neděle 7. června 2015

SOBOTNÍ CELÝ, CELIČKÝ DEN...

jsme trávili venku na zahradě
a JÁ celý den odpočívala.
Odpoledne přišli na koupání naši mladí
s dětmi a tak bylo o zábavu
postaráno.


Nechápala jsem jak ty děti vydrží v té studené
vodě - teda studené pro mě, 22°C - tak dlouho,
honili jsme je ven na sluníčko se prohřát.
Rty měly modré, zubama cvakaly, ale za chvíli
tam byly zase.

Náš nejmenší plaváček byl v sedmém nebi když ho také vzali
do vody, už je to vodouch odmala, pištěl
radostí a smál se na celé kolo.

Ještěže jsem vytáhla z mrazáku těsta na pizzu,
která mám do zásoby připravená, to se výborně
hodilo. 
Rychle jsem dvě upekla a do dětí kousky jen padaly :o).

Náš nejmladší syn umí skvělé Mochito a
tak nám připravil navečer osvěžení.
To bylo velmi příjemné.



 Když děti odešly, nedalo mi to a osmělila
jsem se i já a do vody vlezla.
Konečně jsem se po zimě dočkala!
Plavání je můj nejoblíbenější sport :o))
a hlavně mi ho paní doktorka nyní velice doporučila
na zmírnění bolestí v zádech.

Myslím, že děti padly do postelí kosmickou
rychlostí, musely být utahaní jak koťata :o).

Tohle letní "nicnedělání" naprosto miluji,
jen kdyby podobných dní bylo víc
a mohli bychom si je dopřát častěji.

Ale vždyť LÉTO máme teprve před sebou...




 


 










 

 

sobota 6. června 2015

KRÁLIČÍ MASO...


 je myslím stále oblíbené, jen se začíná
stávat nedostatkovým zbožím pokud ho chci přímo 
od chovatele.
Na vesnicích většinou je ještě možnost králíka
zakoupit, avšak chovatelů je stále méně a méně.

Vzpomínám si, že u nás doma se králící chovali,
vždy jich pár bylo v králíkárně.
Chodila jsem je krmit a moc se mi líbilo jak jsou
 krásně okatí a hebounce chlupatí.







Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) je domestikovaná forma evropskéhokrálíka divokého. Už staří Římané chovali divoké králíky v tzv. leporáriích a jejich maso považovali za pochoutku. Od druhé poloviny 16. století pak známe první barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro kožešinu, od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Dnes je uznáváno asi  100 plemen (65 základních, zbytek jsou rexové a zakrslá plemena).
Králíci jsou domácím zvířetem, které lze poměrně snadno chovat v malochovech pro maso, bílé králičí maso obsahuje v porovnání s ostatními domácími zvířaty nejméně cholesterolu. Zakrslá plemena jsou pak oblíbeným zvířetem chovaným jako společníci, hlavně v městských bytech. Je oblíben převážně u malých dětí.


I u nás doma se králičí maso považuje za pochoutku
a tak využíváme známostí našeho dědy (otec mého muže), který
nám velice ochotně a rád shání dodavatele 
v okolních vesnicích.

Pak si můžeme dopřát například

Králíka na víně se zeleninou


 Králíka v kořenové zelenině
s rýží nebo bramborem








  Králíka na yzopu a mrkvi






Receptů je hodně...
Králičí maso je velice vhodné pro děti pro svou lehkou
stravitelnost, je vynikající při dietách.




Zdroj informací :
Wikipedie
Zdroj fotek králíků :
Wikipedie 

pátek 5. června 2015

ČAS NA KNIHU...

Jsem ve stavu, kdy na knihu je opravdu málo
času.
Bývám tak unavená, že nad knihou klimbám okamžitě,
na druhé stránce mi padá z ruky :o).
Z těchto důvodů jsem přečetla vlastně během
dvou měsíců pouze dvě knihy, což mne docela mrzí.





Jednou z nich je pokračování
dobrodružné ságy o jejíž třech dílech jsem psala
zde 


Dcera kočovné nevěstky
Iny Lorentzová


 Závěrečný díl tetralogie o kočovné nevěstce. Uplynulo už více než dvanáct let od té doby, kdy Marie, někdejší kočovná nevěstka, prožila svá neuvěřitelná dobrodružství. Nyní žije šťastně a spokojeně s manželem Michelem na hradě Kibitzsteinu. Oba jsou nesmírně hrdí na svou dceru Trudi, která v té době už sama sní o veliké lásce. Ale brzy dochází k nepochopitelným událostem a Trudi se musí vydat na dalekou cestu, která změní celý její život…

Musím říct, že tento díl už byl méně napínavý, děj byl "prokouknutelný" již dost dopředu, ale dočetla jsem.


Na druhou knížku jsem se moc těšila, velice mne
lákala svým námětem a byla jsem moc ráda, že 
kamarádka ji má ve své knihovně a zapůjčila mi jí.


Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková 



   Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele - její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice...

Tak mé veliké očekávání se splnilo, knihu jsem zhltla během třech dní. Téma o žítkovských bohyních mne vtáhlo naplno do děje, držela jsem Doře palce, aby vypátrala proč její teta skončila tak jak skončila, kdo za tím vším byl a hlavně proč.
Při čtení mi několikrát na mysl přišel film Želary, který mám velice ráda a kde
se také objevuje postava bylinářky. Je i zde zachycen těžký život
v kopcích...
Rozuzlení bylo skoro jednoduché, ale pátrání složité, opředené tajemstvím.
Jen s koncem jsem měla problém. Takový jsem nečekala... 



 







čtvrtek 4. června 2015

LÉČILA JSEM...

včera mého muže bylinkami.
Ráno vstal s bolestí v krku, koukal
jak nakopnutý drn.
Naštěstí ten den byl doma, nikam nemusel odjet.

 

Okamžitě jsem šla na zahradu,
utrhla lístek netřesku, omyla
a dala pokyn k jeho pomalému rozžvýkání, posléze vyplivnutí.
Díval se na mne rozpačitě.
Myslíš to vážně ?
Myslím...
Nu tak dobrá.
Učinil.

Dala jsem vařit vodu, natrhala mátu a šalvěj,
připravila odvar.
To budeš kloktat až to vychladne.
Myslíš to vážně ?
Myslím...
Nu tak dobrá.
Učinil.

Po čase jsem dala opět vařit vodu,
pokrájela zázvor, zalila, nechala luhovat,
přidala med a pár kapek citronu.
To vypiješ co nejvíce teplé.
Myslíš to vážně ?
Myslím...
Nu tak dobrá.
Učinil.

Pak ulehl na gauč a usnul, spal asi tři hodiny,
když se probral, ptám se jak mu je.
Ty Álo, ono je mi nějak lépe.

No vidíš...

A zřejmě začne věřit těm MÝM bylinkám.

 

ZELENINA NA NAŠÍ ZAHRADĚ...

je součástí našeho snažení nejenom při pěstování
květin a keřů, ale také něčeho zdravého, co
si hlavně můžeme utrhnout a hned sníst.
Nejdříve jsme si vystačili kdysi s "fóliákem", 
ve kterém muž úspěšně pěstoval papriky, rajčata, hadovky.
Jenže v určitém životním období bylo stále 
méně a méně času.
A když zprvu příjemná práce člověka přestane bavit
a začne ji dělat s vnitřním přinucením a přemlouváním, je lepší
se na vše vybodnout.
Fóliák šel k zemi...

 


Uplynulo několik let a můj muž zryl záhonek, 
zasadil jahody. Další rok přiryl opět kus a vysadil
rajčata, cibuli.
Neudělala jsem nic lepšího, než že jsem mu řekla ať 
si koupí pořádný skleník a může se tam 
dloubat už od jara.
Učinil tak...

Okamžitě jsem začala nahlas upozorňovat na skutečnost,
že já se budu starat o kytky a on tedy o tu zeleninu.
Bylo rozhodnuto.

A jak myslíte, že je vše dnes ?
On se mi "vrtá" do kytek a já chodím zápasit
s plevelem jak do skleníku, tak na záhonky :o).
Ovšem musím říct, že za ty okamžiky když si ráno 
jdu ustřihnout hadovku, do košíku dám pár rajčat,
 vytáhnu cibuli, přihodím cuketu, to ohýbání hřbetu
stojí...

Loni na podzim mi přestěhoval na zahradě sušák na
prádlo, protože na tom místě bude super záhon
na brambory.
Už nám krásně lezou. 


A cože všechno letos máme za 
zeleninu ?

Ředkvičky (snědeno), hlávkový salát (snědeno), 
kedlubny (právě zužitkováváme),
hadovky, papriky, rajčata,
hrášek, cibule, česnek, brambory,
cukety,dýně Hokaido, špenát, nakládačky...
Víc se nám už nevešlo :o).

Zkoušela jsem loni lilek, brokolici, kapustu.
Boj s housenkami jsem věčně prohrávala.
Lilek byl malinký jak ve skleníku, tak venku, že
už to znovu zkoušet nebudu.

Fotila jsem ráno, navečer vše vyplela... neměla 
jsem to udělat obráceně :o)?
Nejdříve mít čisto a pak fotit.






středa 3. června 2015

POLÉVKA INDICKÁ MRKVOVÁ...

 tak na tu si vzpomněl můj syn včera, když
jsem nahlas přemýšlela co k obědu.
No vida, jak se umí krásně zapojit :o).
Mrkev se doma nacházela, tak žádný problém
ke zhotovení této lahodné, a také rychlé, polévky nebyl.


Někdo krémové polévky nemá v oblibě, 
ale jak už jsem několikrát psala, my 
jsme prostě polívkoví...

Recept pro zájemce :

cibule
několik mrkví
kousek másla nebo olivový olej
kurkuma a kari
vývar (zeleninový, kuřecí apod.- dávám kostku)
hrstička rozinek
smetana
cukr (dala jsem lžičku přírodního)
citr.šťáva
zakysaná smetana (na dochucení)

Cibuli orestujeme na másle či na olivovém oleji,
přidáme pokrájenou mrkev, kurkumu a kari po půl lžičce,
zalijeme vývarem.
Když je mrkev měkká, dochutíme solí, citronovou šťávou
a cukrem, rozmixujeme.
Přidáme rozinky a zavaříme smetanu,
na talíři můžeme zdobit rozsekanými píniovými oříšky
(ty nemívám) nebo kešu oříšky (ty raději sním samotné)
a kysanou smetanou.
  






 

úterý 2. června 2015

SPÁRY JAKO SNÍH...

Spáry mezi dlaždičkami jsou jednou
z méně příjemných úklidových částí při řádné
hygieně v koupelnách.


Máme dost železitou vodu a tak se
příjemná barva spár za nějaký čas mění
na zrzavou.
Nesnáším to...

A tak se chytám jakýchkoli rad.
Třeba například těchto :

* vydrhněte spáry ústní vodou s obsahem 
bělícího prostředku

* špínu odstraňte dosud nepoužitou gumou na
tužce, která má stejnou šířku jako spáry

* pastou z 1 dílu boraxu, 2 dílů
jedlé sody a 1 dílu vody vydrhněte spáry
s pomocí kartáčku za zuby

* chomáče vaty namočte do bělicícho
prostředku a na několik hodin je
přiložte na nejvíce znečištěná místa, lze
je i připevnit lepicí páskou

* když už jsou spáry tak staré, že se
drolí, existuje speciální dlátko, kterým
je vydlabete a nanesete  novou spárovací
hmotu 

Z té poslední rady by měl "radost" můj muž.

Používám také často Savo do koupelen,
postříkám, nechám působit a spláchnu vodou.
A hodně větrám :o)
(i když dnes je tento pach již přijatelnější
než v jiných dobách)

Našla jsem ještě jednu radu na 
bezúdržbovou vanu :

* zkuste umýt vanu aviváží, voda bude
po stěnách lépe stékat a nezanechá
šmouhy.


To je pro dnešek vše z TIPŮ A RAD...