ve starém roce, který nám přinesl tolik změn, pro mnohé velké trápení a méně radosti, nám bylo dopřáno si užít na poslední chvíli slunečních paprsků. A my nelenili a vydali se na své oblíbené pěší túry.
Baví nás hledat nové trasy, směry a cesty ve známých lokalitách a užívat si krás paní Přírody.
Fotky Karlovského rybníka jsem na blog nedávno vkládala s nafoceným pleteným kardiganem a tehdy byla mlha přes větší část vodní plochy. Ve středu jsme byli uchváceni jinými pohledy.
Druhý den se Slunce opět překonávalo a lákalo nás na další výlet. Byla jsem natěšená na příjemné toulky Přírodou. Vydali jsme se jiným směrem, do další naší oblíbené lokality, obce Kytlice, rozhodnutí prozkoumat i jiné cesty, než po kterých se obvykle touláme. Došli jsme k Bělskému rybníku a přešli na upravenou lesní cestu s tím, že uděláme "kolečko" a vrátíme se k autu jinudy.
Šli jsme již více jak půlhodiny, když nám došlo, že sice se stáčíme doleva, jak bychom správně měli jít, ale že jsme stále dost vysoko a ještě se neobjevila část cesty, kterou známe. Náš hovor se stočil na mírné obavy, že nejdeme asi úplně správně. Po trase byla jedna odbočka doleva, ale to byla úzká lesní pěšina, tam jsme přeci z této široké cesty uhnout neměli? Po čase se najednou objevila turistická zelená značka, která také mířila vlevo, pěšinka byla ještě užší než ta první a vůbec jsme nechápali, kde se tam najednou objevila, po ohlédnutí zpět se objevila na stromě další a šipka značila odbočení vzhůru opačným směrem, takže tam se přes cestu jenom křížila. Zaváhali jsme, zda se vlevo po pěšině značené nevydat, ale šli jsme dál po asfaltové. Posléze jsme prudce klesali a najednou pár metrů před námi projelo rovnoběžně auto. "Proboha, kde to jsme?" vyhrkla jsem vykuleně. "My jsme úplně někde jinde, než máme být!" Můj muž prohlásil, že nyní naprosto přesně ví, kde jsme a že se mi to asi nebude líbit, protože jsme si dost kilometrů zašli a dostali jsme se na silnici, která spojuje Mlýny a Křížový Buk. Od auta jsme se ocitli nejméně 5 km. Slunce již pomalu ztrácelo svou zářící sílu a my jsme museli jít k zaparkovanému autu po silnici, což nemám moc ráda, ale jinudy to již nešlo.
Místo odhadovaných 4-5 km, které nás měli čekat na našem výletu, jsme našlapali kilometrů 12, ale jenom nám to prospělo. Poslední den v roce, poslední toulání v lesích, budeme mít spojené s naším malým zablouděním.
Ať i vaše cesty v novém roce 2021 vždy dospějí k zdárnému cíli...
