AMADEUS...

je odrůda popínavé růže od německé šlechtitelské firmy

W.Kordes´ Söhne

Jedna z největších firem v Evropě zabývající se šlechtěním a pěstováním růží. Byla založena v roce 1887 a produkuje „nejkrásnější růže světa“. Má dlouholetou tradici, cenné zkušenosti a dobré jméno. Asi největší procento odrůd, které se v naší zemi pěstovali a pěstují, zahrnují právě Kordesovy odrůdy růží. Jsou tedy v našich podmínkách velmi dobře prověřené.  Firma W.Kordes´ Söhne produkuje krásné nové odrůdy, které zdaleka převyšují ty starší, které ale ve své době také sehrály velmi důležitou roli. Nové Kordesovy odrůdy se vyznačují vynikajícím zdravotním stavem, obzvláště jeho pokryvné růže jsou neocenitelné.

Sázeli jsme ji v září v roce 2015 a moc jsme si přáli, aby se růže uchytily a v naší zahradě zabydleli. Naše přání se nám splnilo a růžím se daří, opakovaně kvetou a  můj zrak na nich spočívá každé ráno při pohledu z okna kuchyně.

Takto k nám dorazily poštou.

Přípravu k zasázení jsme nepodcenili a manžel pečlivě kutal.

Kovový oblouk však nepřežil zimu a na jaře jsme zjistili, že se jedna nožička zlomila. Špatný výběr oblouku, špatný.

Růžím se dařilo a rychle jsme sháněli jinou variantu oblouku.

Koupili jsme oblouk dřevěný, natřeli a růžím slušel daleko více než ten tenoučký kovový. Rozjely se vzhůru neuvěřitelně rychlým tempem a těšily naše oči.

Amadeus je odrůda bohatá na plné květy, top pnoucí růže v jasně červených tónech, kvete neúnavně a opakovaně po celé délce výhonů. Květy velmi dlouho drží, neblednou a zdobí zahradu celé léto. 

Zlatá medaile Lyon 2005, Haag 2004, Genf 2004, Čestné uznání Paříž 2004 a Hradec Králové 2007.

Nyní koncem srpna nasazuje nová poupata.

Fotky ze soboty.

Dlouho jsem si přála mít na zahradě pnoucí růže, stále jsem nemohla najít vhodné místo pro jejich umístění a najednou mám tři stanoviště.

A jaké další růže se nám popínají?

O tom zase až někdy příště...

MÁTOVÝ OLEJ...

už mám v lékovkách.

Mentha piperita

Máta peprná

Jen tak tak jsem stihla mátu naložit, nevím proč jsem to neustále odkládala a málem jsem měla po mátě. Proto ji nemám ve sklenici mnoho, musela jsem již vybírat z posledních větviček, které byly hezky zelené.

Líbí se mi způsob, který popisuje Eva Francová na svém blogu a tak jsem ho vyzkoušela.

Větší množství máty si nastříhám (nebo natrhám) na menší kousky a dám do zavařovací šroubovací sklenice. Zaliji olivovým nebo slunečnicovým olejem.

Sklenici dám do vodní lázně a zahřívám na 60°C (pomáhá mi teploměr, který používám při výrobě mýdel), teplota by neměla být vyšší.

Uzavřu víčkem a dám na parapet kam hodně svítí slunce, každý den protřepu a po 7 dnech přes plátýnko přecedím a vliji do lékovek.

Když píši o lékovkách, připomněla jsem si jak se mi stala při jejich nákupu v místní Lékárně nepříjemná  příhoda, při které mi mírně stoupal adrenalin v krvi.

Ptala jsem se paní zda je prodávají, její tvář zkysla a odvětila otázkou jaké chci. Ukázala jsem prsty - asi takové.

"No, to já nevím, jakou velikost máte na mysli!" odsekla a šla ke stojanu, kde měla několik velikostí a různé tvary hrdel.

Vzala dvě do ruky a já rychle odpověděla. "Tak dvě s tím širším hrdlem a dvě s úzkým."

"No, ty jsou 60ml".

Kývla jsem hlavou, že mi to stačí.

Její grimasy a posunky ve tváři mi daly jasně najevo, jak ji otravuji a obtěžuji.

"Musím pro ně jít do laboratoře", zadrmolila a zmizela.

Z druhé místnosti vešla její kolegyně a hned se mne ptala co potřebuji.

Sdělila jsem jí, že už mi paní šla pro lékovky, ale zřejmě jsem jí přivodila problém podle toho jak se tvářila, že mi měla teda odpovědět, že je neprodávají.

Za poměrně delší dobu se naštvaná paní vrátila (netuším kde až mají laboratoř) a na kase vyťukávala zřejmě nějaké kódy, abych mohla zaplatit.

Neudržela jsem se a vyjádřila jsem jí slovně, že jsem ji opravdu nechtěla obtěžovat a že kdybych věděla jaký to je problém, že bych si je sehnala jinde.

Trochu jsem ji překvapila, cosi rychle odvětila, vzala si ode mne peníze a rychle obsluhovala dalšího zákazníka.

Další zkušenost - sem již pro lékovky či kelímky na masti opravdu nepůjdu.

Již u pradávných Arabů se máta těšila velké úctě a měla i kultovní význam. Nosili ji u sebe, aby odháněla mouchy a hmyz, byla též symbolem přátelství a lásky. Máta značně povzbuzuje a posiluje organismus, celou nervovou soustavu. Především se však léčba uplatňuje u všech druhů žaludečních obtíží. Zastavuje zvracení, uvolňuje křeče žaludku, léči koliky a choroby střev, zlepšuje chuť k jídlu, tiší bolesti při žlučových kamenech.

Hlavní obsahovou složkou máty je mentol, který vyvolává pocit chladu a znecitlivuje, proto se máta při vnějším použití osvědčuje k výplachům a kloktání při bolestech zubů a dásní. Velmi dobře se používá k inhalacím.

Máta je neškodná, dobromyslná bylinka, kterou jako součást čajových směsí můžete používat dlouhodobě, pokud ji však pijeme samostatně, je třeba kůru vždy po deseti dnech na týden přerušit.

(zdroj: Babiččiny bylinky)

Má oblíbená bylinka ...

MLHAVÉ RÁNO...

 mne zlákalo vyjít na louku.

 Vzbudila jsem se docela brzy, vytáhlo mne z postele pálení v krku a ucpaný nos. Přemýšlela jsem kde jsem mohla čapnout nachlazení a zřejmě to bylo při čtvrteční cestě autem, kdy jsme čekali v autě půl hodiny na řízeném semaforu kvůli práci na silnici a museli si pustit klimatizaci.

A tak jsem si šla na bylinkový záhon pro šalvěj na kloktání.

Venku mlha, že by se dala krájet, ta na mne však nehodlala čekat než se rozkoukám, ladně se válela po loukách a jemnými pohyby plula kolem lesů vzhůru do oblak.

Rychle pro foťák.

Stihla jsem pár pohledů zachytit a když jsem se vracela zpět, mávala mi z nebe na rozloučenou.

Jen si stoupej do oblak.

A hele letadlo.

Někdo letí za hranice všedních dnů, nebo se někdo vrací domů.

Já sklonila hlavu a svůj pohled směřovala na malé rostliny v trávě zmáčené deštěm, který jsem zaslechla nad ránem ťukat na střešní okno.

Natrhala jsem si bylinkovou kytičku na čaj.

 Muž ještě spal.

 Ani se nedivím.

 Tapetuje pokoj a potřebuje nabrat energii, sílu do rukou :o).

A já budu kloktat ...

STUDENÉ RÁNO...

nastalo po pár příjemných dnech.

V sedm hodin ráno jsem ve středu nevěřícně shlédla na teploměru 

na pergole pouhé 4°C.

Jen jsem kroutila hlavou, natáhla gumáky a šla na louku nad námi

 nafotit si pár fotek.

V první chvíli jsem myslela, že vidím námrazu, ale to jenom rosa si hrála s mým zrakem a smála se mi, že jsem jí skoro uvěřila.

Laškovnice jedna.

Mlha stoupala od země a mířila si to přímo nahoru k mrakům, kterými se malými škvírkami draly sluneční jemné paprsky a šeptaly mi, abych nebyla smutná, že ještě prohřejí celý den.

 

 

A opravdu, když jsem se otočila k návratu, mým pohledům se otvírala již prosluněná místa na druhé straně vršků.

Náš bazén mne však rychle přesvědčil, že ráno je opravdu stále velmi chladné.

Pára, která se nad ním vznášela mne utvrdila v tom, že léto mi již zřejmě nedopřeje každodenní plavání.

I kačky, se k sobě tulily v rohu, aby se zahřály ...

(Nebojte, netýráme zvířata, jsou přeci umělé a naházel je tam den předtím náš Jonášek) :o)).