a opět třeboňských, jsme se, již devátým rokem, proháněli s mým mužem minulý týden, a proto má delší odmlka. Na statku Hamr v Lužnici, kde se s radostí vždy ubytováváme, je totiž velmi špatný mobilní signál, Wi-fi se také toulá bůhví kde a nám se to vlastně líbí. Je potřebné si občas od té dosažitelnosti řádně odpočinout.
Jižní Čechy jsou mou srdeční záležitostí. Rybářský kraj plný krásných, kouzelných míst, kde se perou vlnky na rybnících s rozverným větrem, sluneční paprsky šimrají povalující se kapry při okrajích, divoké kachny pyšně předvádějí svá letošní mrňata, ptáci nám zpívají při šlapání své trylky, lesy voní pryskyřicí a člověk cítí, jak se uvolňuje, klidní svou mysl, plní své srdce radostí a štěstím.
Stačí nám přeci tak málo...
Vzhledem k prudkému ochlazení v pátek přehodnocujeme své plány a v sobotu se vydáváme do Českého Krumlova, a to časně ráno, neboť je nám jasné, že víkendové 50.výročí Slavností pětilisté růže nafoukne příliv turistů mnohonásobně více než obvykle v tomto nádherném historickém místě bývá zvykem.
A vyjádřím naše pocity stručně.
Krásné to bylo, vážení, moc krásné.
Do Českého Krumlova jsme s mužem zavítali po několika letech a byli jsme příjemně překvapeni.
Nevadilo nám množství zahraničních turistů, vždyť se máme čím chlubit!
Buďme na naše památky hrdí.
Při zpáteční cestě jsme ještě stihli plánované zastavení na zámku Kratochvíle.
Tak zase za rok, mé milované jižní Čechy...