ZASNĚNÁ VÍLA ...

aneb, jak jsem si udělala velikou radost.

Na blogu Renátky jsem objevila nádherné keramické víly a naprosto mne chytily za srdce. Napsala jsem mail a domluvily jsme se, že pro mne jednu krasavici vytvoří. Nakonec mi dala vybrat ze čtyř krásek a výběr mi dal docela zabrat.

Která ke mně poputuje?

Vybrala jsem pak podle vlasů a zvolila tuto líbeznou zasněnku.

V okamžiku, kdy jsem rozbalila krabici mi bylo jasné, že jsem vybrala dobře. Je tak něžná.

Vzala jsem ji do ruky a chodila s ní po zahradě.

Jenže, přeci ji nenechám u keře, aby na ni pršelo ?

Nemůžu ji také nechat někde na zemi, aby mi do ní někdo nekopl !!

Na stole je to také trochu nebezpečné.

Na malém stolečku by to šlo, jenže když fouká a prší, i tam by mohla zmoknout.

Bylo mi jasné, že bude s námi trávit náš letní čas na pergole a na zimu s námi odejde do domu.

K víle byla přiložená tři srdíčka - jen tak pro radost.

Renátko - děkuji ještě jednou.

Hledala jsem pro ni místečko takové, aby se jí nic nemohlo stát.

A tak nyní tráví svůj zasněný čas na polici, kde bude mít svůj klid a přehled o veškerém dění na pergole.

Možná, že ji občas přemístím, aby se tam nenudila ... 

RENOVACE II. ...

staré židle z mé pracovny, kterou mám v oblibě, je

totiž velmi pohodlná.

A když jsem si svůj malý prostor začala zvelebovat, muselo 

zákonitě dojít i na ní. 

Zakoupila jsem opět barvu Eternal, která se dá použít i na dřevo a osvědčila se mi na zavařovacích hrncích.

Manžel mi řekl, že mi bude stačit ji zbrousit smirkovou kostkou a tak jsem dle jeho rad učinila.

Po řádném odstranění prachu ze smirkování jsem začala natírat.

První vrstva ve mně vzbuzovala obavy, zda se mi podaří židli vůbec na bílo dobře natřít. Každý tah štětcem byl vidět a tak jsem čekala co udělá po zaschnutí nátěr druhý. Také to nebylo podle mých představ, barva stále nekryla. Došlo na vrstvu třetí a to už bylo ono.

Zřejmě by bylo lepší ji zbrousit nějakou bruskou, hlavně ten sedák. Zatím nemám žádné zkušenosti, budu se muset víc o podobné renovace zajímat a vyhledat rady jak na to. Možná, že jsem ji měla celou rozšroubovat a natírat jednotlivé díly. No nevím, zda bych ji pak dala zase dohromady :o)).

Renovace dopadla dle mých představ a židle krásně doplňuje

mé nové skříňky s košíky v pracovně.

Najednou se mi začala bílá barva v prostoru docela líbit. Malý pokoj krásně prosvětlila a lze ji skvěle doplňovat barevnými drobnostmi.

Třeba veselým polštářkem ...

CO JSEM NESTIHLA...

před odjezdem na dovolenou ?

- ilustrační foto, máme s mužem kola z dnešní doby :o)) -

Na mé zvyklosti dost věcí :o)).

Nestihla jsem vám napsat  o

- renovaci dalšího kousku z půdy,

- renovaci židle z mé pracovny,

-  pokladech, které tvoří památku na blízkého člověka,

- rozkvetlé zahradě,

- knížce, do které jsem se začetla,

- halence, kterou doplétám,

- překrásné Víle, kterou jsem si pro radost koupila.

Určitě je toho víc, o čem jsem chtěla zde na blogu psát, ale ani po návratu jsem se k psaní nedostala, nedostávalo se mi ČASU.

Nevím čím to je.

Každý kolem mne říká, jak ten čas letí, ale ona hodina má stále stejných 60 minut, den 24 hodin. V tom se nezměnilo přeci vůbec nic ?

Jsem starší a tím pádem pomalejší ?

Vše mi déle trvá a proto mám pocit, že nestíhám to co bych chtěla ?

Jsem na sebe náročná, chci stále zvládnout vše a co nejrychleji ?

Neumím odpočívat ?

Otázky, otázky, otázky...

Bez odpovědí.

Nevím proč to tak je a čím to tak je, ale rozhodně se nad sebou musím zamyslet a přijít tomu na kloub :o)).

Postupně na blog o všem napíšu.

Na vyprávění o mé aktivní cyklodovolené se těšte, zážitky mám všelijaké :o), převažují samozřejmě humorné, neboť se snažím vždy vše brát 

s úsměvem na rtech.

Tentokrát jsem všude fotila novým mobilem a jsem moc zvědavá jak fotky dopadnou.

Krásné letní dny...

 

JEDNO ZÁKOUTÍ ...

které jsme letos na jaře vylepšovali a nově osazovali.

Rostly tam pouze jehličnany a jedna borovice rostla tak nakřivo, že již hrozilo její zlomení. Museli jsme se s ní rozloučit a celý nově vzniklý prostor jsme chtěli změnit. Ohromný jehličnan nižšího růstu, který měl střed tíhou sněhu již vylámaný, jsme také odstranili.
Moc toho tam nezbylo :o).

 Chci mít na zahradě hodně keřů, trvalek, chci aby byla kvetoucí a žila svým barevným životem pospolu s včelami, brouky a ptáky. Stále hledám inspirace jak na internetu, tak na blozích.

Mou velkou studnicí informací a rad je
Anička 
a její blog.

Zakoupila jsem v zahradnictví :

kolkvícii - kolkwitzia amabilis

jochovec - clethra acuminata

brslen plochý - euonymus planipes

Těším se až mi také takhle krásně keře pokvetou - 
zatím jsem si foto zapůjčila z Wikipedie :o).
 
Přesadila jsem z jiného místa bílý rhododendron (a to se nám s mužem podařilo tak precizně, že ač už měl nasazená poupata, protože kvete brzy zjara, přes to všechno mordování, nádherně rozkvetl - je vidět v pozadí).
Zasadila jsem mé oblíbené hosty (bohyšky) v několika kultivarech.
Ořezali jsme nízké větve vysokého jehličnanu (už vůbec nevím jak se jmenuje, tak je letitý) a jako podsadu jsem zasadila kakost z jiné části zahrady. 

Zatím se mi zdá, že je keřů málo, ale ze zkušenosti vím, že rostlinám musím dopřát čas, nebýt zbrklá, abych pak nevyrývala a nestěhovala jinam.

Foceno 20.června, hosty se krásně rozrůstají, začínají nakvétat, jen mají bohužel listy samou dírku od krup, které jsme letos schytali již třikrát.

A v tomto klidném zákoutí našla své místo jedna z ptačích budek 

(psala jsem v jiném příspěvku).

Naplánováno máme s mužem rozrůstání zákoutí, na které bude navazovat prostor s listnatými stromy, s kvetoucími keři a bude oddělovat místo mezi námi a sousedy, kteří bohužel do dnešní doby na pozemku nevystavěli nijaký plot a je zde jenom jejich a náš trávník.

Je to takové holé a mně se to nelíbí :o)).

Nutno osadit ...

"OSTRÉ NŮŽKY...

měj připravené až přijdu", volala jsem své kadeřnici. 

Nevěřila.

Stalo se tak.

Mé rozhodnutí bylo již nevratné.

Ostříháno.

Úleva a spokojenost, báječný pocit.

Osvobozující.

 

Celý život jsem nosila krátké vlasy.

Zase jsem to JÁ...

RENOVACE I. ...

starých pozinkovaných zavařovacích hrnců.
Kdo hodně zavařuje, pamatuje si možná vysoké zavařovací hrnce, do kterých se sklenice vkládali ve dvou vrstvách, uprostřed vedla trubka a v té byl dlouhý teploměr.
Tyto dva hrnce v solidním stavu i s poklicemi jsem našla na půdě u dědy, manželova otce, když jsme museli "vyklízet". Já jen tak něco nevyhodím a i když jsem věděla, že v nich už nikdy nebudu zavařovat, nápad byl okamžitý.

Budou ideální pro výsadbu rostlin. Zakoupila jsem barvu Eternal a poctivě natřela dvěmi vrstvami. Byla jsem nadšená jaký hezký odstín modré jsem vybrala. Modrou v zahradě na nádobách mám moc ráda a inspirovala mne před lety svou zahradou Iva Hüttnerová. 

A pak nastalo rozhodování čím je osázím. Nechtěla jsem letničky, přemýšlela jsem o trvalé výsadbě a aby nádoby mohly zůstat u domu i přes zimu.
Zajela jsem do mého oblíbeného zahradnictví a nechala si poradit.

Roubované Abies/Jedle korejská - jedna "ICE BREAKER", druhá "TUNDRA", obě krasavice. Dostala jsem názornou ukázkou poučení, které větvičky odstřihávat, které nechávat, aby sílil kmínek. Jsou zlatí. A jako podrost drobné trvalky. A nevím jak se jmenují, protože muž trochu pospíchal a já si zapomněla říct o lístečky s názvem rostlinek. Což mne mrzí, ale až tam pojedeme, musím to napravit.
Na dno hrnců jsem vsypala vrstvu drobného kačírku jako drenáž. Manžel mi sice nabízel, že mi do dna vyvrtá dírky, ale nechtěla jsem do nich zasahovat vrtačkou :o)). Ještě prozkoumám, zda je takto v zimě mohu nechat venku.

A když jsem byla v tom natírání, natřela jsem i malou pozinkovanou konvičku, ať mají hrnce dobrou společnost.

Modrá je dobrá, ne? ...

 P.S. Ještě mám rozpracované další natírání, opět renovace, ale o tom až příště, až bude hotovo :o).

HOUPY HOU...

si dopřávám ve chvilkách odpočinku. Konečně na zahradě i odpočívám. Baví mne se pohupovat a snít.

Měli jsme již dvě kupované houpačky, kovová konstrukce s šitým potahem. U té první rupl potah pod mým mužem, byla jsem ráda, že se mu nic nestalo a řezala jsem se smíchy. Podotýkám, že muž není žádný tlouštík. Potah byl prostě nekvalitní. Nejprve jsem přemýšlela jak to opravit či ušít nový, ale nakonec se to jevilo tak složité, že milá houpačka šla z domu. Druhá byla již robustnější, dostali jsme ji jako dárek a vydržela několik let, pak opět pevné plátno přestalo být pevné. Přemýšlela jsem, že by šlo do konstrukce přidělat dřevo, nějaká prkýnka a houpačka by ještě mohla sloužit. Muž mne přesvědčil, že by to bylo na tento typ kovové konstrukce moc těžké a odvezl ji do sběru. Nedávno jsem viděla na jednom blogu tu samou houpačku co jsme měli a přesně ji vyspravili tak jak já měla vymyšlené. No neměla jsem na něj dát!!

Přemýšlela jsem kam by se dala zavěsit houpací síť, která mne tolik lákala, ale bohužel nic jsem nevymyslela. Žádné pořádné stromy na zahradě nejsou, na pergole na ni není místo, všude by překážela.

Až jsem zahlédla u Moniky z Kopečku závěsné křeslo. No to bylo přesně ono, co jsem potřebovala. Nelenila jsem a ještě ten večer jsem ho objednala. Kam se zavěsí, jsem měla rozhodnuté okamžitě.

Manžela jsem zaúkolovala, aby koupil pořádný hák a karabinu, namontoval do trámu a křeslo bylo zavěšené natošup.
Konečně jsem si zase splnila malinkaté přání. Obložím se polštářky a jen tak se pohupuji. 

Je to sice trochu zrádné, protože jsem zjistila, že houpáním se mi většinou krásně začínají zavírat víčka. Nevadí, po tolika týdnech s rýčem, motykou, kolečkem si zasloužím

pořádný relax.

Houpy, hou...