Nesmějte se, k smíchu to fakt není, protože tato výměna dost bolí.
Vaření odbývám co to jen jde a každou slunečnou či bezdeštivou chvíli věnuji zahradě. Jaro je krásné, voňavé, zelené období, ale mne z něj vždy nejvíce bolí záda, ruce a jdou na mne mrákoty.
Chci mít všechno vypleté, zaseté,zasázené co nejdřív.
Vymýšlím nové varianty jednotlivých částí zahrady, které bych mohla osázet novými trvalkami, okrasnými keři.
Sepisuji si seznamy, které rostliny musím dokoupit, doplňuji hnojiva, kupuji nové rukavice, protože jich několik párů totálně odrovnám.
Vyžaduji, aby mi muž řádně nabrousil motyčky, lopatičky.
On má na starost hlavně zeleninu ve skleníku a na záhonech, ale nedá mu, aby mi nepomohl s přesazováním keřů, aby nebyl nápomocen obrývání záhonů.
Opět se mi potvrzuje, že dva je hodně a když spolu táhnou za stejný provaz, dílo se vždy daří.
Těším se na návštěvy zahradnictví, dokážu se tam toulat třeba dvě hodiny a pečlivě zvažovat, jaký keř či rostlinku koupit.
Vždy mám naprosto blažený pocit a musím se držet při zemi :o).
Nerada nakupuji v Obi či Baumaxu (nejenom kvůli předraženým rostlinám), já potřebuji mít slovní kontakt se zahradníkem, vyptávat se, radit se, v klidu vybírat a proto mám své oblíbené zahradnictví. Rostliny a keře si tam většinou pěstují sami, takže jsou zvyklé přímo na naše klimatické podnebí a nikdy se mi nestalo, že by mi něco zašlo nebo se neuchytilo (což z výše jmenovaných bylo povětšinou).
Celé páteční odpoledne až do večera jsem prožila s rýčem v ruce
a musela jsem si paže večer mazat kostivalovou mastí :o)...
P.S. Ještě nekončím, hotovo nemám. Ve čtvrtek mi přišly v balíku nové pnoucí růže...
