Ano, je tomu tak, začalo se mi po psaní na blogu stýskat.
Nedávno jsem si zde hledala sepsaný recept, začetla se a položila jsem si otázku, proč jsem vlastně přestala psát?
Snad vyprahlost, pocit opakujících se témat, zamyšlení, zda v této pádící době má smysl blog psát, zda je vůbec o stárnoucí formát psaní blogů ve virtuálním světě zájem.
Zkusím tedy znovu naskočit na tu tenkou linku zájmu čtenářů.
Můj život se stále točí stejným směrem, v zimě se těším na jaro, léto a následně se mořím na zahradě, ohýbám hřbet na záhonech a ve skleníku, očekávám napjatě úrodu, kterou pak s vypětím všech sil zavařuji a nakládám do sklenic.
Letos ve mně uzrálo rozhodnutí, že takto to již dále nechci. Roky přibývají, sil ubývá a chci, aby v mé duši převládala radost a ne únava.
Příští rok razantně ubereme v pěstování zeleniny a důsledně si rozmyslíme, kolik toho opravdu pro sebe potřebujeme.
Ve chvílích odpočinku si neodpustím se věnovat svým dalším koníčkům a beru do ruky knížky, či jehlice, to mne nepřestalo bavit.
Letos zásobuji rodinu a přátele ponožkami, pletu i nízké, neboť jsou to malé projekty, které jdou rychle od ruky a mám vždy do zásoby připraveno několik párů různých velikostí, jak dámské, tak pánské.
.JPG)
Stále s mužem jezdíme po výletech do přírody, tam je nám nejlépe a také občas vyjedeme na kolech.
Od ledna nastala drobná změna. Můžeme se v klidu a pohodě vydat kam chceme i během týdne, neboť můj muž přestal konečně pracovat. Ač již byl důchodového věku, stále ještě svou činnost OSVČ vykonával. Po společných debatách jsme se dohodli, že zdraví, radost a pohoda jsou pro náš život nyní důležitější a koncem loňského roku vše ukončil.
Vidíte, za těch pár měsíců, kdy jsem se odstavila od blogu, se téměř nic nezměnilo, jsem jen starší :-)))).
Pokud mi budete opět věnovat přízeň a zastavíte se, dáte mi zpětnou vazbu v komentářích, budu za to velmi ráda.
Přeji všem spokojené dny, prozářené stále ještě letními paprsky.
Ála
