středa 6. ledna 2021

Když se ohlédnu...

za minulým rokem, mohla bych se rozepsat o všech možných negativních okolnostech, které nás všechny provázely a stále ještě provázejí. Jsem však optimista a věřím v lepší obrat.

A tak když se otočím a zamyslím, vidím za sebou nádherné jaro a léto, báječný podzim. Spoustu zážitků s vnoučaty, úžasné toulání v Krkonoších a Jeseníkách se svým mužem, mnohá společná rodinná setkání, která hladí po duši a hřejí v srdci. Nechyběla i posezení s kamarády. To není málo.

Nezanedbávala jsem zahradu, užívala si teplé a voňavé podvečery, měla radost z každého dne. Odháněla chmury, starosti, úzkosti.

Věnovala jsem se svým koníčkům, odpočívala u knih, do svých oblíbených zákoutí sedávala s pletením v ruce, poslouchala trylky všech ptáčků, kteří nám zpestřují život na zahradě a často u nás vyvádějí mladé ze svých hnízd.

Jsou to maličkosti. Žádná exotika, žádný adrenalin, žádná bujarost. Pro mne všechny dny ale znamenají moc. Ve všem totiž nalézám ŠTĚSTÍ, RADOST, LÁSKU. A to přeci vůbec není málo.










Štěstí v mém životě...

A přeji ho i vám.


Ála





pondělí 4. ledna 2021

Novoroční dort...

byl první letošní změnou ve zvyklostech a našich rodinných tradicích. Většinou vánoční sváteční dort připravuji na svátek, kdy se sejdeme všichni v rodině na společný oběd. Tentokrát bylo vše dost ve hvězdách, ve kterých se nedalo ani trochu číst a do poslední chvíle se nevědělo, zda nebude vyhlášen zákaz opuštění okresů. Naši dva synové žijí v jiných okresech. A tak jsem z opatrnosti dort nepřipravila. Na oběd jsme se nakonec zdárně všichni sešli a bylo nás už jedenáct. Náš velký stůl pro společná setkání  přestává stačit, židlí jsme poskládali právě 11. S mužem jsme se rozhodli, že musíme v antiku dokoupit ještě pár židlí a kamaráda truhláře požádat o výrobu přídavného stolku. 

Nedalo mi to, a abych zpracovala suroviny na dort, udělala jsem ho na Nový rok. Proč nemít změnu. Nejmladší syn si však vzal jediný kousek a zbytek je na nás.







Dort je úplně jednoduchý - piškot ze tří vajec, 9 dkg cukru /hodně vyšlehat, zamíchat 9 dkg polohrubé mouky, do vymazané a vysypané dortové formy a péct do zrůžovění / dávám do studené trouby, kterou zapnu.

Krém - vyšlehaná šlehačka, moučkový cukr/sladím málo, všlehám pomalu mascarpone, kysanou smetanu nebo bílý jogurt/hustý nebo tvaroh.

Piškot před krémem jsem potřela domácí meruňkovou marmeládou s čokoládou.




To bude výletů, než ty sladkosti vychodíme...





sobota 2. ledna 2021

Poslední dva dny ...

ve starém roce, který nám přinesl tolik změn, pro mnohé velké trápení a méně radosti, nám bylo dopřáno si užít na poslední chvíli slunečních paprsků. A my nelenili a vydali se na své oblíbené pěší túry.
Baví nás hledat nové trasy, směry a cesty ve známých lokalitách a užívat si krás paní Přírody. 
Fotky Karlovského rybníka jsem na blog nedávno vkládala s nafoceným pleteným kardiganem a tehdy byla mlha přes větší část vodní plochy. Ve středu jsme byli uchváceni jinými pohledy.








Druhý den se Slunce opět překonávalo a lákalo nás na další výlet. Byla jsem natěšená na příjemné toulky Přírodou. Vydali jsme se jiným směrem, do další naší oblíbené lokality, obce Kytlice, rozhodnutí prozkoumat i jiné cesty, než po kterých se obvykle touláme. Došli jsme k Bělskému rybníku a přešli na upravenou lesní cestu s tím, že uděláme "kolečko" a vrátíme se k autu jinudy.








Šli jsme již více jak půlhodiny, když nám došlo, že sice se stáčíme doleva, jak bychom správně měli jít, ale že jsme stále dost vysoko a ještě se neobjevila část cesty, kterou známe. Náš hovor se stočil na mírné obavy, že nejdeme asi úplně správně. Po trase byla jedna odbočka doleva, ale to byla úzká lesní pěšina, tam  jsme přeci z této široké cesty uhnout neměli? Po čase se najednou objevila turistická zelená značka, která také mířila vlevo, pěšinka byla ještě užší než ta první a vůbec jsme nechápali, kde se tam najednou objevila, po ohlédnutí zpět se objevila na stromě další a šipka značila odbočení vzhůru opačným směrem, takže tam se přes cestu jenom křížila. Zaváhali jsme, zda se vlevo po pěšině značené nevydat, ale šli jsme dál po asfaltové. Posléze jsme prudce klesali a najednou pár metrů před námi projelo rovnoběžně auto. "Proboha, kde to jsme?" vyhrkla jsem vykuleně. "My jsme úplně někde jinde, než máme být!" Můj muž prohlásil, že nyní naprosto přesně ví, kde jsme a že se mi to asi nebude líbit, protože jsme si dost kilometrů zašli a dostali jsme se na silnici, která spojuje Mlýny a Křížový Buk. Od auta jsme se ocitli nejméně 5 km. Slunce již pomalu ztrácelo svou zářící sílu a my jsme museli jít k zaparkovanému autu po silnici, což nemám moc ráda, ale jinudy to již nešlo.








Místo odhadovaných 4-5 km, které nás měli čekat na našem výletu, jsme našlapali kilometrů 12, ale jenom nám to prospělo. Poslední den v roce, poslední toulání v lesích, budeme mít spojené s naším malým zablouděním.

Ať i vaše cesty v novém roce 2021 vždy dospějí k zdárnému cíli...




čtvrtek 10. prosince 2020

Vánoční kokosky...

jsou novinkou v mém letošním pečení vánočního cukroví. V posledních letech se počet druhů velmi razantně snížil, množství krabic také. Něco jiného bylo období, kdy naši tři kluci potajmu ochutnávali a já s tím dopředu počítala, pekla jsem proto i více. Oni mi chodili i na upečené druhy, které čekaly na spojení marmeládou či zdobení krémem. Nepohrdli ničím. Na tácy jsem si proto dávala cedulky MÁM TO SPOČÍTANÉ!, abych je alespoň mírně odradila.
Můj muž miluje kokosky. Jakmile jsme na jakémkoli jarmarku, vždy si je kupuje a já, pokud mám zbylé bílky, mu je občas i upeču, ale opravdu málokdy.
Před pár dny jsem dostala tip na vánoční kokosky, které se mi zalíbily na první pohled a překvapení pro mého muže bylo na světě.




Postupovala jsem podle videa na YouTube - Helenčino pečení - vánoční kokosky.
Zkusím sem dát odkaz, nevím zda se to z blogu otevře:


Dělala jsem poloviční dávku a vyšlo 70 kusů kokosek. Využila jsem upečená linecká kolečka, která jsou ozdobená čokoládovým krémem, uprostřed je malý kousek rybízové marmelády, to se spojí s upečenými kokoskami, dá na půl hodiny do lednice vychladit a pak se spodní část namáčí do čokolády.





Je to neskutečná dobrota, to musím potvrdit.
A manžel?

Jeho blažený obličej při prvním ochutnání mluvil za vše...



středa 2. prosince 2020

Odpolední adventní čas...

věnuji tvoření malých dárků pro své kamarádky, kamarády, lidičky blízké mému srdci. Každý rok mne čas, který věnuji vymýšlení a přípravě maličkostí, naplňuje radostí. Malé potěšení dávám i své kamarádce kosmetičce, kadeřnici, paní pedikérce, které se tak hezky o mne po celý rok starají. Nu, letos to bylo teda bídné, pravda!

A co jsem připravila letos?

Levandulové voničky





Koupelový sáček "Pohoda"

*obsahuje mýdlové vločky z domácího mýdla, sušené květy růží, pivoněk, ibišku, kapky esenciálního olejíčku*




Ptačí rošťáci



Látkový vánoční stromeček



Domácí mýdla


K dárečkům jsem si letos připravila i štítky s vánočními motivy. 

Využívám staré knoflíky, kousky látek a odstřižky papírů.




A pak už jenom plnila celofánové sáčky, zdobila mašličkami.





Dnes jsem již zabalila i větší část dárků pro mé milované.

Jenom doufám, že se za pár týdnů situace nezhroutí a všichni si

užijeme letošní poklidné VÁNOCE...