čtvrtek 4. února 2021

Domácí bylinný pleťový olej...

jsem začala používat v loňském roce, kdy jsem si naložila vlastní bylinky ze zahrady a jejich výluh v oleji jsem vyzkoušela na své citlivé pleti nejprve s malými obavami. Lehce jsem na obličej nanesla pár kapek oleje na noc a ráno vstávala s velkým očekáváním co uvidím v zrcadle, zda nebudu mít na pleti nepříjemnou reakci.

Nic takového se nestalo, pleť byla na dotek jemná a vypadala velmi svěže, jako by měla radost z dobrot, které jsem jí dopřála. Přes zimu bývá celkem dost vysušená a olejová vzpruha jí evidentně prospívá. Přestala jsem mít na obličeji červená, suchá místa, na kterých se tvořily malé šupinky. Nedám od té doby na bylinný pleťový olej z vlastních bylinek dopustit.

Střídám dva, které jsem si loni připravila.

BYLINKOVÝ

ze směsi bylinek

Směs bylinek vybírám tak trochu náhodně, většina z nich má protizánětlivé, hojivé a zklidňující účinky, některé přidávám pro vůni. Ve sklenici, kterou každý den zatřepu, nechávám bylinky i 3-4 týdny ponořené, tím je výluh silnější.

RAKYTNÍKOVÝ


Slupky z rakytníku, neboli drť, jsem nejprve usušila v sušičce, aby nedošlo k případnému plesnivění v oleji, sklenicí jsem každý den zatřepala, drť musí být ponořená. Nakonec jsem nechala louhovat déle než dva týdny, výluh je intenzivnější.
Rakytník jsem si naložila jak do slunečnicového oleje, tak i do olivového, takže mám dvě varianty.
Oleje uchovávám ve skleněných lahvičkách v lednici, vždy si přeleji malé množství do lahvičky s malým kapátkem a tu mám v koupelně (jednu jsem získala od borové vody), dobré jsou ty malé skleněné, ale ty jsem již darovala a nenafotila. Na rakytník nedám dopustit.


Kudy vejde, tudy léčí...

Ála




úterý 2. února 2021

Ke kulatým narozeninám...

mé milované neteře, které bude slavit v měsíci únoru, jsem upletla šátek, pro vzpomínku, pro radost. Již nyní nám je bohužel jasné, že se na rodinné oslavě neuvidíme, že se konat nebude moci. S optimistickými myšlenkami budeme velmi doufat, že vše posléze doženeme, že se setkáme a setrváme v objetí co nejdříve. Osobní kontakty mi opravdu hodně chybí, ale chápu obtížnost dané situace a vím, že v každém státě po celé naší planětě Zemi není nic jednoduché. Věřím však, že se vše v lepší časy obrátí.

Zvolila jsem neutrální šedou barvu v několika odstínech.


MOONCAT

dle návodu Kelly McClure

použitá příze Zauberball od výrobce Schoppel Wolle


Šátek má střední velikost, oblý tvar a dlouhé cípy, takže se bude příjemně kolem krku vázat, či ozdobí

kabát v zadní části. 



Šátek brzy úhledně, dárkově zabalím a s přáním k narozeninám odešlu.

Raději bych si s ní však ťukla na zdraví...

Ála


pondělí 1. února 2021

Zapečené palačinky plněné špenátem...

Původně zazněl návrh mého muže - sladké palačinky na sobotní oběd, ale já se nyní sladkému vyhýbám. Obratně jsem vymyslela oběd jiný, kde si svou chuť na palačinky uspokojil, neboť z hotových palačinek jsem mu dvě schovala, aby si je ke svačině naplnil marmeládou.

ZAPEČENÉ PALAČINKY

PLNĚNÉ ŠPENÁTEM 

s plátky krůtího masa



Recept není složitý, mnohé z vás již jste palačinky špenátem zajisté plnily a zapékaly.

Já si zde recept ukládám, neboť nám kombinace plněných palačinek s kořeněnými plátky 

masa velmi chutnala.




Dostala jsem velikánskou pochvalu...

Ála

neděle 31. ledna 2021

Splnila jsem jedno přání...

mého muže. Z jeho úst několikrát v loňském roce zaznělo, že by chtěl mít ode mne upletený svetr s vyplétaným sedlem. 

Jakmile mám plést na přání, je to pro mne výzva, abych splnila očekávání a pletu s radostí. Vyhledala jsem několik návodů a nechala jsem na něm, ať si vybere dle své představy.

Dlouho se nerozmýšlel. Chlap s ničím nedělá žádné dlouhé cavyky, což se projevuje i u nákupů oblečení v obchodech. Sáhne, ozkouší a jde platit. Hlavně rychle.

Vybral si krásný svetr, měla jsem sama radost z jeho volby.


RIDDARI

od návrháře návodu - Védis Jónsdóttir

zadání znělo -  nechci tlustý svetr, chci ho na tělo, nebudu pod něj nosit

žádná trička


Včera byl svetr již suchý po namočení v přípravku na vlnu a mohlo se jít fotit.

Použila jsem přízi Pernillu, barvy si vybíral sám.

Během pletení jsem ho neustále naháněla na zkoušení a tahala na něj upletenou část.

Měla jsem obavy, zda mu svetr nebude malý.

Návod je totiž určený pro přízi Léttlopi, islandskou vlnu, která je podstatně silnější než příze mnou použitá a tak jsem musela řešit velikost jehlic a hlavně volit úplně jinou velikost než obvykle nosí.

Svetr je upletený ve velikosti XXL a je mu akorát.


Je nadšený a já s ním.

Hned jsem mu navrhla, zda by na příští zimu nechtěl tlusťocha z Léttlopi.

Prý klidně...

Ála


čtvrtek 28. ledna 2021

Regenerace pokožky...

vlastní iniciativou je nyní nutná. Mé pravidelné kosmetické ošetřování pleti u odbornice na slovo vzaté, je na bodu nula již několik měsíců. Chybí mi má kamarádka kosmetička, naše společné obědy v restauraci, naše povídání. Není z mého bydliště, takže nepřipadá v úvahu ani její návštěva u mne doma, což některé kosmetičky, pedikérky, kadeřnice ve stavu nouze dělají.

Má pleť je citlivá, nesnese příliš velké změny a tak jsem vždy velmi opatrná, jaký produkt jí dopřeji bez vědomí kosmetičky. Naštěstí přijímá pleťové masky koupené v drogerii, tak jí mohu dopřávat zvláčnění, výživu a regeneraci domácí aplikací. Jenže co si budeme povídat, při ošetření rukami spolehlivé odbornice je pleť hýčkaná i masáží, správnými pohyby, jemnými tahy. To samozřejmě kvalitně nedovedu.

Včera jsem své pleti zkusmo dopřála malého luxusu ve formě obnovujících sér od české firmy Nobilis Tilia, kterou jsem navštívila v loňském roce při výletu s vnoučaty na rozhlednu Tanečnice a projížděli jsme přímo Vlčí horou, kde má firma sídlo a nádhernou prodejnu. Neodolala jsem a pár produktů si nakoupila.

Zubní pastu bylinkovou, měsíčkový krém (vlastní produkt jsem již spotřebovala a loni si zapomněla měsíček lékařský zasadit!), kostivalový krém, krém na ruce s myrhou a u pokladny mi milá prodavačka nabídla k vyzkoušení jejich obnovující séra. Vybrala jsem si pro citlivou pleť a jsem z nich tak nadšená, že cítím potřebu se o zkušenost s vámi podělit. Zdůrazňuji, že můj příspěvek není nijak sponzorován, sděluji jen své pocity z produktu, hlavně proto, že je to česká firma, že je již hodně let na trhu a také, že je z našeho regionu.


Sérum se nanášelo lehce na obličej, krk a dekolt, po deseti minutách aktivace se přidalo sérum druhé a po dalších deseti minutách sérum třetí. Nic se neomývalo, nestíralo, jen se nechala séra působit ve vrstvách.

Nejenom koupelnou, ale i v obýváku, kde jsem trávila čekání na aplikaci další vrstvy, se vznášela úžasná vůně bylin. I manžel zpozorněl, začichal a vyzvídal.

Po skončení aplikace se opět nic nestíralo, pokožka vše řádně vstřebala a viditelně se jí přísun bylinek líbil. Nanesla jsem svůj denní krém a péče byla hotová.

                                            

Na závěr mé chvilky pro sebe, jsem si sedla k oblíbenému čaji, doplněným medem, lžičkou svého rakytníkového sirupu a nechávala doznívat příjemný pocit z bylinné vůně kolem sebe.



             Už vím co si budu přát k narozeninám...

Ála

úterý 26. ledna 2021

Covidové špeky...

se na mém těle usadily plíživě, nenápadně. Nezvala jsem je, nehostila, nejsou mými přáteli, nechci s nimi kamarádit, nemám je ráda, opovrhuji jimi a každý den jim neslušně nadávám. Avšak drží se a nechtějí opustit mé tělo.

Minulý rok na jaře, ještě před první nárazovou vlnou našich životních změn, jsem zhubnula 6 kg pomocí ketonové diety. Byla to má druhá řízená dieta v životě. Při té první jsem zhubla 9 kg, už je to pár let. S přibývajícím věkem se totálně zpomalil můj metabolismus, vnitřně jsem se natolik zklidnila, že se tělo začalo obalovat nevhodným tukem. A to se mi velmi nelíbí. Objevily se mi špeky a obvod mého zadku dobrovolně nesdělím ani manželovi, což ale ani nemusím, není slepý.

Dneska jsem po roce vstoupila po ránu na váhu, odhodlávala jsem se k tomuto kroku již dlouho, teprve dnes jsem sebrala odvahu. A dobře jsem tušila, proč to číslo nechci na vlastní oči vidět. Ohromilo mne natolik, že se z toho musím vypsat. 

Faktem je, že přesně vím, proč mi váha leze nahoru. Mám málo pohybu, na který jsem celý život byla zvyklá. Se třemi dětmi, domem a zahradou jsem se mnohdy od rána nezastavila. Nikdy jsem nechodila cvičit, nemám ráda hromadné akce tohoto typu, nebaví mne. Jsem trochu samotář, vždy jsem si raději když jsem cítila chuť a potřebu, cvičila sama doma, podle videí. Problémy s váhou jsem nemívala, vlastně jsem ji ani neřešila.


...před jedenácti roky...

Zimní čas je pro mne příliš velký relax. Chybí práce na zahradě, chybí jízdy na kole, plavání, častá celodenní turistika. Jsem usedlá doma a to je ten průšvih. A také naprosto přiznávám sama sobě, že jsem rok od roku lenivější během zimy. Vidím, že je venku zamračeno, prší, fouká, chumelí a už mám důvod proč nevystrčit ani nos ven. A já potřebuji chodit, chodit rychle a každý den. Co se to ve mně zlomilo, že jsem najednou tak pohodlná? Já, se svou pevnou vůlí k čemukoliv a nechám se takto obalit špeky? 

Vím, že přeměna mého těla je ovlivněna i hormony, ale nechci se s tím smířit. Musím prostě zabojovat. Musím zlomit svou zimní pohodlnost, lenost a častou nechuť vystrčit nos ven.

Chci mít ze sebe zase dobrý pocit, sama pro sebe. Nebát se podívat na svou odhalenou postavu do zrcadla a říct si - Holka není to s tebou tak špatný!

...před dvěma roky...

A nehledě na to, že můj šatník bych mohla totálně obměnit. Neobléknu některé šaty, sukně, kalhoty, halenky mi jsou úzké přes prsa. To je další důvod, proč špeky odhodit do daleka.

Proč jsem své špeky pojmenovala Covidové? Spojila jsem si je prostě s tím hajzlíkem, kterého také nikdo nechce, je nezván, nevítán, všichni ho nesnášíme a máme z něj obavu. Drží se všude zuby nehty a nevíme co s ním.


Já se musím silně vnitřně naštvat, vybudit se z pohodlné letargie.

Dneškem začínám bojovat!...

Ála




pátek 22. ledna 2021

Pravidelné páteční večery...

v našem novém osobním režimu z důvodů nulových kontaktů s kamarády, dlouhodobě zavřených restaurací a hospůdek, a tím pádem našemu nucenému osamění, dostaly nový impuls. Získaly námět.

Naše SVĚTNICE pro posezení s kamarády(vybudovaná z bývalé garáže).

Všechny fotky jsou z jiného roku, kdy jsme čekali o vánočních svátcích návštěvu...


Již začátkem prosince mne napadlo, jak zpestřit naše večery. Každý pátek se přesuneme do naší společenské Světnice, přeneseme si sebou notebook a vymyslíme hudební žánr, který budeme poslouchat. A praktikujeme již několik týdnů. První zkušební večer byl ve znamení francouzských šansonů a my jsme na You Tube vyhledávali skladby Edith Piaf, Mireille Mathieu, Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda a z našich zpěváků hlavně Hanu Hegerovou, Evu Olmerovou, Juditu Čeřovskou, Renatu Drössler.



U poslechu nechyběla sklenka dobrého vína a k němu drobné pochutiny, které bohužel ale nebyly francouzského původu. Jenom jsem připravila trochu Pařížského salátu s bagetkou. Kdybychom nebyli sami a mohli mít návštěvu, doladila bych i ochutnávku. Bohužel k takovým potravinám se v našem městě ani nedostaneme, ale to nám ani trochu nevadilo. Byl to báječný večer, všude svítily svíčky a voněly vonné tyčinky, už mi jenom chyběl krb s praskajícími poleny dřeva a vůní žhavého popela. 





Další pátek jsme se nechali unášet hudbou Orchestru Johanna Strausse, krále valčíků, který již několik let úspěšně svou taktovkou a svými houslemi vede André Rieu. Naprostý balzám na duši, spojený s charismatickým vystupováním Andrého na koncertech po celém světě, jejichž záznamy jsme mohli sledovat opět na You Tube.

A tak jsme se během našich, již pravidelných, pátečních večerů díky hudbě ocitali v Itálii, Mexiku, Americe, Španělsku, Řecku a dalších zemích.

O vánočních svátcích jsme si ladili různé mezinárodní skladby spojené s vánocemi, které jsme prokládali krásnými českými koledami a vánočními duety našich interpretů.

Díky tomuto nápadu se máme v týdnu na co těšit a zpestřili jsme si nynější, již malinko fádní, dny.


Dnes je pátek a opět se chystáme.

Budeme vybírat COUNTRY...

Ála