VÍC ČASU NA HÁČKOVÁNÍ...

již nyní mám po odpolednech a večerech, tím pádem mé ruce nezahálí ani chvilku.

Stále zpracovávám zbylá klubíčka a nejdříve jsem uháčkovala pro naši malou školačku Amálku baret a nákrčník.

Na fotkách je vidět, jak se mnou laškovalo sluníčko při focení :o)), hned má příze jiný odstín, jenže to jsem si venku vůbec nevšimla, až nyní když jsem stáhla fotky...

Vzoreček na holčičím nákrčníku se mi zalíbil natolik, že jsem se rozhodla jich uháčkovat víc a nabídnout k prodeji do místního obchůdku s látkami a galanterií,  společně se zimními dětskými čepičkami. Paní majitelka ráda podporuje domácí tvoření.

Mám naháčkované ještě další barvy, ale dnes je u nás od rána zataženo, prší, takže fotit se vůbec nedalo.

A ještě musím připsat, že tunika, kterou jsem Amálce háčkovala k narozeninám, jí velice sluší a moc se jí líbila, to jsem byla šťatná.

V plánu mám sukýnku a vestičku, snad najdu někde v návodech 
něco zajímavého a hezkého.

Na holčičky se prostě háčkuje jedna radost :o)) ...

PROCHÁZKA KRÁSNÝMI MĚSTY...

 Kadaní, Karlovými Vary a Loktem.

Vezmu to však popořádku.

Manžel měl minulý týden pracovní záležitosti v Kadani a druhý den v Karlových Varech. To se přímo nabízelo vyjet s ním, ubytovat se na jednu noc a volný čas ztrávit prohlídkami měst, kde jsme již velmi dlouho nebyli.

Vysadil mne v Kadani s tím, že až bude hotový zajdeme na oběd a pojedeme dále. Byl tak krásný slunečný den a já se těšila jak si vše v klidu projdu.

Kadaň patří mezi nejstarší královská města v Čechách. Její historie se píše už od 12.století, kdy na kupecké stezce při brodu přes Ohři vznikla malá osada. Český kníže Bedřich daroval Cadain rytířskému řádu johanitů.

Kadaň se postupem času stala významným městem, v němž pobývali mj. Václav II., Karel IV. nebo se zde narodil Mikuláš z Kadaně, spoluautor pražského orloje.

Zásadní zlom ve vývoji Kadaně představovala Třicetiletá válka. Během dlouhých bojů město velmi utrpělo. Velkou pohromou byly pro město také zničující požáry, které často měly vliv na proměnu architektonické tváře města.

Dalším zásahem do života Kadaně byl extrémní rozvoj těžby hnědého uhlí. Poválečná povrchová těžba znamenala likvidaci přirozeného zázemí města, čímž Kadaň trpí dodnes.

V roce 1989 se kadaňské historické centrum nacházelo v dezolátním stavu. Během několika let prošlo město kompletní renovací, která byla korunována v roce 1995 titulem Město roku.

Zajímavá místa:

Radnice, Mírové náměstí, Městká kašna, sloup Nejsvětější Trojice, Minoritský klášter, Katova ulička, Kostel Povýšení sv.Kříže, Barbakán, Alžbětinský klášter, kostel Stětí sv.Jana Křtitele, Kadaňský hrad, Mikulovická brána, Barokní křížová cesta, Františkánský klášter 

Manžel několik let jako kluk v Kadani s rodiči bydlel a dodnes ho bývalí spolužáci zvou na srazy i když s nimi základku nedokončil. 

Vyprávěl mi jak se Kadaň změnila a že centrum je velice hezky upravené.

Musela jsem mu dát zapravdu (i když jsem město neznala předtím), opravdu se mi zde líbilo. Prošla jsem i okolní uličky a vybrala restauraci, kde bychom mohli posedět a dát si pozdní oběd.

Jenže jednání se protahovalo a já už byla celá uondaná (zapomněla jsem si přezout boty a tak jsem po kostkách klapala v podpatkách!), proto jsem si na  náměstí vybrala cukrárnu Staré časy a zašla na kávu (no jo přiznám se, byl i dezert), s radostí jsem si chvíli odpočinula v příjemném koutku.

Když se ohlásil manžel, byl už čas rychle se přemístit do Karlových Varů, kde jsme měli rezervované ubytování kousek nad centrem v příjemném penzionu.

 Zašli jsme si na večeři do nedaleké restaurace a musím říct, že naše očekávání se naplnilo. Byli jsme jediní Češi, personál s námi sice česky mluvil, ale s přízvukem ruským a ostatní hosté mluvili jak jinak než - rusky.

Druhý den jsme si prošli známá místa, kde jsme naposledy byli asi tak před 15 lety. Zkonstatovali jsme, že všechny ty nádherné domy jsou opravené a ostudu městu určitě nedělají. Jaké je pozadí vlastnictví všech domů všichni zajisté víme, není třeba rozvádět. 

Obchody byly luxusní, světoznáme značky lákaly k nákupům, ale i přes avizované slevy na výlohách mne dovnitř nezlákaly :o))).

Přibližně kolem roku 1350 uspořádal Karel IV. při svém pobytu v Lokti výpravu do loketských lesů, kde nechal na místě údajného pramene založit lázně nazvané Horké Lázně u Lokte, které byly později přejmenované na Karlovy Vary. Následně dne 14.srpna 1370 Karel IV. udělil lázním městská práva stejná jako v Lokti.
V roce 1522 vychází první odborná kniha o Karlových Varech a jejich léčebných vlastnostech.O 60 let později zasahuje město velká povodeň a v roce 1604 pak katastrofální požár, která zcela poničí město. 1775 Johann Georg Pupp položil základ rozvoji hotelu Grandhotel Pupp.
V roce 1807 začíná ve městě výroba likéru Becherovka, který se v následujících letech stane známým nejenom v Česku ale také ve světě. V roce 1844 se ve městě začíná rozvíjet další průmysl, tentokrát zaměřený na vývoz vřídelní vody. Koncem 19. století se mění Karlovy Vary také architektonicky. Stále více se prosazuje historizující styl staveb (neoklasicismus, neobaroko, neorenesance). Největší vliv na celkový vzhled lázeňského města mají v tomto období především stavební projekty firmy Fellner a Helmer, podle jejichž návrhů vzniká ve městě asi 20 budov - mimo jiné také Grandhotel Pupp, divadlo, Císařské lázně, kolonáda Sadového pramene a Vřídelní kolonáda (dnes již neexistující).
Během první republiky je ve městě roku 1929 otevřeno letiště, které umožňuje pohodlné cestování pro majetné turisty. Po druhé světové válce dochází v Karlových Varech podobně jako jinde v Česku k vysídlení německého obyvatelstva do Německa. Roku 1946 byl uspořádán první ročník Mezinárodního filmového festivalu, který město proslavil ve světě a každoročně láká množství filmových nadšenců a známých celebrit z celého světa.

Současné město neleží přesně na místě, kde bylo založeno, ale vlivem eroze podložní desky řekou se pozvolna posunovalo proti proudu řeky v závislosti na tom, jak se objevovaly nové prameny.

^{Čas nám vycházel a tak jsme ještě zajeli do Lokte na prohlídku hradu, byli jsem rádi, že návštěvní hodiny trvaly až do 17 hodin a vše jsme stihli.}

Goticko-románský hrad Loket byl založen v první polovině 13 století. Na jeho místě se nacházelo staré slovanské hradiště zvané starý Loket. 
V době husitských válek byl purkrabím Půta z Limburku, který řídil obranu celého kraje proti husitům. 
V době Rudolfa II. byl pro spiknutí proti císaři na Lokti vězněn Jiří Popel z Lobkovic, který zde v roce 1613 zemřel. V roce 1648 dobyli Loket Švédové a vyplenili ho. Město i hrad Loket začaly po třicetileté válce upadat a roku 1714 byl Loketský kraj připojen k Žatecku a obnoven byl až roku 1751.
Na Lokti je vystaven pozůstatek největšího meteoritu, který dopadl na území nynější České republiky a který dostal jméno Purkrabí. Měl dopadnout na nádvoří hradu v srpnu roku 1422 a od své původní podoby se již značně zmenšil – údajně vážil kolem 107 kg a byl velký jako koňská hlava. V roce 1812 byl rozřezán; největší kus, který váží zhruba 80 kg, je uložen Přírodovědeckém muezu ve Vídni.
V přízemí Hejtmanského domu si naopak můžete prohlédnout pohádkově něžnou výstavu porcelánu z produkce okolních továren, z nichž některé už bohužel neexistují. Stará škrtátka, stojánky na párátka ve tvaru postaviček, porcelánové hlavičky panenek, plastiky ve stylu art deco, dekory ze starých zákresových knih a ovšem i užitkový porcelán. Výraznou část výstavy tvoří také staré lázeňské koflíky.
Objekt rotundy a část křídla Dolní bašty byly nově zrekonstruovány a začleněny do průvodcovského okruhu, jež se tím rozšířil díky využití ochozu mezi markrabstvím a křídlem Dolní bašty. Zrekonstruovaný úsek zahrnuje chodbu, vlastní prostor bašty a přilehlou místnost a rotundu.

 ^{I zde se nám velice líbilo, hrad jsme si mohli projít i bez průvodce, čehož jsme využili a courali se po jednotlivých částech podle svého.}

^{Na výstavě porcelánu bych si každopádně nějaký šálek na čaj či kávu vybrala okamžitě.}

^{Naše putování skončilo.}

^{Naposledy jsem se z parkoviště ohlédla...}

 

 

S ÚDIVEM...

pozoruji jak na zahradě ještě kvete plno rostlin.

Počasí je pro ně velmi příznivé, ale vím, že najednou přijdou ranní mrazíky a vše to krásné spálí. Bude to smutné, ale v přírodě to tak chodí.

Každý den obejdu zahradu a říkám těm statečným keříkům jakou mi letos udělaly radost a že se budu celou zimu těšit až se začnou opět na jaře zelenat.

- afrikáni, astry -

- hortenzie latnatá -

- malé růžičky kvetou celé léto -

- lichořeřišnice se vzpamatovala po horkém létě -

- anglický muškát drobný -

- mé oblíbené floxi -

- bílá varianta, ještě mám růžovou -

- další anglický muškát (teda alespoň myslím, že se jim tak říká) -

- mračňák nebo lipka (už jsem ji o víkendu odnesla domů) -

- surfinie nechám do zámrazu, jsou stále obsypané květy -

A to jsem ještě zapomněla nafotit fuksie, obyčejné muškáty, stále kvetoucí balzaminy, lilky.

Je to nádhera a opět se se všemi budu těžko loučit jako každý rok...

 

OBAVY PŘEKONÁNY...

a já pokračuji v mýdlovém tvoření.

Osmělila jsem se nejprve tvořením mýdel z hotové mýdlové hmoty

zde,

teprve potom nakoupila potřebné suroviny a potřeby pro výrobu mýdel zastudena.

Překonávala jsem strach z chemických procesů v domácím prostředí a jednu sobotu dozrál čas vše vyzkoušet.

Sice mi to trvalo, ale jinak to nešlo :o).

Přeci jenom jsem hodně opatrná a tak jsem se se vším nastěhovala ven na pergolu, kde máme plynový gril s přídavným hořákem.

Tam jsem si vytvořila laboratoř, vše pečlivě odvážila, připravila, nasadila rukavice a dle receptury "mýdlařila".

A podařilo se.

Mé první mýdlo.

S měsíčkem lékařským.

Moc se mi líbí, jak jsou vidět ty kousky kvítků. 
Nejsou tvarem dokonalé, nejsou rovné, nejsou jedno jako druhé,
ale právě to mne tolik baví.
 Ta rozdílnost jako v každém ručním tvoření.

Napoprvé jsem použila formu na biskupský chlebíček, vystlala pečícím papírem a dle pokynů nechala vzniklou hmotu 24 h odpočívat.

Po uplynutí času jsem vyndala ztuhlou hmotu a nakrájela kousky (normálně nožem), které jsem přendala na plech s pečícím papírem (má být na roštu, ale to jsem zatím nevychytala) a nechala přes 4 týdny zrát.

Zkontrolovala jsem lakmusovým papírkem pH,

má hodnotu  asi 8 - 9 pH.

 Vše v pořádku,může být 7-9 pH jak jsem si zjistila v pokynech, tak jsem mohla mýdla zabalit, 
označit a připravit k darování.
Samozřejmě, že nejdříve vyzkouším osobně !

Zvolila jsem jednoduché bílé papírové sáčky, které jsem popsala.
Na třech kusech jsem zkusila označení proužkem papírku, na rubu spojený lepíkem a převázala mýdlo stužkou.

Snažila jsem se, aby vše i barevně ladilo s mýdlem.
Dospěla jsem k poznatku, že v nejbližší době budu obcházet papírnictví v každém větším městě a budu shánět sáčky, přírodní papíry, celofán, motouzky, zajímavá razítka, protože mne to začalo nesmírně bavit. 

Již mám další návody a recepty na mýdla, moc se těším na další 

"mýdlaření" a vůbec nechápu čeho jsem se tolik obávala.

Jenže tak to má být, ke všemu má dozrát čas a přijít správné rozhodnutí v pravou chvíli.

A to jsem učinila když jsem se rozhodla pro svá 

D o m á c í   m ý d l a

Mám takovou radost...

 

MÁLEM JSEM ZAPOMNĚLA...

zdokumentovat mou výrobu úžasného džemíku dle receptu od

 Martinky - Moji šťastní andělé,

který mne zaujal a vzhledem k velkému množství cuket na zahradě jsem ho také vyzkoušela.

 
 V receptu je použit citron, já namíchala s limetkou.
V receptu pektin, ten nemaje, přidala jsem kyselinu citronovou.
Cuketa dělá vlastně jenom tu masu, jinak je bez chuti, ale tu dokonale tvoří zázvor a citron.

Nechutnala jsem tu Martinky, ale tahle minivárka - byly jen dvě skleničky, je naprosto úžasná.
Když jsem dala zbyteček do misky ochutnat manželovi, pomlaskával jazykem a tvářil se docela blaženě :o).
Měla jsem v plánu uvařit ještě jednu várku, ale nějak jsem opomněla a cukety došly. Zřejmě už v nadcházejícím chladnu příliš nedorostou a poslední jsem spotřebovala v neděli na cuketové zelí.
Nevadí, bude pamatováno v příštím roce, že cuketového džemu tohoto typu musím navařit víc. Vypadá to, že se po něm jen zapráší.

A tak to má být, kvůli tomu to přece všechno zavařujeme, že ?

PONDĚLNÍ SVÁTEK...

jsme využili k výletu.

Naložili jsme naše kamarády, kteří nikdy turistický výlet neodmítnou a rozjeli se do nedalekého Hamru na Jezeře.

- v dálce Ještěd, vlevo písečná pláž -

________________________________________

V 16.století byl založen Hamerský rybník (správně Hamerské jezero) o rozloze 57 ha a koncem 19. století se stal i díky okolním borovým lesům oblíbeným cílem rekreace. Na jeho březích byly vybudovány písečné pláže. Vily zde vystavěli nejen původní němečtí obyvatelé a sídlo zde měl i český prezident v tzv. Vládní vile, která u jezera po celkové rekonstrukci stojí dodnes. 
V roce 1782 byla instalována sochařem Antonínem Maxou (rodákem z Hamru na Jezeře) socha sv. Jana Nepomuckého. Tato kulturní památka se zachovala se dodnes, neboť byla v roce 2009 obcí Hamr na Jezeře celkově obnovena a zrestaurována stejně jako další kulturní památka "Sousoší Piety", které stojí v nově založeném parku na náměstí v tzv. "Dvořákových katalpových sadech", založených v roce 2011. Stejně byla v roce 2008 zrestaurována obcí Hamr na Jezeře další kulturní památka "Kaple sv. Panny Marie - pomocnice křesťanů" z roku 1832, která stojí na Křížovém vrchu nad obcí a je vysvěcena sv. Barboře - patronce všech horníků.
Okolí bylo poškozeno po roce 1945 těžbou uranu. Z rybníka se kvůli těžbě ztrácela voda, v okolí vyrostly těžební stavby, rekreační zařízení začala chátrat, po roce 1968 až sem zasahovalo sovětské vojenské pásmo. V obci je stále funkční stanice Báňské záchranné služby – Hamr. Těžba uranu byla v okolí obce zcela ukončena. Všechny objekty po těžbě byly a jsou postupně zasanovány a zrekultivovány. Hamr na Jezeře se tak vrací ke svému původnímu určení, k rekreaci a turistice.
Pro likvidaci nadzemních částí hlubinného uranového dolu Hamr 1, kde se uran těžil v letech 1971 až 2001, byla získána dotace Evropské unie. Kontaminovaná věž s důlním výtahem bude zlikvidována do roku 2015. Na jejím místě bude vybudován památník na trase naučné stezky. Dne 25. 8. 2015 byla srovnána se zemí stavba důlní věže a bude zde vybudován památník věnovaný těžbě uranu v České republice.

Rekreační centrum - lázeňská obec

Na pláži Hamerského jezera se v roce 1952 natáčel známý český film "Dovolená s Andělem" s Jaroslavem Marvanem v hlavní roli.
Po roce 1990 došlo k útlumu těžby a znovu napuštěné Hamerské Jezero - historicky Bad Hammer am See (správný oficiální schválený název pro vodní dílo) i s okolím se vrací k roli oblíbeného rekreačního areálu. Po obou stranách Hamerského rybníka stojí řady chatových kolonií a byl obnoven provoz koupaliště. Hamerské jezero je přírodním koupalištěm s jednou z nejkrásnějších pláží v ČR dlouhou téměř 400 metrů. V prostoru pláže se nalézá atraktivní lanový park v korunách stromů, obří vzduchová trampolína, dětský FITNESS koutek, půjčovna lodí a šlapadel, minigolf a stánky s občerstvením. V roce 2013 je zde otevírána pláž pro nudisty a v roce 2012 byly otevřeny jako jediné v ČR i oddělené pláže pro psy.

Autokemp Hamr

V roce 1990 zde bylo Veřejné tábořiště a chatová osada Hamr. Provozovatel byl MNV.. Tehdy s oddůvodněním vypuštění Hamerského jezera zde byla rekreace pozastavena. Nyní je název rekreačního střediska Autokemp Hamr na Jezeře, které provozuje Obec Hamr na Jezeře společně s koupalištěm a písečnou pláží od roku 2007, kdy obec soudní cestou získal zpět svůj majetek. Autokemp Hamr na Jezeře je od roku 2009 každoročně hodnocen mezi TOP 25 nejlepšími kempy v ČR v každoročně je mezi prvními třemi provozovanými kempy v Libereckém kraji.

___________________________________

                                                                                                      zdroj: Wikipedie

Počasí již od rána zvalo svým slunečným pohledem ke šlapání v přírodě.

Svačinu a nápoje sebou, v lese o hospůdku nezavadíš - tak toto pravidlo již samozřejmě známe a naše batůžky skrývaly jen samé dobroty.

Při neustálém povídání se občas zadařilo najít někomu i houby, já spíš sbírala šišky a zajímavé větvičky :o).

- fotím ráda cesty -

Jenže při tom nekonečném povídání a vyprávění se nám podařilo ztratit turistickou značku - i to se občas stane. Tolik očí a nevidí.

Vytáhli jsme mapu, jenže jak jsme s mužem zjistili, máme už také pěknou starobu, z roku 1999 a ono se vše i v terénu změnilo, co se značkování týká.

Tato trasa, která je místní, v mapě vůbec nebyla.

Věděli jsme, že v těchto místech zabloudit nemůžeme.

Nejhorší je v lese, když se před vámi objeví rozcestí

- vlevo, vpravo, rovně ? Kudy, kudy se vydat. Vše jsme brali samozřejmě s humorem, jinak to ani neumíme, takže jsme se i v této situaci docela nachechtali. Můj muž s klidem hledal houby, zatímco já vyhledávala mapu v telefonu, pak zahlédl jelena, to jsme se s Jitkou trochu vyděsily, ale rychle jsme se ujednotili v názoru a šli vpravo. 

Za krátký čas jsme opět došli na značenou cestu a během chvíle jsme již byli v cíli naší cesty, zpátky u výchozího bodu na hrázi jezera.

  Byla to naprostá POHODA...