VOŇAVÉ DÁRKY...

a to mýdlové, jsou připravené a čekají na své majitelky až přijde jejich čas. Postupně přidávám a zkouším další glycerinová mýdla z bílé mýdlové hmoty, dokud ji všechnu nespotřebuji.
Vzhledem k tomu, že je hmotá bílá, přišla mi mýdla trochu fádní a napadlo mne je přibarvit potravinářskou barvou, kterou jsem doma měla celkem k ničemu. A tak jsem otevřela pytlíčky se žlutou, modrou, červenou barvou a začala jsem experimentovat. Přidala jsem žlutou a měsíček lékařský, vzniklo krásné žlutooranžové mýdlo, do další várky modrou, žlutou - vznikla zelená a do hmoty jsem vmíchala levandulovou esenci, další pokus byl s modrou, jen lehce, aby mýdlo bylo trochu namodralé a přimíchala opět levanduli.
Tak si hraji :o).

  Musím říct, že tvorba mýdel mne velice baví a velice se těším na okamžik až uvařím své "vlastní" mýdlo.
Vždyť všechno tvoření je vlastně hlavně o radosti, o potěšení z darování, o nesmírně krásných pocitech když se něco nového podaří, o hledání dalších tvořivých nápadů, o lidské kreativitě, o zručnosti.
Neumím si představit, že bych stále nehledala, stále nezkoušela, stále se neučila něčemu novému.
S tím se člověk zřejmě už narodí, protože mám mnoho kamarádek, které naprosto nechápou mé zapálení pro všechno možné co se týká ruční tvorby.
Jenže ony umí zase úplně něco jiného. Jsou daleko větší čtenářky, zajímají se o historii, o architekturu, jsou zapálené zahradnice, chodí na jógu,
 cvičí tai či, atd. 
Prostě každému je dobře v tom co dělá rád a s nadšením.

A to je moc dobře, neboť v tom všem nacházíme své štěstí...

 


 

JAK JSEM SI ŘEKLA,...

tak také činím a čtu, čtu, čtu.

A počasí, které právě nastalo, tzn. déšť a pošmourno mi k tomu přispívají tou správnou atmosférou.

I když musím říct, že i v těch teplých dnech jsem si konečně zalézala na lehátko do pozice v sedě, za záda polštářek, pod slunečník a když mi bylo příliš teplo, svlažila se v bazénu. To byl ten správný relax a ten jsem již potřebovala. Vypůjčené knihy jsem měla tímto posledním titulem přečtené a vrátila majitelkám s tím, že potřebuji další várku.

A co že jsem tak rychle přečetla ?

Opět historický román a tentokráte z pera české autorky, což velice ráda podporuji, neboť prosadit se na českém knižním trhu, který je zaplaven tituly, není zajisté nic lehkého. Nicméně jsem tuto knihu měla zapůjčenou od sestry.

 Oficiální anotace: 

 České království se po vymření Přemyslovců zmítá v bojích. Mladá Markéta z Březové postupně proniká do urozené společnosti. Počáteční okouzlení je v ní brzy vystřídáno zklamáním, neboť tato krásná, svéhlavá dívka musí čelit mnoha intrikám a nenávisti. Kromě utrpení však poznává i vášnivou lásku. Stane se vyzvědačkou ve službách mladého krále Jana Lucemburského a tento nebezpečný úkol ji zavede až do daleké Neapole. Ve chvíli, kdy se nezdolná Markéta snaží začít nový život, padne na ni obvinění z vraždy, kterou nespáchala. Jak přežije tuto poslední zkoušku?

 Emma Riedová (*7.3.1989) vystudovala práva a dějiny umění a pracuje jako advokátní koncipientka. Láska k historii a napínavým zápletkám ji provází už od střední školy, kdy psávala povídky i kratší historické a detektivní příběhy. Tuto svou vášeň zúročila při psaní svého prvního historického románu Královské intriky.

Téma se mi líbilo, mladá vyzvědačka ve službách krále a ještě prý nesmírně krásná. Někdy však těch útrap na jednu mladou ženu bylo až příliš, nevím zda by ve skutečnosti byla schopná vše ustát.

To se však nechte překvapit, co jí osud nadělil...

A než mi kamarádka připravila řádnou zásobu svých knih k přečtení, sáhla jsem včera do své knihovny pro starší titul.

 

 Je Nora Sinclairová, krásná a úspěšná architektka, také oddaná snoubenka a manželka? Nebo je černá vdova, chladnokrevně vraždící své bohaté partnery? 
Napínavá zápletka, přinášející nová a nová překvapení, činí z knihy Líbánky jedno z nejlepších děl mistra detektivního žánru Jamese Pattersona.

James Patterson je vynikající vypravěč a mistr napětí, a to mám při čtení knih velmi ráda. Některé jeho knihy byly zfilmovány, možná znáte film Sběratel polibků.

V jeho knize Líbánky platí jedna hlavní zásada - Věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být. Do poslední chvíle si nejsme zcela jisti, co platí a co je klam. Velké peníze, láska, sex a politická hra nejvyšších míst jsou hlavními hybnými silami celého příběhu a dávají do pohybu události, které ovlivní životy všech zúčastněných...

Tak pokud jsem vás navnadila, jsem tomu ráda, pokud ne, těšte se na příště, dovezla jsem si slušnou zásobu.

Krásné chvíle s knihou

přeji všem, kdo rádi čtou.

 

JARMARKY...

mám velmi v oblibě, baví mne sledovat kolik lidí je nesmírně zručných, kolik z nich se vrací k řemeslům dávno minulých či zapomenutých, kolika lidem jejich tvorba přináší radost, potěchu, příjemné zážitky.

Nikdy jsem ale neměla příliš v oblibě poutě.

Už jako malé holce mi vadil ten rámus, z každého stánku či atrakce řvala hudba na plné pecky, do toho z každé maringotky hlučně vábil hlas k vystřelení růže či jiných naprostých nezbytností, které se pak váleli někde zastrčené doma. Perník byl tvrdý, cukrová vata lepila po celém obličeji, turecký med se nedal ukousnout. Jediné co mi však chutnalo vždy, byly mandle v cukru...Avšak i přesto jsem chodila se pohoupat a povozit, když do města zavítali kolotočáři. Pro dítě to byla změna.

Pak jsem jednou šla na řetízkáč dvakrát za sebou a to bylo velmi špatné rozhodnutí, jen tak tak jsem stihla doběhnout domů.

Od té doby jsem na žádné atrakci neseděla a když byli naši kluci malí, všechno s nima musel odjezdit můj muž a já z povzdálí jen sledovala, držela nezbytné věci nebo lízala zmrzlinu a netrpělivě jsem čekala, zda to přečkají bez úhony (nikdy jim špatně jako mně nebylo - naštěstí).

Jarmark, to je jiná radost. Tam jsem ve svém živlu. Nejraději jezdíme dopoledne, moc nesnídáme a tam si začneme dopřávat různých pochutin, bramborové placky s různými náplněmi vedou, a pak voňavé maso z grilu, kdy je řezník pěkně odřezává z kulaťoučké šunky, nikdy nezapomeneme na něco sladkého v podobě malých koláčků, domů si nakoupíme sýry, medovinu.

A já obdivuji stánky s keramikou, košíkářské výrobky různých tvarů, šité maličkosti pro děti, hračky ručně dělané, u bižuterie bych se neuměla vůbec rozhodnout (tu si však kupovat nemohu, náušnice bych vydržela mít na uších sotva dvě hodiny). Líbí se mi kožené výrobky, kovové svícny, kuchyňské věci ze dřeva, různé čajové směsi na všeliké neduhy - je toho tolik co mi vždy udělá radost, vždy si vyberu nějakou maličkost.

Pokaždé je připravený hudební program, jak pro děti, tak i dospělí se pobaví.

Naším nejoblíbenějšími jsou jarmarky v Úštěku a v Zubrnicích.

Máme je nejblíže a vždy mají nádhernou atmosféru, nikdy nezklamou a již několik let si drží vynikající kvalitu.

V sobotu úštěcký jarmark vyšel na mé narozeniny.

 Tentokrát jsme jeli až odpoledne, neboť jsme si dali nejdříve společný narozeninový oběd s dětmi, pak jsme skočili do auta, vzali sebou deštníky, protože se zamračilo a vypadalo to na dlouho očekávaný déšť.

Počasí však vydrželo, ale lidí bylo méně než jsme zvyklí, určitě raději zvolili pobyt u vody.

Opět jsem nemohla odjet s prázdnou a tentokrát jsem si vybrala keramiku, která se výborně hodí do mé nově vymalované kuchyně.

Keramika má úžasnou hlaďoučkou glazuru a paní keramička mi dala kontakt, že když budu spokojená mohu si objednat další výrobky.

Což teda jsem velmi a učiním určitě objednávku.

A co vy a jarmarky či poutě ?

Máte ve svém okolí své oblíbené ?

Nebo vás nijak "neberou" :o) ?

Krásný zbytek léta jak má být

vám všem 

přeji.

 

PŘEKVAPENÍ ...

k svátku mi připravila

Míša 

když mne nominovala

 

 Vzhledem k tomu,  že svůj blog netvořím příliš dlouho (od letošního ledna), nic podobného se ke mně zatím nedostalo.
Sice nemám v oblibě "řetězovky", ale malá zpověď zajisté neuškodí a něco navíc se tím pádem o mně dozvíte.

Takže jdeme na to.

Mám o sobě napsat něco v 11 bodech.
Takové malé shrnutí mého já.

1/ V sobotu mi bude 56 let. Ano, jsem ve zralém věku a je mi v něm dobře - i když čtyřicítka zní lépe.

2/ Mám tři dospělé syny a dva vnuky. Bohužel zatím jsem žádného ale nevedla k "oltáři", což mne trochu mrzí, ale dnes je taková doba.

3/ Od mala mám nenechavé ruce a stále něco tvořím, prostě mne to uklidňuje, baví a ráda zkouším věci nové.

4/ Mám ráda výlety do přírody a ráda šlapu v horách.

5/ Občas se s radostí povaluji u moře.


6/ Neumím lyžovat a vůbec mi to nechybí.

7/ Velmi ráda jezdím na kole a plavu - to je ze sportů tak všechno co mne opravdu baví.

8/ Od dětství velice ráda čtu.

9/ Pracuji jako OSVČ.

10/Nesnáším lež.

11/Stále jsem tak trochu romantická duše.


A jaké jsem dostala otázky od Míšy ?

   Co ti dělá radost? 

Když se daří mým dětem.

Co ti dává blog?

Je to zvláštní pocit, jako kdybych si psala deník, ale ne pro sebe.

Nutí mne přemýšlet o tématech, víc fotit.

Oblíbená knížka?

Těžká otázka - mám oblíbenou spisovatelku Patricii Cornwellovou a všechny její knihy mám ve své knihovně.

Dovolená - v zahraničí nebo cizině?

Asi máš na mysli tuzemská nebo zahraniční?

Tak dovolenou raději v zahraničí, v tuzemsku spíš výletuji. 

Co tě, za poslední dobu, překvapilo?

 Nejmladší syn, který přerušil svou živnost a chce se nechat zaměstnat.

Pivo nebo víno?

Víno a moravské bílé nejraději.

Máš ráda Vánoce?

Ano, velmi.

Jakou barvu máš nejraději?

Malinovou.

Tvůj ženský vzor?

Nemám a nikdy jsem neměla žádný vzor. Nechci být jako někdo, chci být sama sebou.

Co bylo první- slepice nebo vejce :-)?

Každopádně slepice :o).

Jsi ráda, že jsem Tě nominovala?

Ano, donutila si mne tady sedět a hodně přemýšlet, místo abych se koupala v bazénu :o).

Uff, mám část za sebou a ještě nominovat blogerku či blogerky a vymyslet otázky.

Já uvedu blogerku jednu.

Katku V zemi ZA DUHOU 

 Otázky pro Katku :

1/ Ráda sníš ?

2/ Plníš si svá přání ?

3/ Co nebo kdo tě udělá nejvíce šťastnou?

4/ Hořkou nebo mléčnou čokoládu ?

5/ Jaká hudba tě provází v Zemi za duhou ?

6/ Kolik máš nejlepších kamarádek ?

7/ Ke které knížce se ráda vracíš ?

8/ Vaření a pečení - obliba nebo nutnost ?

9/ Dovolená - voda nebo hory ?

10/Kdo tě spolehlivě rozesměje ?

11/Jsi ráda, že jsi začala s blogem ?

Katko, doufám, že tě nominace pobaví...

 

MALÍŘOVA PALETA...

by možná bledla závistí nad pestrostí barev

 na zahradách když kvetou různé květiny, keře.

Nedalo mi to a včera jsem obešla s foťákem tu svou.

I když jsou tak velká parna, obdivuji rostliny, že se stále drží a vše zvládají.

Jen příroda ví své...

V pondělí se odpoledne zatáhlo, ale mraky šly od Zámeckého vrchu a tak jsme si říkali, že z toho nic opět nebude.

Najednou se zablýsklo, rychle jsme začali poklízet nezbytné věci, které by se mohly případným deštěm promáčet a s napětím jsme z pergoly sledovali dění.

ÁÁÁCH jako kdyby se ozvalo s prvními kapkami, zahrada se nadechla,

listy a květy lapaly po každé kapce vody, která se z mraků začala snášet dolů na zem, zem tak vyprahlou, tak suchou, tak lačnou vody.

 Fotila jsem mobilem, 

utíkat v tom dešti pro foťák se mi nechtělo.

Bohužel ten radostný okamžik, to krásné nadechnutí se zahrady netrvalo příliš dlouho, druhý den bylo vše opět suché...

Není to vyvážené.

 Když jsou velká tepla, má v noci přijít ochlazující déšť,

 který přinese všemu vláhu.

Takže tohle je asi už globální oteplování...

PŘEDSTAVA...

o tom jaké ohromné množství knížek

 přečtu přes léto zatím bere za své,

čas se se mnou opět pere a svým 

zrychleným tempem mi nedává šanci si zalézt s knížkou

 v ruce třeba na celé odpoledne do stínu a ponořit se do stránek tak jak bych sama chtěla.

I přesto jsem konečně dočetla knížku, do které jsem se kupodivu nemohla stále začíst i když romány Vandenberga mám celkem v oblibě.

_________________________________________________________________ 

 Podmanivé historické romány Philippa Vandenberga bývají vždy zárukou té nejlepší četby; tentokrát nám poutavý vypravěč předkládá nevšední příběh Michela Melzera z Mohuče, odlévače zrcadel a později "mistra černého umění", tedy knihtisku. Román se odehrává v patnáctém století. Michel Melzer, vynikající řemeslník, po smrti manželky sám vychovává svou dceru Editu. Okolnosti jej časem přinutí, aby se za lepší obživou vydal do světa. Díky Melzerovu putování poznáváme Cařihrad, středisko uměleckých řemesel, ale také sídlo všelijakých dobrodruhů, navštívíme Benátky v době jejich největšího rozkvětu, kde budeme svědky nejtemnějších machinací náboženských spolků, tehdejších politiků i bohatých obchodníků.
V pohnutých osudech Michela Melzera a jeho dcery Edity ale můžeme též poznávat život obyčejných obyvatel evropských měst a městeček středověku, prožívat s nimi jejich lásky i obyčejné starosti o živobytí, tak odlišné od pletichaření bohatých vrstev.

 _________________________________________________________________________________

 Připadalo mi, že psychologie postav zvládnutá nějak nebyla a chvílemi mi nebylo  zřejmé, oč hlavní hrdinové usilují a jaká je motivace jejich místy nepochopitelného jednání. Michal Melzer mi byl někdy až "protivný" svým chováním a jednáním, jakoby si neustále říkal o to, že jeho některá rozhodnutí špatně dopadnou. I jeho vztah s dcerou všemu jeho chování odpovídal.

I přes to vše jsem knihu dočetla a ráda jsem se seznámila s počátky knihtisku...

Zato další knihu jsem přečetla přes víkend, kdy jsem si sama sobě "naordinovala" odpočinek a v každé možné chvilce jsem knihu vzala do ruky a v neděli večer ji dočetla.

Knížku mi doporučila a zapůjčila sestra.

 I samotný název knihy korespondoval s mým sblížením se s knihou v létě o víkendu :o).

_________________________________________________________________

Životní příběhy lidí vypadají různě. Australská spisovatelka Kate Mortonová vypráví ve své knize Tajemství letního odpoledne příběhy třech žen, z nichž dvě propletly své životy přímo osudově.

Laurel Nicolsonová je známá londýnská herečka už trochu pokročilého věku, která se po dlouhých desetiletích vrací do rodného domu - do Greenacres. Její devadesátileté matce Dorothy totiž zbývají už jen poslední dny životy a celá rodina - Laurel a její čtyři sourozenci - se schází, aby se s maminkou rozloučila.

Návrat do Greenacres v Laurel oživuje staré vzpomínky. Nejen na radostné chvíle dětství v kruhu spokojené a milující rodiny, ale také ty černé, na které by nejraději úplně zapomněla.

Scéna, kterou zahlédla jednoho letního odpoledne v roce 1961, byla pro mladou dívku šokem, z něhož se vzpamatovávala velmi dlouho a nikdy úplně nedokázala uvěřit tomu, co viděla.  Nyní, po dlouhých letech se rozhodne tajemství rozluštit.

Kate Mortonová kromě Laurelina pátrání postupně začíná vyprávět příběh Dorothy od začátku. Střídavě v několika časových rovinách se rozkrývá po malých dílcích její osud, který se za 2. světové války tragicky propletl s mladíkem Jimmym, přítelkyní Vivien  Jenkinsovou a jejím manželem.
_________________________________________________________________________________

Musím říct, že od počátku jsem byla vtažena do děje, do tajemství, do pátrání. Vnímala jsem důležité momenty, ke kterým mne autorka vedla a hned vzápětí jsem byla opět na začátku spolu s jinou osobou a v jiném období.

Napětí rostlo a nutilo mne zvažovat každou indicii, která by mohla rozmotat klubko plné otazníků.

Byla jsem nadšená, že jsem tomu přišla na kloub ještě dříve než mi autorka prostřednictvím Laurel sdělila jak její pátrání dopadlo.

 

Myslela jsem si, že to bude jenom takové odpočinkové čtení, ale chyba lávky, byl to spletitý, promyšlený a překvapující příběh.

 

A už mám v ruce knihu další a doufám, že jich ve zbytku léta bude ještě několik.

 

Krásné letní čtení přeji všem nadšeným čtenářům.

 

 

BABÍÍÍ, DĚDOOO...

se neustále již přes týden nese naší zahradou a domem.

Je u nás na prázdninách náš Matýsek a vzhledem k panujícím vedrům jsme odložili veškeré výlety a trávíme čas u bazénu.

On by nás však totálně utahal. 

Je mu osm, plave jako ďas a samozřejmě se snaží, aby při našem závodění vyhrával a já mám co dělat s ním držet tempo.

No jo mladý organismus, co nadělám :o).

Avšak i jemu už plavání každý den není po chuti a tak nastává vymýšlení jiné zábavy. Na řadu přišla vzduchovka a s dědou nacvičují střelbu na cíl.

Posléze našel líný tenis. 

Chytáme se za hlavu, ajajaj to jedině navečer až se dá popadnout dech.

Chvilku jezdil na kole v ulici, ale tam ani živáčka, žádné děti, tak ho to také nebavilo dlouho.

Nabízím karty, nemá chuť.

Přitáhl šachy, ty se učí rád a tak zasedli s dědou do stínu a už se zadumaně zabrali do hry. Najednou křik - babííí já jsem nad dědou vyhrál :o)).

A to musím říct, že ho můj muž ale vůbec nešetřil.

Postavili si stan a s dědou už dvě noci v něm spali.

Ještě, že mne z toho vynechali, má záda by lkala tesklivou píseň :o).

Co ho nyní hodně baví, jsou jeho Strážci.

Postavy z Lega- Bionicle.

Je z něj nadšený konstruktér a prý až bude velký bude vymýšlet nová Lega.

Obdivuji jeho zručnost a trpělivost - po kom to asi má :o))) ?

Prvního dostal od nás za vysvědčení a byl nadšený.

Druhého k narozeninám a třetího si vybral sám za ušetřené korunky za jedničky a dvojky v žákovské, co měl u nás v kasičce.

Prý Bionicly bude sbírat - je jich šest strážců, a nyní už je nová řada,
 tak má na co šetřit.

Vše si podle návodu sestaví sám a může zapojit fantazii a dokáže pospojovat dílky tak, že vytvoří třeba jednoho obrovitého.

Určitě je to lepší než vysedávání u počítače a hraní her, což dneska děti tolik přitahuje.

U nás ničeho takového nedosáhne, žádné počítačové hry se u nás nehrají.

Prázdniny jsou od toho, aby si užíval her, výletů, lumpačin a plno dětského smíchu a zážitků.

 A tak abych mu udělala radost, popadnu jednoho strážce do ruky a už společně bojujeme proti velikánským pavoukům, společně si hojíme/opravujeme rány z boje, odpočíváme a domlouváme plán dalšího útoku. 

Hulákáme u toho, aby všichni obrovití pavouci utekli.

Můj muž se chechtá a ani se mu nedivím :o).

Jsem šťastná, že máme dva krásné, zdravé vnuky.
Toho menšího si budeme užívat až za nějaký čas, 
je přeci jenom ještě malý a zatím chce být jen a jen u maminky.

Já z těch klučičích her prostě nevyjdu.

Tři syni a dva vnuci - tím je vše jasné.

Panenku jsem v ruce neměla od svých dětských let...