Co mělo být, není...

Včera jsme měli odjet do lázní na třídenní wellnes pobyt do nedalekých Teplic. Těšila jsem se na procedury, na procházky lázněmi, na krásné chvíle nicnedělání a hýčkání. Kvůli uzavření lázní jsme zůstali doma.

Místo toho malujeme ložnici. Včera jsme srazili nábytek do prostředka místnosti, manžel vše zakryl foliemi a vymaloval strop. Dnes se pustí do výmalby stěn a mne pak následně čeká kýbl s vodou, hadr, rukavice a mnoho úkonů nahoru, dolů. Ale těším se na výsledek :-).

Zahrada nám dělá radost, několikrát již řádně zapršelo, nádrže se opět naplnily vodou, rostliny se nadýchly a zazelenaly. Přibyly nám nové kousky, ač jsem prohlašovala, že letos opravdu nic nového kupovat nebudeme a nebudu si vymýšlet nové osazování. Jenže kdo to má vydržet, když se procházíte a najednou máte nápad, že zrovna místo, na které hledíte den co den, by mohlo být osázeno keříky a zakryje se zídka, která se mi již několik let pohledově nelíbí? A tak vše vyslovím nahlas a manžel se jenom usmívá a pronáší - Já to věděl, že nevydržíš!
Vyrazí do zahradnictví a dle mých pokynů přiváží čtyři keře, které ještě ten samý den zasadí, ač na to vůbec nespěchám.

Japonská vrba "Hakuro Nishiki"

Bobkovišeň

Exochorda/Hroznovec

Každý den chodím kontrolovat naše mladé ovocné stromky a nestačím žasnout, jak jsou pokaždé jiné,  jak se vylupují malé lístky, jak dvouletá třešeň, švestka mají spoustu květů a jak se i další stromky mají čile k světu. Je to velká potěcha pro oko i duši, čistá radost. Příroda je prostě úžasná.

A dnešní ráno po včerejším dešti je voňavé, jiskřivé, i když studené.

zachytila jsem jednu pilnou včeličku

Já jsem také pilná, dopletla jsem svetřík s krátkým rukávem z příze, kterou

jsem již dlouho chtěla vyzkoušet.

Japonská příze od firmy ITO - Sensai (mohér), kombinovaná s přízí Arwetta od Filcolany. Svetřík je lehounký jak vánek. Přesně tuhle červenou jsem chtěla :o).

Dnes hodně fotek, že? 

Snad nevadí :-).

Mějte klidné dny a prosím, opatrujte se!

Les a zahrada...

zachraňuje naší mysl od depresivních myšlenek, smutné nálady, trudnomyslnosti, obav z nadcházejících dnů, měsíců. Skončily plány na celý zbytek roku, stornovali jsme zatím objednaný lázeňský pobyt v květnu, na červen nám stále drží rezervaci pokoje naše milá majitelka penzionu v Lužnici u Třeboně, kam vyrážíme s koly na autě již několik let. "Paní Aleno, počítáme s vámi, vždyť to už je tradice. A když to nepůjde v červnu, tak se dohodneme na jiném termínu. Určitě!" chlácholí mne v e-mailech.
Loňský poukaz na thajské masáže ke kulatinám mým a půlkulatinám mého muže stále nemáme možnost využít, má platnost do srpna, věřím, že hýčkání neujdeme a užijeme si všeho s mírou. I když je neustále vše s velikým otazníkem. 
Jsem veliký životní optimista, ale i na mne přicházejí malé chvilky úzkosti. Uvědomuji si, že již nic nebude jako dřív a že všichni přijdeme o "blahobyt", který jsme si mohli dopřávat do nedávna v prosperující ekonomice, ztráty budou nesmírné a bude roky trvat, než se začneme opět zvedat z pomyslného dna. Nikdo neví, zda neviditelného nepřítele porazíme.
Syn se snachou jsou již třetí týden doma na 60% platu, další syn zatím pracuje z domova, ale firma ve sklářském průmyslu se začíná potácet a vedení neví, jak dlouho se udrží. Ve stejné firmě pracuje i třetí syn se svou ženou. Vím, že všichni mají obavy o práci.

Chmurným myšlenkám se vždy ubráním spolehlivě v lese a na naší zahradě. V lesích panuje ticho, jen ptáci si svými trylky sdělují novinky, zurčící malinkaté potůčky si s vlnkami přejí více deště z oblohy, koruny stromů v mírném vánku šeptají jedna druhé o nových přírůstcích v lese, neboť z té výšky mají přehled. Tam si mé srdce dopřává klidného tlukotu, úzkost nepozorovaně odchází vzhůru k mrakům.
Dvě hodiny loudavé chůze, s občasným hovorem s manželem, je lékem, který nyní tolik potřebuji.

Zahrada netrpělivě čekala na mé ruce, které všem keřům, rostlinám, stromům uvolní prostor od trávy a plevelů, které se již příliš mačkali všude kolem nich. Nadechli se a toužebně se obalují lístky, raší nové pupeny, rozkvétají první skalničky a jarní cibuloviny. Hrbím hřbet a povídám jim, co nás nyní v tom našem lidském světě trápí, ale že pevně věřím v dobré časy.

Nezapomínám ani na pletení, které mne spolehlivě obrátí na jiné myšlenky, soustředím se na správný postup při pletení vzoru a mohu se pochlubit dalším hotovým kouskem do mého šatníku.

Kardigan Mariechen

od Isabell Kraemer

Tak se prosím všichni opatrujte...

Klíčená luštěnina...

Jako každé jaro, opět jsem si dala klíčit své oblíbené fazole Mungo. Poslouchám své tělo a to si řeklo po zimě o čerstvé klíčky. Vzala jsem hrst malinkatých zelených fazolí, propláchla na sítu, vsypala do připravené sklenice s děravým víčkem, otočila a postavila do misky.
Druhý den ráno i večer naliji do sklenice vodu, protřepu a skrze dírky vodu vyliji, opět postavím obrácenou sklenici do misky, aby všechna přebytečná voda odtékala. Třetí den opakuji a vidím již malinkaté klíčky drát se z kuliček ven. Čtvrtý den jsou již klíčky vidět na každé fazolce a je možné je konzumovat. Propláchnu je naposledy a uložím do lednice, je nutné je zkonzumovat nejpozději do jednoho týdne, ale já si připravuji menší množství, abych je během 2-3 dnů spotřebovala.
Klíčení je nutné ukončit než se objeví kořínky, neboť s těmi začne mungo ztrácet živiny.
Takto je možné klíčit luštěniny různé.

Jím je v syrovém stavu v salátech, ale jsou vynikající i v asijských jídlech, takže je přidávám do různých směsí ke konci vaření jen zlehka orestovat, aby si zachovala svou křehkost.

Ve sklenici mám nyní klasickou čočku a klíčky se již začínají objevovat. Naklíčení čočky trvá asi o 1-2 dny déle, záleží na teplotě v bytě. Pak přijde na řadu cizrna.

A ještě vsuvka o našem školákovi, jehož hlídání nám v pátek skončilo. Ze zpětné reakce od vyučujících se objevily drobné chyby, kdy nepochopil zcela zadání úkolu například v angličtině a bylo nutné ještě v pátek provést opravu.
Z výtvarné výchovy si měl vybrat vyhotovení buď výkresu či ruční tvoření na motivy velikonoc. Kreslit se mu nechtělo, já jsem mu nabídla inspiraci na Pinterestu - babi JÁ VÍM, co je Pinterest! Raději jsem to nekomentovala a nechala ho být. Po chvilce mne volal, že má vybráno. Dobrá volba to byla - skládání zajíčka z papíru.

Mrazivé dny snad již vzdaly své ataky, počasí se doufám již ustálí.

Zahrada po zimě čeká na naše ruce, záhony touží po malých semínkách, aby se nám později odvděčily za péči výbornou úrodou zdravé zeleniny.

Nastávají dny, kdy večer je tělo unavené nečekanými pohyby, které provádíme na zahradě.

Nevadí, vždyť se na to celou zimu těšíme.

Co vynaložíme ze sebe, to se nám pak vrátí...

Opatrujte se.

Převzatá štafeta...

v hlídání školáka bez školy.
Ubytoval se u nás na týden vnuk a sebou si přivezl plný batoh učení. Trochu jsem se vyděsila po předcházejících zprávách o problémech se zadáváním a následnou zpětnou vazbou mezi vyučujícími a školáky, ale po dvou dnech naší spolupráce musím konstatovat, že si vše asi sedlo jako puzzle a zatím nemáme výrazné problémy. Tak nevím zda maminka trochu zbytečně nevyšilovala, ale nebudu to již rozpitvávat.
Dodržujeme režim jako ve škole, ráno snídaně, předměty podle rozvrhu a nezapomínáme i na malé přestávky. Vynecháváme hudební výchovu, tělocvik - to žádné zadání nechodí :o). Zpívat odmítá a odpoledne venku na zahradě se vylítá dostatečně, či se protáhne s námi v lese.
Po zpracování písemných zadání si Máťa vše vyfotí na mobil a přes dohodnuté aplikace odešle příslušnému vyučujícímu, zvládá vše sám, kopie posílá na můj e-mail, aby prý byla kontrola, kdyby se mu to zatoulalo. "Babí, já vím jak to mám odesílat, neboj." To jsem si oddychla, i když jsem měla rozmyšleno jak na to. Pochvaluje si, že u nás "domácí škola" prý probíhá daleko klidněji než doma a to zase těší nás.

Občas pomáhá dědovi se dřevem a občas vyjedeme nadýchat se lesního vzduchu, to činí dobře hlavně mně.
Bohužel foceno pouze mobilem, fotoaparát si hověl doma.


Kytlice - směr k Bělskému rybníku

Zadání jednoho z úkolů v českém jazyce znělo - napiš básničku o situaci, kterou prožíváš nyní. Máťa zavzdychal a evidentně byl zkroušený, nevěděl jak začít. Po půl hodině jsem nahlédla do pracovny a on se učil přírodovědu. Básnička nikde. "Babi, já si nevím rady, nic mne nenapadá." Uplynulo dopoledne, spolykal oběd a básnička stále nebyla na světě. Zalezl si do pracovny, nechala jsem ho v klidu. Najednou přišel s papírem v ruce. "Babi, tak já jsem si pustil muziku, vzal si sluchátka a najednou jsem něco poskládal, tak se na to prosím tě podívej."

Opuštěná škola

Škola mi chybí moc,

myslím na ni celý den a noc.

Školu měl jsem velmi rád,

učila mě poznávat.

Její dveře jsou však zavřené,

a pro mě to je velmi smutné.

Způsobil to malý vir,

nese název Koronavir.

Pochválila jsem ho a on byl šťastný, že básnický pokus má za sebou. Básničku si ofotil a odeslal paní učitelce. Uff, i já si oddychla. 

Stále prioritně svůj volný čas věnuji pletení, s jehlicemi v rukách se má mysl zklidní, myšlenky naberou naprosto jiný směr a jsou zbavené obav.

Před pár dny z jehlic odpadl šátek     EMILIANA - příze Arwetta. Společné pletení s Vlněnými sestrami, nebo-li KAL. Šátek mne lákal k upletení svou překrásnou mozaikou a zajímavým drobným efektem v částech jednobarevných. Zatím ještě nejsem rozhodnutá, zda si ho ponechám či bude darován.

Posílám plnou náruč zdraví všem...

Hlavně se nezbláznit...

ze strachu, příliš nemyslet na situaci, která nám převrací obvyklé způsoby našeho každodenního žití. Nepropadat panice, obrnit se trpělivostí, nenechat se stáhnout do bahna obviňování všech a všeho, být co nejvíce v pohodě, jak to jenom půjde.
Na víkend jsme si vzali vnuka, abychom ulehčili jeho mamince, neboť pracovat na home office, starat se o dvě děti, postarat se o jídlo, s oběma nahrazovat školní výuku a vypracovávat nesmírné množství úkolů, je docela zápřah. Bohužel někteří učitelé se domnívají, že rodiče bravurně zastanou jejich práci a dětem pěkně nakládají, pomíjí to, že ne všichni rodiče dokáží dětem látku správně vysvětlit a to zabírá mnoho hodin každý den. Vím to, dělali jsme úkoly i o víkendu s Máťou, aby vůbec vše stíhal.
V sobotu dopoledne mi cinkla sms zpráva od jeho maminky s textem - Ulehla jsem s teplotou, mohl by Máťa u vás zůstat déle? - Zůstala jsem úplně opařená a mou mysl zasáhla veliká obava, zda nezaútočil Covid-19. Vnukovi jsme raději zatím nic neříkali. V neděli jsem jí dopoledne volala, mobil mi nebrala. Oběd jsem dovařila ani nevím jak, celá jsem se vnitřně klepala. Naštěstí se zanedlouho ozvala s tím, že to bude určitě jenom nachlazení, že to asi chytla od dětí, kteří předtím byly nachlazené a že jí není hůř. Domluvily jsme se, že zatím z opatrnosti zůstane vnuk u nás. V pondělí ráno se mi ulevilo, psala, že teplotu již nemá.

Nejhorší je strach.

A proto dodržujme všechna doporučení a nařízení, nepodceňujme toho prevíta!

Nedávno jsem se rozhodla k vypárání jednoho svetru, na jehož upletení jsem zvolila špatnou velikost jehlic a on se mi po vyprání hodně vytáhl. Zůstával odložený ve skříni, necítila jsem se v něm dobře.
Asi před měsícem jsem ho celý vypárala a svetr přepletla na správné velikosti jehlic.

Tady můžete zhodnotit jak dopadlo. Já jsem spokojená velmi a mám radost, že jsem se do nepříjemného párání pustila.

svetr Mira

PO...

PŘED...

Jako jeden z úkolů měl vnuk zadání z výtvarné výchovy na dobrovolné zpracování, nakreslit volnou technikou výkres na téma Příroda. Vybral si fotku z jednoho našeho společného výletu a kreslil pastelkami. On nemá příliš velké výtvarné nadání, a dle mého si mohl s obrázkem víc pohrát, evidentně to chtěl mít rychle za sebou :o).

Musela jsem nafotit a odesílali jsme s Máťou přes jeho e-mail paní učitelce, protože měl i stanovený termín, nejpozději neděle 22.3.

Opatrujte se všichni ve zdraví.

Podporujme se navzájem...