Když jsme v úterý dorazili do Lužnice u Třeboně s tím, že po dvouleté odmlce si zajezdíme čtyři dny na kolech kolem rybníků, po oblíbených cyklotrasách, nebe skýtalo pohled na šedivé mraky, které budily respekt. V odpoledních hodinách jsme stihli jen pár kilometrů v lesích a po hrázi Rožmberka, následně se navečer zatáhlo úplně a celou noc pršelo. To pro cyklistiku není nic příjemného.
Nedalo se nic dělat, nastala mokrá varianta, autem do Třeboně, projít se parkem, náměstím, deštník stále v pohotovosti.
Objevili jsme nově zrekonstruovaný dům, v blízkosti zámecké brány, kde žil jako první majitel Petr Vok a kde se nyní nachází nádherná cukrárna s názvem
ZÁMECKÁ LÉKÁRNA TŘEBOŇ recepty na zážitky.
Ach, tam bylo krásně. Nyní se konají komentované prohlídky pouze o víkendech, čehož jsme docela litovali, ale nevadí, příští rok si pobyt naplánujeme i na víkend.
Pocit z pošmourného a nevlídného počasí jsme se snažili rozptýlit dobrou kávou a zákuskem, bohužel venku nás opět čekal déšť. Odpoledne se mraky protrhaly, slunce vykouklo, my okamžitě po dojetí na Hamr vytáhli kola z kolárny a vyrazili na vyjížďku. Ne, nebylo nám přáno, jezdili jsme asi hodinu a opět se přivalily černé mraky, my otočili kola, nasadili bundy a rychle se vraceli. Nestihli jsem to :-( a pořádně jsme zmokli. Měla jsem bláto i na spoďárech!
Věřili jsme, že další den se vše rozjasní a my strávíme celý den na kolech. Ráno nám však svým deštěm dalo jasně najevo, že naše přání vyslyšeno nebylo. Následovala další mokrá varianta a rozjeli jsme se autem směr Jindřichův Hradec.
Aqua show v pasáži historického domu, na kterou nás nasměrovala majitelka penzionu, se nekonala z technických důvodů.
Na zámku jsme již kdysi byli, v muzeu také, a tak jsme se pocourali parkem, dali si kávu a přemístili jsme se do Nové Bystřice, kde se nachází Veteran muzeum amerických strojů, procházka časem, kde každý sál je odkazem na jisté období minulého století. Manžel si pamatoval reportáž z Toulavé kamery a vyplatilo se. Netušila jsem, že prohlídka bude tak zajímavá i pro mne. Moc se nám zde líbilo a velmi doporučuji návštěvu, pokud někdy zavítáte do těchto končin.
V pátek ráno bylo jasné, že ani na ty houby před odjezdem nepůjdeme, opět pršelo. Nebylo nám tentokrát přáno, abychom se po dvou letech pokochali pohledem na naše oblíbené rybníky, poseděli na březích a zaposlouchali se do šplouchání drobných vlnek, pozorovali kachny a labutě, projeli známá místa.Musela jsem si pro sebe z těch pár dní vybrat trochu pozitivních okamžiků, aby zklamání nebylo tak veliké. Hodně jsme si odpočinuli, v jednom pokoji na nás žádná práce nečekala, a tak jsem si četla, pletla, sledovali jsme v posteli na notebooku filmy, manžel si pospával.
Stále platí, že počasí neovlivníme...
Ála
.JPG)
