Jehlice a klubíčka...

zůstávají stále mým koníčkem číslo jedna,  nepřestává mne bavit hledat zajímavé návody na Ravelry, vybírat přízi a potýkat se s angličtinou společně se strýčkem Googlem, který mi v mých neznalostech cizího jazyka významně pomáhá. Už se návodů v angličtině nebojím.

Je pravdou, že každé nahození nového projektu je mírný adrenalin. Zhotovit vzorek, poměřit, zvolit velikost jehlic, vybrat velikost svetru, prodrat se zkrácenými řadami u krčního výstřihu (pokud pletu seshora), zkoušet po oddělení rukávů. A pak třeba zjistit, že jsem nahodila příliš velkou velikost na daný vzorek a je mi pletenina velká. Vypárat a začít znovu. To se mi zrovna stalo nyní při pletení kardiganu.

A co mi spadlo z jehlic od doby, kdy jsem měla přestávku na blogu? No pár kousků to bylo, tak prosím nahlédněte.

Tunika UJO č.2 od ANKESTRICK, příze Pernilla

Šátek Channah dle návodu od Tereza Dobšovičová, příze Zauberball Crazy

Śátek Quiet ways dle návodu Katie Flora, příze Flora

Šátek Stormy sky od autorky Life is Cozy, příze Jawoll Magic Dégrade

Halenka Edie podle návodu od Isabell Kraemer, příze od japonské firmy ITO Kinu a ITO Washi, drženo dvojmo

Halenka Sunny side (up!) opět od Isabell, příze Lino - len

Šátek Shaelyn podle návodu Leily Raabe, příze Wollelfe

Halenka Roseroot od Lene Tosti, francouzská lněná příze Antigone

Halenka Imogen tee od Carie Bostick Hoge, příze Arwetta

Nákrčníky Honey od Antonia Shankland, příze Stone Washed od Scheepjes, nákrčník Project Peace od Christina Campell, příze Pernilla- zpracování zbytků a příprava dárků

Šátek Saroyan podle návodu Liz Abinante, příze Pernilla 

Šátek Marin podle návodu Ysoldy Teague, příze Baby merino - ač jednoduchý napohled, trochu mne potrápil návod než jsem vše pochopila, třikrát jsem párala!

S PLETENÍM JE TO JAK S ČOKOLÁDOU,

NIKDY NEMÁŠ DOST...

Na kopcích a v lesích...

 je mi vždy velmi blaze a jsem jak malé dítě, které nečekaně dostane dárek a výská radostí. Podobná radost se mi objevila v srdci když nám nic nezhatilo naše plánované putování po Jeseníkách. V letošním roce jsem vždy napnutá až do odjezdu, zda vše vyjde.

Již od jara jsme měli vybrané ubytování v hotelu Džbán v horských lázních Karlova Studánka. Po mnoha hodinách přesunu autem z našeho severu jsme se ocitli v malém ráji. Lázně jsou schované v údolí, obklopené lesy, protkané léčivými prameny a panuje zde klid, pohoda a nečekané ticho.

První plánovaný výlet nemohl být žádný jiný než na Praděd. Nechali jsme se  vyvézt místní kyvadlovou autobusovou dopravou na Ovčárnu a u chaty Barborky jsme nabrali zpáteční směr po žluté turistické značce údolím Bílé Opavy dolů do Karlovy Studánky. Počasí bylo naprosto úžasné.

Další z našich cílů byla vodní elektrárna Dlouhé Stráně, kam jsme se přepravili autem, následně lanovkou a minibusem až k horní nádrži. A tam fičelo jedna báseň, ale obešli jsme celou nádrž, je to technické unikum. Lze si dopředu objednat i exkurzi do dolní nádrže s průvodcem, ale je to časově dost náročné a na mne příliš technické :-). To jsme vynechali a přejeli jsme do Velkých Losin, kde se nachází překrásný zámek a muzeum výroby papíru.

Následující den nám počasí po ránu převrátilo rozhodování o dalším výletu, mlha až na dno a původní plán vyjet autobusem opět na Ovčárnu a projít jinou trasu, jsme změnili na odjezd do Vrbna pod Pradědem, což se později ukázalo jako špatné rozhodnutí. Ve městě jsme zvolili trasu na Anenskou myslivnu a stoupali a stoupali, až už toho můj muž měl plné zuby, přestal mluvit a tak jsem raději v rámci zachování dobré pohody zavelela otočku a návrat zpět na parkoviště. Byli jsme sice jenom 1,5 km od cíle, ale cesta stále mířila vzhůru, bylo to náročné vzhledem k drobným zdravotním potížím mého muže, které ho trápí při výstupech.

Náš pobyt v Jeseníkách se nachýlil k odjezdu. S pokorou jsme poděkovali za krásné počasí, které naše dny, až na drobné výkyvy, prozářilo sluncem. V den odjezdu již od rána drobně pršelo a zpáteční cestu jsme absolvovali v naprostém lijáku.

Bylo zde KRÁSNĚ, obdivovali jsme pohoří a hluboká údolí, dýchali jsme svěží vzduch, nasávali vůně lesních porostů.

A má dušička jen zářila...

Návrat ztracené dcery...

Moje milé, věrné čtenářky/ milí čtenáři, snad jsem vás neztratila.

Od června jsem si naordinovala malé školní prázdniny, kdy jsem se odstřihla od virtuálního světa blogů, od televizních zpráv, nechala plynout čas, trávila jsem co nejvíce hodin na zahradě a odsunovala od sebe všechny negativní zprávy, které přehlušují vše krásné a pozitivní kolem nás.

Jako kdybychom se ztráceli ve Vesmíru, jako kdybychom se řítili do Černé díry, jako kdybychom zapomínali na zdravý rozum.

Věřím však, že vše se v dobré obrátí, ale náš svět již bude úplně jiný. I tak nesmíme zapomínat svůj život ŽÍT NAPLNO. A já se opravdu snažím.

Celou dobu mé odmlky jsem pilně pracovala na zahradě, ošetřovala keře a trvalky, sklízela plody z našich malých záhonků, radovala se z každého natrhaného košíku rajčat, paprik a okurek ze skleníku a zavařila vše, co se jenom do sklenic dalo dát. Jsem opět na zimu připravená.

V létě se u nás vystřídala vnoučata, která vnesla do našich dnů nesmírně mnoho radosti, nespoutaného veselí od rána až do pozdních večerů. Naše vnitřní baterie jsou nabité ještě dnes. Jen vždy ty týdny utekly příliš rychle. 

výlet na rozhlednu Tanečnice

Od počátku roku jsme měli objednaný pobyt na začátek září do Špindlerova mlýna a ač jsme se v průběhu roku obávali zrušení, nakonec vše vyšlo a užili jsme si nádherné prosluněné dny v Krkonoších.

První výletní den jsme vyjeli autobusem na Špindlerovou boudu, kde neskutečně fičelo, a po zelené jsme se vraceli zpět. Miluji toulání po kopcích, má dušička je vždy tak šťastná a spokojená.

Druhý den jsme se svezli lanovkou ze Svatého Petra na Pláně a opět jsme se v poklidu vraceli do Špindlu.

Když jsme se rozloučili další den se Špindlem, zastavili jsme ve Vrchlabí - Herlíkovicích a vyjeli lanovkou na rozhlednu Žalý.

Ještě nás čeká jedno putování po krásách naší země, ale o tom až příště. Nechci nic zakřiknout dopředu. V dnešní době neví člověk co se změní do druhého dne :-).

Co mne spolehlivě nabíjí energií, radostí a pozitivními myšlenkami, je rozhodně naše zahrada. Ano, mívám bolavá záda, poškrábané ruce, občas olámané nehty, avšak to vše vynahradí krása rostlin, to je ta odměna...

Po delší době jsem se vám zde opět objevila a rovnou zahltila fotkami, 

snad mi prominete :-).

Doufám, že se mi podaří s vámi opět navázat kontakt a že blogovou 

nitku má odmlka nepřetrhla.

Moc vám všem děkuji za případnou přízeň...