Mé přání...

 

Adventní čas končí...

a blíží se ke svému vyvrcholení, Štědrý den nastane za pár dní. My jsme si s mužem letos dopřávali každou neděli procházku na naše náměstí, z pódia zněla vánoční hudba, všude to vonělo svařeným vínem, trdelníky, palačinkami a ve stáncích zachumlaní prodejci nabízeli vánoční zboží různého druhu. Procházeli jsme se, naslouchali a posrkávali horký svařák. Nakoukli do malé galerie v informačním centru, dali si při poslední adventní neděli svařák se starostou, který osobně čepoval do kelímků a přáli jsme si navzájem krásné vánoční svátky. Hezké to bylo.

A já jsem byla ještě pilná a vymyslela poslední drobné dárky. Zbylo mi dost příze z posledního manželova svetru, nahodila jsem proto jednoduché návleky na ruce, pánské velikosti, které jsou vhodné v zimě po ránu třeba do auta, když není vyhřívaný volant. Osobně je nosím velmi ráda, protože v obchodě je nemusím sundávat, prsty mám volné a mohu v nich nakupovat i platit. Stihla jsem tři páry a ještě jsem nahodila manželovi na čepici.

Asi před 14 dny mne napadl jedlý dárek pro naše mladé. Naložila jsem všem utopence. Takový trochu sranda dárek. Do každé rodiny jednu sklenici. Pak jsem ještě nasušila drobení do polévky a dala do sklenic také.

Já jdu ještě nenápadně plést manželovi čepici.

Tušit nebude nic, protože já mám na jehlicích něco neustále a on už se ani neptá.

Opatrujte se a hlavně žádný

STRES... 

Ála

Vánoční dárky z pletených oček...

jako každý rok nesmí ode mne chybět pod vánočními stromečky v naší rodině. Jsou to jen malé drobnosti, oděvní doplňky na zimní čas, u kterých jsem si jistá, že obdarované potěší a využijí je.

S potěšením stále dávám dárky, do kterých vkládám kousek svého Já, svého srdce, své radosti z tvoření. Již od brzkého podzimu přemýšlím, komu a čím bych mohla vánoční radost učinit.

Letos jsem se zaměřila na šály a zimní šátky, loni to byly čepice a nákrčníky, ponožky a bezprstové rukavice.

O šálu si řekl náš nejstarší vnuk, když jsem vyzvídala, zda by nechtěl nákrčník od Ježíška. A tím mi vnukl nápad pro další příjemce vánočních šál.

Šedá pro vnuka.

Modrá pro nejmladšího syna.

Barevná do hněda pro manžela.

Vlněný zimní šátek pro snášku.

Dvojitá, oboustranná čepice pro vnuka /bohužel hotovou jsem zapomněla vyfotit a je již zabalená :-(.../

Dvojitá, oboustranná čepice pro vnučku /podle stejného návodu a stalo se mi to samé, fotka není/

Všechny dárky mám již zabalené, čekají na ten krásný vánoční okamžik u stromečku. Letos jsme se dohodli v rodině, že omezíme počet dárků na 1, maximálně 2, protože finance v rodinách jsou potřebné na podstatnější věci, náklady na bydlení a stravu stoupají příliš rychle. Tím si však vánoční čas kazit nebudeme!

Ještě mám nahozené pánské ponožky, co kdyby se hodil nějaký rychlý dárek a pánské bezprstové rukavice, vnuk zase rukavice prý nemůže najít :-(((. To stihnu.

Sněhové vločky padají a paní Zima o sobě dává vědět mrazivými dny i nocemi.

Tak hlavně všichni pečujte o své zdraví, viry vyráží opět na svou pouť a touží nás kosit do postelí pod peřinu.

Pijte dobré čaje, slaďte medem, vložte kousek zázvoru, kápněte trochu citronu a kdo máte jako já na zimu připravený rakytníkový sirup, užívejte preventivně 

každý den 1-2 lžičky.

Mějte poklidný adventní čas...

Ála

Trochu jsem to přehnala...

 a napletla více dámských ponožek než upotřebím jako dárky. Napadlo mne přebytek v počtu pěti párů nabídnout zde na blogu v mém mini obchůdku.

Ponožky jsou pletené z příze určené přímo na pletení ponožek, obsahuje 75% vlny (jsou teploučké, ale lehké) a 25% nylonu, lze je proto prát klasicky v pračce na 30-40 °C bez obav.

Pokud by byl zájem, napište mi prosím do kontaktního formuláře - viz vpravo a nebo přímo do e-mailu HajnaAlena@seznam.cz, kde si domluvíme další potřebné informace.

Fotky jsou očíslované pro lepší orientaci.

Pokud by ponožky měly udělat radost někomu pod stromeček, zaslala bych je okamžitě a určitě by byly doručené včas.

Ála

Vánoční vazba s floristkou...

 na kterou jsem se velmi těšila. V příjemné společnosti dalších tvořilek jsem se ponořila do vánoční atmosféry, nasála vůni jehličí, brala do rukou šišky, větvičky, vánoční ozdoby, skořici, mechy a sušené květy.

Floristka Karolína má neuvěřitelné zásoby, ona prostě posbírá kde co. Jen jsem žasla, co vše lze použít k vazbám. Kdo umí, ten prostě umí a já jsem opravdu moc ráda za tu možnost se poučit.

Nahlédněte se mnou. 

Užila jsem si tři hodiny soustředění, milého povídání, i sklenka vína byla, kávička naservírovaná, já přispěla domácím štrůdlem, který jsem ten den upekla, bylo nám moc dobře.

A tohle jsem si přinesla domů. Dvě vazby, plechovou nádobu a bílý podnos jsem si donesla z domova, ostatní věci jsem si vybrala z nepřeberného množství věcí, které byly v krabicích dostupné. Až bylo těžké si vybrat.

O víkendu mne čeká zdobení doma, protože čas se neúprosně krátí, nejkrásnější svátky v roce se blíží, a já si chci vánoční výzdobu co nejdéle užít. Vzhledem k tomu, že letos jsme se doma usnesli, že o cukroví vlastně vůbec nestojíme, budu péct jenom linecké a vánočku, čímž ušetřím nesmírné množství času, který nebudu muset trávit u trouby a plechů. Jsem nadšená, neboť po letech, kdy jsem pekla i dvanáct druhů cukroví, vánočky, štoly, dělala domácí bejlíz, vaječňák, gruntovala a obracela dům vzhůru nohama, to už vážně dělat nechci a hlavně nemusím.

V neděli zapálím druhou adventní svíčku, uvaříme si s mužem svařák

a budeme se jen tak mít, 

spolu, v klidu a pokoře rozjímat...

Ála

Tak trochu domácí maratón...

během posledních 14 dní mi dává zabrat.

Než vše vypuklo, zajeli jsme si v neděli odpoledne na procházku kolem nedalekých rybníků s tím, že mi muž nafotí šátek. Svítilo sluníčko, těšila jsem se na příjemný výšlap. Na místě byla mlha, nebe pošmourné, my na sobě jenom zateplené vesty, bez kapucí, bez deštníku a když jsme byli asi v polovině cesty lesem, začaly na nás padat kapky. K rybníku jsme ani nedošli, nedá se nic dělat, otáčíme zpět k autu. Vycházíme z lesa a rozpačitě se rozhlížíme vzhůru k nebi, kde je ten déšť? To mlha na stromech stékala po listech a mokřila nás, to vítr šustil listím a hrál si na prudký déšť. Rozesmáli jsme se, jak nás příroda doběhla. 

Telefon s oznámením, že nám v úterý 15. listopadu přijedou měnit okna, jsme již netrpělivě očekávali, a tak na jednu stranu jsme měli radost, že už to konečně proběhne, neboť zima se blíží kvapem, ale na druhou stranu ta představa domu bez oken několik hodin během dne, nám radost kalila, co si budeme povídat. Nezatápěli jsme, to by bylo neekonomické! Věděli jsme dopředu, že akce proběhne na podzim, remcat jsme nemohli.

V pondělí u nás fičelo ze všech stran od brzkého ráno až do večera, z toho mi bylo ouvej. Celý den jsme v jednotlivých místnostech vyklízeli prostor u oken, aby montéři měli vše připravené. V noci se mi o oknech i zdálo, v úterý ráno jsem nemohla dospat a hned vyhlížela z okna, jak to venku vypadá. Počasí se zdálo být příznivé, nefoukalo, nepršelo, nemrzlo. 

V devět hodin akce vypukla a v půl druhé byli pánové pryč. Hotovo! Deset oken, z toho čtyři velikosti balkónových dveří. Byli dva a dlouho jsem neviděla tak sehranou dvojku. Hned po jejich odjezdu muž rychle zatopil v kotli a brzy bylo opět v domečku teplo a útulno. Už to bylo potřeba, doma teplota klesla na 10°C. Následným úklidem jsem se opravdu rychle zahřála.

Druhý den pršelo, třetí den mrzlo. Poděkovala jsem Andělům, že při nás stáli :-).

Přeci jenom jsem ale zřejmě prochladla, necítila jsem se zrovna fit, lila jsem do sebe hrnky čajů, polykala svůj domácí rakytníkový sirup a prohlašovala, že jsem nachlazení možná unikla a že z toho nic nebude. 

V pátek jsme jeli na větší nákup a zřejmě mezi lidmi čapli asi zlobivé viry, v neděli už mi opět nebylo dobře. Další den ráno rýma jak trám, kuckající kašel a mírně zvýšená teplota. Ach jo. Hlavně ať se to nezhorší a nemusím do peřin marodit! 

Ustála jsem to a do peřin ulehl s chřipkou můj muž. Je mu bídně, kosti a svaly bolí, bolí. A tak nyní dělám doma i topiče, naštěstí třísky jsou vždy naštípané na týden dopředu, tak se nemusím ohánět sekyrkou (topíme v kotli na dřevo) a opět se mi potvrdilo, že bylo jen dobře, když jsem se naučila v tom ohromném kotli topit :-).

Před chvilkou jsem dopekla jablečný koláč s ořechy, rozinkami a čokoládou.

 

                                               To aby se mu lépe marodilo!

Ála

Severské vlnění

je název malého e-shopu nakoukni s finskými přízemi. Ač se snažím snižovat a potlačovat své choutky na pletení velkých projektů, nutkání si alespoň pár přadýnek pořídit jsem neukočírovala a nedávno si objednala množství na kardigan. Mám nové lněné šaty s dlouhým rukávem, které jsem si dlouho chtěla pořídit, a ty si říkají o nový svetřík, aby souzněly spolu.

Vyhovovalo mi, že v nabídce jsou mimo jiné i příze síly fingering, silné svetry již mám a slabší přízi více unosím během celého roku.

Jen to rozhodování o barvě mi trvalo dlouho, to je pro mne vždy náročný proces, raději bych vybírala v kamenném obchodě a vše viděla na vlastní oči, mohla si osahat. Bohužel prodejny s přízemi široko daleko nejsou.

Nakonec jsem k tmavě hnědým šatům zvolila odstín Tiili.

A abych měla u pletení tu správnou atmosféru, přiložila jsem v objednávce do košíku i tuto nádhernou svíčku v plechu (po vypálení využiji plechovou krabičku třeba na značkovače k pletení). Voní úžasně.

A teď mi zbývá jenom doplést šálu k vánocům pro manžela, troje ponožky, teprve poté si budu moci nahodit pro sebe projekt z této úžasné příze.

Ještě, že jsem začala dárky plést brzy a některé mám již hotové. Letos jsem zvolila doplňky, klasické šály, dlouhé na omotání.

pro syna

pro manžela v rozpracovanosti

pro vnuka (už je hotová)

Dokončila jsem si před pár dny konečně vestičku, kterou jsem měla delší čas na jehlicích, návod byl technicky mírně těžší, nikde není nic sešívané, a tak jsem pletení občas odkládala. Panel vzoru na předním díle se pletl i na zádech, tím je zajímavá.

... oko za okem, PLETU příběhy...

Mějte krásné podzimní dny.

Ála

Barvami hýří...

letošní podzim a opět mi dopřává se rozplývat nad okouzlujícími odstíny své čarokrásné palety. Když do lesů zasvítí slunce, listy stromů se předhánějí ve své malebnosti.

Přesně tohle na podzimu miluji. 

Dvě a půl hodiny v lese mne naplnily neskutečnou energií a radostným pocitem, úžasným elánem, jako vždy. A jako bonus jsme si při zpáteční cestě nasbírali ještě pár hub na smaženici.

Na zahradě je již znát, že se ukládá k spánku, i zde opadává listí, trvalky se schovaly před mrazy a sněhem pod pokrývku z hlíny. Trochu barev jsem si vložila do truhlíků a nádob, abych si jejich krásu prodloužila než napadne sníh.

Každé roční období nám přináší jiné pocity, odlišné zážitky a vyžití, vše má svůj čas a svou důležitost. 

Jsem příznivkyně tepla, slunce, barevných květů, omamného vzduchu, který proudí všude kolem. Pro mne blížící se studená, mrazivá Zima je čas odpočinku, klidu a zvolnění. Proto i ji přijímám s pokorou k Přírodě.

A budu se nesmírně těšit na Jaro...

Ála