NÁVŠTĚVY U PANA GREENA...

 je název divadelního představení,

které jsme navštívili v pondělí.

Dvě hlavní role :

Stanislav Zindulka

Matěj Hádek

Musím napsat dvě hlavní role, neboť oba byli tak skvělí, že

po skončení hry celé divadlo vstalo a nadšeně tleskalo.

Emoce byly veliké.

Příběh o setkání stárnoucího vdovce a mladého muže.

Příběh o životních omylech a úskalích.

Příběh o víře, která ublížila.

Příběh o porozumění a vzájemné lidskosti.

Příběh ze života.

 

 - citace z programu -


Pan Green a Ross Gardiner jsou dvě postavy, které by se jinak nesetkaly. Dohromady je svede automobilová nehoda a to navždy změní jejich životy. Mladý, pohledný a úspěšný manažer Gardiner srazí autem chudého, ortodoxně věřícího a osamělého starého pana Greena. Za trest mu pak musí poskytovat sociální služby, nakupovat, nosit léky a uklízet. Oba rozdělují dvě generace a co začíná jako komedie kontrastu kultur, vyvíjí se ve vyhrocený příběh o riziku osamělosti, předsudků a netolerance. Jak týdny plynou, vytváří se přátelství, prověřují se lidské vztahy, ale též vyplouvají na povrch různá tajemství.
Hru režíruje Vladimír Michálek.
Návštěvy u pana Greena napsal jeden z nejhranějších světových autorů současnosti Jeff Baron. Hrají se až tři stovky jeho inscenací a to ve 22 jazycích a 38 zemích.

Hra byla navržena na ceny Drama League Award (New York), ACE (Buenos Aires), Molierovu cenu (Paříž) a získala ocenění za nejlepší hru v Řecku, Izraeli, Uruguayi, Turecku, Chile a Německu a cenu Kulturpreis Europa.
Výtečný S. Zindulka, jehož výkon patří v letošní sezóně mezi TOP. Dovedl úžasně měnit nejrůznější tváře své figury, po celou dobu zůstával v roli pana Greena naprosto přirozený a skvěle vypodobnil všemožné vrtochy staříka. Výborně mu sekundoval M. Hádek. Jeho role nepatří k nejjednodušším a nejvděčnějším. Inscenátoři spolu s herci přesně naplnili anotaci, která zní: Jedná se o legrační i dojímavý příběh lásky a odpuštění. Pokud se vypravíte na "Pana Greena", čeká vás jedinečný divácký zážitek.

 Ještě několik dní mi v hlavě pulsovaly myšlenky, které

navazovaly na tento příběh...

 

JE TO MOŽNÉ ...

že uplynul právě dnes rok od založení mého blogu ?

Nechce se mi věřit, opravdu ne.

1.

 

Netušila jsem, že mne tak psaní blogu bude bavit, že se budu tolik těšit na komentáře mých čtenářek a čtenářů, že na každém výletě budu přemýšlet zda se téma bude hodit pro zveřejnění na blogu, že budu víc a víc fotit, že mezi vámi najdu tolik zajímavých blogerek, které srší nápady a jejichž tvorba je i pro mne velmi inspirativní.

Je mi mezi vámi dobře.

I když se musím přiznat, že občas pochybuji.

O sobě, zda se mi daří vůbec svými příspěvky zaujmout.

Však pochybovat je lidské.

Přemýšlela jsem jak 1.narozeniny oslavit.

A došla jsem k závěru, že  největší radost budu mít když obdaruji některou z vás, mých čtenářek/případně čtenářů.

Chtělo by to však trochu znalostí, trochu soutěživosti.

Co vy na to ?

Zkusíte odpovědět ?

Hora ? je znělcový vrchol, který se rozkládá přesně na někdejší hranici Čech a Horní Lužice. Na dochovaných hraničních kamenech v okolí jsou např.letopočty 1521 a 1694. Z vrcholu je nádherný panoramatický výhled, a tak není divu, že tady bývá rušno, což platí zejména pro návštěvníky z německé strany hory, kteří na ni vystupují po serpentinách tzv.Lužické cesty. Dnes je vrcholová plošina holá. Již v roce 1823 zde však byl zřízen skromný dřevěný hostinec, který se vzhledem ke stále populárnějšímu turistickému ruchu rozrůstal, dokonce k němu přibyla i malá rozhledna. Koncem 19.století tady stála již výstavná, turisty velmi oblíbená horská chata s vysokou vyhlídkovou věží. V roce 1946 bohužel chata do základů vyhořela.

Hora je součástí Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, ale nemá status maloplošného chráněného území. Je pokrytá pěknými lesy. Při troše štěstí můžeme zahlédnout kamzíka horského, který tady však byl uměle vysazen začátkem 20.století a úspěšně se adaptoval na zdejší prostředí.

Na vaše odpovědi se těším a dne 17.ledna 2016 

vylosuji ze správných odpovědí výherkyni/výherce, která/ý obdrží 

dárek - domácí mýdlo z mé mýdlárny LAENA. 

A já zkusím pokračovat v psaní na mém blogu

Štěstí v mém životě...

 

 

 

 

ČTENÁŘSKÝ DEN...

ve 2.A,

třídy našeho Matýska.

Bezvadný nápad měla paní učitelka.

Děti si měly připravit knížku, kterou buď již přečetly nebo mají rozečtenou, tu přinést do třídy a každý z nich ji pak prezentoval před ostatními a kousek z ní přečetl.

Návštěva z řad rodičů či prarodičů byla vítaná.

A tak jsem se tam dostala také.

- Máťa zvolil knihu o malých hráčích fotbalu -

 Nejprve četly holčičky a pak chlapci (kterých je ve třídě znatelné méně).

Překvapily mne opravdu veliké rozdíly mezi dětmi ve čtení.

To, že některé četly potichu, není nic neobvyklého, ale některé děti měly výrazné logopedické problémy.

Nevím, zda procházejí poradnou a rodiče dbají na to, aby se vada odstranila či hodně zmírnila, je to na jejich zodpovědnosti. Správným postupem a procvičováním lze většinou vadu úplně odstranit.

Náš Matýsek měl v předškolním období problém se sykavkami, strkal jazýček neustále mezi zuby a ještě mírně zadrhával.

Asi po půlročních návštěvách u logopedky bylo po problému.

Máťa od malinka velice rád naslouchal předčítání z knížek, pokaždé seděl jak přikovaný a já tahala z knihovny jednu dětskou knížku za druhou pokaždé když u nás byl.

Měla jsem radost z toho, že se snad stane čtenářem.

Bohužel, úplně tomu tak není.

Ač čte již plynně, sám se do čtení knížek příliš nehrne, což mne mrzí a pokaždé když je u nás, snažím se s ním o knížkách hovořit a nabízet mu knížky úměrné jeho věku.

Pomohla jsem mu se zaregistrovat v projektu

ČTENÍ POMÁHÁ, abych pozvedla jeho zájem,

a když splnil svůj první test z knížky Z deníku kocoura Modroočka, měl velikou radost.

Veďme děti k lásce ke knihám.

Z počítačových her se jejich slovní zásoba zvětšovat nebude... 

 

 

BÍLÁ MAGIE...

... kouzla pro každý den.

- Ileana Abrevová -

 

Malá, útlá knížečka si našla své místo v mé knihovně,

do které občas zařadím něco mimo beletrii či knihy naučné, cestopisné.

Ono neuškodí někdy také zapřemýšlet zda je něco mezi 

nebem a zemí.

Minulý můj příspěvek byl o svíčkách a mne napadlo využít tuto knížku

pro malý seriál o svíčkách a kouzelných rituálech.

Úryvky z knihy :

Úvod

Rituály a magie řídily každý krok, každou myšlenku či čin v životě našich předků. S nimi byl spjatý čas uctívání, čas oslav související s ročními cykly setby a sklizně a po nich nazvaný.

Nyní, po mnoha staletích, už rituální magie dávno nehraje tak významnou roli. Stále existuje jakási podstata, kterou nazýváme - esencí - a ta přetrvala po generace v jednotlivých rodinách.

Každé pokolení předává tomu následujícímu něco posvátného : třeba tajný recept, který nikdo nezná, modré oči po prarodičích, kudrnaté vlasy z matčiny strany nebo způsob chování jednoho z rodičů.

V této knize se s vámi podělím o svá nejtajnější rychlá kouzla.

Žijeme ve světě rychloopraven. Na všechno existuje nějaká rychlá náprava - nakonec si uvaříme kávu nebo si dáme něco k zakousnutí. Lidé se běžně stravují ve fastfoodech.

Máme sotva čas sami na sebe, natož na svoje rodiny nebo přátele. Domlouváme si schůzky pouze nakrátko, abychom vůbec stihli zaskočit s někým na oběd nebo společně mohli promluvit pár slov.

Většinou jsme již téměř zapomněli, jak vypadá osobní, rukou psaný dopis. Místo nich dostáváme chladné e-maily na obrazovky svých počítačů. Úspěchy slaví seznamování se po internetu, a tak jsou i milostné dopisy hudbou minulosti.

Z odosobněných textových zpráv se dozvídáme informace o novém zaměstnání, narození dítěte nebo dokonce o něčím úmrtí. Důvěrné vztahy, jak kdysi existovaly, se dávno vytratily; nyní vládne "www".

Čas nezastavíme, i kdybychom si ho sebevíc přáli zpomalit. Proto musíme také v magické oblasti držet krok s rychlým během života.

Rychlá kouzla - prováděná "za pochodu" - nepoužívají žádné rituály, zato uplatňují vizualizaci. Pozitivní vizualizace umí zázraky. Vesmír ví, v jakém shonu žijeme, a dovoluje nám proto rychle pracovat i v oblasti magické. Bohyně s tím také souhlasí.

Univerzální síly jsou všude kolem nás a jsou připravené naslouchat a působit podle našich přání a potřeb. Na vás je, abyste se na ně napojili - a mnohdy stačí i něco tak snadného, jako je zapálení bílé svíčky, která dopraví vesmíru vaši zprávu : "Potřebuji od tebe dnes pomoc."

Přeji vám dobrou zábavu s knížkou kouzel pro moderní svět...

Ileana

Tak jsem vám nastínila v úvodu o čem můj seriál bude.

Něco nového se dozvíme, něco nového můžeme vyzkoušet.

Je to jen a jen na každém z nás - věříme, nevěříme ?

Zkusíme, nezkusíme...

 

  

MÍRNÉ ZKLAMÁNÍ...

u mne nastalo při pálení vosku Yankee Candle.

Mnoho z vás tyto svíčky vychvaluje a i já zatoužila jejich vůně vyzkoušet.

Zvolila jsem napoprvé pouze vosky, abych si udělala představu o vůních, protože cena svíček je docela závratná.

Vybrala jsem nejenom pro sebe, ale byly součástí i jednoho dárku pod stromeček.

Já si hned na štědrý den zapálila zelený vosk s vánoční vůní.

Po bytě se linulo nádherné aroma, já  vrněla spokojeností a plánovala si jak brzy učiním objednávku a nakoupím svíčky.

Jenže po pár dnech bylo po vůni, vosk stále zůstává v nádobce v aromalampě, ale ta líbezná vůně je ta tam, prostě pryč.

Jsem rozladěná, zklamaná.

Miluji třepotavá světýlka svíček, mají své kouzlo, zklidňují a jsou mou součástí každého večera nejenom v zimě, ale i v létě při venkovním posezení.

Jen v poslední době je kvalita svíček opravdu špatná.

Velmi rychle se roztékají, nebo vyhořívají jen vevnitř a okolo zůstává vosková hradba, u které nevíte kdy se zřítí a tak je nutné ji odřezávat nožem.

Nejvíce vypálím obyčejných čajových svíček.

I když jsem dostala již mnoho svíček jako dárek, stále hledám.

Zatím jsem asi nejvíce byla spokojená se svíčkami z IKEA, hladké, smetanové barvy

v krabičkách po více kusech.

YANKEE CANDLE

Ptám se vás, milé blogerky, které máte zkušenosti s těmito svíčkami, 

je to pouze u vosků, že  tak brzy vůně vyprchala ?

Pokud používáte vosky, co s nimi děláte následně, když už nevoní ?

(já do vosku nakapala jinou vůni)

Voní vám svíčky po celou dobu tak intenzivně , že provoní byt ?

Stojí za to investovat do těchto svíček ?

Je kvalita svíček této značky přeceňovaná ?

Máte zkušenost s nějakou jinou značkou ?

Tak vám nevím, poraďte ...

 

 

TELEVIZNÍ PROGRAM...

o svátcích byl tak tragický,  že jsem šťastná, že hodně čtu a místo sledování televize jsem si raději vzala do ruky knížku a ponořila se do naprosto jiného času, děje a nerozčilovala jsem se nad trapnou skladbou televizní nabídky.

Dočítala jsem knížky půjčené a nové, které jsem měla ještě před vánocemi, protože jsem si řekla, že do ježíškovkých se pustím až poté, co tyto přečtu.

 

Příběh osudové lásky na pozadí historických událostí otřásajících Evropou 20. století: od první světové války přes bolševickou revoluci v Rusku až k nejkrutější válce, kterou svět poznal… Hraběnka Xeňa Fjodorovna Osolinová opouští Rusko za velmi dramatických okolností: otce jí zavraždí bolševici, sama se musí postarat o matku, sestru, bratra. Jejím cílem je – stejně jako pro mnoho Rusů nucených emigrovat – moderní a romantická Paříž, kde se setkávají umělci z celého světa. Xeňa zde poznává německého fotografa Maxe von Passau, do něhož se zamiluje. Zdá se, že jich vášeň nemůže nic ohrozit, zvlášť když se Xeňa stane výraznou osobností světa vysoké pařížské módy. Situace v Německu se však zhoršuje, pronásledování Židů a protinacisticky smýšlejících lidí je čím dál otevřenější, hrozí válka. Max se vrací do Berlína, stává se členem skupiny, která bojuje proti režimu, a pomáhá rodině své židovské přítelkyně návrhářky a majitelky obchodního domu Sáry. Za civilizovanými maskami nacistů však roste touha po absolutní moci a láska Xeni a Maxe má jen málo naděje ve světě, který popřel lásku samu… Skvělá vypravěčka Theresa Révay vplétá příběh dvou milenců do pečlivě zpracovaných historických událostí a zapojuje je do života skutečně žijících osob (Josephine Baker, Coco Chanel, Joseph Goebbels, Hermann Göring). Příběh o velké lásce, odpovědnosti, cti, odvaze, hrdinství i zbabělosti je spojen s dramatem národů i jedinců, budujících svůj osud ve víru nejtragičtějších událostí 20. století.

 - cit. databáze knih - 

Kniha se mi líbila nejen z důvodu, že mám ráda historická témata, ale téma bolševické revoluce a její dopady na ruské šlechtické rody je vždy zajímavé.  Jejich krutý pád až na zem, kdy bohatství bylo vniveč a tituly pozbyly ceny, kdy bojují o holý život a přežijí jen ti opravdu silní, kdy je drží pospolu víra a touha po životě.

Tak jako každého jiného člověka - není rozdílu.

Děj knihy není jen o lásce.  Situace nástupu Hitlera je až mrazivá. Jak lehce ostatní vše podceňovali...

Určitě zkusím sehnat od této spisovatelky další knihu Všechny sny světa, která je volným pokračováním Bílé vlčice.

Další přečtenou knihou byl

 

Lincoln Rhyme a Amélie Sachsová: kvadruplegický kriminalista se schopností geniální dedukce a začínající policistka. Poprvé se setkali před více než deseti lety při pátrání po Sběrateli kostí a vytvořili legendární tým. Nynější případ je pro ně ale něčím výjimečný – hledají totiž vraha, který se Sběratelem kostí zjevně inspiroval.
Jeho plán je vycizelovaný do nejmenších podrobností; jeho vražedná metoda paralyzuje hrůzou celý New York. Své oběti zavleče do podzemní kobky, kde nožem a tetovacím strojkem vytváří na jejich tělech šifrované vzkazy. Místo inkoustu ale používá jed, který obětem přivodí tak kruté bolesti, že smrt vnímají jako vytoužené vysvobození.
Rhyme a Sachsová vědí, že je jen otázkou času, kdy Sběratel kůží udeří znovu. Podle jakého klíče své oběti vybírá? Jaké sdělení skrývají vytetované vzkazy? Jakou šílenou misi se pachatel vlastně snaží svým počínáním naplnit? Odpovědi na všechny otázky je třeba najít dřív, než vrah zaměří svou pozornost na další oběť – anebo dokonce na samotného Rhyma a Sachsovou.

 - cit. databázeknih -

 Můj velmi oblíbený spisovatel, jehož knížky mne nikdy nezklamaly a jen kdyby to bylo trochu možné, chtěla bych je mít všechny ve své knihovně.

Bylo mi jasné již dopředu, že budu naprosto vtažena do děje, ale protože byly svátky a já si naordinovala naprostý klid a odpočinek, nic mne nerušilo a mohla jsem si v poklidu číst jak dlouhou jsem chtěla.

Samozřejmě, že nebudu absolutně nic dalšího prozrazovat o ději.

Musím se trochu pochlubit, to mi nedá :o) ,  že jsem pachatele odhalila již mnoho stránek před vyvrcholením případu, ale i tak se několikrát děj otočil tak, že jsem jen lapala po dechu.

Mistrovské zvraty.

Miluji to napětí a hledání indícií, které by mohly napovědět.

Tak já si jdu opět číst...

POSLEDNÍ OHLÉDNUTÍ...

 do silvestrovského dne.

Již několik let si na poslední den v roce plánujeme malý výlet do okolí
 a nejlepší je,

 když je to možné absolvovat vlakem.

Většinou nejsme sami, buď se nás sejde parta větší nebo jedeme ve čtyřech.

Tak tomu bylo tentokrát.

Sešli jsme se na nádraží a již velmi obsazeným vlakem jsem odjeli do přírody.

V batůžku nechyběla termoska s kávou, v placatici trocha alkoholu, protože v lese a na kopcích může pořádně foukat, tak ať je něco na zahřátí.

- Ilustrační foto : regionální vlak, nádraží Jedlová, pohled z  nádraží na rozhlednu -

 Vystoupili jsme ve stanici Jedlová, kde se nedaleko nachází známá rozhledna, ale tam jsme nemířili, lesem jsme se vraceli do obce Kytlice, odkud jsme měli v plánu se opět vrátit vlakem domů.

V obci naše kroky mířily do místní restaurace, že si dáme nějaký oběd a chvíli si odpočineme. Času jsme měli dost.

Plány byly bezvadné, ale chybička se vloudila, hospůdka byla úplně obsazená. Mnoho turistů mělo stejný nápad jako my i když jsme nechápali odkud se všichni vyloupli, protože po trase jsme nepotkali ani živáčka.

 Věděli jsme, že kousek dál je ještě jedna malá restaurace a tak jsem zamířili k ní.

Zavřeno, provoz až od 14 hodin.

Co teď ? Do odjezdu vlaku nám zbývalo ještě času hodně a tak jsme se rozhodli, že půjdeme pomalu do další vlakové stanice směrem k cíli.

Došli jsme k vlakové zastávce a stále jsme měli víc jak hodinu do odjezdu.

Najednou jsme zahlédli budovu s nápisem Hostinec.

Nebudeme váhat a zkusíme štěstí.

Zavřeno, provoz od 15 hodin.

Začali jsme se už smát.

V tom se otevřeli dveře a pán nás zval ať jdeme dál.

Koukali jsme asi trochu vyjeveně, ale šli jsme rádi.

Sice nevařili, chystali se na místní oslavu Silvestra, ale bylo tam teplo, nabídli nám co měli k mání a my si s nimi povídali o tom, jak jsme se k nim vlastně dostali.

Hrozilo, že se tam rozsedíme a pojedeme až dalším spojem :o)), to jsem nemohla dopustit a tak jsem ostatní trochu nabádala, že raději zaplatíme a zvedneme se.

Pak už jsme v totálně přeplněném vlaku dojeli domů, u nádraží si popřáli do nového roku a rozešli se do svých domovů.

Bylo to krásné, a já vím, že další konec roku

"oslavíme" opět výletem.

Do rána napadlo miniaturní množství sněhu a to nás zlákalo jít na malou procházku po okolí.

Vždyť se říká:

Jak na Nový rok, tak po celý rok...