nachystané pro mou sestru k nastávajícím narozeninám.
Opět přírodní odstíny, příze Cotton.
A ještě jsem háčkovala na přání jedné malé slečny pouzdro na mobil. Přesně mi řekla jak si ho představuje a já s radostí přání splnila. A přidala jsem motiv kytiček jako ozdobu.
Jen mne překvapilo, že si vybrala modrou přízi :o)). Očekávala jsem růžovou, fialovou, ale modrou opravdu ne...
Obal má vnitřní kapsičku, aby byl mobil v bezpečí. Ten můj se tam nevešel, je větší než má Andrejka.
A já si koupila tento obal :o). Jen jsem ho v prodejně uviděla, už jsem nechtěla vybírat žádný jiný...
se sice po obloze honí sem a tam již několik dní, hromy a blesky se spoustou vody brázdí naši zem, ale o tom dnešní můj příspěvek nebude.
Mraky je název našeho rodinného oblíbeného dezertu, který peču při určitých událostech. Není to nic jednoduššího než odpalované těsto, které znáte z větrníků, věnečků - dobrot z cukráren.
Tentokrát jsem je během měsíce května pekla dvakrát. Radek měl narozeniny a poprosil mne o něco sladkého do práce pro kolegy. Zrovna jsem měla silnou zásobu domácích vajec (zdroj od hodné kamarádky) a navrhla jsem Mraky. Rozzářily se mu oči, má je moc rád. Upekla, nakrájela, narovnala do krabice, přidělala jednohubky z 10 rohliků a ráno razil do práce s krabicí jak hrom (ještě že jezdí s kolegou autem). Prý přikoupil ještě chlebíčky a když se vrátil odpoledne do kanceláře, nezbylo již ničeho a všichni moc chválili. Tak to potěší.
Podruhé už to bylo smutnější pečení - na rozloučení s naším dědou...
A recept? Pro zájemce prozradím :
15 dkg ztuženého tuku (recept je hodně starý, zatím jsem nepřišla na to jakým jiným tukem ho nahradit a vzhledem k tomu, že se dává hodně vajec, bojím se vyzkoušet něco jiného)
1/4 l vody
špetka soli
= svařit v hrnci
přidá se
15 dkg hladké mouky
řádně se vše promíchá vařečkou, aby nebyly žádné hrudky, nechá se prochladnout a poté se postupně vmíchává 6 vajec, jedno po druhém.
Vznikne krásné hladké těsto.
Dva plechy si pěkně vytřeme máslem (nezaměňujte s ničím jiným), těsto na ně rozdělíme stěrkou, abychom měli zhruba na obou těsta stejně - odhadněte.
Rozehřejte si troubu cca na 200 °C, vložte - v žádném případě neotvírejte a čekejte až se začnou zvedat m r a k y . Trvá to zhruba 8-10 min, dle trouby, pak troubu trochu zmírněte a jakmile začnou na špičkách mírně růžovět - ven s nima a hned horké sesuňte na utěrku nebo vál (pomozte si případně lehce nožem okraje zvednout,jde to pak lépe).
Placky nechte chladnout a připravte si krém :
1/2 l mléka
4 žloutky
1 vanilkový cukr
10 dkg polohrubé mouky
= za stálého míchání svaříme na kaši, necháme prochladnout
utřeme 1 máslo a 10 dkg moučkového cukru
= vyšleháme s kaší na hladký žloutkový krém
Jednu placku si obrátíme lícem dospod, namažeme krémem, přiložíme druhou placku lícem nahoře, urovnáme a pocákáme čokoládou jak je libo.
Nakrájíme na malé čtverečky a posloucháme jen samou chválu (a samotné máme plnou pusu této dobroty)...
svůj MOBIL.
 |
| - ilustrační foto - |
Můj první dotykový mobil.
Několik let jsem odolávala, chytré telefony,dotykáče, se mi nelíbily, že jsou to takové velké placky. Jenže když mi z mého oblíbeného VÉČKA začala odpadávat tlačítka, nezbylo nic jiného než si jít koupit nový telefon. Ukázali mi jediný tlačítkový model co na prodejně měli. Povzdychla jsem a začala vybírat mezi dotykovými. " Hlavně ať je jednoduchý na ovládání, chci jenom telefonovat, posílat či přijímat sms zprávy, občas něco vyfotit když zapomenu foťák", jsem neustále zdůrazňovala prodavači. Odnesla jsem si domů na jeho doporučení Nokii a docela rychle jsme se spolu skamarádily, za což jsem byla ráda. V poslední době mi však neustále sdělovala, že má málo místa, ať něco odstraním nebo ať vložím SD. Co je proboha SD ? Musela jsem s dotazem na syna, co s tím mám dělat, že nemám uloženou ani jedinou fotku, ani kousek videa a telefon začíná nějak zmatkovat.
"Kup si paměťovou kartu, máš to slabý", pravil. Aha, tak já si do prodejny zajedu a koupím. Koupila. Ochotný prodavač se mi nabídl, zda kartu do telefonu chci vložit. Asi když mne viděl a slyšel mé technické vyjadřování, bylo mu zřejmě jasné jaký jsem antitalent.
"Ne, děkuji, já to zkusím zvládnout sama, musím se přeci snažit", prohodila jsem se zářivým úsměvem.
Doma jsem čekala na syna až přijede z práce, jenže mi pak došlo, že je hokej odpoledne a to mažou všichni chlapi někam do hospody si zařvat a zafandit.
"Přeci zvládneš vložit malou kartičku do telefonu, ne?" hecovala jsem sama sebe. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí jsem si ještě pomyslela a otevřela kryt telefonu.
"No hele, vždyť je tady piktogram a jediná zdířka kam ji strčit !" A tak jsem tam paměťovou kartu šoupla. Šlo to ztuha.
"Proč to proboha dělají tak blbě, že to nejde zlehka ?" A přitlačila jsem.
"Uff, je to tam."
Spustím telefon a koukám do Nastavení, Inteligentní úložiště a tam nic. Opět - SD nenalezena.
"Co je ?" Znovu kryt odstraňuji, zkouším kartu vyndat. Ani se nehla. V tu chvíli jsem začala být nejistá a to fakt velmi. Mělo by to přeci jít vyndat stejně lehce jako simka. Nešlo a nešlo. Začalo mi být horko a netrpělivě jsem vyčkávala příchod syna.
"Ty Ráďo, paměťovku jsem si koupila, dala do telefonu a nic, stále nenalezeno."
"Ukaž, já se podívám.Vloženou ji tam máš dobře, ale je divné, že vůbec nejde vyndat. No mami, já teda nevím, ale budeš si muset zajít do prodejny."
Telefon fungoval a tak jsem se tam dostala až za pár dní. Manžel jel se mnou, byl zvědavý co z toho bude. Asi předvídal...
Mladý muž byl z toho celý zkoprnělý, karta se ani nehla. Našel v počítači video jak se karta vkládá do tohoto typu telefonu a ukazoval mi, že je tam plíšek pod který se vloží paměťová karta.
"Tam žádný plíšek nebyl", tvrdím skálopevně.
Muž bejčil, kluk se snažil, pak vzali už i nějaké nástroje. Já začala být celá nesvá a docela vynervovaná. Pak se to najednou manželovi podařilo, karta byla venku.
No co myslíte ? Ano, správně, plíšek tam byl a já to pěkně narvala nad něj,místo pod něj. Šikulka jedna. Jen si zatleskat.
Tak ji tam vložili správně a zapnuli telefon. Nic, ani ťuk. Tak ji zase vyndali a zapnuli telefon. Nic, ani ťuk.
Došlo mi, že je po něm, že jsem ho fakt zabila.
Koupila jsem si telefon nový, novou paměťovou kartu (ta původní byla v pánu, jak se ještě následně zjistilo) a hned jsem si ji nechala vložit.
Za pár dní jsem odnesla mrtvý telefon do opravny. A vyprávěla co se mi podařilo.
Mladý muž se usmíval (naprosto chápu proč) a že ho diagnostikují a uvidí se.
 |
| - ilustrační foto - |
Dají mi vědět...
P.S. Foto nového mobilu nemohu vložit, nemám zrovna doma foťák a novým mobilem svůj nový mobil prostě nevyfotím :o))).
se ze mne stala.
Poctivě každou skořápku vypláchnu a schraňuji v proutěném košíku.
A k čemu ? Bojuji se slimejšema, správným názvem Plzák španělský. Praktikovala jsem to již v loňském roce a celkem úspěšně. Je to pro ně ostrá zábrana, kterou musí překonat když si chtějí pochutnat na našich jahodách, cuketách, kedlubnách a další zelenině, která jim tolik chutná. Nebaští snad jen česnek a cibuli.
A tak drtím a obsypávám záhony s jahodami a se zeleninou, ke kterým se ze sousední louky hravě dostávají. Louku seká zemědělec jednou, maximálně dvakrát do roka a oni si tam ve vysoké trávě hoví a v poklidu se rozmnožují.
Bohužel to však nestačí a tak musíme používat i kupované granulky, o kterých nás výrobce přesvědčuje, že naší půdě neškodí. Slimejš je tak agresivní škůdce, že mnoho jiných možností nemáme k jeho likvidaci.
Původní areál plzáka španělského zahrnuje severní částPyrenejského poloostrova, západní Francii a jižní Anglii.
Invaze druhu započala v 50. letech 20. století. Za její příčinu lze
považovat zvýšenou míru převozu sazenic a jiných zemědělských materiálů,
se kterými se plzák mohl začít rozšiřovat. Nejdříve se objevil ve Švýcarsku (1955), následovalo rozšíření do Německa, Itálie a Rakouska, a poté již se proces změnil v masivní invazi napříč celou Evropou. V roce 1998 byl potvrzen výskyt i v Severní Americe.
Přemnožení značného rozsahu, která už nelze brát jako lokální a jež
jsou doprovázena rozsáhlými ekonomickými škodami, se v současné době
objevují ve Skandinávii, Beneluxu a na severu Německa.
V České republice se plzák španělský poprvé objevil v roce 1991, od té doby se úspěšně šíří zejména v zemědělské a kulturní krajině, kde opakovaně dochází k jeho zatím jen lokálním přemnožením. Výskyt byl však doložen i na stanovištích jen minimálně narušených lidskou činností.
Jakožto jeden ze zásadních důvodů dosavadní úspěšnosti tohoto druhu
lze uvést nedostatek přirozených nepřátel a parazitů, kteří se s ním
doposud nestihli na nová působiště rozšířit. Parazité, běžně napadající
zástupce rodu plzák vyskytujících se v České republice už dlouhou dobu,
nejsou z neznámých důvodů v případě plzáka španělského příliš úspěšní.
A jak bojujete na svých zahradách s tímto mizerou vy ?...
citace z Wikipedie
jsem pekla zároveň s olivovým chlebem. Občas mne popadne mírná pečící mánie a upeču několik dobrot najednou.
Recept Kuchařka ze Svatojánu :
250 g hladké mouky
150 g celozrnné špaldové mouky
20 g čerstvých kvasnic
1 lžička cukru
200 g vařených brambor
1 lžička soli
150 ml bílého jogurtu
4 lžíce olivového oleje
1 vejce na potření
lněné semínko na posypání
Do mísy smícháme mouky, uděláme důlek, do kterého rozdrobíme kvasnice, zasypeme lžičkou cukru a s trochou vlažné vody rozmícháme na kašičku. Mísu zakryjeme utěrkou a dáme do tepla vzejít kvásek. Oloupeme a nastrouháme na jemno předem uvařené brambory a vmícháme se lžičkou soli, 150 ml mírně zahřátého jogurtu a olivovým olejem ke kvásku. Dobře zpracujeme pružné těsto a necháme půl hodiny v teple kynout. Na vále těsto poté ještě krátce prohněteme a rozdělíme na 16 stejných dílů, ze kterých tvarujeme dalamánky. Narovnáme je na plech, podélně nařízneme, potřeme vejcem, posypeme lněným semínkem a necháme ještě 15 minut dokynout. Pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi 20 minut.
Pokud chcete mít dalamánky větší, zmenšíte počet kousků :o)).
I druhý den byly měkkoučké, jak čerstvě upečené.
Opět báječná příloha k polévkám, k salátům, ke grilování...
mne lákal k vyzkoušení. Kdysi jsem pekla v domácí pekárně mnoho druhů chlebů, ale když mne opustila, peču chleba v troubě.
Další z receptů z Kuchařky ze Svatojánu.
200 g celozrnné pšeničné mouky
450 g hladké mouky
1 lžička soli
350 ml vlažné vody
7 g instantního droždí
4 lžíce olivového oleje
140 g míchaných oliv (dala jsem pouze černé)
V míse smícháme mouky, sůl, droždí, olivový olej a přilijeme 350 ml vlažné vody. Vyklopíme na vál a dobře prohněteme, až je těsto hladké a pružné. Zapracujeme do něj nasekané olivy. Těsto trochu zvlhne a začne se lepit, ale to nevadí. Vytvarujeme z něho kouli a dáme ji do mísy vymaštěné olejem, potřeme olejem i těsto, zakryjeme a necháme v teple hodinu a půl kynout.
Vykynuté těsto vyklopíme na vál, rozválíme na obdélník, přeložíme napůl a přetočíme rukama jako kdybychom bochník ždímali, okraje přimáčkneme. Položíme na plech potřeným olejem, potřeme teplou vodou a pečeme v troubě vyhřáté na 200 stupňů asi 40-60 minut, dokud nezezlátne. Necháme vychladnout na mřížce.
Chleba je naprosto báječný. Popraskaná kůrka - hm, tu mám moc ráda, krásně křupe.
A při letním grilování masíčka bude výbornou přílohou...
do čtverce se mi moc zalíbilo na blogu Jarky.
Krásně háčkuje a já její práce vždy obdivuji. Byla tak hodná, že mi na mail poslala svůj návod. Já si totiž návody neumím vymýšlet :o).
Jako první sadu prostírání o čtyřech kusech jsem háčkovala pro svou kamarádku k narozeninám a vybrala jsem přírodní barvy.
Musím říct, že návod byl perfektní, brzy jsem si jednoduchý postup zapamatovala a háčkovala rychlostí blesku. Moc mne to bavilo.
Další sadu mám pro sebe. A vzhledem k tomu, že v letním období hodně používám modrozelenou barvu (ubrusy, sedáky) byla barevná volba jasná a to na různé odstíny modré a zelené. Sadu jsem zvýšila na šest kousků.
A hned mne napadlo, že sestra bude mít za nedlouho narozeniny a že by se jí prostírky mohly také hodit. Opět jsem zvolila barvy přírodní, ale zatím mám uháčkované dva kusy, takže foto přidám později.
Jarko ještě jednou ti moc děkuji.
Jsem ráda, že jsem se opět háčku chopila a že mé myšlenky se již zklidňují a nepřevládá ve mne jenom smutek...
