VE ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU - LEV...

pokračování.

JAKÝ JSI OD PŘÍRODY

Jsi jako slunce a přirozeně vyzařuješ. Jsi sebejistý, přitahuješ ostatní, máš určitý sklon k přepínání sil, máš rád nezávislost, žiješ svůj život energicky, jsi hrdý, nejspíš si myslíš, že nemáš žádné slabiny, je ti zatěžko vcítit se do pocitů druhých, rád něco podnikáš, vyžaduješ velkou míru svobody a nenecháš se snadno omezit, tvá přehnaná činorodost může být jen zástěrkou strachu ze smrti, pro citlivé lidi jsi možná příliš hřmotný a hlomozný, někdy se až příliš zabýváš sám sebou, máš velký strach z porážek, nejsi moc dobrý znalec lidí, neboť jen stěží dokážeš posoudit a ocenit toho, kdo není stejný jako ty - vždyť se považuješ za míru všech věcí, máš sklon k přehánění, máš velké představy o tom, cos dostal do vínku, pocit bezmoci je pro tebe nepříjemný, rád udílíš rozkazy, žiješ cele tady a teď.

Uff, tak to je ale výčet vlastností. Poctivě musím říct, že v něčem souhlasím, některé rysy vidím na svém vnukovi Lvíčkovi, některé vyjmenované vlastnosti si myslím nemám. Ale tak to bývá. Možná by moji blízcí řekli něco jiného :o)).

CO TĚ ČINÍ ŠŤASTNÝM

Světlo a jas tě těší, neboť jsi dítětem slunce. Všude, kde se život otevírá novým možnostem, kde se prosazuje tvořivost a svět dostává důstojnou podobu, všude tam jsi doma.
Jsi šťastný, když druzí o tobě vědí a hřejí se ve tvé záři. Rád sdílíš své štěstí s ostatními. Jsi ve svém živlu, když z tebe tryská mocný a bohatý život. Žiješ pro tvorbu. Ne proto, abys vykonal to či ono, ale proto, že tvým štěstím je dávat vznik životu a utvářet jej. A jsi rád, když druzí oceňují, že se pouštíš do hry a nebojíš se možné porážky. Jsi šťastný, když se ti daří být nám vzorem, abychom ani my nevěšeli hlavy a nenaříkali nad rozlitým mlékem.
Neznáš nic krásnějšího, než když se ti podaří někoho získat na svou stranu a roznítit v něm jasné světlo.

Souhlasím, takhle se opravdu cítím...

KDYŽ JE TI TĚŽKO

Může se stát, že zjistíš, jak málo jsi vlastně velkomyslný - méně než by sis sám přál. Jsi jaksi menší, a nevíš, kde se to vzalo. Nejsi však ještě tak zralý, jak sis myslel.
Vždy předpokládáš, že ostatní jsou stejně přímí jako ty. Stane-li se pak, že tě někdo oklame nebo zradí, nechceš s takovým člověkem nic mít.
Je pro tebe důležité dělat dobrý dojem na druhé. Může se ti stát, že se začneš až příliš předvádět a zapomeneš pracovat na svém nitru. Je třeba, aby nitro a vnějšek spolu ladily, abys pro záměrné vytváření dojmu velikosti a vyspělosti nezapomněl na své vnitřní světlo.

Pokud mne někdo zradí, zklame - je velice těžké pro mne odpustit, neumím ten pocit ze svého nitra vytěsnit a nikdy už neuvěřím...

V ČEM JE TVÁ CESTA JEDINEČNÁ

Jsi živoucím ztělesněním síly. Jsi na cestě k sebeuskutečnění. Setkala se v tobě ušlechtilost s velkolepostí, odvážnost se srdečností a přímostí. Tvá cesta je cestou světla. Všechno chceš dokázat co nejlépe. Jsi jakoby střediskem síly - ta ovšem není určena pro tebe samotného. To, čeho se ti dostalo, není jen pro tebe, má to skrze tebe sloužit všem. Jako by se v tobě soustředila síla univerza, aby předvedla své možnosti. S tebou je svět o něco světlejší a teplejší. Tvůj vlastní život je příkladem pro ostatní : učí důstojnosti. Na tobě je viditelné to slunce, které všichni neseme ve svých srdcích. Ale teprve tehdy, až překonáš prvotní formy důstojnosti a dospěješ k tomu, co dosud možná jen temně tušíš, teprve tehdy se vydáš zralým způsobem po své cestě.

Myslím si, že je to pár let zpět, co těmto větám jsem začala rozumět...  

VELKÁ VÝZVA

Musíš dokázat proměnit svou panovačnost ve skutečnou důstojnost. Role, které podle svého mínění musíš hrát, zaměňuješ často se skutečností. Věříš svým vlastním hereckým výstupům. To je ovšem málo pro člověka kráčejícího po cestě síly. Je to nehodno tvé cesty i tebe sama.
Důstojnost není styl, póza ani nic podobného, je to vnitřní skutečnost, která z tebe vyzařuje i bez dramatických scén a naučených gest. To je způsob, jímž v sebe musíš věřit. Musíš najít cestu do svého nitra, chceš-li dobře jít svou cestou vnější. Když se nevžiješ do své vnitřní důstojnosti, bude se ti propast mezi vnějším a vnitřním světem stále prohlubovat. Místo abys byl opravdovým vůdcem, budeš chtít být panovníkem a možná i svůdcem. Pak budeš nemocný svou životní lží, a jiným budeš činit výčitky, místo abys zpytoval sám sebe. Cestu z téhle úzkosti nalezneš, až budeš s to jít do sebe, naslouchat druhým, brát je tak vážně jako sebe a třeba i nechat se jimi vést.
Štěstí a odříkání jsou na tvé cestě docela blízko sebe.

Stále se budu učit...

MĚJ SE NA POZORU

Neužívej svého vyzařování k manipulaci s lidmi. Tobě je sice těžké odporovat, ale ty potřebuješ slyšet kritiku, abys nezašel na obdiv mnohých. Nezaměňuj svou vnitřní skutečnost s tím, co ti o tobě říkají druzí. Nejsi jen to, co na tobě spatřují ve svém obdivném nadšení. Střez se zdání! Skutečnost je to, co přichází z hlubin v tobě.
Méně žádej a více dávej. Jen to, čeho se dokážeš vzdát, máš skutečně. Dar je to, co pro tebe mají tví moudří přátelé. Na zralejší rovině, na niž vstupuješ, už nemůžeš žít jen z obdivu, který ti lidé prokazují. Tvá síla je ohrožena vždy, když ji používáš jen pro vlastní účely. Součástí tvé důstojnosti je nehledět jen na sebe.

Ráda obdarovávám...

ZRALÁ PODOBA TVÉ CESTY

V půli tvého života nadejde chvíle, kdy buď vyspěješ a uzraješ, nebo se staneš pouhou karikaturou svého poslání. Budeš-li nadále lpět na moci, sám jí budeš zničen. Neodvážíš-li se kroku ke zralosti, budeš stále více jen rozkazovačným chlubilem, jemuž se každý raději vyhne. Budeš se učit neulpívat na svém vyjímečném postavení. I nadále můžeš stavět na odiv své schopnosti, ale věz, že schopnosti druhých jsou právě tak důležité. Potřebuješ, abys spatřil celek. Staň se opravdovou součástí společnosti, celku.
Je na čase přiznat, že vrháš stín. Mnoho záře znamená mnoho stínu. Oslepuje tě tvé vlastní světlo a ty nevidíš své temné stránky. Dobrou službu pro tebe vykonávají dobří přátelé, když tě na tvé stíny upozorňují. Dříve na tobě a tvé velkomyslnosti záviseli ti, kdož tě obdivovali. Teď závisíš ty na jejich názoru. Stáváš se jedním z mnoha : bratrem, sestrou, přítelem. Sám teď cítíš obdiv k ostatním na jejich cestách, vedoucích dále a výše, než jsi kdy tušil. 
Už víš, že také oni mají svou důstojnost.

Doufám, že má cesta je již v tom bodě, kdy zraji...

DARY TVÉ CESTY

Tvůj život se vyznačuje překypující plností. Tu jsi obklopen lidmi, které přitahuješ, jinde jsi přímo centrem dění, svět ti mnohokrát ležel u nohou. Díky své důstojnosti jsi objevil hodnotu všech těch mnoha lidí, kteří činí tvůj život pestrým a zajímavým.
Síla tě mnohokrát dovedla ke slabosti, a tak už víš, že obojí patří k sobě tak nerozlučně jako perly na náhrdelníku.
Každý úspěch i každá porážka ti ukazovaly cestu k tajemstvím života, které jsi vždy toužil objevit.
A tak jsi ve světle, lehkosti a tíži vždy znovu nalezl vlastní horoucí srdce.
Tvá cesta ti dala odvahu nejen k tomu, abys dokázal mít obdivovatele, ale aby sám obdivoval druhé, abys je zval ke společné pouti. Tisíci barvami mají všichni vzájemně ozařovat své cesty.

Jsem ráda, že má cesta není osamělá...

PŘEKONEJ SEBE SAMA

Tvé vystupování bylo často nápadné. S tebou přicházela sluneční záře, rozeznívala se hudba duše. Mistrovsky jsi vždy dokázal přitáhnout pohledy všech. Teď ti však nastává život jemných tónů a lehkého kroku. Tvá záře tě dřív oddělovala od těch, jež nyní nalézáš, jimž chceš být pravým bratrem. Jsi lev, objímající se s myší, král, který sestoupil z trůnu a vydal se mezi lid. Jsi jedním z mnoha, a přece jsi pln darů, jež ti dal život. Objevil jsi, že důstojnost je milostivá, a nelpíš už na sobě samém natolik, že by nikdo druhý neměl místo ve tvém srdci. Dosud jsi byl obdivován, nyní ctíš a uctíváš. Jestliže jsi dříve co nejjasněji zářil, nyní často svou záři zadržíš a necháváš planout světlo vnitřní. A to je teprve počátek.
Buď otevřen všemu, co může přijít.

Mami, tati děkuji...  

                   

 LVICE :o)

Našla jsem druh vyrovnanosti,
když už se zdálo důležité,
zda mě někdo má rád nebo ne -
mnohem důležitější pro mne bylo, 
abych milovala já.
Nalezení této cesty vám obrátí
celý život naruby;
žití se stane
aktem dávání.

Beverly Sills 

 

NEPEČENÝ DEZERT ...

který jsem připravila pro návštěvu

na velikonoční svátky.

Pečené byly mazance, tak jsem zvolila

nepečený.

Postup nafocený nemám, to jsem 

opravdu nestíhala.

Na klasický plech jsem kladla

sušenky BE-BE

(spotřebovala jsem 3 balení),

uvařila jsem v 650 ml mléka 2 vanilkové pudingy,

osladila jako obvykle

(takže jak jste zvyklé).

Do teplého pudingu zamíchat Lipánka

(nahradila jsem trochou pomazánkového másla)

To vše rozetřít na sušenky.

A dát další vrstvu sušenek.

Jako další krém jsem ušlehala šlehačku

(nemusí být úplně do tuha)

přidala bílý jogurt

(víc jak půlku velkého balení),

osladila podle chuti,

asi ve 2 dc vody jsem nechala nabobtnat

želatinu 

(měla jsem sypkou tak asi 4 lžičky,

 plátky jsou lepší)

a tu jsem pak na mírném teple rozpustila

(nevařit !)

a vlila do směsi šlehačky a jogurtu,

ještě rozmixovala a dala do ledničky

trochu ztuhnout.

Potom navršila na tu druhou vrstvu sušenek.

Pokrájela jsem kompotované broskve,

nazdobila na krém.

Uvařila jsem si Dort-želé dle návodu 

na sáčku

(možná jsem měla udělat dvě balení,aby

 želatina byla vyšší),

 nechala mírně vychladnout

a vše jsem tím polila.

Dala do lednice, do druhého dne bylo vše

ztuhlé, sušenky nasáklé tak jak to má být.

 

 

A na talířky jsem vykrojila

malá kolečka formičkou na koblížky.

Můžete použít plech menších rozměrů,

pak dosáhnete vyššího dezertu.

 

Vzhledem k tomu, že jsem ho dělala tak trochu

od oka, snad jsem vše popsala srozumitelně, 

pokud ne, prosím ptejte se :o).

 

 

 

ZÁVITKY...

jedno z víkendových jídel.

Rychlé, chutné...

Koupím mleté maso míchané,

šunku hranatou,

namočím sušené houby do vařicí vody.

Mleté maso osolím, mírně pepřnu,

přidám koření

(podle momentální chuti)

já dala Country.

Promíchám a na jednotlivé plátky šunky

dávám nudličky masa, zabalím

a překladem dolů sázím 

do pekáče.

Vše zaliji houbami i s vodou, ve

které se hřály.

Dám do trouby péct cca na 30 min. přiklopené

pokličkou.

Mezitím si uvařím rýži.

Na upečené závitky kladu plátky 

sýra a opět dle možností - uzený eidam, 

gouda, no prostě jaký máte rádi.

A šup s tím bez pokličky ještě

tak na 10 minutek do trouby.

 Vzhledem k tomu, že jsem toho měla docela hodně,

přilila jsem před pečením trochu vývaru,

po upečení jsem odebrala asi 3/4 šťávy 

a tu jsem zvlášť zahustila hladkou moukou,

rozdělanou v trošce vody, 

přilila zpět k závitkům, takže jsem

měla dostatek husté šťávy k rýži...

Můj bratr si zbytek zamluvil na druhý den 

k večeři, byla jsem moc ráda, že mu tolik chutnalo.

Dezert, tentokrát nepečený, nesměl ke kávě chybět.

 

JAK BYLO O ...

velikonocích.

Naším rodinným zvykem je se o velikonočních svátcích navštěvovat s mým bratrem a jeho manželkou. Buď přijedou oni k nám nebo zajedeme my k nim a vzhledem k vzdálenost, která nás dělí, jsou to návštěvy na celý víkend. Dovedete si zajisté představit, že když vám přijedou dvě osoby navíc do domácnosti, vypuknou přípravy na návštěvu, nic nechcete opomenout, chcete aby se cítili všichni dobře a příjemně.
Začala jsem již ve čtvrtek. Nejprve jsem si sestavila menu na obědy a večeře. Nesmějte se, tento proces se mi vždy osvědčil :o), neboť jsem tím pádem měla doma nakoupené všechny suroviny potřebné k jednotlivým jídlům a dále jsem si navařila v pátek ta jídla, která je jednoduché ohřát a přivaří se jen čerstvá příloha. Chci se vždy našim hostům co nejvíce věnovat a nestát stále jen u sporáku.
Ve čtvrtek jsem zadělala na mazance a upekla tři menší. Manžel mi chtěl usnadnit práci a po cestě domů koupil jeden kousek - je hodný, ale musela jsem mu říct, že pro tolik lidí co nás bude je to málo a že mám těsto skoro již vykynuté. Avšak snaha se cení, že? Mazance mi popraskaly jak nikdy, ale chuťově byly báječné, takže kdo by na nějaké nedokonalosti hleděl, ne ?
V pátek jsem strávila v kuchyni několik hodin, ale když navečer přijeli, měla jsem hotový i dezert.

Na sobotu jsme měli připravený plán a já jen vzývala andělíčky, aby poslali sluníčko alespoň na dopoledne. Byli hodní. 
Jeli jsme na velikonoční jarmark - sem, kde to mám moc ráda. Vždy úžasná atmosféra, spousta tvořivých výrobků lákajících ke koupi, mnoho a mnoho staročeských pochutin, nepřeberné množství kraslic, vynikající medovina (už mám "svůj" oblíbený stánek), příjemně strávené dopoledne. Bohužel v tom zmatku jsem si nevzala foťák. Jen jsme přijeli domů, spustila se chumelenice, fičelo a my byli rádi, že jsme doma a tak nastal čas na povídání, vzpomínání, vyprávění. Bratr na podzim prodělal nepříjemnou operaci a já jsem šťastná, že vše dobře dopadlo a on je již v pořádku.
V neděli po obědě přijela na chvilku další návštěva - neteřinka s rodinou, tak to už se sedělo i u jídelního stolu, nejen na sedačce. Byla jsem moc ráda, že se stavili.
Navečer jsme využili zklidněného počasí a zašli si do hospůdky, prý na zelené velikonoční pivo. Litovala jsem, že nemám sebou foťák, vypadalo to příšerně a nijak zvlášť to ani nechutnalo. Můj muž si jedno ze zvědavosti objednal a rád si pak dal klasickou plzničku :o).
Pondělní ráno ? Hrůza všech hrůz. Náš nejmladší syn nás pozdravil - krásný nový rok - a venku to tak opravdu vypadalo.

To co jsem stihla vyfotit ještě není to nejhorší, muž musel jít odházet dvorek, aby návštěva odpoledne mohla vůbec odjet, brácha ometal auto...A v té slotě ani malí koledníčci letos ulicí nechodili.
Když jsem před čtrnácti dny zdobila u dveří po zimě jarní výzdobou, netušila jsem, že mi vše zapadá sněhem.

Musím říct, že dnešní aprílové počasí není nic vyjímečného. Dnes máme s mužem výročí a zavzpomínali jsme, že při naší svatbě svítilo sluníčko, když jsme jeli k fotografovi pršelo a ráno po svatebním obřadu jsem se probudili do zasněženého okolí.

Byla jsem trochu smutná, že nám počasí překazilo výlety i malé  procházky, ale tak to prostě chodí, musíme se smířit s tím, co máme k dispozici.

Velikonoční svátky skončily. Vajíčka se rozdala, pomlázky se odložily, děti hodnotí koledu. Já jen doufám, že nyní už nastane opravdu čas jara, zeleně, vůní a rozkvetlých stromů a keřů. Sice to stále při pohledu ven nevypadá, ale já jsem optimista a věřím, že tomu již zanedlouho opravdu bude.

Hezký jarní čas všem kdo nahlédnou.

 

 

ŠIJU, ŠIJU...

si ubrusy,

 na stolek i stůl,

vím si zatím rady,

brzy bude hůř...

Tašek se mi zachtělo,

kde já najdu návod,

střihnu něco od oka,

snad nebudu marod...

Tak dost legrace a nyní vážně.

Chodím do obchůdku s metráží a galanterií

hlavně pro vlnu, občas pro knoflíky, 

stuhy, zipy apod.

Když vidím ty krásné látky, v různých barvách,

vzory jeden hezčí než druhý,

 popadne mne chuť si ušít

alespoň ubrus, běhounek, potahy

na podsedáky na venkovní židle,

něco jednoduchého.

Do větších projektů už se nepouštím.

Jenže pak se ocitnu například na blogu

šikulky 

Aničky a najednou je tu lákadlo.

Vyzkoušet něco... Třeba tašku.

Látky, které vidíte, jsem si koupila na 

běhounky na stůl a stolek,

ušila, v zelené barvě použiji 

na sváteční velikonoční čas.

A dneska jsem se zastavila v Jysku pro svíčky,

bude jich ještě při počasí, které momentálně 

panuje, potřeba hodně.

No jistěže jsem nepopadla jen velké balení čajových

svíček, musela jsem to pěkně vše probádat.

Objevila jsem přehozy !

Tolikrát jsem zde již hledala a buď se mi

nelíbil dekor nebo cena, nebylo to prostě

rozhodnutí na první dobrou.

Dneska ano.

A teď jsem zjistila, že jsem ho zapomněla vyfotit 

z druhé strany, tam je jiný vzor...

Dodám zítra.

(polštářek jsem přihodila jen pro kontrast 

na focením, budou k němu pak jiné)

rub přehozu

 Mé další šití snad bude opravdu ta taška,

jsem docela hodně rozhodnutá, tak 

snad nepolevím...

CANNELLONI ...

plněné špenátem...

Opět jedna rychlá rychlovka, která se

dá velice dobře obměňovat různými

náplněmi, můžete polévat bešamelem, sýrovou, rajčatovou

omáčkou, plnit mletým masem a sypat jakýmkoli sýrem.

Myslím, že fantazii se meze opravdu nekladou.

Jako polévku jsem dnes zvolila

obyčejnou: 

postrouhanou kořenovou zeleninu osmažím na másle,

osolím, přidám 3-4 hřebíčky,

zaliji vroucí vodou nebo vývarem,

povařím a pak zahustím kapáním.

A cannelloni ?

Uvařím špenát - použila jsem mražený listový 

(takové ty veliké kostky)

osmažím cibulku, šup na ní špenát,

sůl,pepř,

míchám až se povaří.

Z krabice vyndám trubičky (nevařím je), připravím si

zapékací mísu (nevymazávám),

plním trubičky vychladlým špenátem pomocí dlouhé

lžičky na laté :o)

a skládám do mísy.

Pak juknu do lednice zda mám smetanu nebo šlehačku,

byla zde šlehačka,

do té jsem rozstrouhala sýr Čedar,

pořádně rozmíchala

a navrstvila na trubičky,

tak aby byly všechny opatlané.

Přikryla alobalem

a šla si přečíst noviny.

Copak, už je čas oběda ?

Tak jdeme jíst.

Nakonec zbyly dvě

 (teda na fotce jsou ještě tři, než si syn přidal)...

 

SENIOR - ŠŤASTNÝ KONEC ?...

Zdá se, že tomu opravdu tak bude.

 ...stáří...

Do celé situace se vložil nejen syn, ale i vnuci, dali hlavy dohromady, zjistili své možnosti a výhledy a rozhodlo se. Jeden z vnuků, syn zadlužené dcery, si tu ohromující částku vypůjčil od zaměstnavatele (takže mnohem nižší úrok!) a jeho matka kývla na řešení, že mu dům darovala (no víceméně si ho koupil za uhrazení dluhů)s tím, že pro dědu bude zřízeno právo doživotního bydlení.

Příběh zdá se končí šťastně. 
Bohužel to stálo plno obav seniora, nervózních situací, nehezkých pocitů a nepěkné vztahy v rodině dvou sourozenců.

Dnešní doba vyvolává větší a větší možnosti zadlužení mnoha nezodpovědných lidí, kteří neřeší co bude ale pak. Jenom těch denodenních nabídek v médiích. Chcete půjčit? Jak je to jen lehké, zavolejte, přijďte... Nemůžeš splatit jednu půjčku, my ti půjčíme na zaplacení té první, neboj se, dej nám něco do zástavy, máš byt, dej byt, máš auto, dej auto. A při první příležitosti kdy se zpozdíš se splátkou, ti vše sebereme.

Znám mnoho podobných příběhů.

Pracuji v kanceláři kam se, mimo jiné, chodí pro radu v té poslední fázi zadlužení a většinou již bývá pozdě na reálné řešení. Svým dětem neustále vštěpuji, opatrně s půjčkami, opatrně se zadlužováním, vždy si dobře rozmysli, zda budeš schopen také vše zaplatit. Ano, v dnešní době bez hypotéky na bydlení není jednoduché se postavit na vlastní nohy s vlastním bydlením, když nechci celý život platit nájemné a nic tím pádem nevlastnit, neobejdu se bez zadlužení. Avšak pokud bych neměla dostatek financí na splácení, bála bych se i tak. Spousta lidí žijí v nájemních bytech a jsou spokojení, proč ne. Nemají starosti navíc s udržováním nemovitostí.
Jsem z generace, kdy jsme si kupovali jen to, na co jsme si našetřili. Chápu, že dneska to je jinak. Naprosto však třeba nechápu půjčky na dovolenou, na vánoční dárky, apod.  I tak si říkám, že je to každého věc, jeho rozhodnutí.

Jen je mi pak smutno, když je do dluhů vtažen člověk, senior, který za nic nemůže a vlastně ani nechápe jak mu to vlastní dítě mohlo udělat.

Jsem ráda, že jsem vám mohla napsat šťastný konec příběhu...