PÍPACÍ RÁMY ...

ve velkých obchodech mají zabránit krádežím.

Chápu.

- zdroj internet - 

Co jsem však nechápala, že když vcházím do obchodu - pípám.

Stalo se mi to ve dvou obchodech v Praze (akce keramika).

V prvním jsme vcházely společně s kamarádku a vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. V dalším obchodě mne to již zarazilo, vcházela jsem totiž sama, kamarádka přede mnou.

Stál tam hlídač a tak jsem na něj nechápavě koukla se slovy, že to asi pískám já. Prý to někdy dělá kosmetika v kabelce. Vyndala jsem pouzdro a strčila do rámu, avšak nic. Začalo mne to docela bavit, co asi tak budu zkoušet dál ?

Strčila jsem mezi rámy celou kabelku, nic.

"Tak to vám může dělat kabát".

"Pane, baloňák mám dva roky, je několikrát praný, co by tam asi kde mohlo pípat?"

Nelenila jsem a kabát svlékla, strčila mezi rámy.

A pípal.

- ilustrační foto pinterest - 

Nechápavě jsem kroutila hlavou. Vím, že bývají třeba v kapsách schované samolepící štítky, které mají ochránit zboží proti krádeži. Nic takového v kapsách nebylo a ani nemohlo přeci po té době být.

Pán se usmál, já se usmála, navlékla kabát a šla do prodejny.

Kamarádka jen zírala, co tam vše předvádím :o))).

Prošmejdily jsme zboží, já si koupila tři trička a šly jsme ven.

Pípala jsem.

Už jsem se jenom otočila a mávla na pána.

"To jsem já, s tím kabátem" a šla dál.

Sedíme ve vlaku, kabát jsem si pověsila na háček a probírám to s kamarádkou, že už jsem musela asi mnohdy v obchodech pípat, ale že jsem si to nikdy neuvědomila a nikdy mne nikdo nezastavil, že nechápu kde by co mohlo být schované a že je to pěkně na hlavu.

A jak tak koukám na ten baloňák, poprvé jsem si všimla, že má ještě vnitřní náprsní kapsu na knoflík, o které jsem vůbec nevěděla, že ji tam mám. Kapsu jsem rozepnula, v ní byly všité nášivky a mezi nimi malá uzavřená kapsička, ve které pohmatem byl cítit štítek.

To byl tedy objev.

Doma jsem odstřihla a vyndala malý stříbrný čtvereček.

Pípací.

Proto vám radím, prohlédněte kabáty, bundy, saka, zda také nemáte
 skrytého pípače.

Je to pěkná potvůrka ...  

VELIKONOCE V ZUBRNICÍCH ...

ve skanzenu už začaly tento víkend.

Pár let jsme se již podívat nebyli a tak jsme si s mužem vyjeli na sobotní výlet.

Mnoho, mnoho lidí mělo stejný nápad :o).

Folklórní soubor Horačky na návsi rozproudil atmosféru svými písněmi a tanečním vystoupením.

Roubený dům čp. 61

světnička - pečení v kachlovém sporáku, ukázka tradičních jídel, zdobení perníčků, drátovaná vajíčka, zdobení kraslic

patro - velikonoční povídání; zvyky, zvykoslovné předměty, drátování s malou dílnou

dvůr - prodej řemeslných výrobků ve stáncích, pletení pomlázek

Školička

výstava kraslic, výrobky z šustí, prodej perníčků a vizovického pečiva, velikonoční dílna

Vesnický obchůdek

prodej drobných dárků, perníčků, požehnání, turistických známek

Historická hospůdka

malé občerstvení

Kostel sv.Máří Magdaleny

Dům z Loubí

pečení v kachlovém sporáku, pletení ošatek ze slámy, vyřezávané holubičky, řemeslný prodej

Mlýn Týniště čp.27

zdobení kraslic slámou, voskem, řemeslný prodej

Příjemně jsme se naladili na nadcházející svátky.

U stánků a při ukázkách tradičního zdobení kraslic jsem nebyla schopná fotit, bylo vše obklopeno tolika lidmi, že jsem to raději ani nezkoušela.

Příští pátek pojedeme do Úštěku, tam je mnohem více prostoru než v těchto malých roubenkách a starých domech.

Hody, hody ...

LAURELIE ...

by Lisa Hannes.

Zúčastnila jsem se u Vlněných sester s velikou chutí a elánem jejich jarního KALu při společném pletení šátku.

Tedy ne, že bychom se scházely a společně pletly, to by bylo celkem zajímavé,  ale organizačně zřejmě neproveditelné.

Přihlásily jsme se, zakoupily návod, Vlněné sestry zajistily český překlad a stanovily červnové datum pro společné focení (kdo má možnost se dostavit).

Tento trojúhelníkový šátek kombinuje vroubkovou část, mozaikový vzor a krajku.

Trochu jsem se obávala mozaikové části, ve které se plete jednou barvou a druhá se snímá dle vzoru. Tímto způsobem jsem již mnoho let nic nepletla, ale zdá se, že jednou naučené se nezapomíná (ač si to člověk myslí) a tak jsem vzor zvládla kupodivu lehce.

Pletlo se mi dle návodu moc dobře, používala jsem jenom tabulkové vzory.

Vybrala jsem si kombinaci modré a béžové barvy (představovala jsem si tu béžovou světlejší, ale nakonec to špatně nevypadá) a to hlavně proto, že jsem si koupila nové jarní boty.

Aby mne beránek nepo....., však víte.

Modré s béžovým prošíváním a jsem z nich nadšená.

Samozřejmě, že nastalo shánění kabelky.

A sehnala. 

Sice menší, než jsem zvyklá nosit, ale hlavně, že je to stejný odstín modré. Jsem na tohle fakt ulítlá :o)).

Přikoupila jsem si i modrý deštník. To už manžel kroutil očima.

Jenže to byla fakt náhoda, jenom jsem ho zahlédla v jednom obchůdku. Vůbec jsem si ho cíleně koupit nechtěla.

Šátek jsem pletla z příze Jawoll (2+2), jehlice č.4.

Béžovou barvu jsem spotřebovala celá 2 přadýnka, z modré mi trochu zbylo.

Vyfotit tak velký šátek vůbec není jednoduché, běhala jsem s ním po zahradě a nakonec ho rozprostřela na jednom keři (a stejně na fotce není celý). Bohužel včerejší den byl bez slunce, ale řekla bych, že odstíny barev jsou

 zachycené celkem dobře.

V následujících dnech budu volit háčkování, jehlice na chvilku schovám, prsty potřebují změnu, malíček mne stále brní :o(.

Možná bych měla odložit i ten háček

 a raději jenom listovat knihou ...

P.S. Boty a kabelku jsem včera vyvedla ven. Slavili jsme s manželem výročí a jeli na večeři. Šátek s námi nejel, možná byl smutný, ale jeho čas přijde :o).

POMALU ...

polehoučku se v jarních dnech příroda probouzí u nás na severu.

Středeční vycházka.
I když počasí nebylo slunečné, ani hřejivé, skoro pošmourné, chtělo se mi vyrazit a chvíli se jen tak toulat. Vždy to v sobě úplně cítím, tu potřebu se zhluboka nadechnout a nechat plynout myšlenky, mít tu nejobyčejnější radost z okamžiku. Třeba, že najdu rozkvetlé prvosenky jarní.
Jejich jemný žlutý nádech mám tolik ráda. Květ mají jednoduchý, obyčejný, kam se hrabou na orchideje, ale jsou to poslové jara a učili jsme se o nich již ve škole :o).

Měla jsem chuť si pár rostlinek utrhnout, ale bylo jich málo a já je raději nechala, aby zkrášlovaly okraj lesa spolu se sasankami.

Objevila jsem na louce prasklý strom a myslím, že jakmile přijde větší vítr či přímo vichr, strom se zlomí. Zub času udeřil plnou vahou.

Celý dnešní den u nás  byl tak trochu v mlžném oparu, ale i tak bylo příjemné vidět nepřeberné odstíny zelené na loukách a pastvinách, na pupenech stromů či keřů, jejichž drobné lístky se mocně draly ven.
Jako kdyby závodily s druhým stromem vedle, kdo bude rychlejší.

Mladé stromky tvoří přenádherné koruny, mají se čile k životu a jsou plné síly a energie.
Vítězí v rychlosti nasazení malých lístků.

Koníci nedbali mého pomlaskávání a nenechali se přilákat blíže. Zůstali v poklidu ke mně bokem, ukusovali čerstvou travičku a ani se nenamáhali otočit za mým hlasem svou hlavu.
Nedivila jsem se jim.

Asi tušili, že stejně sebou v kapse nic nemám.

Lesní dělníci těží dřevo a tak jsem po cestě měla i nečekané překážky.

Prošla jsem si svůj oblíbený okruh a v obavách, že se během chvilky rozprší, se raději vydala zpět domů i když jsem měla v plánu jít mnohem dál.
 Příště.

Jarní noc

Snivý, jarní, vůní rozšlehaný dech…

Spí ta země jako v snech.

V pýří květů, v záři hvězd.

Jako v pohádce to jest!

Břízy kývnou, zavzdychá si keř.

Modrá šeř

na oblázky padá v brod,

v bílé květy, v tůně vod.

Ač spí v temnu kolem zem,

teplá je svým jarním úsměvem.

Jak by přebolenou bolestí

zachvíval sen o štěstí.

Květy intimních nálad, 1891

Antonín Sova

Básníci znají ta správná slova ...

KDYŽ ROZBALÍTE ...

vánoční dárek v dubnu následujícího roku.

Já vím, zní to bláznivě.

V prosinci loňského roku při předvánočním setkání jsem s dalšími kamarádkami od jedné z nich, obdržela voucher na malování mařížské keramiky.

foto zapůjčené z webu Mařížská keramika

Měly jsme čas do konce dubna a bylo už opravdu nutné se domluvit, kdy do 

Prahy-Braníku, kde se nachází keramická dílna, zajedeme.

Vše o Mařížské keramice se dozvíte na jejich stránkách.

Objednaly jsme se na pondělní dopoledne a vyrazily brzy ráno vlakem EC plnou rychlostí do Prahy.

Musím konstatovat, že běžně vlakem vůbec nejezdím a v Praze tramvají už vůbec ne :o), byla jsem opravdu zvědavá jestli tam nebudeme bloudit ještě v pátek. Vše v našem hlavním městě vždy absolvuji autem s manželem, který ví přesně kam se potřebuje dostat, kde zaparkuje a kudy se na potřebné místo dostaneme. A já to většinou s radostí nechávám na něm.

fota zapůjčená z webu Mařížská keramika

Mladá příjemná slečna keramička nám nabídla k dekorování hrnky či misky, ať si vybereme, jeden kus je již v ceně, další za příplatek, vysvětlila nám postup při vyškrabování již nanesené bílé glazury, čištění, používání barevných glazur a zanechala nás u stolu se vším možným materiálem.

Ponořily jsme se do výtvarničení a čas ani nevnímaly. Měly jsme štěstí, v dílně jsme byly samotné a tak místo jedné hodiny jsme zůstaly dvě a nikdo na nás nespěchal, že už musíme končit. 

Já si vybrala misku a dva odstíny modré glazury.

Glazury jsem nanášela tence, aby případně prosvítala základní bílá.

Končila jsem jako poslední :o)).  A klidně bych tam ještě dvě hodiny strávila a nadekorovala k misce hrníček. Tak třeba příště.

Asi za 10-14 dnů si máme zavolat, zda jsou výrobky již vypálené

a budou připravené k vyzvednutí.

Jsem už nyní moc zvědavá, zda se mi můj "výtvarný" počin zdobení keramiky povede.

A taky kdo nám je z Prahy doveze :o).

Snad bude mít můj muž brzy pracovní cestu tím směrem.

Nebo si uděláme spolu výlet.

Byly jsme čtyři a báječně jsme si celý den užily.

Nezabloudily.

Trefily.

Glazurou jsme si vybrané předměty ozdobily.

Zanechaly na vypálení.

Naobědvaly.

Nakoupily.

Poseděly při kávě a dezertu.

A večer už byly opět doma.

No nebyl to krásný vánoční dárek?

Byl a naprosto parádní!

Díky Hanko B. - autorko nápadu.

Díky Jituš a Hanko L. - spolucestovatelky.

Jsme prostě holky šikovné ... :o).

P.S. Fotila jsem mobilem a ve fofru, na fotkách je to znát.

JARO ZAŤUKALO ...

na dveře a já velmi mírně nazdobila interiér.

Nevím proč, ale na jarní zdobení moc nejsem, spíš mi stačí mít doma rozkvetlé větvičky a květiny ve váze, většinou tulipány a narcisky, které si po vykvetení trhám na zahradě.

Letos jsem vytáhla z krabic velikonoční výzdobu brzy, abych si ji užila déle než jenom jeden víkend jako všechny předcházející roky.

A vůbec to není špatné :o)), dostala jsem víc barev do bytu.

Do drátěného košíčku, který využívám po celý rok, jsem dala bílá peříčka a vložila mé letité kraslice.

Přikoupila jsem ještě nějaké zajíčky a jednu slepičku, které jsem neodolala.

Slepička je kovová a musím říct, že vedle porcelánových, je to má první z kovu. A moc se mi líbí, takže možná příští rok se pokusím jí dokoupit kolegyňku, aby u nás nebyla osamocená. 

Porcelánové holky jsou také dvě.

Bohužel v tom obchůdku měli kovovou slepičku jenom jednu.

Dřevěné zajíce jsem úplně zapomněla nafotit :o), tak někdy příště.

Myslím, že to jarní zdobení úplně stačí :o)).

A ještě mírně nazdobit okolí dveří, stoleček pod vchodovou stříškou a je hotovo.

A musím na sebe něco prásknout.

Když jsem šla do sklepa pro krabici s velikonočními věcmi, našla jsem v jiném regále zapomenutou plechovku s vánočním cukrovím.

Nesmějte se, je to tak. Úplně jsme na ní zapomněli.

Tak jsem skořicové kroužky přendala do skleněné nádoby a zbaštíme je nyní na jaře, jsou krásně vláčné, polité čokoládou a chutnají báječně.

Někdy se to zapomínání hodí ...

RYCHLÝ ŠVESTKOVÝ KOLÁČ ...

do koláčové formy.

Postupně vyprazdňuji mrazák a na dně šuplíku jsem narazila na poslední dva sáčky švestek. Bylo rozhodnuto co upeču na víkend.

V posledních měsících peču hlavně do koláčové či dortové formy, neboť toto množství jsme schopni s manželem alespoň sníst, a to většinou ještě zakrojím kus koláče synovi, když přijde o víkendu na oběd.

Recept opravdu jednoduchý, možná že už jsem ho na blog přidala :o).

A co potřebujeme  do koláčové formy :

- hrnek polohrubé mouky (300 ml)

- 1/2 hrnku cukru (možno i méně)

- lžička prášku do pečiva

- 1 vejce

- 1/2 hrnku mléka

- a ještě méně oleje (asi 100 ml)

Vše pěkně promíchat, aby se suroviny spojily a nalít do formy (pokud nemáte glazovanou uvnitř, je třeba vymazat a vysypat-já nepotřebuji),

dát půlené švestky a pořádně nahusto,

posypat mletým mákem a jemně zaprášit skořicí,

zasypat drobenkou ( 3 lžíce polohrubé mouky, 2 lžíce cukru, 1 lžíce oleje a zakápla jsem citronovou esencí),

upečeme do zlatova, zkoušíme špejlí.

Při práci na zahradě se nesmí zapomínat na přestávky a odpočinek.

Nejlépe s kávou a koláčem.

A to opravdu s manželem rádi dodržujeme ...