Arboreal...

je druhým svetrem od návrhářky Jennifer Steingass z podzimního KALu - společného pletení s Vlněnými sestrami, kterým jsem si udělala radost a upletla opět pro sebe. Má motiv listů a nemohla jsem se dlouho rozhodnout jaký odstín zvolit. Starfall byl vyloženě v barvách podzimních, takže jsem se nechtěla opakovat. Nakonec jsem sáhla do zásob a vytáhla přízi Bio Balance od BC Garn, kombinace organické vlny a bavlny. Spotřebovala jsem celkem 276 g (260g hlavní, 16g kontrastní), pletla na jehlicích č.3,5 lemy a č.4 rukávy a tělo.

Dnes vám představuji svého druhého krasavce s vyplétaným sedlem. 

Monitor trochu odstíny zkresluje, ve skutečnosti je vínový a kontrastní výplet je v pudrové (starorůžové) barvě. Svetrům pleteným vcelku jsem opravdu přišla na chuť a celé pletení si užívám. I s občasným páráním :o), bez toho se novoty neobejdou. To mne však neodradí. Už mám v hlavě další kousek, tentokrát povolím uzdu své vlastní fantazii a moc se těším.

Oproti Starfallu jsem zvolila slabší přízi, neboť nejsem příliš zimomřivá a je mi v "tlustých" svetrech až moc velké teplo. 

Asi si budu muset napsat Ježíškovi o nové příze, neboť tempem, kterým jsem se vložila do pletení po skončení léta, budu mít všechny zásoby velmi brzy vypletené. 

Mám z něj radost a tak se zase chlubím :o)).

Snad mi to prominete...

Podzimní nostalgie...

Jak na mořských vlnách houpe se mé JÁ. Znám to. Občasný vnitřní neklid mi vnášejí do nitra podzimní dny. Jeden den jsem rozesmátá, šťastná a nabitá energií, druhý den se ploužím po domě, mé oči vidí co by ruce měly dělat, ale není kde se odrazit a získat tolik potřebný elán a chuť. Je to malinkatý boj, kdo s koho. Překonám sužující pocity, neklid a smutek? Vím, že ano a vím, že pošmourné dny pána Podzimu nepůsobí rozechvěle jenom na mne. Jsem vděčná za předcházející dny prozářené podzimním sluncem, které rozehrálo laškovnou hru plnou barev v lesích, na loukách, v zahradách, díky nim jsem v sobě cítila vnitřní náboj, spoustu energie, to vše však začíná postupně slábnout. Opakuje se to každý rok. Podzimní přechod k paní Zimě je pro mne ta nejhorší změna během celého roku. 

Zalévám bylinky horkou vodou, jemně usrkávám z oblíbeného hrnku, nasávám jejich vůni. Do aromalampy kapu pomalu éterický olej, aby mne svou vůní vzpružil a beru do ruky pletení, jenže mé roztěkané myšlenky se rozeběhnou všemi směry. - Ne tam ne, tím se nechci zabývat, to nemohu změnit, nemá cenu se trápit. Ale do těchto dveří, ty neposedná myšlenko, také nenakukuj, tam už vůbec nechci ani vkročit. Něco veselejšího v zásobě nemáš?-
Vstanu a vezmu do ruky dvd s filmy, to chce něco veselého, vtip a humor, ten je potřeba. Mé prsty nadzvedávají jeden lesklý stříbrný kotouč za druhým. Romantika, historické, krimi, detektivky. Kdy jsem vlastně viděla naposledy film, u kterého jsem se opravdu, ale opravdu řehtala na plné kolo? Marně pátrám, nevzpomínám si!!

Jeden den trávíme s mužem na cestě za těmi, které již neobejmeme, které již nepolíbíme, kterým již nezavoláme. Malé mihotavé světýlko ze svíčky na chvilku propojí naše myšlenky, vzpomínky. Jste s námi, moji milí, každý den, nebojte se...
Máme chvíli čas a naše kroky míří do zámeckého parku. Vytahuji mobil, chci si zachytit těch pár okamžiků,  a uvědomuji si, že jsme park vždy navštívili v období jeho plné krásy a i když je zde vše upravené, barevná paleta květin je pryč. A pávi také.
Odcházíme.

Podzimní stopy ve spadaném listí

co šustí, skrývají svůj tvar.

Myšlenky co bolí

do srdce ryjí a nechtějí spát.

Starfall...

svetr s vyplétaným sedlem z nabídky podzimního KALu (společného pletení) s Vlněnými sestrami. 

Zvládla jsem ho!!

Vzhledem k tomu, že jsem neumětel na cizí jazyky, neovládám dnes tak rozmáhající se angličtinu a ze školy si s bídou pamatuji němčinu, jsem závislá na českých překladech. Velmi oceňuji snahu těchto dvou dam vnést mezi pletařky nové způsoby pletení, nové designéry a jejich úžasné projekty. Po mnoha letech jsem se vrátila k pletení a přináší mi nemálo radostí. Jsem šťastná když zvládnu pro mne naprosto neznámé způsoby pletení, nové výrazy, s úžasem se učím z natočených videí.
Prostě a jednoduše - moc mne to baví. 
Váhala jsem dlouho, zda se do některého z vyplétaných svetrů pustit, rozmýšlela jsem volbu příze, hledala vhodné barevné kombinace a když jsem vše měla pohromadě před sebou, bylo mi jasné, že pokud ho upletu, překonám zajisté sama sebe.
A povedlo se mi to. Jsem nadšená, svetr mi sedí naprosto přesně, takže jsem zvolila i správnou velikost. Uff, bylo to náročné, avšak zkušenost naprosto úžasná.
Báječná byla i rada mailem od Vlněných sester, když jsem se zasekla na zkrácených řadách a stále špatně chápala první řadu, motala jsem se dokola, pletla a párala, cítila jsem, že je něco špatně. Stačilo jejich pár vět a docvaklo mi kde dělám chybu.

 A pár údajů pro zájemkyně, které by se chtěly do pletení také pustit:

Návod na Ravelry - ZDE PROSÍM zakoupíte v angličtině (má se tam objevit i v českém jazyce) a pošlete potvrzení Vlněný sestrám e-mailem a od nich zpětně získáte český překlad, který pošlou na váš e-mail.

Jakou jsem zvolila přízi - BC GARN  Semilla Melange 100% vlna
Kolik příze jsem spotřebovala - základní barva Camel 242 g
                                                   1. kontrastní barva Rost 68 g
                                                   2. kontrastní barva Senf 12 g
                                                   3. kontrastní barva Schoco 8 g
Jaké jehlice jsem použila - na lemy č. 3,5 a pak změnila na č.4
Jakou velikost jsem pletla - raději trochu větší, u nás L, v návodu označeno E

A tady přikládám důkaz toho, že JÁ opravdu selfie fotit neumím!!

I brýle jsem si zapomněla sundat :o))).

Krásné podzimní dny

všem přeji...

Syslíme na zimu...

nejenom klasické zásoby brambor, cibule, česneku, kysaného zelí, jablek a podobných výpěstků od farmářů, ale i dřevo do našeho kotle. Kdo topí dřevem ví, že větší zásoby jsou třeba, aby dřevo řádně proschlo a v kotli se spalovalo bez škodlivin, kterými se pak kotel zanáší. 
A tak když náš dodavatel pan Němeček zavolá, že by další várku deseti metrů pro nás zrovna měl, vůbec neváháme. Sklopí nám z náklaďáku nařezané kulány před dům a my pak honem přemýšlíme, kam  další rozštípané dřevo vyrovnáme. Už máme obloženou garáž ze všech stran a tak bude nutné vystavět  nějakou "ubytovnu" pro další hromadu  polínek. Manžel mne ujišťuje, že to má již vymyšlené. Tak mu věřím.

Víkend byl sice ještě slunečný, ale již podstatně studenější, a naši synové se u nás objevili v sobotu dopoledne s tím, že přijeli štípat. Je jasné, že jsme neřekli ne a byli moc rádi za pomoc. Ani nechtěli vytahovat štípačku, že to dají sekyrkami. Musím přiznat, že jsem od vaření oběda vykukovala z okna, fotila jsem si je a měla jsem z nich radost. Už jenom to, že jsme si o pomoc ani neříkali, oni i tak přijeli a pustili se do práce, domluvili se mezi sebou. Jsou zlatí. I když s tím prostředním nyní hodně soucítím a v srdci mám smutek z jeho stávající (vlastně již dlouhodobé) partnerské krize, ale život není lehký, ani jednoduchý  a to své společné žití si musí buď ochránit, nebo opustit se navzájem...I o tom všem jsem zase přemýšlela, když jsem ho při práci pozorovala.

Můj muž se zatím pustil do záchranné akce "Vrácení rakytníku do rovné polohy" a měl plné ruce práce s jeho neposednými kořeny, které se nechtěly vrátit do původního prostoru a neustále pružily vzhůru. Ořezal co se dalo, vyhloubil co největší otvor a stromek zasadil zpět. Zaházel hlínou a ještě zatížil betonovými kostkami.

Moc bych si přála, aby rakytník našel sílu, přežil celý zásah (v jeho prospěch) a na jaře se odměnil plným nasazením. Sice jsme si uložili do skleníku pár odnoží pro případ nezdaru, ale bude přeci jenom trvat delší dobu než řádně zakoření a budou rodit bobulky plné vitamínů. 

V neděli odpoledne jsme si ještě společně užili sluníčka a popíjeli kávu na zahradě. Za chvíli poté kluci dosekali, sbalili si sekyrky, zavolali  na mne - Mami, tak to máte hotový a my jedeme domů - a byli pryč.

Zbyla po nich hromada naštípaného dřeva.

Mládí je mládí a ještě plné svalů ... :o)

Danzig ...

Představuji vám další  pletený šátek z autorské dílny Justyny Lorkowské. Její šátky se mi pletou jedna radost. Při prvním přečtení mám sice většinou pocit, že to bude tvrdý oříšek, ale začne se očko k očku tulit a vznikají první řady, objevují se cípy, najednou mám vzorek v hlavě a zjišťuji, že vše je naprosto jednoduché. Pak už jenom odškrtávám upletené řady a mám radost. Obyčejnou radost, že jsem třeba zvládla japonské zkrácené řady, že jsem pochopila jak na ně a s pomocí názorných videí Vlněných sester jsem zjistila, že nic není tak těžké, jak na první pohled vypadá.

Tak tady je ten fešák.

Danzig

Zvolila jsem přízi Baby Alpaca Silk - 70% Alpaca, 30% Silk, jehlice č.4.

Zde najdete návod na tento šátek od Justyny, některé její návody přeložily do českého jazyka Vlněné sestry, na jejichž e-shopu se dají i zakoupit. Na mne čeká šátek další a to Buccaneer a již se na jeho pletení vyloženě těším.

Nejdříve však musím doplést podzimní KAL - společné pletení svetru.  To je pro mne pletací nálož. Vyplétaný vzor, pletení vcelku těla a zvlášť rukávy na ponožkových jehlicích, vyplétané sedlo. Úžasná práce. Všechny mé volné chvíle patří jehlicím, odložila jsem i knihy do kouta, aby mne nelákaly. Tyhle závislosti, to je síla!!

A před  pár dny mi volala kamarádka, zda bych jí upletla další šátek, že s těmi ode mne dělala velikou parádu na poznávací dovolené v Íránu, kdy jejich průvodkyně měla také vlastní pletené šátky sebou, ale prý když viděla ty ode mne, byla v úžasu :o). Tak to potěší každou pletařku.

Teď momentálně přemýšlím, koho tímto šátkem obdaruji. Nápad mám, ale musím vypátrat, zda by vybraná osůbka ráda nosila pletený  šátek, protože její styl v oblékání zatím neznám. Je to totiž nová přítelkyně našeho nejmladšího syna a ještě neproběhla seznamka :o).

Vše ukáže čas...

Příjemné návleky...

na ruce, tzv. bezprsťáky jsem vyzkoušela plést poprvé, kdysi jsem si jedny pro sebe háčkovala. Ani se mi při pohledu z okna na blog jejich fotky nechce dávat, ale jsou součástí mých příprav na zásoby dárků a máme dle kalendáře půlku října. Využila jsem k pletení opět zbytky báječných přízí s vlnou. Zatím mám hotové tři páry a nebudou jediné, protože když výsledek uviděl můj muž, okamžitě zpozorněl a vyžádal si pánskou velikost. Prý se mu budou hodit do auta, když je ráno v zimě volant studený a v kožených rukavicích nemá tak dobrý cit.

Venku je slunečno, ač vítr fouká,  je teplý a navozuje spíše jarní než podzimní pocity. Na rostlinách, keřích a stromech je viditelně znát, že se připravují k zimnímu spánku a slunečné zahřívající paprsky na tom nic nezmění. Musela jsem v zimní zahradě velmi neochotně ostříhat všechny plně kvetoucí muškáty různých kultivarů, i když byly obsypané květy a jejich listy nebyly celé léto zdaleka tak zelené jako nyní. Bylo mi to opravdu niterně líto, muselo však k tomu dojít, musela jsem rostliny zbrzdit a připravit je k řádnému zazimování. Venkovní noční teploty by jim na zahradě již ublížily, avšak v zimní zahradě jim je překrásně, v noci mírné ochlazení a přes den letní teplota. Škoda, že jsem si je nenafotila.

Právě mi schne další nový pletený šátek, tak se těším až ho nafotím  a pochlubím se s ním. Zároveň jsem se připojila do podzimního KALu (společné pletení) pletených svetrů s vyplétaným sedlem. Pro mne je to veliká výzva a dlouho mi trvalo než jsem si vybrala kombinaci barev přízí, to je nejtěžší rozhodování, potřebovala bych si vše "omakat", ale široko daleko žádná galanterie nenabízí tak nádherné příze jako jsou na e-shopu u Vlněných sester. Pokud se mi bude dařit, svetr dokončím a bude nositelný, nafotím :o).

Tohle je už závislost!

Já jsem závislá!

A jsem tomu ráda...

Rakytníkův pád...

se blíží čím dál tím víc. Ano, kácí se nám rakytník k zemi. Před několika měsíci silný poryv větru část jeho kořenů zvedl nad úroveň země. Snažili jsme se stromek narovnat, zaklínit, vrátit zpět, bohužel se nám vůbec nedařilo, nebyli jsme schopni s ním hnout. Manžel zatloukl do země tyč a k ní stromek přivázal, aby se alespoň částečně udržel v zemi a já se obávala, zda vůbec bude mít plody a chodila mého oblíbence neustále kontrolovat. Přečkal suché léto, přečkal své nevzhledné strmé postavení, které mu ubíralo důstojnosti a obdaroval nás přemírou oranžových kuliček. Já mu za to nesmírně děkuji, protože bez rakytníkového sirupu si již nedovedu zimu ani představit. Celá rodina jsme si vyzkoušeli jeho sílu se poprat s nachlazením, a již preventivně užíváme každý den ráno lžičku či dvě rovnou do sebe.

Přiznám se, že získání plodů je práce úmorná, dlouhodobá, musím vzít každou kuličku do ruky, na větvičkách jsou dlouhé trny, kterých když se dotknu, citelně zjistím kde zrovna byl. Než otrhám mísu, uplyne několik hodin a já si přitom nechávám plynout myšlenky v hlavě, přemýšlím o nesmrtelnosti brouka, lidských osudech, starostech, radostech, prostě pel mel v hlavě.
Stále ještě nemám hotovo, přiznám se, že dva dny trhám, pak si musím dát pauzu, jinak budu mít sice ne rudo před očima, ale oranžovo určitě.
Vždy si ostříhám hromádku větviček, sednu si na sluníčko ke stolu a trhám, a trhám, a trhám.
Snažím se připravit co nejvíce sirupu do zásoby, protože nevíme, zda se nám po radikálním ořezu stromku a vykopání jámy kolem něj, ho podaří vrátit zpět a zda přežije zimu. Může se stát, že o něj přijdeme a příští rok žádná úroda nebude. Sice si již pěstujeme několik odnoží, ale bude trvat nejméně dva roky, než by rodily.

A co vše jsem již zkoušela z rakytníku?

O tom se dočtete ZDE .
Nejvíce se nám však osvědčil sirup. Načatá lahvička vydrží v lednici několik týdnů a je to řádná vitamínová vzpruha.

Mám však problém.
Už nemám jedinou vhodnou láhev, otravuji všechny v rodině, aby mi schovávali sklenice od kečupu s víčky, to je ideální velikost. Vykoupila jsem 300 ml a 500 ml lahvičky se šroubovacími víčky v místních domácích potřebách a stále mi to nestačí.

Na stromku je stále ještě asi bambilión bobulek...