Gillian Flynnová, která vydala tři romány s kriminální zápletkou, jež dobyly přední příčky žebříčku bestsellerů New York Times - po Ostrých předmětech (2006), Temných koutech (2009) přišla v roce 2012 Zmizelá, která tomuto žebříčku několik týdnů vévodila.
Anotace :
Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi
„satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u
soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr
Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku
zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy
svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti
něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky
Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012)
a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší
knihou roku. Hlavní roli v připravované filmové adaptaci ztvární
Charlize Theronová (držitelka Oscara za snímek Zrůda).
O spisovatelce jsem četla dobré recenze, a tak jsem si vybrala z její tvorby zlatou střední cestu, zvolila jsem Temné kouty.
Když na knihách vidím označení Bestseller, mívám občas zkušenost, že to je přehnané a kniha nebývá zase až tak dobrá, či přímo vynikající.
Z Temných koutů jsem byla nejdříve v rozpacích.
Dějová linka se střídala obdobím současného života Libby jako dospělé ženy, s obdobím časového úseku jejího dětství a hlavně dne, kdy došlo k vyvraždění její rodiny, který je popisován hodinu po hodině z pohledu bratra Bena, z pohledu matky Patty. To mi nevadilo, zvykla jsem si na přeskakování v každé kapitole. Jenže při postupném rozkrývání jednotlivých postav mi rostl adrenalin z neschopné Patty, která se nedokázala postarat o rodinu, o domácnost, o farmu, když je opustil (již poněkolikáté) její manžel. Ten byl naprostý povaleč, zadlužený hráč, člověk k ničemu. A ona nebyla schopná svou rodinu před ním spolehlivě ochránit.
Vytáčela mne divokost a i až hloupost Benyho, jeho naprosté propadnutí vlivu věčně zfetované Diondry a její podivné zálibě v satanismu.
Až mne mrazilo z toho, jak psycholog může ovlivnit malou sedmiletou holku a vsunout jí do úst svědectví jak se vše tehdy odehrálo, jakým způsobem ostatní rozhodovali o osudu jednoho patnáctiletého kluka.
Na dva tři dny jsem musela knihu odložit, ale pak jsem si řekla, že vlastně v tom všem je ta psychologie, zamyslet se nad chováním jednotlivých postav, snažit se vcítit do daného prostředí a okolních vlivů.
A pak jsem už jen četla a četla.
Cítila jsem, že nic nebude tak jak se jeví, tušila jsem proč se Ben nehájil, proč se vlastně víceméně dobrovolně nechal zavřít. Bylo mi jasné, že on to nemohl spáchat, nikdy by své rodině neublížil.
A rozuzlení ?
Bylo překvapivé, nečekané a trochu mi pokazilo dojem, protože to čtenář naprosto z ničeho nemohl vydedukovat.
Skoro rána pod pás.
Přes to všechno ve mně kniha zanechala silné emoce a stopu, celý následující den se mi vracely myšlenky na dočtený příběh.
On se klidně může stát dnes, zítra, pozítří, kdykoli a kdekoli...
Úryvek z knihy :
Vpomínala jsem na vlastního cvokaře, k němuž jsem chodila po vraždách. Na doktora Broonera, který na naše sezení vždycky chodil v modrém, tedy v mé oblíbené barvě, a dával mi různé pamlsky, když jsem řekla, co chtěl slyšet.
Pověz mi, jak jsi viděla Bena s tou brokovnicí, jak zastřelil tvoji matku. Vím, že je to pro tebe těžké, Libby, ale když to řekneš, když to řekneš pěkně nahlas, pomůžeš tím mamince i sestrám, pomůžeš sama sobě, aby ses začala hojit. Nepotlačuj to v sobě, Libby, nepotlačuj v sobě pravdu. Můžeš nám pomoct zajistit, že bude Ben za to, co provedl tvé rodině, potrestán. Chtěla jsem být statečná holka a říct, že jsem Bena viděla, jak mi rozsekává sestru a zabíjí matku. A chtěla jsem pak dostat burákové máslo s meruňkovým džemem, svoji oblíbenou pochoutku, kterou mi doktor Brooner vždycky nosil. Nejspíš doopravdy věřil, že mi pomáhá.
Poté co jsem svou svědeckou výpovědí zpečetila Benův osud, dal mi doktor Brooner odznak ve tvaru hvězdy s nápisem Superchytrá Superstar.
