čtvrtek 28. ledna 2021

Regenerace pokožky...

vlastní iniciativou je nyní nutná. Mé pravidelné kosmetické ošetřování pleti u odbornice na slovo vzaté, je na bodu nula již několik měsíců. Chybí mi má kamarádka kosmetička, naše společné obědy v restauraci, naše povídání. Není z mého bydliště, takže nepřipadá v úvahu ani její návštěva u mne doma, což některé kosmetičky, pedikérky, kadeřnice ve stavu nouze dělají.

Má pleť je citlivá, nesnese příliš velké změny a tak jsem vždy velmi opatrná, jaký produkt jí dopřeji bez vědomí kosmetičky. Naštěstí přijímá pleťové masky koupené v drogerii, tak jí mohu dopřávat zvláčnění, výživu a regeneraci domácí aplikací. Jenže co si budeme povídat, při ošetření rukami spolehlivé odbornice je pleť hýčkaná i masáží, správnými pohyby, jemnými tahy. To samozřejmě kvalitně nedovedu.

Včera jsem své pleti zkusmo dopřála malého luxusu ve formě obnovujících sér od české firmy Nobilis Tilia, kterou jsem navštívila v loňském roce při výletu s vnoučaty na rozhlednu Tanečnice a projížděli jsme přímo Vlčí horou, kde má firma sídlo a nádhernou prodejnu. Neodolala jsem a pár produktů si nakoupila.

Zubní pastu bylinkovou, měsíčkový krém (vlastní produkt jsem již spotřebovala a loni si zapomněla měsíček lékařský zasadit!), kostivalový krém, krém na ruce s myrhou a u pokladny mi milá prodavačka nabídla k vyzkoušení jejich obnovující séra. Vybrala jsem si pro citlivou pleť a jsem z nich tak nadšená, že cítím potřebu se o zkušenost s vámi podělit. Zdůrazňuji, že můj příspěvek není nijak sponzorován, sděluji jen své pocity z produktu, hlavně proto, že je to česká firma, že je již hodně let na trhu a také, že je z našeho regionu.


Sérum se nanášelo lehce na obličej, krk a dekolt, po deseti minutách aktivace se přidalo sérum druhé a po dalších deseti minutách sérum třetí. Nic se neomývalo, nestíralo, jen se nechala séra působit ve vrstvách.

Nejenom koupelnou, ale i v obýváku, kde jsem trávila čekání na aplikaci další vrstvy, se vznášela úžasná vůně bylin. I manžel zpozorněl, začichal a vyzvídal.

Po skončení aplikace se opět nic nestíralo, pokožka vše řádně vstřebala a viditelně se jí přísun bylinek líbil. Nanesla jsem svůj denní krém a péče byla hotová.

                                            

Na závěr mé chvilky pro sebe, jsem si sedla k oblíbenému čaji, doplněným medem, lžičkou svého rakytníkového sirupu a nechávala doznívat příjemný pocit z bylinné vůně kolem sebe.



             Už vím co si budu přát k narozeninám...

Ála

úterý 26. ledna 2021

Covidové špeky...

se na mém těle usadily plíživě, nenápadně. Nezvala jsem je, nehostila, nejsou mými přáteli, nechci s nimi kamarádit, nemám je ráda, opovrhuji jimi a každý den jim neslušně nadávám. Avšak drží se a nechtějí opustit mé tělo.

Minulý rok na jaře, ještě před první nárazovou vlnou našich životních změn, jsem zhubnula 6 kg pomocí ketonové diety. Byla to má druhá řízená dieta v životě. Při té první jsem zhubla 9 kg, už je to pár let. S přibývajícím věkem se totálně zpomalil můj metabolismus, vnitřně jsem se natolik zklidnila, že se tělo začalo obalovat nevhodným tukem. A to se mi velmi nelíbí. Objevily se mi špeky a obvod mého zadku dobrovolně nesdělím ani manželovi, což ale ani nemusím, není slepý.

Dneska jsem po roce vstoupila po ránu na váhu, odhodlávala jsem se k tomuto kroku již dlouho, teprve dnes jsem sebrala odvahu. A dobře jsem tušila, proč to číslo nechci na vlastní oči vidět. Ohromilo mne natolik, že se z toho musím vypsat. 

Faktem je, že přesně vím, proč mi váha leze nahoru. Mám málo pohybu, na který jsem celý život byla zvyklá. Se třemi dětmi, domem a zahradou jsem se mnohdy od rána nezastavila. Nikdy jsem nechodila cvičit, nemám ráda hromadné akce tohoto typu, nebaví mne. Jsem trochu samotář, vždy jsem si raději když jsem cítila chuť a potřebu, cvičila sama doma, podle videí. Problémy s váhou jsem nemívala, vlastně jsem ji ani neřešila.


...před jedenácti roky...

Zimní čas je pro mne příliš velký relax. Chybí práce na zahradě, chybí jízdy na kole, plavání, častá celodenní turistika. Jsem usedlá doma a to je ten průšvih. A také naprosto přiznávám sama sobě, že jsem rok od roku lenivější během zimy. Vidím, že je venku zamračeno, prší, fouká, chumelí a už mám důvod proč nevystrčit ani nos ven. A já potřebuji chodit, chodit rychle a každý den. Co se to ve mně zlomilo, že jsem najednou tak pohodlná? Já, se svou pevnou vůlí k čemukoliv a nechám se takto obalit špeky? 

Vím, že přeměna mého těla je ovlivněna i hormony, ale nechci se s tím smířit. Musím prostě zabojovat. Musím zlomit svou zimní pohodlnost, lenost a častou nechuť vystrčit nos ven.

Chci mít ze sebe zase dobrý pocit, sama pro sebe. Nebát se podívat na svou odhalenou postavu do zrcadla a říct si - Holka není to s tebou tak špatný!

...před dvěma roky...

A nehledě na to, že můj šatník bych mohla totálně obměnit. Neobléknu některé šaty, sukně, kalhoty, halenky mi jsou úzké přes prsa. To je další důvod, proč špeky odhodit do daleka.

Proč jsem své špeky pojmenovala Covidové? Spojila jsem si je prostě s tím hajzlíkem, kterého také nikdo nechce, je nezván, nevítán, všichni ho nesnášíme a máme z něj obavu. Drží se všude zuby nehty a nevíme co s ním.


Já se musím silně vnitřně naštvat, vybudit se z pohodlné letargie.

Dneškem začínám bojovat!...

Ála




pátek 22. ledna 2021

Pravidelné páteční večery...

v našem novém osobním režimu z důvodů nulových kontaktů s kamarády, dlouhodobě zavřených restaurací a hospůdek, a tím pádem našemu nucenému osamění, dostaly nový impuls. Získaly námět.

Naše SVĚTNICE pro posezení s kamarády(vybudovaná z bývalé garáže).

Všechny fotky jsou z jiného roku, kdy jsme čekali o vánočních svátcích návštěvu...


Již začátkem prosince mne napadlo, jak zpestřit naše večery. Každý pátek se přesuneme do naší společenské Světnice, přeneseme si sebou notebook a vymyslíme hudební žánr, který budeme poslouchat. A praktikujeme již několik týdnů. První zkušební večer byl ve znamení francouzských šansonů a my jsme na You Tube vyhledávali skladby Edith Piaf, Mireille Mathieu, Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda a z našich zpěváků hlavně Hanu Hegerovou, Evu Olmerovou, Juditu Čeřovskou, Renatu Drössler.



U poslechu nechyběla sklenka dobrého vína a k němu drobné pochutiny, které bohužel ale nebyly francouzského původu. Jenom jsem připravila trochu Pařížského salátu s bagetkou. Kdybychom nebyli sami a mohli mít návštěvu, doladila bych i ochutnávku. Bohužel k takovým potravinám se v našem městě ani nedostaneme, ale to nám ani trochu nevadilo. Byl to báječný večer, všude svítily svíčky a voněly vonné tyčinky, už mi jenom chyběl krb s praskajícími poleny dřeva a vůní žhavého popela. 





Další pátek jsme se nechali unášet hudbou Orchestru Johanna Strausse, krále valčíků, který již několik let úspěšně svou taktovkou a svými houslemi vede André Rieu. Naprostý balzám na duši, spojený s charismatickým vystupováním Andrého na koncertech po celém světě, jejichž záznamy jsme mohli sledovat opět na You Tube.

A tak jsme se během našich, již pravidelných, pátečních večerů díky hudbě ocitali v Itálii, Mexiku, Americe, Španělsku, Řecku a dalších zemích.

O vánočních svátcích jsme si ladili různé mezinárodní skladby spojené s vánocemi, které jsme prokládali krásnými českými koledami a vánočními duety našich interpretů.

Díky tomuto nápadu se máme v týdnu na co těšit a zpestřili jsme si nynější, již malinko fádní, dny.


Dnes je pátek a opět se chystáme.

Budeme vybírat COUNTRY...

Ála



středa 20. ledna 2021

Zlatavé houstičky...

doma upečené, jsou naprosto lahodné a ohromují naše chuťové pohárky. Mám vyzkoušené a oblíbené různé recepty na pečivo, které ráda opakuji, ale občas to chce malou změnu, a proto jsem sáhla do zásob kuchařek. Vybrala jsem recept z Kuchařky ze Svatojánu (mimochodem paní Francová se cíleně odmlčela, ukončila svůj blog a přerušila příspěvky na své stránce na Facebooku), kde vždy najdu plno inspirace i k vaření.


Zlatavé houstičky



* 300 g hladké mouky
* 100 g celozrnné pšeničné mouky
* 120 g žitné mouky 
* 30 g droždí
* 1 lžička cukru
* 1 lžička soli
*5 pol.lžic olivového oleje
* 150 g tvarohu (kostky)
* 1 vejce na potření
* sezam, kmín, lněné semínko



Z kostky tvarohu mi zbylo 100g a nač ho odkládat, spotřebovala jsem rovnou na Budapešťskou pomazánku.
Ta se k houstičkám výborně hodí.




Naučila jsem se plést housky z jednoho vyváleného "hada" 
a jinak je již nemotám. Znáte tento způsob upletení?
Můžete se ho naučit PŘÍMO ZDE 

Recept na zlatavé houstičky doporučuji, jsou naprosto úžasné...

Ála





středa 13. ledna 2021

Správný směr...

byl nalezen. Psala jsem zde nedávno o našem malém silvestrovském zbloudění na toulkách přírodou, museli jsme se co nejdříve vrátit do těch míst a najít správnou trasu. Vzali jsme to z druhé strany a přišli přesně na místo, kde jsme minule měli odbočit. Vůbec jsme nechápali, že nám to nedošlo a že jsme odbočení minuli. Já vím, čím to asi bylo, štěbetali jsme a nedávali pozor.

V pondělí jsme měli cestu zpestřenou čerstvě napadaným sněhem, křupal nám pod nohami a bílá peřina až brala dech svou krásou. Vzduch byl čistý a voněl vlhkem.





Fotila jsem ze stejného místa jako na Silvestra. Výhledy byly nádherné, až se člověku tajil dech. Předpokládali jsme, že se budeme brodit sněhem, vzali jsme si i turistické hůlky pro oporu, ale cesta byla kupodivu projetá, prošlapaná a báječně se nám šlo. Zahlédli jsme i prchající srnky, které jsme vyrušily z hledání potravy. Nepotkali jsme ani človíčka, všude panovalo neskutečné ticho a klid. Bylo to polaskání přírodou, přesně to nyní potřebujeme ve zvýšené míře a vyhledáváme v lesních zákoutích.


Dvouhodinový balzám na duši...


Ála

úterý 12. ledna 2021

Vylosování..

 jednoho z vašich komentářů k výročí blogu právě proběhlo.

S radostí v srdci všem velmi děkuji za milá slova, za vaši věrnost, mnohé z vás můj blog sledujete od prvních, nesmělých, začátků a to je potěšující. A zároveň mám radost za nové čtenářky, které blog objevily třeba i nedávno. Ono je důležité mít odezvu, bez vašich komentářů by mé psaní ztrácelo smysl. Pro mne je inspirující pocit, že se vám v tomto prostředí líbí a vracíte se. Takže prosím, pište.


Tramtaradááááá...




Z úžasného počtu 35 komentářů byl vylosován komentář s podpisem




Gratuluji a prosím Hanku, aby mi napsala do kontaktního formuláře vpravo nahoře

na boční liště svou adresu, abych jí mohla co nejdříve zaslat

výhru, a to mnou upletený šátek s názvem

Multnomah

od návrhářky Katy Ray





Snad ti Hanko udělá radost...

Ála

pátek 8. ledna 2021

Neuvěřitelných šest let...

uplyne 12.ledna od mé troufalosti psát blog. Se zvědavostí jsem prolistovala blogem zpět na své začátky a při nahlédnutí do některých příspěvků jsem měla úsměv na tváři. V komentářích se objevovala podpora od blogerek, které již psaly pár let přede mnou a měly podstatně více zkušeností než já. Bohužel, mnohé již své blogy nepíší a spousta blogů zanikla. Je pravda, že vše je o čase, chuti a inspiraci.

I já jsem si dala, již vlastně loni, malou letní pauzu, ale opět jsem se, s další touhou psát, ráda vrátila a zase mne psaní blogu těší. Jsem tu s vámi a baví mne to.

Chci vám všem poděkovat za přízeň, za milé komentáře, za to, že si najdete čas a nakouknete, zanecháte pár slov. Vážím si toho velmi.

Rozhodla jsem se věnovat mnou pletený šátek jedné z vás. Stačí zanechat komentář  pod tímto příspěvkem a já výherkyni vylosuji dne 12.ledna 2021.

Ať to šestileté výročí trochu oslavíme, že?










Těším se na vše nové...

Ála