Barvami hýří...

letošní podzim a opět mi dopřává se rozplývat nad okouzlujícími odstíny své čarokrásné palety. Když do lesů zasvítí slunce, listy stromů se předhánějí ve své malebnosti.

Přesně tohle na podzimu miluji. 

Dvě a půl hodiny v lese mne naplnily neskutečnou energií a radostným pocitem, úžasným elánem, jako vždy. A jako bonus jsme si při zpáteční cestě nasbírali ještě pár hub na smaženici.

Na zahradě je již znát, že se ukládá k spánku, i zde opadává listí, trvalky se schovaly před mrazy a sněhem pod pokrývku z hlíny. Trochu barev jsem si vložila do truhlíků a nádob, abych si jejich krásu prodloužila než napadne sníh.

Každé roční období nám přináší jiné pocity, odlišné zážitky a vyžití, vše má svůj čas a svou důležitost. 

Jsem příznivkyně tepla, slunce, barevných květů, omamného vzduchu, který proudí všude kolem. Pro mne blížící se studená, mrazivá Zima je čas odpočinku, klidu a zvolnění. Proto i ji přijímám s pokorou k Přírodě.

A budu se nesmírně těšit na Jaro...

Ála

Technika Tiffany...

na malém kurzu v místní Základní umělecké škole je za mnou.

Vše proběhlo s lektorkou Šárkou, ke které jsem před mnoha lety chodila na keramiku. Ty prostory na mne dýchly vzpomínkami, tvořivá atmosféra mne naplnila velkou touhou se zase vrátit. Tak alespoň občas nakouknu. Sešlo se nás pět tvořilek kolem velkého stolu s netrpělivým očekáváním, jak zvládneme novou techniku, všechny jsme byly v tomto směru nezkušené. Což je mnohdy výhoda.

O technice Tiffany jsem věděla pouze, že podobný postup se používá v profesionální tvorbě na vitráže, umělecká díla  a vždy jsem velmi obdivovala stolní lampy takto tvořené.

Vše bylo připravené, dostaly jsme instruktáž a názorné ukázky, mohly jsme začít se hrabat v krabicích se skleněnými střepy a rozmýšlet si svůj projekt. Nakonec jsme všechny zvolily anděla, nejenom proto, že se blíží vánoce, ale moc se nám jeho ztvárnění líbilo a na začátek se zdál jednoduchý. Nu, byl a nebyl.

Postup zde popisovat nebudu, ale všechny kroky znamenaly veliké soustředění, chvílemi mírné obavy, zda v některé fázi vše neponičím a nebudu muset začít znovu. Tři hodiny utekly nesmírně rychle a musím nás všechny zúčastněné pochválit, protože jsme za tu dobu opravdu stihly andílka dotvořit do fáze, kdy jsme si ho mohly odnést domů, i když kurz byl naplánovaný na dva termíny s tím, že si dílka dotvoříme. Byly jsme prostě šikovné a získaly možnost si příště vytvořit další malý kousek.

Mé nedokonalé dílko, ale jsem šťastná, že jsem ho opravdu stvořila úplně sama.

Andílci pěkně pospolu, jeden hezčí než druhý, měly jsme všechny ohromnou radost.

A zde je malá fotoreportáž, víc jsem  nafotit nestíhala, byla jsem v tvořivé euforii.

Tak to je výsledek malého kurzu techniky Tiffany, tři hodiny nesmírné radosti, ale i pokory před uměním těch, kteří v dávné historii tvořili úžasná díla, jež nyní stále obdivujeme v historických budovách. 

A co nám píše Wikipedie?

Technika Tiffany není vitráž v pravém slova smyslu, i když výsledek je podobný. Poprvé tento způsob výroby zavedl Louis Comfort Tiffany. Místo olověného profilu se používá měděná fólie – páska různých šířek, z jedné strany je opatřena silným lepidlem (páska může být pod lepidlem i barvená, černá nebo postříbřená). Spojování jednotlivých opáskovaných dílků se provádí pomocí cínu. Je možné použít i menší kousky skla, výsledný předmět má jemnější – tenčí spoje. Barevná skla musí být pro tuto techniku přesně zabroušená (speciální bruskou na sklo s hlavou s diamantovým prachem). Skla mohou být čirá, opálová, poloopálová, nebo s různým povrchem.

Pomocí techniky Tiffany lze vytvořit i prostorové objekty (např. stínítka lamp nebo menší závěsné předměty).

Na příště již přemýšlím...

Ála

 

Radost z pletených oček...

mám stále, však mne již za ty roky znáte. Rukám prostě pokoj a klid nedám. Ze svých zásob jsem si upletla dva velmi příjemné svetříky a opět se vám pochlubím.

Svetr Marled Mania

podle návodu od Stephena Westa

A toto pletení mne bavilo velmi, svetr je nyní můj nejoblíbenější, příjemný na těle a i z poskládaných barev jsem potěšená. Výrazné tmavě šedé sedlo padne báječně ke krku, na tělo jsem k luxusní, ručně barvené přízi Garnstories přidávala zbytky příze Jawoll a Arwetta, což jsou ponožkovky, které mi zbyly z šátku Ariadne a krásně jsem je připlétáním využila. Svetr je totiž pletený dvojitě z přízí fingering.

Svetr Mycroft

podle návodu od Isabell Kraemer

Pohodový, lehký a příjemně teplý svetřík v mé oblíbené pudrové barvě. 

Po dopletení těchto dvou svetrů a jedné vestičky, která čeká na nafocení, jsem se dostala do fáze, že jsem měla prázdné jehlice. Nevídáno!! Pravda, ne na dlouho, jen než mi přišla příze na vánoční dárek pro jednoho ze synů. Nahodila jsem na pánskou klasickou šálu, ale tu vám ukážu zase až příště, mám ji již také hotovou. 

A mezitím jsem také mýdlovala, včera další várku a dnes jsem měla míchat opět, ale počasí se zakabonilo, čímž mi zhatilo mé plány. Vše si dělám na pergole, protože přeci jenom pracuji s chemikálií a nechci mít poničenou kuchyň :-), a v dešti se mi tam nechce pobývat.

Nezbývá než po obědě opět vytáhnout jehlice, pustit si seriál Koruna a mít pohodu.

Tu přeji i vám...

Ála

Větvičky a drátky...

se mi při první vazbě slaměného věnce na vchodové dveře zalíbily a já se pustila do dalších dvou věnců. Počasí je ideální pro posezení na pergole a tvoření. Sluníčko příjemně hřálo, já se obklopila košíky s nastříhanými větvičkami ze zahrady, krabicí ze své syslírny, tavnou pistolí, pustila si příjemnou hudbu a motala.

To byl takový relax.

Při otevření té tajemné krabice jsem byla neskutečně překvapená co za poklady skrývala a jak bylo vše v perfektním stavu, ačkoliv jsem pár let do ní ani nejukla.

Už se těším až zavítáme do lesa, já s košíkem, který nebudu plnit houbami, ale větvičkami, šiškami a různými plodinami, které po cestě najdu. Jo a pecky zase budu sušit, a skořápky od ořechů, a kousky kůry také, a krásné jsou větvičky z ibišku s odkvetlými květy, udělají se tam takové krásné bobulky. A budu žebrat u kamarádek o květy hortenzií, protože na naší zahradě se jim nelíbí a nekvetou mi. A a a ...

Jeden z věnců jsme dnes odvezli manželovým rodičům na hrob.

Druhý zavezeme rodičům mým.

Tvořila jsem je přeci s láskou, s kterou na ně vzpomínám...

Ála

Má klubka a přadýnka...

jsou stále můj svět, ve kterém je mi skvěle. Snažím se stále co nejvíce spotřebovávat různé zbytky přízí, využívám je na malé projekty, občas však neodolám a pár svetříků si upletu z přízí nových. V době nechtěných zákazů volného pohybu a cestování jsem se rozhodla, že si již nebudu rozdělovat šatstvo na ven a na doma, ráno si vybírám oblečení podle chuti a nálady, tím pádem jsem začala i doma nosit své pletené kardigany, letní halenky, svetříky. Nač si něco šetřit? Jsem doma více než jinde.

Zvu vás k nahlédnutí na mé přírůstky, které v mé blogové pauze vznikly a které jste zde neviděli. Pletla jsem nejenom pro sebe, ale i dárky, také něco na objednávku pro miminka.

Pletu pro celou rodinu ponožky, které získaly velikou oblibu a obdarovávám jimi kdekoho. Ty z mých fotek znáte. 

Moc ráda pletu šátky, mám jich opravdu hodně napletených a to záměrně, neboť jimi obdarovávám kamarádky a ženy v naší rodině při narozeninách, to se zásoba vždy hodí.

Stále se učím nové techniky, lopotím se s překlady v anglických návodech, muchlám se s novými přízemi, ze kterých jsem ještě nepletla. Je to radost, pohoda a veliký relax. Chystám se vyzkoušet pletení v autě :-), jako spolujezdec na delší cesty mám pocit, že marním čas, když mám ruce v klidu. To už je asi závislost, či co?

Naposledy jsem na blog vkládala upletený svetr pro nejmladšího syna v srpnu 2021. 

Byla jsem za tu dobu docela pilná, že? :-))))

Ála

Jedno krásné odpoledne...

jsem si užila minulý týden na mini kurzu vazby u velmi šikovné floristky. Během své praxe, učí na střední zemědělské škole, získala v soutěžích mnohá ocenění na předních místech. Obdivuji její fantazii a tvůrčí schopnosti.

Bylo nás osm žen kolem ohromného stolu a zcela jsme se ponořily pod jejím vedením a s názornými ukázkami do vazby věnců. Měla neskutečné množství rostlin, sušin, nasbíraných v lesích, na loukách, v zahradách a mnoho jiných doplňků, až mi přecházel zrak. 

Chtěla jsem věnec na vchodové dveře, jen jednoduchý, bez přízdob a po dolepení tavnou pistolí posledních květů hortenzie nastala u mne naprostá spokojenost. Občas mívám při zdobení čehokoli, hlavně dortů, na poslední chvilku záchvěv ještě něco přidat a pak se mi zdá, že jsem to zkazila. Nejsem vážně zdobící typ, prostě to neumím. Vzhledem k tomu, že to o sobě vím, razím heslo - V jednoduchosti je krása! A toho se co nejvíce držím. 

Můj věnec je toho příkladem. Rychle jsem vypnula tavnou pistoli, uklidila své místo, jen aby mne nenapadlo tam ještě něco přidávat.

Pár let jsem se vázání vůbec nevěnovala a tohle odpoledne mne popostrčilo a mám chuť pokračovat. Domluvily jsme si s Karolínou předvánoční tvoření, jsem ráda, že si na nás udělá čas. 

Úžasné setkání.

A nesmírně jsem si to užila...

Ála

P.S. Za 14 dní mne čeká opět mini kurz - technika Tiffany. Moc a moc se těším.