POD HRNEK ČI SKLENIČKU ...

čili malá podkafíčka mám připravená pro kamarádku k

blížícím se narozeninám.

Kávu pije ráda z velkých hrnků a dopíjí ji po delší době většinou studenou.

Já naopak.

Malé espresso vypité v klidu a dokud je teplé. A hlavně bez mléka :o).

Můj muž je zásadový a od letitého pití klasického českého turka už ho již ani neodrazuji, ať si každý dopřává čeho chce :o) a ze své vůle.

Občas ale řekne - "Já si tedy dám s tebou tu tvou kávičku."

Pak uzná, že čerstvě umletá kvalitní káva, která projde spařovačem, je opravdu lahodná a provoní prostor, má jemnou pěnu a báječně chutná.

Když jsme loni kupovali nový kávovar, trvala jsem na jediné věci, že tentokrát už bude s mlýnkem.

A prosadila jsem si správnou věc :o).

Háčkovala jsem z příze Camilla a Cotton - 100% bavlna,

háčkem č.3.

Snad se v domácnosti mé kamarádky malé prostírky uplatní,

 ať pod hrnek či skleničku.

Přikládám fotky duhy, kterou se mi podařilo v rychlosti zachytit v úterý po vydatné dešťové přeháňce.

Byla tak krásná a na první fotce je napravo vidět zdvojení.

Když nebe čaruje ...

STAROČESKÁ KUCHAŘKA 2 ...

pokračuji a listuji v kuchařce z roku 1949.
Věnujeme se stále Jaru.

Salát
Nejvíce vitamínů dodá v podjaří zelený salát, jakýkoli salát ze zelených listů, který chrání naše zdraví před nemocí a dodá tělu i hojnost nerostných látek, hlavně železa.
Hospodyně, které jistě záleží na zdraví celé rodiny, ráda věnuje oprání salátu všechen ten správný čas a důkladně listy několikrát opere, ale nikdy jej dlouho ve vodě nemáčí, neboť by se takto ochudila o cenné ochranné látky.

Vejce
Mimo zelený salát přináší jaro ještě další vítaný a velmi cenný příspěvek do kuchyně, neboť slepice více nesou a hospodyně nemusí s vejci tak šetřit jako ještě v únoru. Vejce je hned po mléku naší nejcennější potravinou. Ve vejci jsou předně ukryty látky živící, z nichž se tělo buduje a udržuje, jsou to hlavně bílkovin a ve vejci jsou však obsaženy i látky sytící - totiž tuk ve žloutku, které dodávají sílu k pohybu i práci. A posléze nechybějí ve vejci ani látky ochranné, ony dříve tajemné vitamíny, jež chrání tělo před nákazou, zrak před noční slepotou a které u dětí napomáhají také k obraně před křivicí.
Vejce "sytí a netlačí, krmí a neobtěžují", jsou totiž lehce stravitelná. Proto se při své velké výživnosti tak dobře hodí pro nemocné i pro děti, ovšem vždy - s mírou!

Zelenina a zase zelenina
Uvědomělá hospodyně se postará, aby zelenina byla na jídelním lístku rodiny pravidelnou krmí.

Špenát se dobře uplatní vedle salátu a patří spolu s ním k první jarní zelenině.
Je potravina ochranná, obsahuje mnoho vitamínů a důležitých solí, které společně chrání naše zdraví. Dodává především železo a hlavně provitamín A, který zvyšuje odolnost vůči nakažlivým chorobám. Špenát má ale také jednu vadu, podobně jako reveň obsahuje dosti šťavelové kyseliny, která může být ve větší dávce škodlivá. Přidáváme ke špenátu trochu mléka, zjemníme jeho trpkou chuť a přidáme i vápník.
Časně z jara místo pravého špenátu poslouží také dobře mladé listy kopřivy.


Kedlubnový salát
- mladé kedlubny oloupáme, nakrouháme, osolíme, promícháme s kyslou smetanou, posypeme sekanou pažitkou nebo petrželkou

Celerový salát
- oškrábaný celer jemně nastrouháme, přidáme nakrouhané jablko, osolíme, okyselíme a omastíme. Podle libosti okořeníme sekanou zelenou petrželkou, anebo trochou hořčice.

Karotka pro děti
- oškrabanou a omytou karotku jemně nakrouháme spolu s jablkem, osladíme, okyselíme citronem, můžeme promíchat i s trochou kyselé smetany.

Karotkový salát trojí
- mladou karotku pouze dobře odrhneme kartáčkem a jemně ji nakrouháme, osolíme, osladíme, okyselíme a promícháme buď:
1/ se zeleným vyloupaným hráškem a kyselou smetanou
2/ s neloupanou a rovněž nakrouhanou ředkvičkou
3/ s nakrouhaným červeným zelím, které předtím spaříme vřelou vodou, omastíme kyselou smetanou, podle libosti okořeníme strouhanou cibulkou, česnekem a sekanou zelenou petrželkou nebo pažitkou.

Salát okurkový
- jemně nakrouháme na nudličky, nikoliv na kolečka, osolíme, nenecháme je příliš potit, nýbrž je ihned okyselíme a
po slovensku okořeníme sladkou paprikou,
po bulharsku okořeníme česnekem a dobře promícháme s jogurtem,
po rusku okořeníme koprem a dobře promícháme s kyselou smetanou.

Vejce ztracená
- se nevaří ve skořápce, nýbrž opatrně rozbitá buď přímo v okyselené vodě nebo v sladkokyselé omáčce.

Vejce natvrdo
- se vaří 7-8 minut, nikoli příliš dlouho, jsou potom tíže stravitelná, po uvaření je vkládáme do studené vody

Pomazánka z tvrdých vajec
- umeleme na strojku tvrdé vejce a stejně veliký kus slaniny, přisolíme, okořeníme buď strouhanou cibulkou nebo sekanou pažitkou.

Vejce sázená
- jsou tíže stravitelná, protože jsou tučná, hodí se jako živící doplněk k veškeré zelenině.
Obměny : 
s bůčkem - místo omastku dáme plátek slaniny a na tom vejce uděláme,
se smetanou - na másle zpěníme cibulku, pak přidáme tolik lžic kyselé smetany, kolik je vajec, jakmile se smetana trochu odpaří, rozbijeme nahoru vejce, osolíme a doděláme je buď pod pokličkou nebo v troubě,
s křenem - uděláme volská oka jako obyčejně, zatím osmažíme strouhanou housku, pak vejce na talíři posypeme houskou a čerstvě nastrouhaným křenem.

"Pijme pivo s bobkem,

jezme bedrník,

nebudeme stonat,

nebudeme mřít!"

Pokračování zase příště ...

zdroj fotek Wikipedie

PARNÍ VÁLEC ...

jako kdyby po mně přejel.

Sem a tam.

Cítím se již druhý týden naprosto bez energie, bez elánu, bez chuti k čemukoli.

I když jsem absolvovala hezký ples, příjemnou večeři s kamarády, procházku protkanou slunečními paprsky, doma mi otevřely svá srdíčka tulipány, nejsem ve své kůži.

Nevím proč, důvod ke smutku žádný nemám (naštěstí), nachlazení, které by mi otravovalo žití, odešlo již před časem, malé děti, které by mne "zlobily", již dávno odrostly.

Pracuji doma se svým mužem, tím pádem jsem paní svého času a žádný nerudný zaměstnavatel mne nemůže rozházet.

A přesto to v mém nitru je nějaké divné.

I manžel si všiml a ptal se.

Jenže já sama nevím a odpověď neznám.

Buď vždy veselý - to je nejlepší medicína. Veselost je filozofie příliš málo pěstovaná. Je sluneční stranou života.
George Gordon Byron

Jsou mé dny unavené po dlouhé zimě?

Jsem bez energie, kterou ze mne zima vyčerpala?

Jsem těžkopádná, protože mi chybí přírodní vitamíny?
Vnímám nějakou nepříjemnou předtuchu?

Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uskutečnit nelze.

Paulo Coelho, Alchymista

Bojuji večer před usnutím s nechtěnými myšlenkami.

Kolik let má člověk před sebou než dojde na konec své Cesty?

Dostávám se do určitého věku a mám proto obavy?

Až se mi svírá srdce úzkostí.

A tak raději rozsvítím lampu, vezmu do ruky knihu a nepříjemné, chmurné myšlenky zavírám do truhličky.

Nechci ji otvírat.

Chci mít radost ze všeho co mne čeká a vím, že málo toho šťastného zajisté nebude.

Člověk nesmí dopustit, aby se jeho život zastavil, ani tehdy, když jeho životní sen ztroskotal.
Tennessee Williams, vlastním jménem Thomas Lanier Williams

O vše se musím přičinit hlavně sama.

Najít v sobě sílu, energii, radost...

zdroj fotek Wikipedie

SŮL MOŘE ...

Ruta Sepetysová.

Kniha z druhé světové války.

Z konce války.

Dne 30.ledna 1945 čekala v útrobách sovětské ponorky S-13 čtyři torpéda :

Za vlast.

Za sovětský lid.

Za Leningrad.

Za Stalina.

Čekala na německou loď.

Na Wilhelm  Gustloff.

Nebývá u mne zvykem, že bych zvolila četbu válečnou, protože toto otřesné historické období ve mně vždy vyvolává ukrutnou lítost a bolest nad zbytečně zmařenými lidskými životy.

K přečtení knihy mne nalákala 

Míša

na svém blogu.

------------------------------------------------------------------

Anotace :

Zima roku 1945.

Čtyři mladí lidé, čtyři tajemství.

Přišli každý odjinud, ale všechny je žene a pomalu dohání neštěstí, lži a válka. Tisíce zoufalých lidí prchají   před postupující sovětskou armádou. V záplavě utečenců se protnou cesty čtyř mladých lidí snažících se dostat na loď Wilhelm Gustloff, jež slibuje bezpečí a svobodu. Ne každý slib se však dá dodržet.

Když udeří tragédie, vůbec nezáleží na tom, z které země a kultury jste či jaký je váš společenský status.

Všichni lidé na palubě lodi bojovali za jedinou věc.

Chtěli přežít.

-------------------------------------------------------------------

Poctivě zde napíšu, že se mi do knihy "začítalo" těžko a to z jednoho důvodu. Jedná se o vyprávění celého příběhu z pohledu hlavních postav a tak se střídá Joana, Emília, Florian a Alfred, každý z nich sděluje v příběhu své pocity, své vzpomínky, své zážitky, svá tajemství v jednotlivých kapitolkách, které jsou mnohdy na jednu či dvě stránky.

Několik stránek mi trvalo, než jsem se v tomto způsobu psaní zorientovala a vzala za své, teprve pak jsem byla vtažena do děje.

Osud jako kdyby měli všichni již dávno určený, vždyť byli na straně německé, byli vinni. 

Ale .... Joana byla Litevka, Emilia Polka a na palubě lodi zajisté nebyli všichni Němci. Hlavně tam však byli ranění, ženy a děti.

Nikdy jsem o lodi Wilhelm Gustloff myslím neslyšela a přitom při jejím napadení zemřelo cca 9000 lidí.

Když jsem knihu dočetla, hlavou mi probíhaly myšlenky na okamžiky hrůzy všech, kteří se topili v Baltském moři a nepřežili.

Vyprávěla jsem příběh manželovi, který se o historii druhé světové války zajímá a má mnoho knih z této doby přečtených, ale o této lodi také věděl jenom pár okrajových poznatků.

Určitě si ji přečte také.

A vám doporučuji ...

MOŘSKÁ HLUBINA ...

je název mého dalšího pleteného šátku a to podle návodu

Dream Stripes

od autorky Cailliau Berangere.

V originále je tělo šátku tvořeno proužky, které se mi však úplně nezamlouvaly a raději jsem zvolila vzorovanou přízi

Zaubergall Crazy č.2136, která tvoří tělo šátku

a na krajkový lem od Dropsu Floru č.12.

Šátek váží 96 g, měří 180 x 50 cm, pletla jsem na jehlicích č.4.

Ze základního 100 g přadýnka jsem spotřebovala 66 g a z 50 g Flory jsem vypletla 30 g.

Nyní žádný šátek nahozených na jehlicích, ani na háčku, nemám.

Musím si trochu od nich odpočinout a tak háčkuji malá podkafíčka pro mou kamarádku k narozeninám.

Šátky však neopustím, v žádném případě :o).

Pokud vše dobře dopadne, budu plést s Vlněnými sestrami

jeden naprosto úžasný projekt.

Už se moc těším a jsem zvědavá zda pletení zvládnu.

Snad ano ...

BEZE SLOV ...

ze sobotní procházky

a jaro doma

HLAVA V KLOBOUKU ...

aneb, vesnický kloboukový ples.

Přiznám se, že nemám příliš v oblibě tématické plesy, na které bych měla přijít v nějakém kostýmu. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale mám vždy naprosto v hlavě prázdno a něco smysluplného vymyslet mne sráží do kolen.

Jedni z našich kamarádů naopak se vyžívají ve vymýšlení kostýmů a témat na místní vesnické bály, a letos na tzv. "Šibřinky" prý celá jejich parta byla

Olympijská antidopinková komise :o).

A my se nechali pozvat od kamarádů do jiné vesnice, kde oni tráví každý víkend a pravidelně se zúčastňují veškerých místních akcí, na ples kloboukový.

Dobře, kloboukový, to si nasadím na hlavu z domácích zdrojů klobouk a budu mít vystaráno. No, podcenila jsem to velmi, protože když už jsem konečně zvolila šaty, ve kterých se budu cítit dobře (po zimě), u klobouků vyvstal drobný problém. Všechny tři co vlastním :o), mi byly malé.

Je pravdou, že jsem je na hlavě neměla léta letoucí, ale že mi roste i hlava mne nenapadlo (anebo, že bych měla hustší vlasy?). O jiných proporcí jsem náležitě informovaná pohledem do zrcadla.

Mrzelo mne, že jsem si je nevyzkoušela dříve. Mohla jsem si ušít malý látkový klobouček s peříčky, závojíčkem a sponkami lehce připnout na stranu hlavy. Nápady se mi okamžitě do hlavy hrnuly, ale za dvacet minut jsme měli odjet, žádný z nich se již nedal zrealizovat.

Škoda. Kdybych se náležitě připravila, mohla jsem se třeba umístit při vyhlašování nejhezčího klobouku, a vyhrát láhev šampusu, která by se nám totiž velmi hodila. V 11 hodin nám s omluvou obsluhující personál sdělil, že bílé víno již není, jenom červené a šampus také nemají.

Restauraci vlastní obec, ale pronajímá ji.

A paní šéfová velmi podcenila zásobování na ples, kdy je stoprocentní obsazenost všech stolů na sále.

Chlapům to bylo jedno, pípy byly bezedné a u baru, kde se rozléval tvrdý alkohol bylo také stále plno :o).

Z nouze jsme si objednaly "bavoráka" a ten jsme ucucávaly až do konce plesu.
Vykompenzovaly vše výhry v tombole, kde nám s mužem ale o dvě čísla utekla hlavní výhra - uzená celá kýta, no není to pech?

Příště asi raději lahvinku bílého sebou :o)...

A jak vy plesáte ?

zdroj fotek Wikipedie