesovy odrůdy se vyznačují vynikajícím zdravotním stavem, obzvláště jeho pokryvné růže jsou neocenitelné.

 

Museli jsme s mužem chvíli pátrat, kde bychom ji mohli sehnat, neboť bývá rychle vyprodaná. Už to vypadalo, že letos ji neseženu a buď budu muset zvolit jinou barvu nebo si počkat na jaro a snad budu mít pak štěstí.

Mého muže jsem však tak pobláznila, že pátral dále a našel jedno zahradnictví kde tuto odrůdu nabízeli, okamžitě volal a paní mu řekla, že má poslední dvě rostliny.

Jásala jsem, ihned poslala mailem objednávku a ve středu dorazily.

S napětím jsem otevírala krabici.

A tam - dvě rostlinky a na nich nádherné červené květy.

 Přesně takovou barvu jsem chtěla.

 

 

 

 Můj muž nelenil a odpoledne začal hloubit místo pro rostlinky. Jak vidíte nic nenechal náhodě a pečlivě vyměřoval, vodováhou kontroloval, aby kovová oblouková opěra byla správně usazena.

 

Mám z nich ohromnou radost a jen doufám, že místo se jim bude líbit a já, já na ně uvidím z kuchyně, takže pokud se u nás zabydlí a obroste celý oblouk, budu se z nich radovat každým pohlédnutím z okna.

A představte si, že jsem našla další místo, kam umístit další pnoucí růže. Nevím jak je to možné, že mě to nenapadlo dřív :o).

Další oblouk je koupený, nyní se budeme s mužem "dohadovat" o barvě růže. On chce žlutou a já růžovou.

Kdo asi tak zvítězí ? Kdo bude přesvědčivější ?...

 

MYCÍ PROSTŘEDEK ...

do myčky si míchám již druhým rokem.

Návod jsem získala od sestry a ta nevím odkud :o).

300 g prací sody (koupíte v drogerii)

300 g jedlé sody

150 g kuchyňské soli

150 g kyseliny citronové

- promíchat a dávkovat  

1 lžičku prášku,

 kapku tekutého prostředku na nádobí,

 který máte v oblibě (Pril, Jar apod.),

pro lesk můžete dát do zásobníku na leštěnku ocet.

Používám program na mytí na 60°C.

... zdroj fota Wikipedie...

Domácí citronové "tablety"do myčky

1/ 1 lžičku práškové sody dejte do dvířek, tam kam vkládáte

běžně tabletu.

2/ Kuchyňskou sůl v tabletách nasypte do nádržky

na dně myčky k tomu určené

(ty se postupně rozpouštějí a zůstávají v myčce na

mnoho dalších cyklů)

3/ 20 ml 5% roztoku kyseliny citronové

(tzn. rozmíchat 50 g kyseliny citr. v 500 ml vody)

nalijte do dvířek na leštidlo.

4/ Pro extra lesk můžete rovnoměrně na dno myčky 

rozsypat 2 lžíce kyseliny citronové.

- čerpáno z knihy Děláme si to doma sami od Aleny Thomas

Tak snad jsem vás navnadila na další míchání...