si držím a nevím zda se mám hurónsky smát či začít plakat.
Dostat ze sebe nějak emoce, které mnou zmítají co jsme se vrátili z dovolené.
Když se na nás sesypali rodinné problémy, které prožívá syn.
Když jsme prožívali teplotní šok.
Když jsme zjistili, že babí léto přestalo letos existovat a musíme nasadit zrychlené tempo na zazimování.
Když se mi z manžela stal muž v důchodovém věku a vstoupil do systému (nějak mi to k němu vůbec nesedí, ale občanka či rodný list nelžou!).
Když ...
O sobotním kolapsu automatické pračky, která přestala automaticky fungovat, jsem již psala. Rozhodnutí zakoupit novou bylo rychlé a stejně rychlé bylo objednání a dodání (sláva e-shopům, dodávka až ke dveřím). Bylo načase, kupky prádla k vyprání přibývaly a některé kousky v prádelníku se začaly smrskávat k samému dnu. Představa, jak žmoulám prádlo ve vaně, ručně ždímám a nevím kam ho kapající pověsit když venku leje jako z konve, mne vůbec neuspokojovala.
Pan řidič přijel po obědě, tranzitem, sám, bez rudlíku a já jenom pípla zda s ní chce pomoct. Bohužel chtěl. Manžel nebyl doma, jak jinak.
"Kam to chcete paní?"
"Jenom tady ke dveřím, my už si ji pak umístíme," hlesnu a hekám, když se snažím mu se svými chabými silami pomoci.
"Tak se mějte."
"No, vy taky."
Volám synům, zda by po práci měli čas, vynesli starou do garáže a umístili do koupelny novou krasavici. Nezklamali mne a přisvištěli, chlapci moji. Vše během krátké chvíle měli hotové, zapojené. Při vyndání návodu z obalu jsme se společně smáli, že je v ruském jazyce a že ty firmy na vše kašlou a ani nezkontrolují, aby byl přiložený návod v jazyce českém, když to kupuji v Česku.
Odjeli, já dala prát prádlo, návod jsem nepotřebovala, vše bylo obdobné jako u té předchozí. Šla jsem psát mail do e-shopu, ať mi pošlou manuál správný, uvařila si kávu a s poklidem jsem si četla noviny.
Najednou se z koupelny ozvalo bouchání.
Letím tam, div se nepřerazím o pantofle.
Bouchání bylo silné, pračka ždímala a po chvilce tlukot ustal.
Po doprání a vyndání prádla zjišťuji, že je buben nějaký uvolněný a i při letmém dotyku rukou naráží do zadní části pračky.
"Přeci nemám opravdu takovou smůlu, že bych kápla na vadný kus? To fakt není možné, co se to děje?"
Večer přijíždí muž a já mu hned líčím co se děje, vleču ho do koupelny, předvádím jak buben rezonuje a naráží do plechu.
"Vyndali kluci přepravní šrouby?" ptá se okamžitě.
"Jo, vyndali, já je viděla, byli čtyři a asi je dali do garáže."
"To je divný..." a šel si pro nářadí, že se do ní podívá.
Já rychle jdu nasávat informace na internet, klikám na stránky výrobce Bosch a zjišťuji, že pokud buben bouchá, že si sami nepomůžeme, musíme volat servis.
Manžel se vrací s nářadím a já ho zastavuji v akci.
"Hele, raději ne, je to v záruce, já se spojím zítra se servisem a ať se v ní šťourají oni. Nebo ráno zavolám pana Kašpara (opravář důchodce, o kterém se zmiňuji v předchozím příspěvku) a poradím se s ním."
Ráno nemohu dospat a nejdříve volám známému opraváři.
Líčím mu co se s bubnem děje a on mi vysvětluje, že již servis nedělá, že může druhý den sice přijet, ale buben je na tlumičích, bouchat by fakt neměl, má jenom vůli na odstředění a jestli jsme vyndali přepravní šrouby, že to vypadá na to. I jemu říkám, že šrouby kluci vyndali.
Doporučuje mi raději autorizovaný servis kvůli reklamaci.
A jak si tak povídáme co a jak, začne mi v hlavě vrtat jedna myšlenka. Rozloučíme se a já mažu do koupelny. Odsunuji pračku ode zdi, otáčím ji tak, abych se dostala k zadní části (ještě že mám malou, jenom na 5 kg prádla, 41 cm hlubokou, takže zvládám).
Manžel je v práci. Jak jinak.
Vidím plastové držáky, zasunuté v plášti pračky, které jdou lehce vyndat, jsou dlouhé, protože v nich byly ty šrouby!!
Ti naši jelimani tyhle držáky nevyndali, nechali je tam zastrčené a to způsobovalo bouchání bubnu!!
Haleluja, já jsem tak dobrá. Fakt že jo.
Tančím divoký tanec radostný a hned cpu prádlo do bubnu.
Nedá mi to a volám pana Kašpara. Musím mu sdělit, že mi svým povídáním opravil po telefonu pračku, že mi moc pomohl.
Směje se se mnou a má radost, že vše dobře dopadlo.
a říká ŽE JSEM DOBRÁ.
Kluci, jen počkejte až budete mít dneska po práci.
To bude telefon od maminky...
Děkuji, že jste došli až na konec. Vím, bylo to dlouhé, ale musela jsem popsat podrobně :o)).
