se válí ráno po pastvině vedle našeho domu, vrch nad námi přes ní není vidět a já si z kuchyňského okna všímám čtyř neposedných telat, která se protáhla pod ohradníkem a okusují šťavnatou travičku nedaleko svých matek. Jsou tak krásná, beru do ruky fotoaparát a jdu na zahradu, klepu se zimou, chci je rychle zachytit a zapomenu si vzít na sebe z věšáku bundu.
Je po nočním dešti, zahrada voní vlhkem, vše se začíná pomalu zelenat, malé pupeny listů se derou na světlo, trávník houstne a mění svou barvu, prudce otvírají své květy koniklece, modřence svou modrou, zářivou barvou lákají otočit pohled právě k nim.
Zhluboka dýchám, saju tu vůni hluboko do nitra a fotím nově osázená místa, abych si zachovala dokumentaci. Takové to PŘED a NYNÍ.
Bude trvat nějaký čas, než se na rozšířených částech holá místa zaplní a větvičky různých keřů se začnou přátelit se svým sousedem, šimrat se lístky s kamarádem vedle. Vše má svůj čas a musím být trpělivá, to vím.
Kameny jsou rozmístěny jen provizorně, aby prostor nebyl tolik holý, částečně ještě vysadím pár letniček. Kategoricky však dodržuji datum pro letničky až po Ledových mužích! Zkušenosti byly občas tragické.
Kdysi jsme používali mulčovací kůru, která zakryla prázdná místa, ale po zkušenostech, kdy jsme si zároveň s ní zavlekly nesmírné množství nepříjemných plevelů, už ji na zahradu nechceme. Černou mulčovací netkanou textilii, která se také na záhonech používá pod kačírek spolu s výsadbou, nemám ráda, mám pocit, že rostlinám brání v životě, že se pod ní množí plísně a plevel skrz ní stejně proroste. I kačírek jsme dali pryč. Muž si opravdu máknul než vše nakolečkoval a odvozil do depozitu. A tak mne čeká mnoho hodin poctivého pletí s motyčkou a lopatkou. Nevadí, jsem zvyklá.
Nejsem zahradní architekt, zajisté dělám plno chyb, které by odborníka možná vyděsily, ale vždy si změnu dlouho rozmýšlím, vedeme s mužem dlouhé debaty, čmáráme na papíry, já studuji v knížkách a hledám nové rostliny. Pozemky nejsou v rovině, což máme hodně ztížené, s tím se pereme od počátku našeho letitého snažení o hezkou zahradu.
Milujeme podvečerní procházky zahradou, kdy na všech místech nacházíme přírodní krásu, nasloucháme ptactvu, hledáme kde asi hnízdí, těšíme se z každého rozkvetlého květu a máme radost, že si zahrada žije hezkým životem.
Takové malé lidské štěstí...
Ála
