Dva měsíce...

uplynuly od mého tvrdošíjného rozhodnutí dát vale špekům, které se mi plíživě usadily na těle. Kila navíc nenaskákala ze dne na den, nabývala postupně, pomaloučku, ale zato se přisála po celém těle. Začalo se mi při praní neskutečně srážet oblečení, sukně ztrácely tvar a zip praskal ve švech, kalhoty se těsně přimkly ke stehnům a zadku, můj pas byl neustále v nějakém kusu látky zaříznutý, košile málem ztrácely pnutím přes prsa knoflíky a dávaly skrze pootevřené mezery nahlédnout do mého záňadří. Co naplat, že jsem díky různým fázím covidového stavu nouze na sebe navlékala přes celou zimu pouze sportovní oblečení, které mne zahalovalo do slastného nevědomí o mém neutěšeném stavu vlastní postavy, jednou ten okamžik musel nastat. Stoupnutí na váhu, s hrůznou obavou jaká čísla mi ručička po vteřinových zátřesech nalevo a napravo ukáže, bylo naprosto neodkladné. Vědomí mi dávalo signály již přeci jenom dlouho. Je pravda, že jsem si málem díky té odvaze přivodila kecnutí zvysoka na podlahu koupelny přímo na zadek, tak jsem se toho čísla vyděsila, ale ustála jsem to pouze nahrnutím vzteku do hlavy, čímž se rozviklanost mého těla záhadným způsobem srovnala.

Ilustrační foto - zdroj Wikipedie

Ještě týž den jsem začala jednat, bylo mi jasné, že hladovku držet nemohu, na půsty nejsem zvyklá a úbytek by byl stejně velmi krátkodobý, bez efektu. A já potřebuji stabilitu. Vyhledala jsem v útrobách zásuvky ve své pracovně pečlivě uschované jídelníčky a doporučení ohledně stravování z doby skoro před deseti lety, kdy jsem využila rad a pomoci odborníků přes výživu. Tehdy se mi zadařilo odhodit devět kilo, tak proč bych to nedokázala i dnes?

Stanovila jsem si cíl, ale žádný časový horizont.

Ilustrační foto - zdroj Wikipedie

Zpočátku se pár kil ztratilo celkem rychle, radost opanovala mou mysl a těšila jsem se, že jaro přivítám  jak éterická víla. I kdepak. Můj organismus se rozhodl se mnou hrát malé hry a úbytek váhy zastavil, jeden týden ani kilo, druhý týden ani kilo, v hlavě spustil čertíky - má to smysl, nemá to smysl, vydržím, nevydržím, vzdám to, nevzdám to. Zabejčila jsem se. Nevzdám to a zvolila jsem další krok. Přestala jsem se vážit. Proč se nervovat? 

Ilustrační foto - zdroj Wikipedie

Po dvou měsících nevím kolik kil by mi ukázala váha nyní, pokud bych na ní vstoupila. Nebudu to dělat. Nechám všemu volný průběh, stále svůj jídelníček budu pečlivě plánovat a až nastane skutečnost, že mi při setkání někdo řekne - Nezhubla si?, pak teprve se přesvědčím kolik závaží jsem odhodila do propasti.

Nyní mi stačí, že již zapnu dvě sukně bez problémů. 

Ála

Beránek je...

letos snad nepokaká.

Když jsem byla malá, mamka mi většinou na jaře kupovala nové botky, před velikonočními svátky, prý aby mne beránek nepokakal. Často si na její průpovídku vzpomenu.

Napadlo mne letos obohatit nadílku pro naše vnoučata o naprosto jiné věci, než obvykle dostávají. Jako každý rok najdou v sáčcích něco sladkého, místo klasických čokoládových vajíček tam letos objeví čokoládky a ještě tyhle, ale také klíčenku s baterkou se jménem a malí kluci dostanou ještě navíc vykreslovací sešity i s pastelkami o návštěvě blízkých památek (mimochodem báječný nápad k výletům). Všem těmto tipům děkuji Martině z blogu Vyzobaná slunečnice, usnadnila mi výběr svými nápady.

Naší čtrnáctileté slečně jsem přibalila do zásilky mnou malovanou červenou hedvábnou kravatu, třeba se jí bude hodit k případnému extravagantnímu outfitu, a z opatrnosti raději již odeslala poštou. Modrá na fotce je připravena na léto k narozeninám pro vnuka.

A klukům jsem napletla ponožky:

pro Adámka

pro Jonáška

pro Máťu

Je jasné, že se o svátcích nesejdeme v kruhu rodinném, ale i tak vytáhnu z krabice velikonoční výzdobu a zapomenu, že venku chumelí, nebudu si toho vůbec všímat!

Okna umytá nebudou, kdo by se s nimi zbytečně trýznil, když je neustále něco oplachuje? Nechám si generální jarní úklid na příznivější klima.

Manžel mne nedávno překvapil pugétem tulipánů, které přidal do vozíku k nákupu. Když jsem se ho ptala, co se stalo - bez rozmýšlení odpověděl - no, měli je! Již několik týdnů provozuje zásobování naší domácnosti. Jednou za týden strčí do kapsy nákupní seznam, autem vše objede a nakoupí. Dohodli jsme se, že je zbytečné, abychom do obchodu lezli oba, a protože já nemám řidičák(!), los padl na něj. Nakupuje celkem rád a vypráví mi často i zážitky z atmosféry v obchodě a o chování některých spoluobčanů. Mnohdy se od srdce zasmějeme.

Jak já se těším na standartní režim našeho žití...

Ála

Recyklace...

starých, nepoužívaných věcí, poničených, dávat jim další místo v našich životech mne baví a občas se zabývám tím, co bych mohla přetvořit. Zachránit hezkou dřevěnou židli, poličku, skříňku, starý šicí stroj, vypucovat rámy z poškozených obrazů, dát jim prostor a využití. S větší opravou mi pomůže kamarád truhlář, drobné věci opraví manžel a já většinou natírám, leštím a hledám místo, kam předmět umístím. Buď je to v naší přátelské světnici nebo na pergole.

Mám to stejné i u pletení či háčkování. Nikdy nevyhodím poškozený nebo opotřebovaný ručně zpracovaný kousek. Stačí vypárat, případně namotat přízi na přadeno, vyprat, usušit a opět z ní cosi uplést či uháčkovat. 

Jednou za čas mne popadne chuť probrat koš, kam nepoužívané věci odkládám, a dát přízi další šanci.

Páráním jsem získala plný košík klubíček, z kterých upletu pár šátků vzorem, u kterého nebude vidět, že je příze páraná. Šátky následně namočím do lanolinu, vlákna se opětovně narovnají, nadechnou a budou žít další život. A tak to má být.

Šátek má rezavou barvu a já si nedávno udělala velikou radost nákupem lněných šatů, v podobné barvě, a lněné šedé sukně na Fleru - by Caldero, kde prodávají své úžasné výrobky dvě švadlenky. Rozmýšlela jsem a vybírala dlouho, již od loňského roku, letos jsem se konečně rozhoupala, někdy mi to fakt trvá. Až bude trochu příznivé počasí, pokusíme se s mužem šaty nafotit :-). V letních večerech se nové šaty spřátelí s recyklovaným šátkem, pokud budou chtít...

K nové lněné šedé sukni jsem si upletla na léto jednoduchou halenku ze lněného materiálu a vybrala si barvu mint, z které jsem naprosto unešená, nikdy bych nevěřila, že mne dokáže odstín barvy tak okouzlit. Halenku se sukní jsme s mužem stihli vyfotit v jednom teplejším a slunečném odpoledni.

I když venku po ránu je mráz a z oblohy padá sníh, já se na jarní a letní dny připravuji.

Nic nenechám náhodě... :-)

Ála

 

Zrcadlo, zrcadlo...

pověz mi, kdo - víš co, nahlédneme raději do mého kosmetického kufříku a na poličku s dekorativní kosmetikou.

Nedávno jsem si dělala potřebný pořádek ve svém kosmetickém kufříku, kde skladuji většinu kosmetiky na líčení. Z jemného vánku jsem učinila skoro až vichřici a dala vale mnoha kouskům, ke kterým jsem již neměla důvěru ohledně času spotřeby. V jednom z předešlých příspěvků jsem naznačila, že i doma se líčím, za prvé, že by mi každodenní líčení chybělo, nechci se ho vzdát, i když již nejsem tolik v kontaktu s lidmi, vzhledem k mému nulovému pracovnímu nasazení jako osoby výdělečné činné, z které se stala paní seniorka (slovo důchodkyně moc ráda nemám), za druhé se mi kreativní potřeby na líčení vždy líbily a stále líbí.

Roztřídila jsem si vše a zjistila jsem, že se zůstávám věrná stejným značkám a opravdu málokdy sáhnu po jiných, neznámých, mnou nevyzkoušených. Občas mi pár produktů doporučí má kosmetička ze své zkušenosti. Jak mi ty naše rozpravy chybí...

Malý průřez mých oblíbenců:

bez řasenky se líčení neobejde

*******

má nejoblíbenější stálice - Max Factor 2000 calorie

(řasy zhutní a černě viditelně zvýrazní, odličuje se bez potíží)

značku Lavera - jsem zkoušela jako přírodní, na mých řasách nevýrazná

značku Dermacol - jsem dostala dárkem, zatím jsem nepoužila

oční stíny rozjasní pohled

*******

mé nejoblíbenější - Max Factor, odstíny šedé a Nude

(stačí jemné nanášení, stíny vydrží celý den, odlíčení bez problémů)

značka Essence - duo světlého a hnědého odstínu zakoupeno na dovolené jako náhradní za zapomenutou paletku doma

(stíny na víčku skoro neviditelné, ani když se neustále přidává vrstva, nyní využívám jen světlý na projasnění části pod obočím)

značka Lavera - přírodní kosmetika, kterou jsem chtěla vyzkoušet

(stíny velmi slabě kryjí víčko a během dne se barva ztrácí, když používám tři dny za sebou, svědí mne víčka, už bych si nezakoupila, pro mne zklamání)

značka Gabriella Salvete - nově zakoupená paletka Nude odstínů, s touto značkou zkušenost dosud nemám,

velmi se mi líbí barevná skladba, ve které se nacházejí dva odstíny třpytivé, 

ostatní jsou matné, ty mám nejraději

(vyzkoušela jsem pouze jednou, byla jsem zvědavá na jednotlivé odstíny)

make-up = základ líčení

značka Sensai - můj nejoblíbenější

(naprosto jemná konzistence, přirozený odstín a úžasný pocit po celý den, odlíčení bez problémů)

značka Max Factor - v oblíbenosti na druhém místě

značka Catrice - příjemný produkt za příjemnou cenu

značka Dermacol - příliš hutná struktura, pocit suchosti

pudrový stín na obočí

značka Dermacol - když obočí již neroste :-), je třeba ho dokreslit

(je naprosto skvělý, doporučila mi ho kosmetička)

tvářenka na líčka

*****

značka Dermacol - se mi osvědčila velmi 

značka Uma - prostě se mi líbí ty perličky :-)

+

nezbytné korektory a rozjasňovače

na ústa (příprava k líbání!) nesmí chybět rtěnka

*******

značka L´oreal - má největší stálice

(občas bohužel vyřadí určitou řadu z výroby)

značka Dermacol - zajímavý obal, příjemná konzistence, avšak 

malá výdrž na rtech, během dne nutné několikrát opravit

značka Miss Sporty - mně se prostě líbily tyto dva odstíny a náplň v tužce,

nanáší se skvěle, ale rychle se ze rtů ztrácí (nízká cena odpovídá kvalitě), používám je nyní velmi doma

nalíčenou pleť je nutné poctivě večer očistit

******

značky L´oreal a Garnier jsou mé nejoblíbenější

(střídám je)

 pleťové mléko a pleťová voda, na závěr vetřu svůj

domácí pleťový olej a pleť může jít spát.

A vzhledem k tomu, že jsem provedla obrovitou čistku v kosmetickém kufříku,

vzniklo plno místa na nákup nových produktů.

To si však nechám až na slavnostní, opětovné otevření obchodů, chci se kochat vůněmi a barvami.

Zavítám do svých oblíbených...

(a omlouvám se, že je to dnes tak dlouhé)

Ála

Nouze naučila...

 Dalibora housti, jedno přísloví, které zná snad každý. Nouze se nyní odehrává v uzavřených kadeřnických salonech. I ta malá, kde má kadeřnice jedno křeslo, pracuje sama a vždy poskytuje službu jediné zákaznici, mají povinnost mít zavřeno. A my ženy, kterým již věk zpustošil vlasový porost šedivými prameny, máme na hlavách prapodivné skvrny. U mne, která mám  od narození vlasy plavé, nejsou šedivé odrosty z dálky až tolik viditelné, přes zimní měsíce jsem na venkovní procházky často nosila čepice, ale s přicházejícími jarními dny odkládáme nejenom bundy, ale i pokrývky hlavy.

Nedávno zhodnotil můj muž sousedku, s kterou na sebe halekali na zahradě v dostatečné odstupu - Teda ta H. má kusy vlasů úplně bílé a v té její tmavé barvě to vypadá dost otřesně!

Prohlédla jsem si v koupelně zblízka své vlasy a musela jsem zhodnotit, že i já jsem na tom dost otřesně. Musím to napravit. Při nákupu drogistického zboží z e-shopu jsem přihodila do košíku i barvu pro zakrytí šedin. Nejdříve jsem se dívala na značku Ĺoreál, ale ve světlých odstínech bylo uvedeno, že nejsou vhodné na šedivé vlasy a tak jsem musela vybrat z nabídky Schwarzkopf, tam jsem odstín pro sebe našla a uváděli vhodnost pro krytí šedin. 

Můj muž si zahrál na kadeřnici s velkým nadšením a s humorem jemu vlastním. "Dej to sem, já ti nabarvím vlasy tak krásně, že přestaneš chodit ke kadeřnici, jak budeš spokojená. Vždyť už jsem tě před asi 25 lety párkrát barvil." Trochu jsem se vyděsila. Nebylo však jiného zbytí, doma nikdo jiný není (snacha by se hodila!) a tak jsem se svěřila do jeho péče.  

Sám byl velmi zvědavý jak celý chemický proces dopadne, že jakmile umlkl z koupelny vrčivý zvuk fénu, přišel zhodnotit svou práci.

"No vidíš, máš to pěkný, to se mi to krásně povedlo!"

Maličko  jsem si ještě zastřihla ofinu a nás společný kadeřnický

experiment byl zdárně ukončen.

Já se však ke své kadeřnici nesmírně těším...

Ála

Porcelánový svět...

 je název e-shopu ( k nakouknutí zde )s porcelánem, sklem a příbory od českých a slovenských výrobců.

Delší čas jsem zvažovala zakoupení nové talířové soupravy, neboť se naše rodina rozrůstá a zvyšuje se počet strávníků u stolu. Rozhodla jsem se pro čistou bílou barvu s jemným zdobným okrajem. Takové kousky mohu bez problémů přidat k naší větší jídelní soupravě z "cibuláku". Zároveň chci soupravu používat pro běžné stolování. Naše poděděné, se vzpomínkami spojené, jídelní soupravy jsou již roztříštěné do malých, nesourodých počtů, zbytkové, ale vzdát se jich nechceme, zůstávají stále s námi. Odráží se v nich životy našich rodičů či prarodičů. 

Chybí mi obchůdky s českým porcelánem, které postupně přílivem levného jídelního zboží ze všech možných koutů světa, byly nuceny uzavřít své prostory a nákup domácího, známého porcelánu se omezil do velkých měst. To samé se dělo či děje se sklářským průmyslem, kdy náš největší výrobce skla, známý Crystalex v Novém Boru, díky tunelářům měl veliké existenční problémy. Co vše se po sametu zlikvidovalo, z toho až srdce bolí. Co jsme to jenom dopustili?

Při objevení Porcelánového světa jsem zajásala, výběr byl úžasný a opravdu dlouho jsem vybírala. Mezi čistými bílými soupravami jsem zvolila soupravu Constance, značky Thun 1794.

Citace z e-shopu:

THUN 1794

Porcelánka Thun byla založena hrabětem Františkem Josefem Thunem a vrchním ředitelem thunovského panství Janem Mikolášem Weberem roku 1794 v Klášterci na Karlovarsku. Současný majitel porcelánky společnost Thun 1794 zakoupila porcelánku v roce 2009. Kromě závodu v Klášterci do podniku patří závod v Lesově a Nové Roli, kde je i sídlo společnosti.

Do portfólia společnosti patří výroba užitkového porcelánu pro koncové zákazníky, hotelového porcelánu pro profesionální gastro provozy a dále zakázková výroba dle specifických požadavků velkých mezinárodních zákazníků. Společnost je schopna aplikovat všechny dostupné techniky dekorace porcelánu. Svým rozsahem produkce je největší českou porcelánkou s vysokým podílem exportu. 

Nejznámějšími tvary karlovarského porcelánu Thun je bezesporu klasická kolekce Bernadotte nebo Marie Louise. Z moderního porcelánu pak bestseller Tom.

Ač mi výběr talířové soupravy trval mnohem déle než bych si napřímo, na vlastní oči a omak zvolila v obchodě, jsem ráda, že existují možnosti si koupit kvalitní český porcelán a nemusím přitom jezdit nejméně do krajského města, abych vyhledala prodejnu s českým porcelánem. Ani nevím, zda bych ji vůbec našla!

Z pohodlí domova rovnou do Porcelánového světa/ráje...

Ála

Opuštěné koleje...

jsou naší cestou, kdy nás v neděli po obědě zláká hřejivé slunce k procházce. Vlak tudy jezdí pouze od června do října, vozí občasné turisty do Kamenického Šenova, odkud se většinou vydávají na Panskou skálu. V mezičase využíváme opuštěné koleje jako cestu do přírody.

Rozepínám si bundu, stahuji z krku šátek, neboť mne paprsky zahřívají víc než jsem očekávala. Jdeme spořádaně za sebou a očima si kontrolujeme došlap svých nohou, místy jsou pražce velmi ztrouchnivělé, někde chybí i kusy dřeva. Okolní keře a stromy se teprve nadechují a pomalu pouští mízu do svých vrcholků, větve se brzy začnou obalovat pupeny. Těším se na jejich zazelenání, avšak vše má svůj čas. Naše vyřčená slova utíkají vzduchem před nás směrem dopředu, neslyšíme se a tak vždy musíme zastavit, obrátit se proti sobě, abychom si rozuměli, vedle sebe je chůze obtížná.

Nejdůležitější cíl naší cesty si nechávám na konec. Focení nového svetru. S Vlněnými sestrami jsme při on line vysílání na YouTube nahazovaly každá svůj projekt přímo 1.ledna letošního roku. Bylo to zábavné. Hotový je 14 dní, ale chyběla mi chuť do zapošívání "cancourků" a slunečný den k focení.

A tady je výsledek.

Svetr TELJA

dle návodu mé oblíbené návrhářky Jennifer Steingass.

Portugalská příze od firmy Retrosario s názvem Vovó, doplněná ve výpletu Pernillou.

Můj dvorní fotograf se zlepšuje, opravdu se hodně snaží, proto mohu dát i víc fotek.

Po návratu následuje odměna.

Má letošní první káva venku na zahradě...

(ale stále bez koláčku!)

Ála