středa 18. března 2020

Využít každý den...

k malým výletům je nanejvýš nutné. Situace kolem nákazy je natolik vážná, deprimující a nejasná, že deprese má jen malý krůček k ovládnutí naší mysli. Asi přestanu číst články na internetu, neboť jsou ode zdi ke zdi a už vážně nevím čemu vlastně věřit. 
Školy jsou zavřené a tak si bereme každé odpoledne vnuka sebou ven. Jak nám řádně vysvětlil, tak dopoledne se učí jako kdyby byl ve škole. "Babí, máme toho hrozně moc, všelijakých úkolů, procvičování látky, paní učitelka mi to posílá mamce na e-mail," jsme poučeni.
V našem městě zatím nejsou žádní nakažení, alespoň se nic neví, sleduji stránky městského úřadu, snad by informaci podali. V rouškách na poštu, pro potraviny, drogerii a rychle domů.
A pak do lesů. Kolem luk a pastvin. Při úpatí vrchů. S dalekohledem a fotoaparátem. Zde je nám nejlépe.

Kunratice - směr Vlčí rokle

Bylo krásně slunečno, ale foukal vítr a bylo dost chladno. Vzdáleně jsme zahlédli jen několik osob venčících psy za obcí.








Filipov - směr Srbská Kamenice

Počasí se během dalšího dne změnilo, prudce se oteplilo, přestalo foukat, bylo velmi příjemně, ale jarně vzduch ještě nevoněl. Potkali jsme jeden procházející se pár.














V neděli jsme jeli přes Hamr na Jezeře a můj dvorní fotoreportér mi cvakl pár snímků mé nové upletené tuniky. Poprvé jsem pletla kapsy, poprvé tak dlouhý projekt! A jsem z ní nadšená. Nevadilo, že foukal takový vítr, že mi málem vyrval šál z ruky, nevadilo, že jsem nastoupila do auta celá zkřehlá, hlavně, že fotky byly.

Tunika UJO dle návodu autorky Ankestricks

příze Baby Alpaca Silk a Alpaca Mix - využila jsem zbytky přízí
spotřeba 334 g





Snad jsem vám zachytila pár pozitivních snímků z přírody.

***

Nám včera přivezli dřevo.
Bude se štípat, naštěstí pomocí štípačky.
Já budu šít roušky.

"Dědo, já ti pomůžu!"
A tak má pomocníka.

To potěší...






sobota 14. března 2020

Batoh a svačina...

nesmí chybět na žádném výletu, i malý výšlap do přírody si zásobíme dostatkem tekutin a malou porcí pochutin. Může to být ovoce, trochu čerstvé zeleniny, čokoláda, cereální tyčinka, kdo co má rád. Na celodenní výlet vždy připravím porce větší,  doplněné obloženým pečivem, ne vždy se pohybujeme v prostředí, abychom míjeli hospůdky či restaurace s možností občerstvení. Nejraději jsem připravena na jakoukoli okolnost.
Důležité je mít sebou zároveň i průkaz totožnosti a průkaz zdravotní pojišťovny, pokud se pohybujeme ve vzdálených místech od bydliště, je to nutnost. Neškodí mít v batohu i malý sáček první pomoci. Člověk nikdy neví co se může stát.

V poslední době se snažíme být co nejvíce v přírodě a využíváme každého dne, kdy zrovna neprší k malým výšlapům v blízkém okolí. Výhoda seniorského života je - můžeme i v týdnu! Z toho jsem vážně nadšená a hlavně manžel si užívá velký úbytek pracovních povinností, které sice ještě má, ale v mnohem menší míře.

Počasí má výkyvy, ale nám to nevadí, i když se honí mraky sem a tam, vyrážíme, maximálně zmokneme.

Kyjovské údolí kolem Křinice

Trasa, kterou chodíme často pokud si nejsme jisti počasím, vede lesem po asfaltové silnici a víme, že se nebudeme brodit blátem.
Dopoledne svítí slunce, těším se na možnost nechat se hýčkat teplými paprsky. Zaparkujeme auto a vydáme se na cestu. Ujdeme pár metrů a slunce se schovává za hradbu šedivých, temných mraků. Nasazujeme kapuce před prvními kapkami deště a jdeme statečně po cestě dále s nadějí, že se jedná o malou přeháňku. Intenzita kapek se zvětšuje a tak se schováme pod malý převis u cesty. Pokračujeme v hovoru a já se snažím zachytit alespoň pár snímků.








Po malé chvíli se jeví, že déšť zmírnil své ševelení mezi stromy a vydáme se dále po cestě. Netrvá dlouho a kapky se opět zahušťují a pohled vzhůru naznačuje, že mraky zahalily celou oblohu. Bohužel jsem si vzala zimní bundu, u které jsem se již jednou přesvědčila, že je naprosto promokavá a cítila jsem již mokro na ramenou. Obracíme se a jsme nuceni se vrátit zpět. To mne velmi mrzí, ale respektuji vůli přírody, totálně promočená opravdu být nechci.





nádherně zrenovovaná, zřejmě bývalá hájovna, se nachází na začátku stezky


Napekla jsem na naše výlety různé druhy sušenek, u mého muže vedou jednoznačně

KOKA sušenky

100 g kokosu
240 g hladké mouky
220 g změklého másla
1 žloutek
120 g moučkového cukru
3 vrchovaté lžíce kakaa
špetka soli
- z těsta malé kuličky, vidličkou rozmáčknout
- péct 12-15 minut na 190°C
(recept jsem získala na blogu Moniky z kopečka)



já nyní vše bez cukru 

OVESNÉ SUŠENKY

250 g ovesných vloček
200 g změklého másla
100 g medu
50 g nahrubo nasekané čokolády
špetka soli
půl lžičky jedlé sody¨
špetka muškátového květu
půl lžičky skořice
(recept jsem získala od Kuchařky ze Svatojánu)

- tvoříme malé placičky
- pečeme 10-12 minut na 180°C




MAKOVÉ SUŠENKY

150 g mletého máku
100 g mletých či podrcených datlí (sušené namočit)
150 g arašídového másla (dávám klasické)
(recept jsem získala od Kuchařky ze Svatojánu)

- rukama prohněteme, tvoříme kuličky, které prstem zploštíme
- dáme na plech s pečícím papírem
- pečeme cca 20 minut na 180°C




Druhý den se nabízí čas na další výlet, slunce opět svítilo a lákalo sbalit saky paky. Opět vybíráme trasu s asfaltovým povrchem, ale chceme jít jinudy a volíme turistické značení přímo od parkoviště na náměstí. Vítr se zvedá a začíná honit mraky opět po obloze a já s obavami sleduji jejich počínání. Počasí se mění během chvilky, slunce se schová a naděje na jeho svit se ztrácí. Chvíli váháme. Člověk má někdy i zariskovat, a tak vyrážíme na cestu. Bundu mám jinou, nepromokavou, tak to snad dopadne příznivěji.

Havraní skály u Nového Boru

Pohybujeme se v Lužických horách a o této trase jsem se zde na blogu již zmiňovala. Krásné prostředí lesů a skal. Přicházíme od centra a dostáváme se po zelené značce na vyhlídku Jelení skok. Výhledy jsou nádherné, majestátně se před námi tyčí Klíč.
Havraní skály jsou opředené pověstí o popravišti, které patřilo k Sloupskému hradu. Schody umožňují přístup i na další skalky, ale my se po nich nevydáváme, jsou po dešti příliš kluzké. Při úpatí skal je postavený dřevěný altán, kde se zastavujeme a vytahujeme z batohu malé občerstvení.








Na malou chvilku se sluneční paprsky protlačily skrze mraky.


***
Nepropadáme panice, nevyprazdňujeme regály v obchodech, přijímáme všechna nařízení vlády s respektem a pochopením, jsou důležitá. Pokud všichni budeme disciplinovaní a nákazu brát velmi vážně, zvládneme to.

My si čistíme hlavu v přírodě.
***

Výletům se nebráníme
pohorky své prošlapeme
srdce svá naplníme

radostí, pohodou a ŠTĚSTÍM...


středa 11. března 2020

Nová zkušenost...

s přízí Pernilla od firmy Filcolana je za mnou. Do mého ručně zpracovávaného šatníku přibyl rozepínací svetřík, kterých si myslím není nikdy dost. Dlouho byl na mém pletacím seznamu a konečně je hotový.


Kardigan Winterfell
autorka návodu Katrin Schneider





Z příze jsem nadšená, je velmi příjemná a krásně se mi z ní honila očka po jehlicích. Jedná se o 100% peurvian highland wool.

Spotřeba 300 g
Jehlice č. 3 a 3,5
Velikost M1
barva č.827





V mezičase, než svetr prošel smočením a následným usušením, jsem spotřebovávala opět zbytková klubíčka a k tomuto účelu se občas hodí uplést šátek.
V košíku již několik měsíců leželo přadeno příze Malabrigo Arroyo - barva Glitter, k němu jsem přidala zbytky téže příze barvy Coffee Toffee, zbytky Malabriga Mechity barva Lava, zbytky Malabriga Sock barva Terracota a vyšel 

šátek Nurmilintu
od autorky návodu Heidi Alander





Šátek má krásné dlouhé cípy, to mám ráda na zachumlání krku. Je lehounký - 145g.

Na dekách se suší má první tunika, také ze zbytkových přízí.
S tou se pochlubím až bude vhodná chvíle na focení venku, zatím stále prší.


Užívám si pletení a výlety do přírody.

Mám já to ale štěstí, že MŮŽU, že mám SVOBODNOU VOLBU...




neděle 8. března 2020

Zamračená sobota...

a vyladěná neděle, kdy prosluněné dopoledne vybízelo naplánovat malý výlet. Než dovařím oběd, poklidím v kuchyni, slunce odklonilo svou jasnou tvář a schovalo se pod jemně šedou peřinku. Usuzujeme pohledem na nebe, že není důvod nevyrazit.
Opět vybíráme trasu, o které víme, že lesem vede asfaltová cesta a nehrozí nám zapadnutí do blátivých pěšin. Do kapes si oba vkládáme proteinovou tyčinku, malá odměna při šlapání přijde k chuti. Trasa není náročná, mírné "hrbolky", žádné kopce. Auto necháváme u rybníku, kam se zase stejnou cestou vrátíme.

Kytlice,Hraniční rybník-Jedlovské rybníky a zpět





Na jednom z Jedlovských rybníků dováděly kachny s kačery a naší přítomností se nenechaly rušit.
Všude okolo bylo naprosté ticho, sem tam se ozval ptačí trylek.



Příroda se probouzí, obaluje stromy pupeny, zelenají se traviny, vůně tlejícího listí se začíná mísit s vůní dřeva. Všudypřítomný mech se dere po kmenech stromů vzhůru a umožňuje úkryty různým broukům.



Po cestě si uvědomujeme, že jsme nepotkali ani jednoho člověka, pouze kolem nás prosvištěl nedočkavý cyklista, kterého neodrazuje ani stále ještě chladné počasí a nahání první ujeté kilometry.

Trochu jsem litovala, že slunce nevydrželo do odpoledne a neposkytlo mi lepší fotografické světlo, ale nehudrám. I tak jsem si našla pár zajímavých okamžiků.



Už  mám vytipovaný turistický cíl pro nadcházející týden.

Slunce, slunce volám tě...