K DOBRÉ KNÍŽCE...

patří také něco dobrého.

Nevím jak kdo, ale já když je knížka napínavá a ve mně stoupá adrenalin, musím od knihy vstát a buď si uvařit kávu nebo čaj, nebo si připravit jablko...

anebo si dát něco sladkého

(tomu se hodně, hodně bráním).

A když mám třeba upečený tento koláč,

řekněte mi kdo by odolal ?

Dokážu se do knížek hodně ponořit, nevidím, neslyším a moje kamarádka, velká čtenářka si chodí číst do jiného pokoje, aby měla úplný klid.

Říká, že si jde "počíst" - to je krásné, že ?

Vždy když dočítám knížku - a většinou bývají konce strhující - jsem nepoužitelná.

A s otočením poslední stránky ze mne

jen vyleze - UFF, to zase ale bylo...

A proto do zásoby peču různé sušenky, ty se vždy hodí

k napínavému čtení.

BŘEZEN - MĚSÍC KNIHY

Přeji všem dobré počtení :o).

  

 

ČETLA JSEM V ÚNORU...

opět knihy s historickou tématikou.

Kamarádka mi doporučila spisovatelku Inu Lorentzovou, od které jsem 

četla již knihu Lvice v lednu.

 Nevím, asi mám potřebu se vnořit do minulosti, do daleké historie.

Nyní to bylo až do roku 1410, kdy začíná příběh sedmnáctileté Marie, dcery bohatého kupce z Kostnice, o jejíž ruku požádá nemanželský syn hraběte von Keilburg.

Vychytralému hraběti jde jen o majetek a v předvečer svatby dojde k tragickému zvratu.

A tady začíná napínavý příběh nešťastné dívky.

Celou knihou se seznamujeme s tehdejší dobou, její krutostí, nesmiřitelností, nahlížíme do historie, tak jak ji prožívala mladá dívka.

Musím říct, že život v té době asi nebyl jednoduchý pro nikoho, ani chudé, ani bohaté.

Příběhy nás zavádějí i do Čech, to bylo také pro mne zajímavé.

Vše se odehrává v prvním díle 

  Přečetla jsem jedním dechem.

Okamžitě sáhla po díle dalším

 Děj byl opět velice napínavý, úžasné zaznamenání dějinných událostí formou zajímavého příběhu, kdy za vlády Zikmunda probíhá velké tažení proti husitům a táboritům v Čechách.

Dočteno a rychle beru do ruky díl třetí.

A zde se ocitám společně se zajatou Marií v Rusku při mocenském boji ruských knížat.

 Dočteno a zajímám se o další knihy této spisovatelky a zjišťuji, že 

vyšlo volné pokračování

Dcera kočovné nevěstky

a tak jen doufám, že ji seženu...

  

POLÉVKA JE GRUNT -

KDO JI NEJÍ, BUDE ŠPUNT.

Každý z nás zřejmě tuto hlášku zná již z dětství, 

já si ji od mé mamky pamatuji.

Polévky se u nás vařily a já jen navázala 

následně ve své domácnosti.

Moji kluci baštili polévky od mala s velikou chutí,

a musím říct, že jim to zůstalo.

Jsme prostě polévkoví...

Snažím se vařit pestře, taky zdravě, chutně,

a ráda zkouším i novoty.

Jakmile narazím na zajímavý recept, musím ho vyzkoušet 

a buď se osvědčí, pak zůstane jako oblíbený

nebo to není nic moc a už neopakuji.

Tato polévka zůstala stálicí.

Silvestrovská zelňačka

Pod tímto názvem jsem ji objevila,

ale vařím ji během roku,

na uvedeném názvu netrvám tak, že bych

ji vařila opravdu jen na Silvestra :o))

Připravím si :

kysané zelí properu, pokrájím

dám do vařící vody s masoxem

osolím

přidám kmín

po chvilce předem namočené sušené houby

až je zelí poloměkké zahustím připravenou

zlatavou máslovou jíškou, ochucenou pálivou paprikou

povařím

přidám na kolečka nakrájenou klobásu čabajkovitého typu

vmíchám 1-2 kelímky zakysané smetany

(rozmíchám si ji v trošce vody, aby se mi v polévce nesrazila)

a připravím si malé  knedlíčky

strouhanku, máslo, hladkou mouku, vejce

špetku soli

smíchám

 do mírně bublající polévky zavařím knedlíčky

 

 

 

 A já už pádím od počítače, hrozí nebezpečí, že bych

mohla hledat zbytky polévky v lednici :o))),

nějak mi zde vytrávilo.

Tak ještě jednou z dnešního dne

DOBROU CHUŤ...

 

 

KUŘE NA BODCI...

Ne, nebojte se, opravdu netýrám zvířata.

Jen mám takový spešl keramický stojan s miskou na

pečení kuřátka, malého holátka...

Řádně osolené kuře zvenku i zevnitř

nasadím na hrot

a dám péct do trouby.

A peču, peču, peču a klidně si třeba na gauči čtu.

Ve chvíli kdy se z kuchyně line vůně podobná 

vůni z vozu, kde se grilují kuřata,

přemístím se do kuchyně 

a tam v troubě září do zlatova opečené kuřátko.

 

Musím říct, že takto připravené kuře můžu jíst bez přílohy,

třeba jen s kyselou okurčičkou.

Pro ty mé mužské by to však bylo málo a tak k tomuto focenému

 jsme měli brambory vařené ve slupce,

maštěné výpekem z kuřete, který se pěkně usadil 

v mističce...

(bohužel naservírovaný talíř jsem nějak nestihla sfotit)

 

 Dobrou chuť...

 

DOBRÉ ROZHODNUTÍ...

jsme učinily v pátek s kamarádkou a naplánovaly na sobotu výlet do přírody. Konečně jsem se dočkala.
V sobotu jsem ráno vytáhla batůžky, mázla malou svačinku, uvařila čaj, do dozičky nasypala poslední zbytky domácích Koka sušenek. Za chvilku jsme začali hledat - kde máme ten malý zavírací nožík, který vždy na výlety nosíme? Ty nevíš? Já taky nevím! Nebude někde u cyklopotřeb? Jéé, já nemám svoje výletové podkolenky na svém místě, to je divné, měla jsem je přeci sebou na posledních kolech? Ty, neviděl si někde můj nákrčník ? V šupleti kde má být není. Chytala jsem se za hlavu, hledání jsem vzdala... Prosím vás opravdu nejsem "bordelářka", já to přisuzuji věku :o).
Po lehkém obědě jsme vyrazili. Počasí sice nebylo zrovna sluníčkové, ale nepršelo, nefoukalo, co bychom si více chtěli po zimě přát ? Museli jsme se přiblížit k našim kamarádům autem a já po cestě přemítala kde ty věci mohou být, no jistě že jsem si vzpomněla. Podkolenky zůstaly zapadlé ve sportovní tašce z posledních kol (čisté, nepoužité), nákrčník zůstal v brašničce na kole, jen ten nožík jsme zatím nenašli :o))).

Na dohodnutém místě jsme se rozrostli na čtyři kousky a vyrazili do terénu.

Celá asi 10 kilometrová trasa vedla lesem, procházeli jsme místa kde zřejmě na podzim museli kvůli uvolňujícím se ohromným balvanům, které vyvracely staré stromy, vymítit kus lesa. Pohled byl tristní...
Naštěstí to byl jen kousek a pak už jsme se ponořili opět do lesa, šli a šli, já se snažila hodně fotit, ale přeci jen když se toho ještě moc nezelená, nejsou fotky úplně skvělé a sluníčko jim také chybí.

Asi tak po půli cesty jsme otevřeli batůžky a provětrali kapsičky s dobrotami. To musí být na každém výletě, takové malé odměny. Dokonce v jednom batůžku se objevila termoska se svařákem :o), no to byla odezva na výborný nápad...

Bylo v plánu, že až dorazíme na konec trasy, vrátíme se vlakem, který jezdí každé dvě hodiny. Musím říct, že nikdo nesledoval čas, povídali jsme si a šlapali, čas šel mimo nás... Kdybychom nestihli jeden vlak, počkáme přeci na další v nějaké hospůdce :o)).

A už se objevili první náznaky civilizace, první domky na okraji vesnice. Jejda kolik je vůbec teda hodin ? Hm, tak prý na vlak v 17,05 nestihneme dojít na nádraží... Ale jak to, vždyť jsme vyšli u nějaké zastávky a zrovna tam čeká nějaká slečna? Za 3 minuty přijel vlak :o))).

Když jsem se v neděli ráno probudila a viděla venku tu zamračenou, opravdu ošklivou oblohu s padajícím sněhodeštěm, řekla jsem si ... to bylo ale dobré rozhodnutí.


Pak, že štěstí nechodí kolem nás... 


Chceš být šťastný?
Udělej svůj život tak oduševněle jednoduchý
jako dýchání ve spánku.

Sri Chinmoy

 

HÁČKOVANÝCH MALIČKOSTÍ...

není po ruce nikdy dost.

Nejdříve na sebe musím prásknout jak jsem tento příspěvek napsala až do konce a po poslední větě jsem si, vůbec nevím jak, vše smazala :o( . Vím, že nejsem jediná komu se toto stalo, ale úplně mne přešla chuť to psát znovu a tak jsem se zvedla od počítače a šla raději pryč.

Už mne to přešlo takže znovu...

Mám ráda zásoby háčkovaných drobností, které se mi kdykoli hodí jako

malé dárky kamarádkám, jako dárek když jdu na návštěvu k milým lidem.

Zjistila jsem, že  se mé zásoby naprosto ztenčily, ba přímo vytratily a tak

to musím napravit ...

A budu opět háčkovat

různé brože třapatky...

různé pytlíčky na mýdla a levanduli...

obaly na mobily...

žínky a chňapky ...

oblíbená srdíčka ...

a třeba také obal na čtečku

(ten byl pro mne)

 A teď to rychle umístím na blog, než si to zase smažu...

 

MOŘE...

 je to, co mi v naší zemi chybí.

Jsem narozená ve znamení Lva, miluji teplo, slunce, pohodu, příjemný relax. To vše si dokáži dopřát hlavně u moře, jedině tam dokáži odpočívat, líně se povalovat na pláži, pohrávat si s vlnkami, nasávat mořský vzduch a za teplých večerů se procházet tepajícím letoviskem, vyhledávat malé taverny, ochutnávat místní speciality jak z kuchyně, tak z vinoték. Miluji to "nicnedělání"... Jedině zde si ho mohu dopřát a také dopřávám plnými doušky, dobiju baterky na celý rok.

Mám ráda ŘECKO.

Navštívili jsme prozatím několik ostrovů a naprosto jsem podlehla poklidu a vstřícnosti, se kterou jsme se všude setkali.

Vždy si půjčíme auto a projedeme si zajímavé trasy, které si již vyhledáme doma. Tak trochu chci nahlédnout jak žijí místní, kteří bydlí mimo hlavní turistická letoviska. Vždy je mi líto, že nemluvíme všichni lidi jedním jazykem, jak by to bylo skvělé...

Náš první ostrov byl -

Lesbos, zvaný také Mytilini - zahrada Egejského moře

je třetím největším ostrovem a najdeme zde opravdu ničím nenarušený způsob života, neboť ostrov je v podstatě na turistech nezávislý.
Je velmi bohatý na zeleň a rostou zde nejen všudypřítomné olivovníky, ale také borovice a duby. Nejznámější město ostrova je Molyvos, které je postavené na skalnatém výběžku. Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v letovisku Petra, dojeli jsme si sem místním autobusem. Klikaté dlážděné uličky nás dovedly až do malebného přístavu s místními rybářskými bárkami.
Nenechali jsme si ujít návštěvu 20 miliónů let starý zkamenělý prales. Byl to úžasný zážitek, vidět tak staré zkamenělé stromy, které se postupně obnažují a vědci je zkoumají. V těchto místech slunce tak pálilo, že jsme s radostí zastavili v malém letovisku Skala Eressou, kde byla vulkanická pláž a a zbytky vesnice Eressos, kde se narodila básnířka Sapfó.

Samos - ostrov Pythagora

další skvost Egejského moře, který je pro svou bohatou vegetaci nazýván věčně zeleným ostrovem,  ostrov zrození bohyně Héry, rodiště Phytagora.
Bydleli jsme v letovisku Votsalakia, ubytování se nacházelo v rozlehlé zahradě. Musím říct, že zde docela foukalo a tak jsme občas na pláži dostali spršku písku všude po celém těle.  Opět jsme si půjčeným autem ostrov projeli, navštívili např.Phytagorovu jeskyni, zajeli do nejstarší vesnice kde se život zastavil a skončila silnice (veliký zážitek, celou cestu zpět dolů jsem měla zavřené oči a po návratu si dala panáka, jak jsem se bála na úzké silnici), ochutnali místní speciality.

Thassos - zelený smaragd Egejského moře

je nejsevernějším řeckým ostrovem, je krásně zelený po celý rok, leží pouhých 8 km od pobřeží a proto plavba trajektem trvá jen půl hodiny. Bydleli jsme v letovisku Potos, jehož přímořská promenáda je lemovaná tavernami a je jedna z nejhezčích na ostrově.
Ostrov je známý svou těžbou mramoru a proto byl v historii vždy velice důležitým místem pro mnoho kmenů a národností. 

Chios - turisty neobjevený ostrov

další z překrásných míst Egejského moře, ostrov, který proslul jako producent pryskyřice mastix. Nachází se zde nejkrásnější pláž Emporios, klášter Nea Moni...Pokud chcete strávit naprosto poklidnou dovolenou bez velkého množství turistů je tento ostrov tou správnou volbou.

    

 Na všech ostrovech jsme se setkali se vstřícností, s poklidem, s ochotou, s milým jednáním. Je pravdou, že při cestách po ostrovech jsme několikrát bloudili i s místní mapou, neboť značení bylo mnohdy naprosto rozdílné a zavádějící, ale nikam jsme nespěchali tak to nebylo důležité.
Pouze jednou jsme měli stravování all inclusive, už bych to nikdy neudělala. Nejvíce nám vyhovuje ubytování bez stravy, je to daleko svobodnější, rádi ochutnáváme místní speciality, máme rádi mořské ryby, zeleninu na saláty koupíme na každém rohu, pečivo v každé pekárně. 
Z každého ostrova jsem si sebou domů odvážela úžasné zážitky.

Naposledy jsme byli na Krétě, ale o tom až příště, tu jsem si zamilovala...


Všechna opravdová dobrodružství
začínají uvnitř nás.

E.Welty