Do mrazivých dnů...

jsem si upletla teplou sukni z islandské vlny. To máte tak. Jsem v pletařské skupině, kde se samozřejmě všechny rády pochlubíme každým novým pletařským projektem. A jedna z pletařek nedávno zveřejnila fotku s báječnou barevnou sukní. Mé srdce zaplesalo a hned jsem se do ní zamilovala. Rozhodnutí bylo okamžité. Z kardiganu, který jsem z této příze pletla před rokem, mi zbyla skoro dvě přadýnka vlny Léttlopi, přikoupila jsem několik barev na doplnění a sukně je na světě.

Udělala jsem si vzorek a zjistila kolik ok potřebuji na 10 cm, změřila obvod boků a podle toho nahodila počet ok. Pak jsem pletla stále dokola tunel a střídala barvy v cik-cak vzoru. Brala jsem do ruky barvy naprosto náhodně, nechala jsem se vést intuicí. Při pletení jsem měla mírné obavy z barevného chaosu, na ten nejsem moc zvyklá, ale nakonec jsem z ní nadšená. V pase jsem si upletla malý tunýlek, přehnula, přišila a navlékla prádlovou gumu, aby sukně neměla tendenci klouzat po kalhotách z boků směrem ke kolenům.

Bylo mi řečeno, že se lesní zvěř zblázní až mne v lese v ní uvidí.

Tak to je věc jelenů a laní, či srnek a srnců, hlavně, že mi v mrazivých dnech bude teplo na zadek!

No ne?...

Ála

#pletemezdravotníkům...

 je název výzvy v posledním podcastu Vlněných sester, díky níž, my pletařky, chceme poděkovat zdravotníkům, a to nejenom těm, kteří se svou zvýšenou péčí starají o covidem nemocné, ale prostě všem. Jejich nasazení a zajisté mnohdy i totální vyčerpání z neustávajících dlouhodobých služeb, je pro spousty z nás nepředstavitelné.

Na jaře jsme jim tleskali a dneska mnozí jenom kritizují, nadávají a stěžují si. Vydržme. I oni musí vydržet a mají to hodně těžké.

Vlněné sestry svým nápadem strhly další pletařky, včetně mne. Každá z nás, která se chce výzvy zúčastnit, uplete jakýkoli doplněk, dárek a buď osobně předá v blízké nemocnici nebo zašle do Brna, na adresu Vlněných sester a ony předají dále.

U nás byla před mnoha lety, za vlády ODS v našem městě, zrušena letitá, fungující nemocnice (kde kdysi, mimo jiné, zachránil primář chirurgického oddělení letušku Vesnu po tragickém pádu letadla ve vedlejší vsi) a místo ní se v budově nachází Léčebna dlouhodobě nemocných.

Já jsem se rozhodla odeslat balíček do Brna.

Snad udělají dárky radost a potěší.

Pokud je z mých čtenářů někdo zdravotník - píšu zde pro vás veliké

děkuji...

Ála

Na studené nožky...

 dáme ručně pletené vlněné ponožky.

Pravda je, že doma chodím zásadně v domácích pantoflích bosá, bez ponožek, v zimě je to trochu nepochopitelné, ale je to tak a nikdo v naší rodině to nechápe. Však já také ne, ale neřeším to.

Když jsem občas upletla ponožky, myslela jsem na ostatní členy rodiny, kteří se bez ponožek neobejdou. Upletla jsem dětské, dámské, pánské, ale stále jsem nepodarovala všechny. Letos jsem se rozhodla vše napravit a ti, kteří ještě ručně pletené ponožky ode mne nemají, dostanou.

Jeden pár jsem si upletla i pro sebe, nedávno otestovala v pohorkách na výletě a zjistila jsem, jak jsou naprosto báječné. Nakoupila jsem ponožkové příze a v době, kdy nechci mít v rukách svetr, či velký šátek, sáhnu po ponožkových jehlicích a pustím se do pletení.

Pletu nejraději podle českého návodu Petry Machové Kouřilové, pro zájemce zde, je ke stažení zdarma. Ponožkovou přízi jsem si oblíbila od firmy Drops - Fabel (na e-shopu Ganella.cz), jak vidíte nádherně sama vytváří vzor, dále je příjemná příze Jawoll a Arwetta (na e-shopu Vlněných sester) ty jsou jednobarevné. Na ponožky beru jehlice velikosti 2,25 či 2,5, těmi je úplet pěkně pevný.

Pro sestru k svátku mám již jeden pár připravený.

Pro nejstaršího syna k blížícímu se svátku právě jedny pletu.

Nejmladší vnuk Jonášek nedávno vznesl dotaz při telefonickém hovoru:

 "Babí už máš pro mne upletené ponožky?"

"No nemám, vždyť jsem ti ještě ani nezměřila nohu."

"Aha..."

Objednávky se mi jenom hrnou :-).

Já opravdu nemám čas se nudit, či se snad povalovat na gauči.

Sliby se mají plnit...

Ála

Pestrý jídelníček...

v naší domácnosti je nutností. Vařím každý den, či obden a vždy je pro mne nejtěžší vymyslet co uvařit. Přes zimu není zvýšený fyzický pohyb součástí našich denních aktivit, manžel sice letošní zimu notně odhazuje napadaný sníh, připravuje si dřevo na topení, já chodím na rychlé procházky, ale co si budeme povídat, z toho nadbytečná kila neodpadávají. A tak je nezbytné zaměřit se na stravu. Jsem zvyklá při vaření používat větší množství zeleniny, vždy si ji připravuji v létě do zásoby, ať do mrazáku, zavařenou do sklenic, či uskladněnou v bedničkách v písku (jak to dělávali naši rodiče). V zimě se hodí vše a já jsem takový syslík, mám ráda zásoby.

Po mém násilném vstupu na osobní váhu, jsem se ještě více zaměřila na redukci stravy. Vytáhla jsem jídelníčky, které jsem před devíti lety dostala od výživové poradkyně a mé stravování se nyní odlišilo od manželova. On má ke všemu přílohy, já ne.

Jednou ze změn je zařazení do naší stravy většího množství ryb. Kapříky máme v mrazáku z manželových rybářských úlovků a každý týden nakoupím ryby chlazené. Zapomeňte na ryby obalované v trojobalu, od tohoto zvyku jsme ustoupili již před lety a připravuji je v troubě na malém množství másla nebo zakápnuté olejem, okolo porcí dám zeleninu, cibuli, někdy i brambory a výborný oběd je hotový.

Nedávno jsem poprvé koupila tuňáka (žlutoploutvý), chlazeného, v balení byly dva steaky, přesně porce pro nás. Tuňák se má opéct z každé strany jen 1-2 minuty, aby nebyl suchý, což jsem na pánvi učinila, hlídala jsem si čas. Já ho měla na talíři jen se se zeleninou, manželovi jsem dopřála porci steakových brambor, které peču na sucho v troubě (kupuji mražené). Steak byl bez kostí a vynikající, pořádný kus rybího masa, úžasně jsme si pochutnali. Ano je pravda, že tuňák je dražší ryba, ale stojí za ochutnání.

 A tak si dopřáváme nejenom kapry a pstruhy z našich vod, ale i mořského vlka, tresku, lososa, podle nabídky v obchodě.

Do naší kuchyně se vloudil malý mořský vánek...

Ála

Domácí bylinný pleťový olej...

jsem začala používat v loňském roce, kdy jsem si naložila vlastní bylinky ze zahrady a jejich výluh v oleji jsem vyzkoušela na své citlivé pleti nejprve s malými obavami. Lehce jsem na obličej nanesla pár kapek oleje na noc a ráno vstávala s velkým očekáváním co uvidím v zrcadle, zda nebudu mít na pleti nepříjemnou reakci.

Nic takového se nestalo, pleť byla na dotek jemná a vypadala velmi svěže, jako by měla radost z dobrot, které jsem jí dopřála. Přes zimu bývá celkem dost vysušená a olejová vzpruha jí evidentně prospívá. Přestala jsem mít na obličeji červená, suchá místa, na kterých se tvořily malé šupinky. Nedám od té doby na bylinný pleťový olej z vlastních bylinek dopustit.

Střídám dva, které jsem si loni připravila.

BYLINKOVÝ

ze směsi bylinek

Směs bylinek vybírám tak trochu náhodně, většina z nich má protizánětlivé, hojivé a zklidňující účinky, některé přidávám pro vůni. Ve sklenici, kterou každý den zatřepu, nechávám bylinky i 3-4 týdny ponořené, tím je výluh silnější.

RAKYTNÍKOVÝ

Slupky z rakytníku, neboli drť, jsem nejprve usušila v sušičce, aby nedošlo k případnému plesnivění v oleji, sklenicí jsem každý den zatřepala, drť musí být ponořená. Nakonec jsem nechala louhovat déle než dva týdny, výluh je intenzivnější.

Rakytník jsem si naložila jak do slunečnicového oleje, tak i do olivového, takže mám dvě varianty.

Oleje uchovávám ve skleněných lahvičkách v lednici, vždy si přeleji malé množství do lahvičky s malým kapátkem a tu mám v koupelně (jednu jsem získala od borové vody), dobré jsou ty malé skleněné, ale ty jsem již darovala a nenafotila. Na rakytník nedám dopustit.

Kudy vejde, tudy léčí...

Ála

Ke kulatým narozeninám...

mé milované neteře, které bude slavit v měsíci únoru, jsem upletla šátek, pro vzpomínku, pro radost. Již nyní nám je bohužel jasné, že se na rodinné oslavě neuvidíme, že se konat nebude moci. S optimistickými myšlenkami budeme velmi doufat, že vše posléze doženeme, že se setkáme a setrváme v objetí co nejdříve. Osobní kontakty mi opravdu hodně chybí, ale chápu obtížnost dané situace a vím, že v každém státě po celé naší planětě Zemi není nic jednoduché. Věřím však, že se vše v lepší časy obrátí.

Zvolila jsem neutrální šedou barvu v několika odstínech.

MOONCAT

dle návodu Kelly McClure

použitá příze Zauberball od výrobce Schoppel Wolle

Šátek má střední velikost, oblý tvar a dlouhé cípy, takže se bude příjemně kolem krku vázat, či ozdobí

kabát v zadní části. 

Šátek brzy úhledně, dárkově zabalím a s přáním k narozeninám odešlu.

Raději bych si s ní však ťukla na zdraví...

Ála

Zapečené palačinky plněné špenátem...

Původně zazněl návrh mého muže - sladké palačinky na sobotní oběd, ale já se nyní sladkému vyhýbám. Obratně jsem vymyslela oběd jiný, kde si svou chuť na palačinky uspokojil, neboť z hotových palačinek jsem mu dvě schovala, aby si je ke svačině naplnil marmeládou.

ZAPEČENÉ PALAČINKY

PLNĚNÉ ŠPENÁTEM 

s plátky krůtího masa

Recept není složitý, mnohé z vás již jste palačinky špenátem zajisté plnily a zapékaly.

Já si zde recept ukládám, neboť nám kombinace plněných palačinek s kořeněnými plátky 

masa velmi chutnala.

Dostala jsem velikánskou pochvalu...

Ála