ŠTĚSTÍ v mém životě

čtvrtek 8. října 2015

RAKYTNÍK V ZAHRADĚ...

nám roste teprve třetím rokem a evidentně se mu u nás líbí.

Letos byl poprvé obsypaný plody a já měla velikou radost.

Pečlivě jsem tři dny sbírala jednotlivé kuličky, opatrně obírala jednu větvičku po druhé, a i tak jsem byla pěkně popíchaná a poškrabaná, ale to mne vůbec neodradilo.

Četla jsem různé rady jak na to : větvičky ostříhat, dát zamrazit a pak oklepat - no neumím si představit jak ty větve pracně cpu do mrazáku :o)). Také se prý dá prostěradlo pod strom, částí gumové hadice se klepe do větví až kuličky padají na zem - ani to se mi nelíbilo, mlátit do stromu.

Takže opravdu trpělivost a obrat ručně - to jediné mi z toho všeho vyšlo jako nejlepší varianta.

Máme koupené dvě rostliny - samce a samičku, tak jak to má být. Oba keře se mají čile k světu a aby příliš nepřerostly, bude muset docházet k prořezu, ale to nechám na manželovi.

Já se vrhla na zpracování.

Nejdříve jsem zkusila z jedné várky sirup. Z odšťavňovače jsem získala šťávu, tu jsem smíchala v poměru na 400 g tekutiny 600 g cukru a chvíli povařila. Během varu jsem sbírala vytvořenou pěnu.

Poté jsem horké nalila do sklenic a nahoře mírně zakápla rumem (nic jiného silnějšího jsem po ruce neměla), takže snad to bude trvanlivé.

Holt to musím vyzkoušet.

Ze získané drtě jsem si vařila čaj, který jsem si přisladila medem, čímž svůj organismus připravuji na přicházející podzimní plískanice, aby mne žádný bacil nebacil :o).

Z další várky jsem opět uvařila sirup, počítám s tím, že když podělím děti, moc mi toho doma nezůstane, takže ať je raději zásoba větší.

A malé zbytky jsem naložila do medu.

To jsem zaslechla v televizi, že je vynikající.

Na džem bohužel již nevyšlo.

Rakytníky jsou opadavé, dvoudomé, trnité keře nebo stromy. Listy jsou celistvé a celokrajné, vstřícné, střídavé nebo přeslenité, řapíkaté až téměř přisedlé. Květy jsou jednopohlavné, bezkorunné, uspořádané v květenstvích vyrůstajících na bázi postranních větévek. Rozkvétají před olistěním. Samčí květy mají okvětí složené ze 2 volných blanitýchkališních lístků, obsahují 4 tyčinky a jsou uspořádány v drobných hlávkách. Samičí květy mají kalich trubkovitý, zakončený 2 laloky, obsahují jediný jednopouzdrý semeník a jsou uspořádány v drobných hroznech. Plodem je kulovitá až válcovitá peckovice, u některých druhů podélně žebrovaná. Semena jsou uzavřená v kožovitém endokarpu, který od nich může být obtížně oddělitelný.
Plody rakytníku řešetlákového mají vysoký obsah vitamínu C a jsou konzumovány syrové nebo různým způsobem upravené. Z listů rakytníku vrbolistého se v Asii připravuje čaj a plody se používají k leštění zlata a stříbra.

Z rakytníku můžeme zužitkovat opravdu všechny jeho části, tedy plody, květy, listy, kůru i kořeny. Obzvlášť oblíbené jsou oranžové plody, i pro jejich vysoký obsah vitamínu C. Zrají od srpna do října, poprvé se ale objeví většinou až na čtyřleté rostlině.
Pokud jste dostatečně otrlí, můžete konzumovat čerstvé plody nebo jejich šťávu, ale pozor, obojí bývá dost kyselé, příjemnější je jejich konzumace v podobě marmelád, likérů nebo sirupů. Plody, kůru a listy můžete nasušit a použít na přípravu výborného čaje, plody není problém zamrazit a přisypávat třeba do koláčů nebo si vždy přihodit pár kuliček ráno do jogurtu (v tom případě nechte na tácku zmrznout jednotlivé plody a až pak je sesypte do krabičky, aby nebyly spojené k sobě.)

Rakytník v medu

Očištěné a omyté plody nebo jejich šťávu z odšťavovače smíchejte s medem, nalije do sklenic a uložte v chladu. Používejte ke slazení čaje nebo jen tak umlsávejte.

Rakytník v cukru

Plody rakytníku očistěte, omyjte a smíchejte se zhruba stejným množstvím cukru. Směs částečně rozmačkejte, rozdělte do sklenic a zasypte vrstvičkou cukru. Uložte na chladném a tmavém místě. Horní vrstvu cukru obnovujte po každém odebírání ze sklenice.

Rakytníkový džem s jablky

K očištěným rakytníkový plodům přidejte stejné množství oloupaných a nakrájených jablek. Podle vlastní chuti přidejte cukr. Směs krátce povařte, rozdělte do sklenic a na závěr ještě sterilizujte při teplotě 90 °C po dobu 15 minut.

Tímto jsem letošní zavařování uzavřela a myslím, že jsem zásob na zimu připravila opravdu dostatek.

Tak zase příští rok...

středa 7. října 2015

VÍC ČASU NA HÁČKOVÁNÍ...

již nyní mám po odpolednech a večerech, tím pádem mé ruce nezahálí ani chvilku.

Stále zpracovávám zbylá klubíčka a nejdříve jsem uháčkovala pro naši malou školačku Amálku baret a nákrčník.

Na fotkách je vidět, jak se mnou laškovalo sluníčko při focení :o)), hned má příze jiný odstín, jenže to jsem si venku vůbec nevšimla, až nyní když jsem stáhla fotky...

Vzoreček na holčičím nákrčníku se mi zalíbil natolik, že jsem se rozhodla jich uháčkovat víc a nabídnout k prodeji do místního obchůdku s látkami a galanterií, společně se zimními dětskými čepičkami. Paní majitelka ráda podporuje domácí tvoření.

Mám naháčkované ještě další barvy, ale dnes je u nás od rána zataženo, prší, takže fotit se vůbec nedalo.

A ještě musím připsat, že tunika, kterou jsem Amálce háčkovala k narozeninám, jí velice sluší a moc se jí líbila, to jsem byla šťatná.

V plánu mám sukýnku a vestičku, snad najdu někde v návodech
něco zajímavého a hezkého.

Na holčičky se prostě háčkuje jedna radost :o)) ...

pondělí 5. října 2015

PROCHÁZKA KRÁSNÝMI MĚSTY...

Kadaní, Karlovými Vary a Loktem.

Vezmu to však popořádku.

Manžel měl minulý týden pracovní záležitosti v Kadani a druhý den v Karlových Varech. To se přímo nabízelo vyjet s ním, ubytovat se na jednu noc a volný čas ztrávit prohlídkami měst, kde jsme již velmi dlouho nebyli.

Vysadil mne v Kadani s tím, že až bude hotový zajdeme na oběd a pojedeme dále. Byl tak krásný slunečný den a já se těšila jak si vše v klidu projdu.

Kadaň patří mezi nejstarší královská města v Čechách. Její historie se píše už od 12.století, kdy na kupecké stezce při brodu přes Ohři vznikla malá osada. Český kníže Bedřich daroval Cadain rytířskému řádu johanitů.

Kadaň se postupem času stala významným městem, v němž pobývali mj. Václav II., Karel IV. nebo se zde narodil Mikuláš z Kadaně, spoluautor pražského orloje.

Zásadní zlom ve vývoji Kadaně představovala Třicetiletá válka. Během dlouhých bojů město velmi utrpělo. Velkou pohromou byly pro město také zničující požáry, které často měly vliv na proměnu architektonické tváře města.

Dalším zásahem do života Kadaně byl extrémní rozvoj těžby hnědého uhlí. Poválečná povrchová těžba znamenala likvidaci přirozeného zázemí města, čímž Kadaň trpí dodnes.

V roce 1989 se kadaňské historické centrum nacházelo v dezolátním stavu. Během několika let prošlo město kompletní renovací, která byla korunována v roce 1995 titulem Město roku.

Zajímavá místa:

Radnice, Mírové náměstí, Městká kašna, sloup Nejsvětější Trojice, Minoritský klášter, Katova ulička, Kostel Povýšení sv.Kříže, Barbakán, Alžbětinský klášter, kostel Stětí sv.Jana Křtitele, Kadaňský hrad, Mikulovická brána, Barokní křížová cesta, Františkánský klášter

Manžel několik let jako kluk v Kadani s rodiči bydlel a dodnes ho bývalí spolužáci zvou na srazy i když s nimi základku nedokončil.

Vyprávěl mi jak se Kadaň změnila a že centrum je velice hezky upravené.

Musela jsem mu dát zapravdu (i když jsem město neznala předtím), opravdu se mi zde líbilo. Prošla jsem i okolní uličky a vybrala restauraci, kde bychom mohli posedět a dát si pozdní oběd.

Jenže jednání se protahovalo a já už byla celá uondaná (zapomněla jsem si přezout boty a tak jsem po kostkách klapala v podpatkách!), proto jsem si na náměstí vybrala cukrárnu Staré časy a zašla na kávu (no jo přiznám se, byl i dezert), s radostí jsem si chvíli odpočinula v příjemném koutku.

Když se ohlásil manžel, byl už čas rychle se přemístit do Karlových Varů, kde jsme měli rezervované ubytování kousek nad centrem v příjemném penzionu.

Zašli jsme si na večeři do nedaleké restaurace a musím říct, že naše očekávání se naplnilo. Byli jsme jediní Češi, personál s námi sice česky mluvil, ale s přízvukem ruským a ostatní hosté mluvili jak jinak než - rusky.

Druhý den jsme si prošli známá místa, kde jsme naposledy byli asi tak před 15 lety. Zkonstatovali jsme, že všechny ty nádherné domy jsou opravené a ostudu městu určitě nedělají. Jaké je pozadí vlastnictví všech domů všichni zajisté víme, není třeba rozvádět.

Obchody byly luxusní, světoznáme značky lákaly k nákupům, ale i přes avizované slevy na výlohách mne dovnitř nezlákaly :o))).

Přibližně kolem roku 1350 uspořádal Karel IV. při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenované na Karlovy Vary. Následně dne 14.srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti.
V roce 1522 vychází první odborná kniha o Karlových Varech a jejich léčebných vlastnostech.O 60 let později zasahuje město velká povodeň a v roce 1604 pak katastrofální požár, která zcela poničí město. 1775 Johann Georg Pupp položil základ rozvoji hotelu Grandhotel Pupp.
V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka, který se v následujících letech stane známým nejenom v Česku ale také ve světě. V roce 1844 se ve městě začíná rozvíjet další průmysl, tentokrát zaměřený na vývoz vřídelní vody. Koncem 19. století se mění Karlovy Vary také architektonicky. Stále více se prosazuje historizující styl staveb (neoklasicismus, neobaroko, neorenesance). Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města mají v tomto období především stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi 20 budov - mimo jiné také Grandhotel Pupp, divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda (dnes již neexistující).
Během první republiky je ve městě roku 1929 otevřeno letiště, které umožňuje pohodlné cestování pro majetné turisty. Po druhé světové válce dochází v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k vysídlení německého obyvatelstva do Německa. Roku 1946 byl uspořádán první ročník Mezinárodního filmového festivalu, který město proslavil ve světě a každoročně láká množství filmových nadšenců a známých celebrit z celého světa.

Současné město neleží přesně na místě, kde bylo založeno, ale vlivem eroze podložní desky řekou se pozvolna posunovalo proti proudu řeky v závislosti na tom, jak se objevovaly nové prameny.

^{Čas nám vycházel a tak jsme ještě zajeli do Lokte na prohlídku hradu, byli jsem rádi, že návštěvní hodiny trvaly až do 17 hodin a vše jsme stihli.}

Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13 století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket.
V době husitských válek byl purkrabím Půta z Limburku, který řídil obranu celého kraje proti husitům.
V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic, který zde v roce 1613 zemřel. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.
Na Lokti je vystaven pozůstatek největšího meteoritu, který dopadl na území nynější České republiky a který dostal jméno Purkrabí. Měl dopadnout na nádvoří hradu v srpnu roku 1422 a od své původní podoby se již značně zmenšil – údajně vážil kolem 107 kg a byl velký jako koňská hlava. V roce 1812 byl rozřezán; největší kus, který váží zhruba 80 kg, je uložen Přírodovědeckém muezu ve Vídni.
V přízemí Hejtmanského domu si naopak můžete prohlédnout pohádkově něžnou výstavu porcelánu z produkce okolních továren, z nichž některé už bohužel neexistují. Stará škrtátka, stojánky na párátka ve tvaru postaviček, porcelánové hlavičky panenek, plastiky ve stylu art deco, dekory ze starých zákresových knih a ovšem i užitkový porcelán. Výraznou část výstavy tvoří také staré lázeňské koflíky.
Objekt rotundy a část křídla Dolní bašty byly nově zrekonstruovány a začleněny do průvodcovského okruhu, jež se tím rozšířil díky využití ochozu mezi markrabstvím a křídlem Dolní bašty. Zrekonstruovaný úsek zahrnuje chodbu, vlastní prostor bašty a přilehlou místnost a rotundu.

^{I zde se nám velice líbilo, hrad jsme si mohli projít i bez průvodce, čehož jsme využili a courali se po jednotlivých částech podle svého.}

^{Na výstavě porcelánu bych si každopádně nějaký šálek na čaj či kávu vybrala okamžitě.}

^{Naše putování skončilo.}

^{Naposledy jsem se z parkoviště ohlédla...}