středa 8. března 2017

OSTROV ENTRY ...

od Petera Maye.

Po přečtení jeho trilogie z ostrova Lewis - Skála, Muž z ostrova Lewis a Šachové figurky, jejichž recenze najdete u mne na blogu, jsem zjistila, že mne drsné prostředí ostrovů, na kterých se odehrávají jeho detektivní příběhy, přitahuje.
Při čtení mi občas naskakuje husí kůže, když si popisovaná místa představuji.
Útesy a dmoucí se vlny, které se o ně tříští, neustálý déšť a vítr, bláto, ponuré dny, zakabonění lidé, kteří na ostrovech z nepochopitelných důvodů zůstávají.




Skotskou Vysočinu po neúrodě brambor postihl hladomor, který trval téměř deset let. Narůstajícího zadlužení obyvatel malých osad využili majitelé půdy a začalo docházet k brutálnímu vyklízení.
 Vyklízení Vysočiny je označení pro vyhnání velké části obyvatelstva Skotské vysočiny v 18. století, jež doprovázelo takzvané ohrazování, přechod od tradičního zemědělství k chovu ovcí během průmyslové revoluce, a mělo za následek masovou emigraci ze Skotska.



Anotace :

Detektivní román od autora trilogie z ostrova Lewis. Když detektiv Sime Mackenzie nastupuje na palubu letadla, ani se neohlédne. Cesta na ostrov Entry pro něj představuje šanci, jak utéct hořké směsi osamělosti a lítosti svého dosavadního života ve městě.
Z montrealského letiště odjíždí jako součást osmičlenného vyšetřovacího týmu, směřujícího do Zálivu svatého Vavřince. Pouhé dva kilometry široký a tři kilometry dlouhý ostrov Entry je domovem asi sto třiceti obyvatel — a ten nejbohatší z nich byl právě nalezen ve svém domě zavražděný.
Vyšetřování se zdá být pouhou formalitou. Důkazy nasvědčují vraždě ze žárlivosti, kterou má na svědomí pomstychtivá manželka. Ale vyšetřování Simovi zamotá hlavu poté, co se s hlavní podezřelou střetne tváří v tvář. Je si jistý, že ji zná — a to i přesto, že se nikdy nepotkali.
Pronásledován tímto pocitem se potácí mezi nespavostí a podivnými sny o dávné minulosti na skotském ostrově vzdáleném tři tisíce mil. Sny, v nichž vdova hraje hlavní roli. Navzdory důkazům o její vině je přesvědčen o tom, že vraždu nespáchala. Jeho posedlost ho dovede před rozhodnutí - zvítězí profesní povinnost, nebo vlastní svědomí? Výsledek totiž určí Simův další osud.

Opět se mi velmi líbila obálka knihy.
Mám ráda jednoduchost.

Opět se mi líbil styl vyprávění Petera Maye.

Opět se mi líbila důslednost, až zarytost, jeho hlavní postavy.

Opět jsem až do konce nezjistila, kdo je vrah.

A bonus navíc - prolínání současnosti a minulosti, kdy rodinná historie počátku rodu detektiva Sima při vyhnání z ostrova , se začíná pomalu rozkrývat.


The Times
Peter May jde ve stopách skvostné trilogie z ostrova Lewis v dalším pohlcujícím příběhu ...

Daily Mail
May svým výjimečně srozumitelným vypravěčským stylem a s pochopením pro klaustrofobii z ostrovního života spřádá hypnotické kouzlo, přeskakuje z generace na generaci a dokazuje, že je autor, kterého je třeba si považovat.

The Independent
Dějové linky se proplétají elegantně jako kelské uzly, dokud je May na koncích nesváže. Výsledek je fascinujícím pohledem na ostudné a často opomíjené stránky britské historie.


Příznivcům detektivních příběhů doporučuji ...



úterý 7. března 2017

OBÁVALA JSEM SE PRÁVEM ...

že umytím oken v tomto počasí, si koleduji přinejmenším o rýmu.
Včera jsem nevydržela, využila okamžiku kdy zrovna nepršelo, a v obývacím pokoji a kuchyni jsem je umyla. Ono stahovat žaluzie, abych tu hrůzu raději neviděla, také není úplně dobré řešení, v bytě je pak ještě ponureji než venku.
A tak od rána kýchám, na krku mám omotaný šál, na stole vroucí čaj. V krku mne škrábe a prý jsem STRAŠNĚ chrápala - tvrdí muž.

Ale ta čistota a průzračnost skel, když na ně pohlédnu :o). Stálo to za to.

Hned jsem také "převlékla"  obývací pokoj do jarních barev.




Celé odpoledne jsem se věnovala mému fotoaparátu a snažím se podle manuálu o ovládání také jiných funkcí, abych neskončila pouze u "automatiky". Fotila a zkoušela jsem tak usilovně, až jsem si vybila baterii :o) a najednou byl večer. Jsem úplný fotoamatér a potřebovala bych se seznámit s nějakým nadšencem, který by mi pomohl.









Alespoň se již tolik nebojím sahat na jiná tlačítka a zkoušet v menu různé nabídky. Manuál má skoro 200 stran :o(( a tak se s tím peru a peru.

Snad se poperu zdatně ... :o)






neděle 5. března 2017

DOLSKÝ MLÝN ...

byl cílem našeho letošního prvního turistického výšlapu.
Výběr sobotního dne byl ideální, slunečný a teplý den sliboval úžasné zážitky. Bylo nádherné se po dlouhé zimě brouzdat přírodou, nikam nespěchat, nechat se unášet krásou lehce se zelenajících stromů, pozorovat průzračnou vodou bělající se písek na dně říčky.



Romantický Dolský mlýn naleznete na soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, přibližně 1,5 km od obce Kamenická Stráň a 3 km od obce Jetřichovice v národním parku České Švýcarsko. Zřícenina původního trojkolového mlýna a pily pochází z roku 1515. Z původní stavby zůstalo dochováno pouze torzo obvodových zdí. V roce 2007 byl Dolský mlýn vyhlášen kulturní památkou.

I filmařům se Dolský mlýn zdá mimořádným! Líbí se vám Pyšná princezna od režiséra Bořivoje Zemana? Dolský mlýn se díky této filmové pohádce z roku 1952 proslavil mezi více lidmi.  Ve filmu ho navíc můžete vidět i s náhonem, v záběru na celé stavení a plně funkční. Další filmovou příležitost dostal Dolský mlýn v roce 2008, kdy zde natáčel režisér Miloslav Šmídmajer pohádku s názvem Peklo s princeznou. Rozpadající se zdi perfektně obstaraly pekelnou atmosféru. Při návštěvě Dolského mlýna se nezapomeňte kouknout na přibližně 500 m vzdálený památný strom. Královský smrk se pne do výšky 27 metrů a jeho kmen má obvod kolem tří metrů. Žije už více jak 180 let.
Písemné záznamy se prvně zmiňují o Dolském mlýnu roku 1515. Přicházeli si sem umlít hospodáři z okolních vsí. Mlýn měl původně tři mlýnská kola, z nichž jedno pohánělo pilu a zbývající dvě mlecí zařízení. Dolský mlýn patřil od roku 1584 k benešovskému panství a později od roku 1653 pod Bynovec. V roce 1696 si mlýn koupil od vrchnosti Jan Kryštof Pohl. Během let 1696 až do roku 1910 vlastnil tedy mlýn rod Pohlů. Původní budova jimi byla během let několikrát přestavována. Barokní podobu měl od roku 1727. Plně se mlelo až do roku 1814. Později se po říčce Křinici plavilo dřevo, a tím se činnost mlýna omezovala – nemohla být do mlýna naháněna voda. Tehdejší majitelé se však mlynáři pokusili vynahradit ztrátu a poskytli mu povolení k výrobě piva a pálenky. Pálila se tedy kořalka a vařilo pivo.
zdroj : http://www.dolskymlyn.cz/






Vliv paní Zimy a vichrů byl znát po celé trase.
Plno vyvrácených stromů, které již pracovníci lesů odstranili z cest, rozřezávají a postupně z lokality odvážejí, aby na turistickou sezónu bylo vše již v pořádku. 



Ačkoli sezóna ještě ani nezačala, nebyli jsme zde samozřejmě sami, stejný nápad mělo mnoho lidí, ale naštěstí jsme je již potkávali na cestě zpět a všichni se chovali pohodově, žádný řev.
Je pravdou, že bych se sem v létě nevydala, potkávat procesí lidí v přírodě se mi vůbec nechce :o).
Do hodně známých lokalit v NP České Švýcarsko je mnohdy lepší se vydat na jaře či na podzim.



Letos bychom s mužem chtěli projít v parku co nejvíce tras, neboť jsme již několik let jezdili všude možně po republice a na krásu, kterou mám nablízku nám již nezbýval čas.


A tak jsme se rozhodli stav napravit a hlavně také sebou chceme co nejčastěji brát vnoučata a ukázat jim krásu přírody, kterou máme na dosah.


Měli by se naučit poznávat a vážit si té jedinečnosti, krásy, uvědomovat si jak se v přírodě chovat, pozorovat vše co dokáže vytvořit.


Pro mne je příroda nekonečný 
ZÁZRAK ...




pátek 3. března 2017

POD HRNEK ČI SKLENIČKU ...

čili malá podkafíčka mám připravená pro kamarádku k
blížícím se narozeninám.
Kávu pije ráda z velkých hrnků a dopíjí ji po delší době většinou studenou.
Já naopak.
Malé espresso vypité v klidu a dokud je teplé. A hlavně bez mléka :o).


Můj muž je zásadový a od letitého pití klasického českého turka už ho již ani neodrazuji, ať si každý dopřává čeho chce :o) a ze své vůle.
Občas ale řekne - "Já si tedy dám s tebou tu tvou kávičku."
Pak uzná, že čerstvě umletá kvalitní káva, která projde spařovačem, je opravdu lahodná a provoní prostor, má jemnou pěnu a báječně chutná.
Když jsme loni kupovali nový kávovar, trvala jsem na jediné věci, že tentokrát už bude s mlýnkem.
A prosadila jsem si správnou věc :o).




Háčkovala jsem z příze Camilla a Cotton - 100% bavlna,
háčkem č.3.

Snad se v domácnosti mé kamarádky malé prostírky uplatní,
 ať pod hrnek či skleničku.

Přikládám fotky duhy, kterou se mi podařilo v rychlosti zachytit v úterý po vydatné dešťové přeháňce.
Byla tak krásná a na první fotce je napravo vidět zdvojení.






Když nebe čaruje ...


čtvrtek 2. března 2017

STAROČESKÁ KUCHAŘKA 2 ...

pokračuji a listuji v kuchařce z roku 1949.
Věnujeme se stále Jaru.




Salát
Nejvíce vitamínů dodá v podjaří zelený salát, jakýkoli salát ze zelených listů, který chrání naše zdraví před nemocí a dodá tělu i hojnost nerostných látek, hlavně železa.
Hospodyně, které jistě záleží na zdraví celé rodiny, ráda věnuje oprání salátu všechen ten správný čas a důkladně listy několikrát opere, ale nikdy jej dlouho ve vodě nemáčí, neboť by se takto ochudila o cenné ochranné látky.




Vejce
Mimo zelený salát přináší jaro ještě další vítaný a velmi cenný příspěvek do kuchyně, neboť slepice více nesou a hospodyně nemusí s vejci tak šetřit jako ještě v únoru. Vejce je hned po mléku naší nejcennější potravinou. Ve vejci jsou předně ukryty látky živící, z nichž se tělo buduje a udržuje, jsou to hlavně bílkovin a ve vejci jsou však obsaženy i látky sytící - totiž tuk ve žloutku, které dodávají sílu k pohybu i práci. A posléze nechybějí ve vejci ani látky ochranné, ony dříve tajemné vitamíny, jež chrání tělo před nákazou, zrak před noční slepotou a které u dětí napomáhají také k obraně před křivicí.
Vejce "sytí a netlačí, krmí a neobtěžují", jsou totiž lehce stravitelná. Proto se při své velké výživnosti tak dobře hodí pro nemocné i pro děti, ovšem vždy - s mírou!






Zelenina a zase zelenina
Uvědomělá hospodyně se postará, aby zelenina byla na jídelním lístku rodiny pravidelnou krmí.

Špenát se dobře uplatní vedle salátu a patří spolu s ním k první jarní zelenině.
Je potravina ochranná, obsahuje mnoho vitamínů a důležitých solí, které společně chrání naše zdraví. Dodává především železo a hlavně provitamín A, který zvyšuje odolnost vůči nakažlivým chorobám. Špenát má ale také jednu vadu, podobně jako reveň obsahuje dosti šťavelové kyseliny, která může být ve větší dávce škodlivá. Přidáváme ke špenátu trochu mléka, zjemníme jeho trpkou chuť a přidáme i vápník.
Časně z jara místo pravého špenátu poslouží také dobře mladé listy kopřivy.


Kedlubnový salát
- mladé kedlubny oloupáme, nakrouháme, osolíme, promícháme s kyslou smetanou, posypeme sekanou pažitkou nebo petrželkou

Celerový salát
- oškrábaný celer jemně nastrouháme, přidáme nakrouhané jablko, osolíme, okyselíme a omastíme. Podle libosti okořeníme sekanou zelenou petrželkou, anebo trochou hořčice.

Karotka pro děti
- oškrabanou a omytou karotku jemně nakrouháme spolu s jablkem, osladíme, okyselíme citronem, můžeme promíchat i s trochou kyselé smetany.

Karotkový salát trojí
- mladou karotku pouze dobře odrhneme kartáčkem a jemně ji nakrouháme, osolíme, osladíme, okyselíme a promícháme buď:
1/ se zeleným vyloupaným hráškem a kyselou smetanou
2/ s neloupanou a rovněž nakrouhanou ředkvičkou
3/ s nakrouhaným červeným zelím, které předtím spaříme vřelou vodou, omastíme kyselou smetanou, podle libosti okořeníme strouhanou cibulkou, česnekem a sekanou zelenou petrželkou nebo pažitkou.

Salát okurkový
- jemně nakrouháme na nudličky, nikoliv na kolečka, osolíme, nenecháme je příliš potit, nýbrž je ihned okyselíme a
po slovensku okořeníme sladkou paprikou,
po bulharsku okořeníme česnekem a dobře promícháme s jogurtem,
po rusku okořeníme koprem a dobře promícháme s kyselou smetanou.

Vejce ztracená
- se nevaří ve skořápce, nýbrž opatrně rozbitá buď přímo v okyselené vodě nebo v sladkokyselé omáčce.

Vejce natvrdo
- se vaří 7-8 minut, nikoli příliš dlouho, jsou potom tíže stravitelná, po uvaření je vkládáme do studené vody

Pomazánka z tvrdých vajec
- umeleme na strojku tvrdé vejce a stejně veliký kus slaniny, přisolíme, okořeníme buď strouhanou cibulkou nebo sekanou pažitkou.

Vejce sázená
- jsou tíže stravitelná, protože jsou tučná, hodí se jako živící doplněk k veškeré zelenině.
Obměny : 
s bůčkem - místo omastku dáme plátek slaniny a na tom vejce uděláme,
se smetanou - na másle zpěníme cibulku, pak přidáme tolik lžic kyselé smetany, kolik je vajec, jakmile se smetana trochu odpaří, rozbijeme nahoru vejce, osolíme a doděláme je buď pod pokličkou nebo v troubě,
s křenem - uděláme volská oka jako obyčejně, zatím osmažíme strouhanou housku, pak vejce na talíři posypeme houskou a čerstvě nastrouhaným křenem.



"Pijme pivo s bobkem,
jezme bedrník,
nebudeme stonat,
nebudeme mřít!"

Pokračování zase příště ...

zdroj fotek Wikipedie

středa 1. března 2017

PARNÍ VÁLEC ...

jako kdyby po mně přejel.
Sem a tam.



Cítím se již druhý týden naprosto bez energie, bez elánu, bez chuti k čemukoli.
I když jsem absolvovala hezký ples, příjemnou večeři s kamarády, procházku protkanou slunečními paprsky, doma mi otevřely svá srdíčka tulipány, nejsem ve své kůži.
Nevím proč, důvod ke smutku žádný nemám (naštěstí), nachlazení, které by mi otravovalo žití, odešlo již před časem, malé děti, které by mne "zlobily", již dávno odrostly.
Pracuji doma se svým mužem, tím pádem jsem paní svého času a žádný nerudný zaměstnavatel mne nemůže rozházet.

A přesto to v mém nitru je nějaké divné.
I manžel si všiml a ptal se.
Jenže já sama nevím a odpověď neznám.




Buď vždy veselý - to je nejlepší medicína. Veselost je filozofie příliš málo pěstovaná. Je sluneční stranou života.
George Gordon Byron


Jsou mé dny unavené po dlouhé zimě?
Jsem bez energie, kterou ze mne zima vyčerpala?
Jsem těžkopádná, protože mi chybí přírodní vitamíny?
Vnímám nějakou nepříjemnou předtuchu?


Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.
Paulo Coelho, Alchymista

Bojuji večer před usnutím s nechtěnými myšlenkami.
Kolik let má člověk před sebou než dojde na konec své Cesty?
Dostávám se do určitého věku a mám proto obavy?
Až se mi svírá srdce úzkostí.
A tak raději rozsvítím lampu, vezmu do ruky knihu a nepříjemné, chmurné myšlenky zavírám do truhličky.
Nechci ji otvírat.
Chci mít radost ze všeho co mne čeká a vím, že málo toho šťastného zajisté nebude.



Člověk nesmí dopustit, aby se jeho život zastavil, ani tehdy, když jeho životní sen ztroskotal.
Tennessee Williams, vlastním jménem Thomas Lanier Williams



O vše se musím přičinit hlavně sama.

Najít v sobě sílu, energii, radost...


zdroj fotek Wikipedie



SŮL MOŘE ...

Ruta Sepetysová.





Kniha z druhé světové války.
Z konce války.
Dne 30.ledna 1945 čekala v útrobách sovětské ponorky S-13 čtyři torpéda :
Za vlast.
Za sovětský lid.
Za Leningrad.
Za Stalina.
Čekala na německou loď.
Na Wilhelm  Gustloff.


Nebývá u mne zvykem, že bych zvolila četbu válečnou, protože toto otřesné historické období ve mně vždy vyvolává ukrutnou lítost a bolest nad zbytečně zmařenými lidskými životy.
K přečtení knihy mne nalákala 
na svém blogu.




------------------------------------------------------------------
Anotace :

Zima roku 1945.
Čtyři mladí lidé, čtyři tajemství.
Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a válka. Tisíce zoufalých lidí prchají   před postupující sovětskou armádou. V záplavě utečenců se protnou cesty čtyř mladých lidí snažících se dostat na loď Wilhelm Gustloff, jež slibuje bezpečí a svobodu. Ne každý slib se však dá dodržet.


Když udeří tragédie, vůbec nezáleží na tom, z které země a kultury jste či jaký je váš společenský status.
Všichni lidé na palubě lodi bojovali za jedinou věc.
Chtěli přežít.

-------------------------------------------------------------------

Poctivě zde napíšu, že se mi do knihy "začítalo" těžko a to z jednoho důvodu. Jedná se o vyprávění celého příběhu z pohledu hlavních postav a tak se střídá Joana, Emília, Florian a Alfred, každý z nich sděluje v příběhu své pocity, své vzpomínky, své zážitky, svá tajemství v jednotlivých kapitolkách, které jsou mnohdy na jednu či dvě stránky.
Několik stránek mi trvalo, než jsem se v tomto způsobu psaní zorientovala a vzala za své, teprve pak jsem byla vtažena do děje.
Osud jako kdyby měli všichni již dávno určený, vždyť byli na straně německé, byli vinni. 
Ale .... Joana byla Litevka, Emilia Polka a na palubě lodi zajisté nebyli všichni Němci. Hlavně tam však byli ranění, ženy a děti.
Nikdy jsem o lodi Wilhelm Gustloff myslím neslyšela a přitom při jejím napadení zemřelo cca 9000 lidí.

Když jsem knihu dočetla, hlavou mi probíhaly myšlenky na okamžiky hrůzy všech, kteří se topili v Baltském moři a nepřežili.
Vyprávěla jsem příběh manželovi, který se o historii druhé světové války zajímá a má mnoho knih z této doby přečtených, ale o této lodi také věděl jenom pár okrajových poznatků.

Určitě si ji přečte také.

A vám doporučuji ...