pátek 6. listopadu 2015

VYBAVENA DO MRAZIVÝCH DNŮ...

už je háčkovanou sukní naše Gabča. Dnes předáno, vyzkoušeno před mýma očima a já vrněla spokojeností. Padla jí jak ulitá a tolik jí sluší, až jsem jen vzdychla, podívala se na její boky a na své boky, zakroutila hlavou, že holt pro moji velikost by to nebylo prostě ono (mám velikost 40-42, taková ta klasika) a že já už tuhle štíhlou éru mám za sebou.
Nedalo mi to a ještě jsem přikoupila zimní punčocháče a protože já miluji na zimu k sukním barevné, vybrala jsem i pro ni, a to fuchsiové. K šedé sukni se velmi hodí. A svetřík už si určitě zakoupí sama :o)).





Háčkovala jsem z vlny Karisma od Dropsu, háček č.4, spotřeba na velikost S (65 cm v pase, 87 cm přes boky) byla 350 g. Délka sukně je 45 cm. Knoflíčky jsou takové zvláštní, měňavé od šedé do jemně fialkové a to zblízka :o)). Zevnitř u prvního knoflíku jsem všila ještě háček s očkem, aby nic neodstávalo. Zpracováno dle návodu zde.



Doufám, že se v ní v zimě hodně ohřeje, je opravdu teploučká...

čtvrtek 5. listopadu 2015

DÁREK JEN TAK...

jsem dostala v neděli. Nemám svátek, nemám narozeniny, nejsou vánoce...
A přesto jsem dárek dostala. Jak k tomu došlo ?
V sobotu jela naše Gabča s kamarádkami na koncert Richarda Krajča a jeho kapely Kryštof. Trochu jsem jí záviděla (v dobrém ), protože jeho písničky mám moc ráda a tak ze mne vypadlo, že kdyby náhodou na koncertě prodávali CD a měli nějaké Best Of, ať si na mne vzpomene.
Vzpomněla si a v neděli, když šli naši mladí na procházku s Jonáškem, mi ho přinesla. Při dotazu kolik jí zaplatím, jen zakroutila hlavou a že prý ani náhodou, prostě nic. A tak jsem dostala dárek jen tak.
Už jsem si CD pustila dvakrát a broukám si s Richardem občas slova, která umí tak krásně poskládat do písničky. 




Napořád budu mít toto cedéčko spojené s Gábinkou, s dárkem od ní. Jsem tolik šťastná, že ji i Amálku máme v naší rodině. Je to dar, když si lidé porozumí a jsou naladěni na stejnou "vlnu". 
Snacha a tchýně - slova, která někdy mají nechvalnou pověst. Dvě ženy, které v životě muže propojují své životy. Jedna porodila jeho a druhá mu porodila potomky, je jeho žena. Obě by v jeho srdci měly mít své místo. Avšak matka by měla to své "první" místo přepustit beze slov té "druhé", jeho ženě. O tom všem to je. Brát ji takovou jaká je, nesledovat její možné přešlapy, nedokonalosti, ale pomáhat jí případnou radou, ale jen pokud o to stojí a chce je slyšet. Pokud ne, nechat si ta slova pro sebe. Chválit ji za péči o domácnost, za starostlivost o děti, dávat ji najevo, že ji vždy vyslechnu i když problém nevyřeším. Je to jejich život, jejich vztah a oni v něm žijí spolu. A také jsou za vše odpovědni jen oni. My rodiče je sledujeme zpovzdálí a držíme jim pěsti.

Jejich štěstí je naše štěstí...

________________________________

Lolita
Richard Krajčo/Richard Krajčo,Pavel Studník
  
Jsem vůně kterou plaveš,
když proskočím ti srdcem
jsem hra co neuhraješ
jsem nic co zmizí v ruce
jsem za soumraku buše
její duše co tě tak pálí
jsem otazníkem zda-li
jsme už dávno neprohráli.

Brány noci, vrány křídly leští háv
noc je symfonie a hvězdy střepy z krás

Jsem tři trubky jeden buben
jsem vesmír co ti ladí
jsem 1.červen když je duben
a ostří co tě hladí
Jsem vůně která sviští
když proskočím ti srdcem
jsi mé světlo na jevišti
já tvým posledním hercem

Brány noci, vrány křídly leští háv
noc je symfonie a hvězdy střepy z krás
Brány z písků, brání světlům někde v nás
den je tvoje vina a Nabokova hráz
 

 

středa 4. listopadu 2015

DUŠENÁ ZELENINA S TVAROHOVÝMI KNEDLÍČKY...

je jedním z dalších vyzkoušených receptů z knížky Kuchařka ze Svatojánu, z které velice ráda čerpám tipy na vaření.
Vždy, když se o víkendu vaří hodně z masa, míváme během týdne s mužem chuť na jednoduchou, lehkou a více zdravou stravu, což nám zeleninová jídla naprosto dopřávají. Vím však, že z nás zřejmě vegetariáni nebudou, to bychom museli dostat jedině zákaz od lékaře :o), a to doufám nikdy hrozit nebude. Nejíme maso příliš často, takže snad to je pro náš organismus v pohodě.

Pro dnešní den jsem si vybrala shora uvedený recept a škoda, že nelze přenést vůni a chuť skrz monitor, protože to bylo vynikající. Můj muž si přidal a  jsem zvědavá ještě na syna, co bude říkat.





Na másle necháme změknout velkou pokrájenou cibuli, asi po pěti minutách přidáme pokrájené 3 mrkve, jeden květák nadrobno a malou cuketu na kolečka/půlkolečka. V receptu je 200 g kapustiček - ty jsem nedávala, nemáme je příliš v oblibě. Dusíme mírně podlité vývarem nebo vodou do poloměkka. Osolíme, opepříme, zalijeme 100 ml smetany, promícháme a poprášíme 1 lžící hladké mouky. Rozmícháme a ještě pár minut podusíme.
Zelenina nesmí být rozvařená, ale křupavá,
 takže vše trvá pouhých 15-20 minut.

Na knedlíčky si uděláme těsto z 500 g tvarohu (baleného v papíru!), 250 g strouhaných vařených brambor, 2 vajec, 250 g krupice a lžičky soli. Z těsta tvoříme asi 50 malých knedlíčků (já jsem těsto rozdělila na 5 dílů a z každého dílu jsem udělala "hada" a z toho 10 knedlíčků, tím jsem docílila, že byly víceméně stejné), které zavařujeme do vroucí osolené vody, zamícháme a vaříme 5-7 minut od chvíle, kdy vyplavou na povrch.



Tvarohové knedlíčky si zařazuji do paměti jako přílohu, kterou budu vařit určitě vícekrát i k jiným jídlům, jsou velmi jednoduché a chutné.

Pokud máte rádi zeleninu, neváhejte a vyzkoušejte.

 

  

pondělí 2. listopadu 2015

NEDĚLNÍ TOULÁNÍ...

na  Lemberku.





Měli jsme trochu hektické dny, třídenní návštěva u nás doma byla moc fajn, ale já cítila trochu únavu. Potřebovala jsem do přírody, potoulat se, nadýchat lesního vzduchu, pokochat krásou podzimní krajiny. Musím říct, že letošní podzimní počasí je nádherné, i když se pomalu ochlazuje, slunce dává dnům úžasnou atmosféru. Stromy zbarvené do tolika odstínů žluté, červené, hnědé - je až neskutečné jak ta pestrá paleta bere dech. 
Cestou z parkoviště jsem měla každou chvíli hlavu vzhůru a pozorovala stromy, občas brouzdala kupou listí, snažila se zachytit příjemné okamžiky do fotek. Můj muž se vždy zastavil a čekal až si vše nafotím, takže jsem ho nemusela dohánět :o).

Na prohlídku jsme nešli, interiéry již známe.



 

Hrad Lemberk

Zdejší území získal za své služby panovníkovi v první třetině 13.století Havel z Lemberka, pocházející z rodu Markvarticů. Stal se tak zakladatelem rodu Lemberků. Založil tu několik osad a také kolem roku 1240 hrad s tehdy moderním jménem Löwenberg. Lva měl i na svém erbu. Jméno si obyvatelé počeštili. Pobývala zde i Zdislava z Lemberka, v roce 1995 prohlášena za svatou Janem Pavlem II.
Hrad byl několikrát přestavován, takže úvodní podobu dnes neznáme. V roce 1428 jej obsadili Husité pod vedením Aleše ze Žemberka, roku 1430 převzal panství rod Berků z Dubé a i v dalších desetiletích se zde střídali majitelé (např. rod Donínů) a drancující vojáci. V roce 1518 panství s hradem koupil Vilém z Illburka, fojt z Horní Lužice a v listinách bylo popsáno jako zubožené, kde čtyři z někdejších šesti vesnic byly zcela pusté.  

Zámek Lemberk

Po roce 1550 došlo k přestavbě hradu na renesanční zámek. Z původních zdí však bylo zachováno velice málo, byly pobořeny i při této přestavbě, ucelená je jen část okrouhlé věže v jižní části hradu. Došlo ke stavbě zámeckého křídla v renesančním slohu, které bylo počátkem 17.století pány z Donína zvýšeno o další, druhé patro. Byl zde upraven dřevěný, bohatě vyzdobený kazetový a sál byl pojmenován jako Sál bajek. Páni z Bredy zámek upravovali podle italských a holandských vzorů. V dalších dobách byl zámek stále vylepšován, rozšířen o kapli Seslání Ducha svatého, rytířský sál a další zámecké křídlo.
Roku 1726 od Bredů kupuje zámek hrabě Filip Josef Gallas, čímž přechází do majetku Gallasů. Protože však Filip Josef neměl žádné mužské potomky, odkázal veškeré své majetky včetně Lemberka svému synovci Kristiánu Filipi svobodnému pánu z Clamu, který ke jménu šlechtického rodu přidal také jméno zděděného rodu a tím vznikl rod Clam-Gallasů. Zámek Lemberk vlastnili Clam-Gallasové až do roku 1930, kdy zemřel poslední mužský člen tohoto rodu, Franz Clam-Gallas. Lemberk poté zdědila jedna z jeho sedmi dcer, Gabriela, provdaná za prince Adolfa Auersperga.
V roce 1945 byl zámek patřící rodině Auersperg státem vyvlastněn tzv. Benešovými dekrety.
Pod zámkem je Zdislavina studánka. 



Domů jsme se vrátili s báječným pocitem, mírně vyfoukaní, ale příjemně naladění. A to je smysl toulání v přírodě. 

Alespoň pro mne určitě ano...

 

pátek 30. října 2015

ŠPAGETY SE ŽAMPIONOVOU OMÁČKOU...

jsou u nás v oblibě a třeba se vám bude hodit recept.


Tentokrát jsem vyrukovala s bio špagetami, proto jsou tmavší.
Manžel řekl, že byly dobré, ale ty "normální" jsou přeci jen chuťově lepší.
Co dodat.


Než se špagety uvařily, připravila jsem v pánvi omáčku.

Na olivovém oleji jsem osmahla na nudličky cibuli, přihodila pomačkané 3 stroužky česneku a žampiony pokrájené na plátky, osolila, mírně opepřila, zaprášila kari a provensálským kořením.
 Chvíli restovala a poté zalila kelímkem smetany na vaření a nechala zhoustnout.
Uvařené, szecené špagety jsem zakápla olivovým olejem přímo v hrnci a servírovala s omáčkou a strouhanou goudou.

Jak jsme kdysi mohli žít bez špaget ?
Nechápu... :o))


  

čtvrtek 29. října 2015

PODZIMNÍ VÝZDOBA....

mi letos během slunečných dnů šla krásně od ruky. Když bývají podzimní plískanice, už se mi většinou nechce kolem domu běhat s truhlíky a zdobit je, většinou to "odbudu" jen z vnější části domu, která je do ulice a místem u vchodových dveří.
Letos mne to ale opravdu bavilo, chodila jsem s nůžkami po zahradě a prostříhávala jsem různé jehličnany a keříky. Nazdobila jsem sedm truhlíků, dva závěsné květináče a prostor u hlavních dveří. A myslím, že mi to ještě nedá a přikoupím pár drobností na dozdobení.









Toulání podzimem

Závan větru po rozehřáté tváři,
čechrání vlasů spoutaných,
vůně jež připomíná dny ztracené v dáli,
okamžik co se nevrací.
Lehké stopy mezi mechy,
tanec listů spadaných,
šumění stromů,
 co k nám lásku volají.


******




středa 28. října 2015

ZÁSADY SPRÁVNÉHO KOMPOSTOVÁNÍ...

jsou pro dobře prosperující zahradu velmi důležité. Každý dobrý hospodář se bez kompostu neobejde a i zahrádkář, který nepěstuje zeleninu na své zahradě, ale stará se pouze o keře a květiny, dobrý kompost potřebuje. Ano, můžeme si dnes vše koupit ve specializovaných prodejnách, kde nám nabídnou jakoukoli zeminu, ale pokud máme jen trochu místa na své zahradě, je dobré si "vyrobit" svůj vlastní kompost. My to děláme léta letoucí a neumím si představit, že bych veškerý odpad rostlinného původu z kuchyně házela do koše. Vše jde na kompost. Kompost je nejefektivnější prostředek ke zlepšení kvality půdy. Písčité i hlinité půdy dokáže proměnit na úrodnou zeminu a vyčerpaným půdám dodat novou sílu. V naší zahradě máme hodně půdu jílovitou a ta opravdu potřebuje každý rok dodat hodně síly.





A já opět nedávno narazila na článek v magazínu, který pár větami shrnuje důležitost kompostu.

Tady jsem ho pro vás opsala :

Kompost se skládá ze všech nevařených odpadků rostlinného původu, které v průběhu roku vznikají v kuchyni a na zahrádce - výsledkem jejich tlení je humus bohatý na živiny. Hrubé a neskladné složky, jako jsou větve stromů a keřů, je nutné rozdrtit.
Kompost by se měl založit v polostínu,jinak bude vysychat, a přímo na mateřské půdě, aby do něj mohly zespodu zalézat žížaly. Proces tlení potřebuje kyslík, a tak je potřeba hromadu čas od času proházet a nakypřit, aby byla neustále dobře provzdušněná. Vlhké odpadky, které se slepují a hnijí, by se měly promíchávat se suchými složkami. Kompost je zralý, jakmile má tmavohnědou barvu a drolí se.
Proměna kompostu na kvalitní humus může trvat až dva roky, proces tlení lze však urychlit přidáním směsi různých bylin (vhodné jsou například kopřiva, heřmánek, kozlík lékařský, pampeliška či řebříček) - kompost pak může uzrát v řádu měsíců.

Tak bychom neměli zapomínat na dobře připravený kompost pro další práci na našich zahradách, neboť až se překulí zima, rostliny budou čekat co jim na jaro "dobrého" připravíme.  












zdroj textu : magazín Doma Dnes
zdroj fotek : Wikipedie