SRAZOVNÍK - setkání páté...

skoro jsem zapomněla pokračovat.

Náš rodinný pátý sraz byl naplánovaný do  Českého ráje,

Prachovských skal.

Ubytovaní jsme byli v penzionu Brada, v těsné blízkosti skalního města a všichni se těšili na sobotní výšlap do skal. Děti měly za úkol se naučit známou písničku Ivana Mládka Prachovské skály a jediný náš Matýsek ji uměl celou nazpaměť. U večerního grilování u ohýnku ji zapěl několikrát :o).

Pískovcové skalní město vzniklo během milionů let z usazenin druhohorního, mělkého moře, které se rozprostíralo v oblasti severních Čech. Zdejší skalní věže jsou oblíbeným místem pro návštěvy horolezců i turistů.

Prachovské skály jsou místem s dlouhou historií osídlení. Nacházíme zde stopy po osídlení z mladší doby kamenné, z doby bronzové i z pozdějšího osídlení Kelty a Slovany.

V první polovině 20.století zde byly vybudovány prohlídkové okruhy, které slouží turistům.

Kdo tato místa zná, dá mi za pravdu, že je zde nádherně a člověk, který se zde jednou projde, má nutkání se vracet.

Alespoň já to tak mívám.

Po návratu se nebe zakabonilo a spustil se liják, všechny sportovní aktivity pro děti jsme museli zrušit a zůstal z programu jen náš malý karneval.

Ten jsme si připravili pro děti my, dospělí. Domluvili jsme se, že někteří z nás si připravíme doma masky a děti překvapíme.

Převleky byly působivé, protože má sestra nepoznala vlastní dceru :o). 

- já si připravila Bílou paní -

- čarodějnice rozplakala ty nejmenší :o) -

- tajemná cikánka rozdávala odměny a vzadu v pozadí je Kanafásek, postavička z Večerníčku -

- " Vodník a říká mi Fando!" -

 Opět jsme se vyřádili, ale hlavně navštívili krásný kout naší země.

Nedělní dopoledne již patří balení a odjezdu všech zúčastněných rodin.

Jsou to krásné vzpomínky...

 

ASPIKOVÉ MISTIČKY...

se mi povedlo připravit na velikonoční svátky.

Máme aspiky rádi, asi dvakrát jsem je zkoušela a zrovna moc se mi nevyvedly, hlavně chuťově - takové neslané, nemastné :o).

Nedávno jsem zahlédla opět krásné aspikové dobroty a řekla jsem si, že to prostě musím vyzkoušet znovu.

Řádně jsem si pročetla pár receptů jak docílit dobré chuti a pustila jsem se do práce.

Použila jsem i pár kelímků od rýžového jogurtu (řádně vymyté), které jsou nízké a široké, líbil se mi jejich tvar.

A jak jsem postupovala ?

Tak jenom v rychlosti kdo náhodou recept nezná a chtěl by vyzkoušet, myslím si však, že to není nic nového :o).

K přípravě nálevu jsem použila zcezenou vlastní naloženou čalamádu.

Do 1 litru jsem dolila vodou a ochutnala zda nálev není příliš kyselý, trochu jsem přisladila cukrem.

Dala jsem si nabobtnat jemnou želatinu 35 g, dle návodu na sáčku.

Nálev jsem svařila a za stálého míchání jsem v něm rozpustila namočenou želatinu - pozor nevařit!

Nechala jsem chladit a mezitím jsem si připravila  zmíněnou čalamádu, vejce natvrdo uvařené, sterilovanou kukuřici a hrášek, na malé proužky nakrájenou šunku a plátkový sýr, trochu pařížského salátu.

Kelímky a misky jsem si dala do ledničky nachladit, vychladlým rosolem jsem nejprve zaplnila dna, dala ztuhnout do lednice a pak jsem vrstvila všechny připravené ingredience.

Jednotlivé vrstvičky jsem vždy zalila mírně rosolem (můžete je dát zchladit, ale já to nedělala, protože miska byla malá) a končila jsem salátem, tuto vrstvu jsem nakonec zalila až po okraj.

Dala do lednice a druhý den vyklopila na talířky, doplnila ještě okurkou, rajčetem (to jsem už nafotit nestihla).

 

 Byla jsem pochválena, nejen mým mužem, ale také mým bratrem, kterému to fakt chutnalo hodně moc - přitom taková maličkost.

 

Měla jsem radost...

 

ZAHUBTE PLEVEL...

nejlépe jednou navždy.

To bych opravdu potřebovala a mohla přebývající čas raději trávit na zahradě s knihou než s motyčkou.

Chcete se vyhnout na zahradě chemii a zároveň nesvádět marný boj s plevelem ? Zkuste některý z přírodních prostředků boje.

1*

Namočte několik archů novinového papíru tak, aby se k sobě lepily a prostřete je na půdu s plevelem. Přikryjte je kousky kůry, pilinami nebo jiným mulčem a odstraňte je jakmile plevel zajde.

2*

Rozřízněte černé plastové pytle na odpad a překryjte jimi problémovou plochu. Opět je posypejte vhodným lmulčovacím materiálem a nechte je na místě asi 14 dní - do té doby by měl být všechen plevel zneškodněn.

3*

Plevel, který se nedaří vytáhnout s kořenem, zničí sůl - odhrňte od báze plevele zeminu, odřízněte stonek co nejníže a řeznou plochu posypte solí.

4*

Jestli vám mezi dlaždicemi na cestičkách raší nežádoucí rostliny, postříkejte je roztokem z 2 šálků octa, 1/4 šálku soli a 2 kapek prostředku na mytí nádobí. Do štěrbin lze nalít také vroucí slanou vodu.

 Takže já jsem na plevely připravena a vyzbrojena

nechemickými prostředky.

Už mi chybí jen příznivé počasí, bez větru a deště...

        

AŽ DO KALKATY...

musel v úterý letět služebně náš nejmladší syn.

Je to jeho první služební cesta a tak byl značně nervózní celý víkend.

- zdroj Wikipedie -

 V pondělí si zabalil "čumajdán" a v úterý odpoledne odletěl nejprve do Dubaje, kde měl přestup na letadlo do Kalkaty.

Výhoda mobilních telefonů je v těchto případech nesmírná, krátké sms zprávy nás uklidňovali, že je v pořádku.

Já musela sáhnout večer do bonboniéry a obalit si nervy cukrem :o).

 Kalkata (česky také Kolkata^[ či Kolkátá, anglicky dříve Calcutta) je hlavním městem indického státu Západní Bengálsko, leží ve východní Indii, na východním břehu řeky Hugli. Ve městě žije více než 5 milionů lidí, v celé metropolitní oblasti více než 13 milionů. Kalkata je třetím největším městem Indie. Nachází se na poměrně malé ploše 185 km².

- zdroj Wikipedie -

- zdroj Wikipedie -

Vzhledem k tomu, že se zatím firmě nepodařilo zabukovat dřívější zpáteční letenku, bude mít zřejmě čas se po městě a památkách porozhlédnout a tak se moc těším nejenom na vyprávění, ale i na fotky. 

Stále jsem myšlenkami s ním ...

POSLOUCHEJTE SE ZEVNITŘ...

Kolikrát jste ho už slyšeli, ale nedali na něj ? A kolikrát jste pak litovali ? Nebyl sice nijak silný a neříkal nic konkrétního - přesto jste ho vnímali zcela jasně. Ten tajemný vnitřní hlas, nebo možná spíš jen pocit, kterému říkáme 
INTUICE. 
Tajemná, těžko uchopitelná, nevysvětlitelná - taková je intuice pro většinu z nás. Vědci nad ní ohrnují nos celá desetiletí, vlastně dokonce staletí.
V běžném životě se stále spoléháme většinou na své smysly, to znamená, že vnímáme zrakem, hmatem, sluchem, čichem, chutí. Smyslové vnímání je základem pro vědecké pojetí světa, stojí na něm materiální věda evropského typu počínaje zhruba 16.stoletím.
Intuice patří do kategorie mimosmyslového vnímání. A přestože to mnozí lidé o sobě ani netuší, tak jako máme všichni smyslové vnímání, máme všichni i to mimosmyslové. Jsou to vjemy, pro které nedisponujeme v běžné řeči adekvátním označením a které se nedají kategorizovat logickým uvažováním. Můstkem, po kterém můžeme přejít k zostřenému mimosmyslovému vnímání, je emocionalita. To znamená být v kontaktu se svými emocemi. Mnozí lidé mají však tento kontakt omezen - to jsou ti, kteří o sobě tvrdí, že jsou racionální.
Všichni můžeme používat svou intuice a následovat svá tušení. Jenže náš intelekt často s intuicí bojuje. Naše kultura, věda i akademický svět, to vše je orientováno na rozvoj racionální, logické mysli.
Pro toho, kdo svou intuici dovede rozvíjet, může být dokonce zdrojem štěstí a úspěchu. Všichni slyšíme ve své mysli šepot, myšlenky o tom, co chceme dělat nebo čím být, jenže jim nedůvěřujeme natolik, abychom je převedli do reality.

JAK JI ZACHYTIT ?

• Tělesné pocity - intuitivní informace přicházejí často skrze nejrůznější pocity. Někdy prostě "cítíte", která volba je ta pravá. Jindy se objeví naopak nedůvěra či strach. Mrazení v zádech, tíha, která na vás padne, kámen v žaludku a další "divné" pocity mohou být skvělým vnitřním kompasem a kanálem, jímž promlouvá intuice.
• Vnitřní hlas - v některých případech je možné intuici zaznamenat ve formě "hlasu" nebo neobvyklé myšlenky. Není to výsledek našeho racionálního uvažování. Obvykle říkáme : "To by mě ani ve snu nenapadlo!" Náhlý záblesk vědění. Může to být i nepříjemná myšlenka, která nám nejde z hlavy, přestože odporuje rozumu. Intuice přichází ke slovu, když přestaneme přemýšlet.
• Vize, obrazy, sny - k mnoha lidem intuice spontánně přichází ve formě vizí, nenadálých obrazů, někdy konkrétních, jindy symbolických.
• Synchronicita, znamení - někdy k nám vnější události jako by promlouvají zvláštním způsobem, a my tak nalézáme v nejrůznějších náhodách určitý smysl.

 

PYRAMIDA LIDSKÉHO (NE)VĚDOMÍ

Na špičce pyramidy stojí RATIO, tedy uvažování šedou kůrou mozkovou. Centrální část tvoří EMOCE, tedy prožitky a základnou je NEVĚDOMÍ.

To obsahuje nejen všechny zážitky našeho biologického života, ale i malou část, v níž je shromážděná zkušenost celého druhu. To znamená, že obsahuje i zkušenost všech lidských generací. Mezi jednotlivými úrovněmi jsou jakési prostupy, přičemž ten mezi ratiem a emocemi je celkem snadno průchozí. Čím prostupnější je tato bariéra, tím se stává prostupnější i ta spodní. I ta je obousměrná a informace odtud se mohou dostat až do vědomí člověka - to jsou ony záblesky našeho nevědomí, které nejsme schopni logikou nijak vysvětli. A to je právě intuice.

Většinou máme tendenci odsunovat je stranou, bagatelizovat. Ve skutečnosti jsou to nejcennější informace, ke kterým se můžeme dostat. Takhle se rodí inspirace. Bariéra směrem k nevědomí je mnohem silnější než ta k emocím - brání totiž tomu, aby informace odtud nezahltily mozek. Protože kdyby tu nebyla, dostalo by se k nám takové množství informací, jaké naše bdělé vědomí není vůbec schopno zpracovat, a my bychom se zbláznili. Nicméně prostupnost této bariéry lze trénovat stejně jako prostupnost bariéry mezi ratiem a emocemi.

Někdy se něco stane, něco nás napadne a zdánlivě to nemá smysl.

To vysvětlení ale přijde - po pár hodinách, dnech či týdnech.

Důvěřujme intuici, učme se ji vnímat,

poslouchejme své vnitřní hlasy ... 

ilustrační fotky

jsem si půjčila

z Wikipedie

 

PSÍ MÝTY...

Přestože Češi patří k největším milovníkům psů v Evropě, mezi pejskaři koluje několik mýtů, kterým většina věří a nechává se jimi při výchově ovlivňovat.

- bernský salašnický pes  -

1* Jeden rok lidského života = sedm let psích

Tento přepočet je pouze orientační, protože psi v různých obdobích života stárnou jinak. První dva roky vyspívají velmi rychle, později se jejich stárnutí zpomaluje. Rok a půl života odpovídá zhruba věku patnáctiletého puberťáka, ve dvou letech lze psa považovat za dospělého. Záleží také na rase a velikosti - například malé plemeno okolo 10 kilogramů má v pěti letech stáří odpovídající asi 38 lidským rokům, velký pes nad 40 kilogramů se bude blížit věku 50letého člověka.

- americký foxhound -

2* Psi nesmějí jíst vepřové maso

Vepřové není příliš vhodné pro seniory a psy s nadváhou, protože je tučné. V rozumné míře je ale ideální pro jedince s velkou fyzickou zátěží, jimž dodá energii, v zimě zase dobře poslouží jako krmivo pro psy v kotcích, kteří potřebují podkožní tuk, aby jim nebylo chladno. Pozor ale na vepřové kosti, ty se mohou lámat a později způsobit škody ve střevech.

- irský setr -

3* Psi vidí černobíle

Jeden z nejčastějších mýtů vyvrátilo mnoho vědeckých pokusů. Psi pouze barvu jinak rozeznávají. Například nevidí rozdíl mezi zelenou a červenou, svět mají spíše v barvách šedé, žluté a modré.

- japonský špic -

4* Ovoce je pro psy zdravé

Některé ovoce psům nevadí, ale pozor dávejte na avokádo či hrozny, které mohou zavinit zažívací potíže, alergické reakce a především vážné problémy s ledvinami. Třešně, meruňky a hrušky zase způsobují nadýmání, průjmy a silnou dehydrataci.

- labradorský retrívr -

5* Každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata

Velká část chovatelů si myslí, že díky mateřství se fena vyhne různým problémům, jako je zánět dělohy nebo falešná březost. Pokud nechcete štěňata, nechte fenu vykastrovat po prvním hárání - tím prevenci zdravotních komplikací zajistíte.

- vipet -

Tolik rady o mýtech z článku v jednom magazínu, které mne zaujaly i když jsme psa nikdy neměli, ale člověk nemá nikdy říkat nikdy.

V blízké rodině se psi vyskytují a mohu pozorovat jak jsou  někteří vychovaní a někteří naprosto nevychovaní.

To už je ale na majitelích pejsků...

citace z magazínu

DOMA DNES

fotky zapůjčené z

WIKIPEDIE

 

 

CO S PŘÍZÍ ...

kterou jsem vyštrachala při mém velkém úklidu pracovny ?

Ani nevím jak dlouho jsem ji již měla, na co jsem si ji koupila, co se mi na ní líbilo.

Je chlupatá, tenká, vícebarevná.

Přemýšlela jsem co s ní a pak mne napadl háčkovaný šátek. 

Na jaro by se mohl hodit a už jsem si ho představovala uvázaný k baloňáku či koženému kabátu.

Dokonce jsem našla i uložený návod, který se mi líbil hned na první pohled, vzdušný, lehký.

Příze Leo je od Vlniky a už jsem ji v jejich nabídce nenašla.

Vypadá to, že mi množství příze vyjde na šátky dva, tím pádem budu moci někoho obdarovat k svátku či narozeninám, dárek se vždy hodí.

A šátek rychle přibývá :o).

 

 Někde jsem se nedávno dočetla, že když příze citlivé jedince "kouše", má se hotový výrobek namočit do teplé vody se šamponem na vlasy.

Při háčkování mne nekouše nic, ale na krku by třeba i mohlo, takže to asi raději pak preventivně učiním.

Jsem ráda, když opět zpracuji něco z nasyslovaných přízí.

P.S. Svátky velikonoční máme za sebou, počasí tady u nás nebylo sice až tak teplé jak hlásili v předpovědi, ale i tak jsem si užila bezvadně návštěvu, výlet na jarmark, posezení v kruhu rodinném. A ještě jsem zvládla po jejich odjezdu  řádit na zahradě, rostlinky se rychle klubou z hlíny a vykukují na všechny strany, takže ať jim žádný plevel v růstu nebrání.