Rok končí...

a nový začíná.

Ať se nám vydaří...

Žampionová paštika...

je vyzkoušená na mých kamarádkách při našem předvánočním posezení a protože měla veliký úspěch, o čemž svědčily prázdné mističky, podělím se s receptem od kuchařky ze Svatojánu i s vámi.
Ani jedna z nich nepoznala, že v paštice je luštěnina, dokud jsem jim to neprozradila.

Žampionová paštika

* 100 g červené čočky

* 100 g vlašských ořechů 

* 2 stroužky česneku a 1 šalotka

* 250 g čerstvých žampionů

* 2 lžíce sušených rajčat nakládaných v oleji

Výhoda červené čočky je, že ji nemusíme předem namáčet, jenom ji propláchneme v sítku.

Uvaříme ji do měkka v mírně osolené vodě, scedíme a necháme vychladnout. Ořechy rozmixujeme v robotu na velmi jemno, až se dělá oříšková pasta.

V pánvičce na trošce olivového oleje necháme změknout šalotku a česnek, přidáme pokrájené žampiony a restujeme asi 15 minut,

Vše dáme do mixeru, přidáme pokrájená rajčata (bez oleje), osolíme, opepříme a vše rozmixujeme dohladka.

Dobrou chuť...

Čas vánoční...

je přede dveřmi, přípravy vrcholí. Sněhovou peřinu rozpustil déšť a odnesl v potůčcích neznámo kam. Děti se těší na dárky a my velcí na klid, pohodu, společné rozjímání občas spojené se vzpomínkami na ty, kteří ke společnému štědrovečerním stolu s námi nezasednou.  

Ať pocit štěstí, radosti,

se v duších vašich rozhostí,

když Štědrý den k vám zavítá,

ať láska ve vašich srdcích ukrytá,

se mocným proudem vyroní,

když zvoneček sváteční tiše zazvoní.

                                                                                             (zdroj internet)

Přeji vám všem požehnané svátky vánoční,

krásný a pohodový sváteční čas...

Vánoční tradice...

se mají dodržovat a mne velmi těší, že jsme s kamarádkami jednu malou mezi námi založily před pár lety. Napadlo to mne a pozvala je na jedno malé odpolední posezení do restaurace, kde jsme propovídaly několik příjemných hodin, daly si navzájem malé dárečky a slíbily si, že se příští rok opět před vánocemi sejdeme. Pomyslné kolečko se posunulo a zvala další na řadě a tak to pokračovalo. Letos jsem zvala já a místo restaurace jsem zvolila náš nově zařízený ZANZIBAR - oázu klidu, pohody a relaxu. Před mnoha lety jsme si z garáže v domě předělali prostor na dvě kanceláře a pracovali doma. Nyní nastal čas, kdy manžel ukončuje pomalu svou živnost, sestěhoval se do menší druhé kanceláře a nám vybyl prostor. A tak jsme kombinovali, sestavovali, vymýšleli a vznikla místnost pro přátelská setkávání během zimy. Povedlo se nám vytvořit tak magické místo, že tam sedáváme v posledních dnech s mužem večer, pustíme si muziku, on třeba loupe ořechy, já pletu a povídáme si. Já si myslím, že to dělá ten velký dřevěný stůl, staré židle, věci kolem s historií.

Ale vrátím se k našemu malému vánočnímu večírku. Rozeslala jsem pozvánku :

Následně jsme si domluvily jiný termín, a to na toto pondělí. Všechny se těšily a já vymýšlela, čím je pohostím a protože mám ráda překvapení, chtěla jsem zvolit něco nového, co neznají.

Žampionová paštika, bagetky se špaldou a mandlemi, bramborový salát s květákem, rajčaty a polníčkem, záviny z listového těsta šunka, gorgonzola, ořechy a druhý chilli omáčka, šunka, camembert. Na závěr ochutnávku sýrů - kravský čerstvý Aglio Peperoncini, kravský polotvrdý Farmářský s koriandrem a kravský polotvrdý Baby Gouda s chilli.

Pootvírám potichoučku dveře a nakoukněte se mnou :

Měla jsem připravené malé balíčky s mými přírodními mýdly a skleničky kvašené zeleniny.

Dostala jsem krásnou kytici a spoustu malých dárečků. Ale co bylo úplně nejvíc ze všech dárků? Atmosféra, radost, smích, vyprávění, vzpomínky a báječná nálada nás všech. Spokojenost a pohoda, která čišela ze všech koutů, rozesmáté tváře kolem mne, odrazy plaménků svíček v jejich rozzářených očích, to byl pro mne ten večer největší dárek. Nemluvily jsme o žádném gruntování, nakupování, shonu a nervozitě, užívaly jsme si společné chvíle na plný plyn. 

Byla to čistá radost.

Předvánoční čas.

Souznění.

Radost a smích.

A tak to má být...

Báječná odměna...

od Vlněných sester mi přišla v pátek v balíčku. Nečekaná a o to byla má radost větší. Vlněnky mi psaly e-mail, že za účast v podzimním KALu - společném pletení, pošlou malou odměnu, vzorky přízí. Díky jejich překladu jsem si upletla dva sestry s vyplétaným sedlem, zkusila pro mne nové způsoby a získala další zkušenost v pletení. Domnívala jsem se, že mi dorazí vzorníčky přízí, ale netušila jsem, že  mi pošlou  několik klubíček. Příze od firmy Rowan se na mne vyklubaly po otevření balíčku a společně s nimi krásné vánoční přání.

Tři nádherně zbarvená klubíčka Alpaca classic a dvě klubka Cosy merino. Ani z jedné jsem ještě nepletla a moc se těším. 

Vlněné sestry, jsem radosti plná, krásný pocit ve svém srdci mám a velmi vám děkuji. Za to, že jste mi vrátily jehlice do ruky, že mi dodáváte svými projekty kuráž vyzkoušet spoustu nového, že jsem si obohatila své dny o báječného koníčka.

Zůstávám 

ZAPÁLENOU PLETAŘKOU...

Šátek Bllizard...

Musím zredukovat počet šátků, které jsem napletla, neboť není v mých možnostech je unosit a stále se mi líbí další a další. Rozhodla jsem se z těchto důvodů k prodeji jednoho z nich případné zájemkyni o pletený šátek.

Použitá příze Jawoll Magic a Jawoll, velikost šátku v dlouhé části cca 2 m a střed má výšku cca 80 cm. V případě zájmu mi prosím napište do kontaktního formuláře a domluvíme se mailem.
Je nenošený, vypraný v lanolinu a vypnutý do tvaru.

PLETENÍ JE RADOST.
PLETENÍ JE RELAX...

Obrázky...

Při focení svícnů do výzvy jsem si uvědomila, že nemám nafocené obrázky z mého období používání techniky Découpage, které mám umístěné v přízemí domu. A tak jsem to  napravila. 

Je to již několik let, kdy mne ubrousková technika okouzlila a já vytvářela jeden obrázek za druhým. Mnoho jsem jich rozdala, darovala.

A těchto pár mi jich zbylo.

Découpage je možné použít na různé podklady, dřevo, sklo, keramiko, plátno, karton, kámen, modelovací hmoty. 
Při této technice se používá pro dekorování předmětů motiv natištěný na ubrousku dvou až třívrstvém, který se nůžkami, nebo jemným vytrháním prsty, vystřihne a poté se odstraní spodní vrstvy ubrousku, nalepí se pouze vrchní potištěná vrstva. Na lepení se používá lepidlo na découpage. Pro barvení rámečků jsem používala akrylové barvy, po jejichž zaschnutí se může ještě nanést vrstva krakelovacího laku a vznikne popraskaný efekt. Na závěr se vše přetře lakem. A mne bavilo dokreslovat na rámečky části motivu.

Tyto obrázky zdobí naši chodbu v přízemí, kde samozřejmě není dobré světlo na focení.

Připomněla jsem si své období tvoření technikou découpage.

Znáte?

Mne to tenkrát velmi bavilo...

Opatrnosti není nikdy dost...

a nyní mám na mysli dohled u rozsvícených svíček, které se v adventním čase rozzáří v nejednom domě, bytě, pokoji. V minulém příspěvku jsem vkládala své svícny a mnohokrát již i dříve psala o tom, že s příchodem podzimu svíčky zapaluji každý den. Mám ráda mihotavá světýlka, často se při pohledu do nich zasním, zavzpomínám.

Letos jsem si připravila velmi jednoduché adventní svícení na stůl.

Přiznám se, že jsem byla trochu líná vázat větvičkový z jehličnanů, stále jsem se nemohla k ničemu dokopat. O první adventní neděli ještě ráno nebylo ničeho. Až skoro navečer jsem se rozhoupala a výsledkem bylo malé aranžmá.

Pár šišek, vlašské ořechy spolu s lískovými, doprostřed zlatá svíce ve tvaru hvězdy, vedle dřevěný andělíček. A to vše na kulatém podnosu připomínající koláč uříznutý ze stromu i s kůrou (koupeno před několika měsíci v Kik). Do formiček na košíčky jsem dala fialové čajové svíčky, které jsem kdysi v krabičkovém balení dostala, osobně si nejraději kupuji jenom obyčejné bílé.

Včera jsem zapálila druhou svíčku.

Bohužel se stalo to, o čem bych si nemyslela ani na chvilku, že by se u čajové svíčky mohlo stát. V momentě, kdy již byla celá rozpuštěná a hořela asi dvě hodiny, vzplála tekutina plamenem a silně začala hořet. Můj muž seděl naštěstí u stolku, já u jídelního stolu, okamžitě jsem vyskočila a letěla do kuchyně pro mokrý hadřík a tím jsem kalíšek přiklopila. Obývací pokoj se během té malé chvilky začoudil, zasmradil. Zírala jsem úplně vytřeštěně a při představě, že by se toto stalo a nikdo v místnosti nebyl, od plamýnku by mohla chytit šiška, či kalíšek se žárem zkroutit a horká tekutina vylít na dečku na stole, no veselé pomyšlení to opravdu nebylo.

Fialové svíčky jsem ihned odstranila a vyhodila, místo nich do formiček vložila klasické bílé.

Proto apeluji na všechny z vás, které máte v oblibě čajové svíčky, buďte opravdu opatrní a nenechávejte svíčky hořet bez dozoru.

Má nedělní zkušenost mluví za vše. Domnívám se, že asi byla hořlavá barva, kterou svíčky byly přibarvené, jinak si to neumím vysvětlit.

Svíčky zapaluji, ale jsem ještě více opatrná...

Když svíčka, tak svícen...

Má oblíbená Vyzobaná slunečnice Martina na svém BLOGU vyzvala k prohledání domu či bytu a nafocení našich svícnů. Když jsem si ten den u ní výzvu četla, evidentně jsem byla zabržděná v mysli, neboť jsem zprvu pochopila, že máme nafotit naaranžované vánoční svícny a přemýšlela jsem, zda jsem si jich alespoň několik nafotila během předcházejících vánočních svátků. Pak mi došlo, že je má úvaha zcela zcestná, což se následně potvrdilo jejím příspěvkem o svícnech. Fotka, vzpomínka odkud svícen je, kdo ho případně daroval.
Marti, zjistila jsem, že darovaný mám jenom jeden a došla jsem k závěru, že co si nekoupím, to nemám :o). 

Tento svícen je starý asi 10 let, s původními svíčkami. Bylo mi líto je pálit a dobře jsem udělala, náhradní se snad již ani nedají sehnat.

Mé svícny bez příběhů :

Na všech keramických svícnech je znát, že je používám denně a chystá se pro ně čistící lázeň, ať jsou na svátky krásně čisťounké.

Zamyslela jsem se nad tím, proč mi v rodině nedávají jako dárek svícny, když všichni vědí, jak ráda svítím svíčkami? Asi o nich málo mluvím.

Třeba si Ježíšek má slova přečte... :o)