Dodržujeme doporučení...

našich vládních expertů, které se týkalo nakupování potravin u našich sousedů v Polsku a Německu. Je to smutné. Raději bych podporovala ekonomiku naši, ale nehorázně rostoucí ceny v obchodních řetězcích mne štvou a nemíním přistupovat na jejich hry se zákazníky. Bohužel ne všichni máme možnost jezdit na nákupy k našim sousedům a obchodníci to dobře ví.

My máme nablízku Německo, pár let jsme tam na nákupy vůbec nejezdili, ale nyní jsme nuceni těmito okolnostmi cesty obnovit a jezdit jsme opět začali.

Výjezd bereme jako výlet, takže pohonné hmoty nezapočítávám, cesta nám trvá zhruba půl hodiny.

V malém městečku Neugersdorf jsou postavené nové dva obchody - Aldi a Edeka, a když popojedeme asi dva kilometry dále do Ebersbachu, nakoupíme v menším obchodě Netto. Kousek dále je ještě velký Kaufland, tam nenakupujeme, potraviny jsou tam dražší.

Včera jsme zastavili ve třech obchodech, zásobu máme určitě na měsíc. Všude lze platit kartou, nemuseli jsme si měnit eura (ale sebou si jich pár vozíme, člověk nikdy neví, kdy by potřeboval zaplatit cosi v hotovosti) a celkem jsme měli útratu 121,48 eur, kurs byl 24,143, takže v Kč cca 3000,-. V nákupu byly potraviny, sladkosti, drogerie.

Jen tak namátkou :

Máslo bylo zrovna ve slevě za 1,49 euro = 35,97, šlehačka 30% 1,09 euro, slunečnicový olej 1,99 euro, řepkový olej 1,85 euro, ryby v tomatě 200 g 0,99 euro, špagety 0,99 euro, tuk na pečení 0,95 euro, prášek na praní 2,5 kg/50 dávek 9,79 euro (voní i přes krabici!), velké balení toal.papíru 16 ks 5,49 euro, atd. atd. 

Ohledně masa přehled nemám, to jsem se nyní na ceny nedívala, máme v městě suprové řeznictví, nakupuji zde ráda, vše je čerstvé, krásně zpracované. Příště okouknu, ale myslím, že maso budou mít dražší než u nás. Stejně tak mouka, cukr, to vychází jak u nás, možná i malinko dráž. Chodím s mobilem a na kalkulačce si to počítám, abych vůbec věděla 😊za kolik nakupuji. Některé potraviny si koupíme hlavně kvůli kvalitě, cenu v tu chvíli nepřepočítávám.

Pokud mám informace, tak v Polsku vyjdou běžné nákupy ještě levněji, k nim už je to pro nás daleko, to pak ztrácí význam.

Tak to je má krátká nákupní reportáž.

Ála

První ohýbání...

hřbetu na zahradě konečně nastalo. Ne že bych se těšila na bolesti v zádech, ale ten pocit, že mohu být celý den venku, vnímat nakvétající keře, sledovat deroucí se listy trvalek nad hlínou, poslouchat štěbetání ptáků, to byl takový balzám na duši. Zima je letos nekonečná, aprílové počasí řádí jak smyslů zbavené, jaro se plíží pomalým tempem a perou se spolu o vládu. Letos je vše pokřivené.

Dva dny bylo příjemné počasí, Slunce hřálo, vítr jen zlehka lechtal po tváři, první pletí mi šlo neskutečně od ruky, měla jsem čistou radost z práce. Opět jsme řádili s mužem spolu, každý na tom svém kousku, a z koutu se vždy ozvalo jen strohé - PŘESTÁVKA. Signál, že musím odhodit rukavice, praštit s motykou a odebrat se na odpočinkové stanoviště. Je to nutné, já totiž nevím kdy přestat, neustále mám pocit, že ještě kousek vypleji a tady je také trochu plevele, následně pak naříkám a nemohu se večer ani hnout. Manžel mne zná a proto velí.

Mahonie láká včelky.

Takhle se vším fláknu :-)

Kousek po kousku odstranit plevel.

První část hotová.

Bez sekačky ani ránu :-)

Jedna z částí zahrady, která na mne čeká.

A tady už si chystám relaxační koutek :-)

Pitný režim se musí dodržovat za každých okolností!

V 18 hodin jsme vyhlásili společné PADLA, pro ten den stačilo, stejně budeme večer vyřízený, ale komu by to vadilo? Těšili jsme se na pobyt na zahradě a v přírodě celou zimu.

V sobotu byl opět nádherný slunečný den, ten jsme však trávili na oslavě 16.narozenin vnučky, krásně jsme si odpočinuli a já jsem si navrch spálila část kůže ve výstřihu šatů :-). Vůbec jsme si neuvědomili intenzitu paprsků, seděli venku bez slunečníku a bylo zle. 

Dnes od rána opět prší.

Je to jak na houpačce...

Ála

Pouhé jedno odpoledne...

z velikonočních svátků, které jsme trávili u mého bratra, nám počasí dopřálo vyjít ven na prohlídku města.

Chrudim se mi líbila již v době, kdy jako pubertální holka jsem trávila část prázdnin u svého staršího bratra. Oproti mému rodnému, malému městečku, na mne vždy působila jako velkoměsto. Pro mne mělo náměstí s úžasnými starými budovami neskutečnou atmosféru, obdivovala jsem malé obchůdky, krásné uličky, zákoutí se schody, park, divadlo, muzeum. Vše nadosah. 

Zvolili jsme tentokrát jinou trasu a má švagrová mi, mimo jiné, ukázala i domek, kde vyrostla. Vzpomínky spojené s dětskými hrami, kdy ulice nebyly obsazené parkujícími auty, ale kluci vesele s pokřikem kopali do míče a holky skákaly panáky, či přes gumu. Dnes o děti v ulicích nezavadíme, neběhají po loukách, nehulákají v ulici, netvoří party. Jsou organizovaní v zájmových kroužkách, kde většinou opět sedí. Jen ti sportovní jsou v pohybu :-). 

Jen jsme přicházeli zpět k domu, začalo opět pršet.

Byla jsem šťastná, že mi bylo dopřáno se projít po delší době

opět centrem Chrudimi.

Tak za rok...

Ála

Jaro jenom doma...

Musela jsem si alespoň malinko jarně vyzdobit v interiéru. Venku nechávám vše být tak, jak to je po zimě, nevidím smysl sázet do truhlíků macešky a zdobit, když nám mrzne, občas chumelí. Ztrácím opravdu energii a optimismus a jak říkám manželovi - hele mne nějak chytá nasranismus, snad to není nakažlivé... Je to hrůza.

I překonala jsem sama sebe, vzala do ruky zahradní nůžky a chvatem obešla zahradu, nastříhala trochu větviček, převlékla polštáře v obýváku do žluté a zelené, vyndala žluté a zelené svíčky, velikonoční figurky.

Aprílové počasí si s námi letos pohrává zcela nekompromisně, opět nám Příroda dokazuje, že jí poroučet opravdu nebudeme. Já jí ale poroučet nechci, já bych velmi přivítala trochu  vlídnosti, pochopení, že už jsme po Zimě vyčerpaní, že potřebujeme šimrání slunečních paprsků, teplejší vzduch, voňavá rána, toužíme slyšet štěbetání ptáků všech možných druhů. Odhodit zimní vrstvy, sundat těžké boty a dopřát si odlehčení.

Bohužel při pohledu z okna minulý týden nic nenasvědčovalo nástupu teplejších dní. Od té doby v noci mrzne, neustále prší nebo poletuje sníh. Dokonce jeden den i hřmělo 😏.

  

Kamarádka nedávno měla narozeniny, upletla jsem jí krajkové ponožky, když tolik obdivovala ty mé.

Bohužel k setkání a předání dosud nedošlo, nejsem stále úplně zdravá, při i po dobrání antibiotik (ač jsem brala i probiotika) mám potíže rázu takového, že se obávám opustit domov. Ze soboty na neděli jsem celou noc nespala a jen běhala 😪. V neděli jsem byla ráda, že jsem uvařila a celé odpoledne jsem následně dospávala. Z výletu by stejně nic nebylo, celé dva dny pršelo a bylo stále zamračeno.

Přeji vám pohodové velikonoční svátky...

Ála

Partnerské šátky...

jsem  upletla poprvé pro nás dva. Po dokončení svého Metalouse, o kterém jsem zde psala včera, mne napadlo obrátit se na manžela s otázkou, zda by stejný v jeho oblíbených barvách náhodou nechtěl také. Nosí ode mne pletené šály, čepice, palčáky, svetry, v mém koníčku mne velmi podporuje (a já ho za to miluji ještě více!), ale šátek ještě nemá. Byla to tak trochu otázka do vzduchu :-).

Překvapil mne s odpovědí - "Klidně." Okamžitě jsem kula železo, dokud bylo žhavé a rozklikla stránku e-shopu Vlněných sester s přízemi, aby si vybral základní barvu. Chlapi mívají při výběru vždy hned jasno, nejsou jako my, že zvažujeme, rozhodujeme se, pak opět rozhodnutí změníme, vybereme něco jiného a následně se vrátíme k původnímu. Ukázal na odstín, kde se střídaly modré barvy, já k nim vybrala šedou na proužky a bylo hotovo.

Pletení pro druhé mne vždy baví daleko více než pro sebe, netrvalo dlouho a šátek byl na světě. Namočit, vypnout a můžeme vyrazit do přírody na výlet. Při té příležitosti své šátky nafotíme.

Šátek je střední velikosti, ty mám velmi v oblibě, a čekala jsem, jak si manžel na šátek zvykne, jaké bude mít pocity. Faktem je, že jsem vše kolem šátku pro něj prožívala více než on. Uvázal, řekl "Dobrý, prima." a bylo.

Můj experiment dopadl na výbornou...

Ála

Příběh vlny...

Mé nachlazení, kdy mne bacil manželův bacil a my si doma kašlali jeden přes druhého, si následně přehodilo výhybku a zamířilo do nosních uliček a posléze i do krku. Polykání se stalo mírným utrpením a já uznala, že domácího léčení již bylo dost a zamířila jsem pokorně k naší praktické lékařce. Odešla jsem s receptem na antibiotika, která jsem nebrala opravdu mnoho let, a s doporučením domácího klidového režimu. Poslechla jsem a dva dny poctivě ležela, popíjela čaje a v klidu si pochrupovala. Stav se opravdu lepšil, já se oklepala a třetí den již sáhla po jehlicích, pustila si podcasty Vlněných sester, pletla jsem si a bylo mi fajn.

To trvalo do té doby, než jsem začala přemýšlet co budu plést, až dokončím rozpletený svetr. V hlavě mi bliklo, že mám ještě schované přadýnko ručně barvené příze, které jsem dostala ve vánočním setu pletacích dárků pod stromeček. V setu bylo krásné přadýnko příze Emiteri Yarns, barva Imagine, projektová taštička na zip, látková taška, malé nůžky, dřevěné kuličky odpuzující moly, kartička do rámečku. Vše laděné do stejných barevných odstínů.

Co já si z něj upletu? Zatím si ho tedy smotám do klubíčka. Hledám v koši, pátrám v pracovně v košíkách s přízemi, šmátrám v pletacích taštičkách, přadýnko nikde. Vše mám precizně urovnané, přehledné, nikde nic v chaosu, tak kde jenom může být? Pátrala jsem snad hodinu, pak si vyčerpaně sedám na gauč. Jako poslední beru do ruky košík, kde mám zbytky z ponožkových přízí a tam - světe div se!! Vykouklo na mne malé klubíčko schované v etiketě. Ano, je to má hledaná příze. Evidentně jsem z ní již pletla, když mám jen malý zbytek.

 "Já už vážně blbnu," říkám si v duchu. "Jak mohu zapomenout, že už jsem z ní pletla?"

Následně se mi v hlavě samozřejmě rozsvítilo se a já si uvědomila, že jsem přízi vypletla do posledního šátku Metalouse.

Tak to byl příběh jednoho přadýnka, jedné vlny.

Někdy to má pletařka vážně těžké...

Ála

Nové formy...

na pečení jsem si nedávno pořídila do své kuchyně. 

Miluji formy na bábovky!  Mám po manželově babičce velkou keramickou, bohužel je prasklá, ale nemohu se s ní rozloučit, vždy když můj zrak na starou formu padne, vzpomenu si na ni. Měla jsem možnost jeho babičku zažít a byla mi velmi blízká. Další forma je plechová, tu mám po manželově mamince a peče se v ní naprosto skvěle, často po ni sáhnu a opět se mi okamžitě v hlavě otevře šuplíček se vzpomínkou, měla jsem svou tchýňku ráda. A pak mám formu po své mamce, ta je obyčejná hliníková, bábovka z ní vyběhne pokaždé hned napoprvé a opět se ocitnu ve vzpomínkách.

Kdysi na jarmarku jsem neodolala nádherné keramické formě, občas v ní bábovku peču, ale musím vždy přidat na čase, několikrát se mi stalo, že nahoře byla krásně pečená a i když jsem dělala test špejlí, po vyklopení byla spodní část na hraně upečení a trochu se mi pak chladnutím zdrcla. Na to si musím dávat pozor. Manžel bábovky miluje a v posledních letech doslova ujíždí na bábovce tvarohové, o tom jsem na blogu již psala. On se vždy úplně rozzáří v okamžiku jakmile vidí, že vyndávám formu a tvaroh.

Před časem jsem se shlédla na blogu Helenky nádhernou formu na bábovku a nedalo mi, abych se nepokusila vyhledat na e-shopech značku Piere Lamart. Byla jsem úspěšná a přidala jsem si do košíku následně i formu na dort a formu na malý chlebík. Tu jsem vážně potřebovala. Přestala jsem péci kváskový chleba (už mne nebavilo udržovat kvásek, který byl často slabý a chleba se mi i nepovedl) a začala jsem péci z droždí. Pro nás dva je malá forma naprosto dokonalá.

Formu na bábovku jsem již vyzkoušela, jak jinak než tvarohovou, bábovka vyklouzla naprosto hladce, myslím, že ji příště ani nebudu vymazávat a vysypávat, ten povrch je úžasný.

Došlo už i na chlebík, zde jsem formu nevymazávala a upečený chlebík vyjel z formy okamžitě po vyndání z trouby.

Nyní mi zbývá ještě vyzkoušet formu dortovou...

Ála