JEDNO ZÁKOUTÍ ...

které jsme letos na jaře vylepšovali a nově osazovali.

Rostly tam pouze jehličnany a jedna borovice rostla tak nakřivo, že již hrozilo její zlomení. Museli jsme se s ní rozloučit a celý nově vzniklý prostor jsme chtěli změnit. Ohromný jehličnan nižšího růstu, který měl střed tíhou sněhu již vylámaný, jsme také odstranili.
Moc toho tam nezbylo :o).

 Chci mít na zahradě hodně keřů, trvalek, chci aby byla kvetoucí a žila svým barevným životem pospolu s včelami, brouky a ptáky. Stále hledám inspirace jak na internetu, tak na blozích.

Mou velkou studnicí informací a rad je
Anička 
a její blog.

Zakoupila jsem v zahradnictví :

kolkvícii - kolkwitzia amabilis

jochovec - clethra acuminata

brslen plochý - euonymus planipes

Těším se až mi také takhle krásně keře pokvetou - 
zatím jsem si foto zapůjčila z Wikipedie :o).
 
Přesadila jsem z jiného místa bílý rhododendron (a to se nám s mužem podařilo tak precizně, že ač už měl nasazená poupata, protože kvete brzy zjara, přes to všechno mordování, nádherně rozkvetl - je vidět v pozadí).
Zasadila jsem mé oblíbené hosty (bohyšky) v několika kultivarech.
Ořezali jsme nízké větve vysokého jehličnanu (už vůbec nevím jak se jmenuje, tak je letitý) a jako podsadu jsem zasadila kakost z jiné části zahrady. 

Zatím se mi zdá, že je keřů málo, ale ze zkušenosti vím, že rostlinám musím dopřát čas, nebýt zbrklá, abych pak nevyrývala a nestěhovala jinam.

Foceno 20.června, hosty se krásně rozrůstají, začínají nakvétat, jen mají bohužel listy samou dírku od krup, které jsme letos schytali již třikrát.

A v tomto klidném zákoutí našla své místo jedna z ptačích budek 

(psala jsem v jiném příspěvku).

Naplánováno máme s mužem rozrůstání zákoutí, na které bude navazovat prostor s listnatými stromy, s kvetoucími keři a bude oddělovat místo mezi námi a sousedy, kteří bohužel do dnešní doby na pozemku nevystavěli nijaký plot a je zde jenom jejich a náš trávník.

Je to takové holé a mně se to nelíbí :o)).

Nutno osadit ...

"OSTRÉ NŮŽKY...

měj připravené až přijdu", volala jsem své kadeřnici. 

Nevěřila.

Stalo se tak.

Mé rozhodnutí bylo již nevratné.

Ostříháno.

Úleva a spokojenost, báječný pocit.

Osvobozující.

 

Celý život jsem nosila krátké vlasy.

Zase jsem to JÁ...

RENOVACE I. ...

starých pozinkovaných zavařovacích hrnců.
Kdo hodně zavařuje, pamatuje si možná vysoké zavařovací hrnce, do kterých se sklenice vkládali ve dvou vrstvách, uprostřed vedla trubka a v té byl dlouhý teploměr.
Tyto dva hrnce v solidním stavu i s poklicemi jsem našla na půdě u dědy, manželova otce, když jsme museli "vyklízet". Já jen tak něco nevyhodím a i když jsem věděla, že v nich už nikdy nebudu zavařovat, nápad byl okamžitý.

Budou ideální pro výsadbu rostlin. Zakoupila jsem barvu Eternal a poctivě natřela dvěmi vrstvami. Byla jsem nadšená jaký hezký odstín modré jsem vybrala. Modrou v zahradě na nádobách mám moc ráda a inspirovala mne před lety svou zahradou Iva Hüttnerová. 

A pak nastalo rozhodování čím je osázím. Nechtěla jsem letničky, přemýšlela jsem o trvalé výsadbě a aby nádoby mohly zůstat u domu i přes zimu.
Zajela jsem do mého oblíbeného zahradnictví a nechala si poradit.

Roubované Abies/Jedle korejská - jedna "ICE BREAKER", druhá "TUNDRA", obě krasavice. Dostala jsem názornou ukázkou poučení, které větvičky odstřihávat, které nechávat, aby sílil kmínek. Jsou zlatí. A jako podrost drobné trvalky. A nevím jak se jmenují, protože muž trochu pospíchal a já si zapomněla říct o lístečky s názvem rostlinek. Což mne mrzí, ale až tam pojedeme, musím to napravit.
Na dno hrnců jsem vsypala vrstvu drobného kačírku jako drenáž. Manžel mi sice nabízel, že mi do dna vyvrtá dírky, ale nechtěla jsem do nich zasahovat vrtačkou :o)). Ještě prozkoumám, zda je takto v zimě mohu nechat venku.

A když jsem byla v tom natírání, natřela jsem i malou pozinkovanou konvičku, ať mají hrnce dobrou společnost.

Modrá je dobrá, ne? ...

 P.S. Ještě mám rozpracované další natírání, opět renovace, ale o tom až příště, až bude hotovo :o).

HOUPY HOU...

si dopřávám ve chvilkách odpočinku. Konečně na zahradě i odpočívám. Baví mne se pohupovat a snít.

Měli jsme již dvě kupované houpačky, kovová konstrukce s šitým potahem. U té první rupl potah pod mým mužem, byla jsem ráda, že se mu nic nestalo a řezala jsem se smíchy. Podotýkám, že muž není žádný tlouštík. Potah byl prostě nekvalitní. Nejprve jsem přemýšlela jak to opravit či ušít nový, ale nakonec se to jevilo tak složité, že milá houpačka šla z domu. Druhá byla již robustnější, dostali jsme ji jako dárek a vydržela několik let, pak opět pevné plátno přestalo být pevné. Přemýšlela jsem, že by šlo do konstrukce přidělat dřevo, nějaká prkýnka a houpačka by ještě mohla sloužit. Muž mne přesvědčil, že by to bylo na tento typ kovové konstrukce moc těžké a odvezl ji do sběru. Nedávno jsem viděla na jednom blogu tu samou houpačku co jsme měli a přesně ji vyspravili tak jak já měla vymyšlené. No neměla jsem na něj dát!!

Přemýšlela jsem kam by se dala zavěsit houpací síť, která mne tolik lákala, ale bohužel nic jsem nevymyslela. Žádné pořádné stromy na zahradě nejsou, na pergole na ni není místo, všude by překážela.

Až jsem zahlédla u Moniky z Kopečku závěsné křeslo. No to bylo přesně ono, co jsem potřebovala. Nelenila jsem a ještě ten večer jsem ho objednala. Kam se zavěsí, jsem měla rozhodnuté okamžitě.

Manžela jsem zaúkolovala, aby koupil pořádný hák a karabinu, namontoval do trámu a křeslo bylo zavěšené natošup.
Konečně jsem si zase splnila malinkaté přání. Obložím se polštářky a jen tak se pohupuji. 

Je to sice trochu zrádné, protože jsem zjistila, že houpáním se mi většinou krásně začínají zavírat víčka. Nevadí, po tolika týdnech s rýčem, motykou, kolečkem si zasloužím

pořádný relax.

Houpy, hou...

 

 

LEXIKON BYLINEK - 6.část - MÉ DOMÁCÍ BYLINKY...

na dosah ruky musím mít. Je pravdou, že občas mi některý keřík vymrzne a musím obnovovat, ale i tak se snažím, aby si rostlinky žily svůj život pěkně pospolu.
A tak zde spolu žijí : meduňka, několik druhů máty, jablečník, levandule (letos nově vysazené keříky), tymián, svatolina, yzop, smil italský, dobromysl, echinacea, rozmarýn, řebříček, pažitka, šalvěj, ožanka, jitrocel kopinatý, libeček, třezalka, jestřabina lékařská.
Snad jsem na nějakou nezapomněla...Vlastně ano, na měsíček lékařský, ten jsem letos poházela v zeleninové části.

 

Přímo u pod okny kuchyně, na malé terásce mám v květináčích několik bazalek, majoránku, bobkový list a petrželku.
Petrželka mi letos docela vyrostla, ale každý rok s ní bojuji. Nevím zda máme něco v půdě co jí vadí, ale když ji vyseji na záhon, skoro žádné se nedočkám. Letos jsem ji proto vysela přímo do květináče do kupované zeminy a už můžu stříhat.

 

Využila jsem malé štafličky, které jsem si natřela, posbírala v garáži nějaká prkna a stolek na květináče byl hotový.
V několika nádobách mám malá "kafíčka". Koupila jsem si letos malý květináček kávovníku a ten obsahoval asi deset malých rostlinek, všechny jsem rozsadila a uvidím zda se ujmou (pokud ano, budu pak obdarovávat). Kdysi jsem měla kávovník už docela veliký, odjeli jsme na dovolenou a mamka se mi o kytičky doma postarala tak, že mi ho ulila :o) a on zašel. Ale to se
stává.

 

- jestřabina lékařská takhle pokvete -

A tak končím můj letošní LEXIKON BYLINEK... 

KDEPAK TY PTÁČKU HNÍZDO MÁŠ ...

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš,
skrýš a zázemí.
Vždyť ještě léčky málo znáš,
málo zdá se mi.
Hej břízo bílá skloň se níž.
Dej ptáčku náruč svou a skrýš.
Já pak můžu jít a v duši klid
můžu pak mít.
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš,
kam dnes půjdeš spát.
Až sníh a mráz dá loukám plášť,
sám se začnu bát.
Hej břízo bílá skloň se níž.
Dej ptáčku náruč svou a skrýš.
Já pak můžu jít a v duši klid
můžu pak mít.
Já pak můžu jít a v duši klid
můžu pak mít.

Text známé písně Karla Gotta mne napadl když jsem instalovala dvě ptačí budky na naši zahradu. Konečně jsem sehnala takové, které se mi moc líbí a tajně doufám, že příští rok budou zabydlené ptačí rodinkou. Bohužel nemáme na zahradě moc stromů a tak jsem veliký výběr neměla. Sousedi mají kocoura a ten se na ptáčky rád vytahuje, takže snad je nebude atakovat. Jinak mu pak vypráším kožíšek :o)).

 
Asi tři roky po sobě u nás hnízdili malí ptáčci (bohužel nevím jak se jmenují a fotku už jsem v počítači nenašla) přímo v pergole, v jednom závěsném květináči, ve kterém jsem měla pár suchých exotických kytek jen tak na parádu. Rodiče si do něj zalezli, vylepšili si obydlí o trávy a drobné větvičky a vyvedli mladé. Vůbec jim nevadila naše každodenní přítomnost, my poslouchali jejich trylky a pozorovali jejich snažení, aby přinesli dostatek krmení. Další rok si vystavěli v horním rohu pergoly své vlastní hnízdo a dokonce dvakrát tam vyvedli mladé. Bylo to naprosto úžasné jak jsme je měli nablízku.
Letos se neobjevili, čekala jsem marně a tak jsem se rozhodla umístit na zahradu malé ptačí budky. 

Snad se jim příští rok zalíbí.

Už se na ně těším...

ALOBALOVÉ DESATERO...

Ve většině případů slouží jako fólie určená k balení potravin nebo pečící papír. Alobal však v domácnosti využijete i k mnoha jiným účelům.

Vlastnosti

Alobal je velmi poddajný a snadno se tvaruje okolo předmětů. Nicméně, zároveň je velmi křehký a náchylný k poškození. Z tohoto důvodu bývá pro většinu použití laminován do jiných materiálů, většinou plastů nebo papíru (např. pro másla a sýra je toto balení typické). V polovině 20.století alobal nahradil dříve používaný staniol. Na rozdíl např. od papíru si alobal zachovává svůj tvar a využít se dá i jeho neprůsvitnost, neprodyšnost, vyšší tepelná vodivost či jeho izolační vlastnosti.

1* špinavé nádobí

Zaschlé či připečené zbytky v hrncích a pánvích navlhčete a pak je přejíždějte zmuchlanou kuličkou alobalu, jako by to byla houbička.

2* zanesený gril

Stejně si zmačkaný alobal poradí s mastným roštem po grilování.

3* rovnoměrně upečený koláč

Pokud mají vaše moučníky okraje tmavší než zbytek těsta, obalte formu nebo pekáč hliníkovou folií.

4* rezavé skvrny

Alobal vyleští zašlé příbory a odstraní počínající stopy rzi.

5* životnost banánů

Zabalíte-li po nákupu stopky do alobalu, vydrží banány déle čerstvé.

6* ostré nůžky

Jako první pomoc na tupé nůžky poslouží rozstříhání fólie.

7* provizorní trychtýř

Není-li po ruce trychtýř, vodu nalijete do lahve s pomocí alobalové ruličky. Snese i vodu horkou.

8* levné  teplo

Nalepíte-li vrstvu fólie na vnitřní stranu dveří, vytvoříte jakési zrcadlo, které odrazí tepelné paprsky směrem do místnosti.

9* sušení prádla

Oblečení nebude elektrizovat, když k němu do sušičky vložíte alobalovou kouli.

10* proti hmyzu

Do zeminy na zahradě přidejte nastříhané proužky alobalu - odradí hmyz a přitáhnou k rostlinám světlo a teplo.

Já jsem na alobal tolik zvyklá, že ani nevím čím bych ho mohla nahradit.

A jak to máte vy ?...

zdroj :

magazín Doma dnes

 

 

 

ŠACHOVÉ FIGURKY...

od Petera Maye je závěrečný detektivní román z trilogie o Finu Macleodovi.

Opět úžasná obálka. Mám ráda když obal knihy je zajímavý, nápaditý a u všech třech knížek je evidentní, že jsou od stejného autora. Moc povedené.

 

Anotace

Nový začátek vlije Finu Macleodovi nový optimismus do žil. Znovu se usadil na ostrově Lewis v souostroví Hebridy, kde kdysi žil jako dítě. Jakožto bývalý policejní detektiv je najat místním majitelem rozsáhlých pozemků jako šéf ostrahy. Pro muže Finových zkušeností by to měl být snadný úkol.
Při vyšetřování nezákonné činnosti, k níž na hospodářství dochází, se setkává s nepolapitelným místním pytlákem Piskořem Macaskillem, se kterým kdysi chodil do školy. Ale když Fin Piskoře dopadne při pytlačení, stanou se oba svědky bizarního přírodního jevu, při němž se samovolně vyprázdní nedaleké jezero a na jeho dně se objeví malé zabahněné letadlo s důvěrně známým nápisem na boku.
Oba muži vědí, co najdou uvnitř — tělo jejich kamaráda, muzikanta Roddyho Mackenzieho, jehož letadlo zmizelo před více než sedmnácti lety. Když Fin v Piskořově tváři zahlédne i něco jiného než šok z pohledu na Roddyho ostatky, zmocní se ho mrazivá předtucha.
Fin postupně odhaluje Piskořovo tajemství, není však ani zdaleka připraven na to, že pravda o minulosti může ovlivnit i budoucnost.


Ani třetí kriminální zápletka mne nezklamala. May se ve skvěle vystavěné trilogii držel své vize a to mne moc bavilo. Děj byl napínavý a opět jsem se sžívala s atmosférou drsného ostrova, který je častokrát zmítán přírodními živly až do krajností. A opět se potvrdilo, že tajemství jsou mnohdy velikou zátěží do celého života.

S nadšením jsem se dočetla, že napsal šestidílnou sérii čínských thrillerů s dvojicí mladého čínského komisaře a americké soudní lékařky, těžící z rozdílů dvou odlišných kultur. 

Na to se velmi těším...

LONI A DNES...

Změnili jsme s mužem část zahrady a letos se veškeré rostlinstvo začíná pěkně rozrůstat. K přeměně jsme se dlouho odhodlávali, plánovali, rozmýšleli.

Nemáme zahradu v rovině, řešili jsme terénní vlny a tento prostor jsme měli rozčleněný dvěmi cestičkami, vysypanými drobným kačírkem, rostliny zamulčované kůrou. Několik let bylo vše krásné, ale postupně jsme zjišťovali, že údržba je opravdu náročná. Bohužel jsem nenašla fotky zbývající části, kde byli převážně skalničky. Rozhodli jsme se předloni, že prostor předěláme. Azalky a rododendrony jsme přesázeli do jiného místa a manžel odvozil veškerý kačírek z cestiček na jednu hromadu. Doprostřed prostoru jsme zaseli travní samínko a ponechali jen vrchní terénní vlnu, kterou jsme osázeli novými keři.

Moc se mi nelíbilo jak manžel kameny zpevnil zvýšený přechod terénu, ale nechala jsem opravu až na letošní rok. Ani moc nebrblal, sám viděl, že to není ono. Společnými silami jsme poskládali malou suchou zídku. Koupili jsme větší kačírek a vše zamulčovali. Rostlinám se daří velice dobře a dělají mi radost. A hlavně - údržba je pro mne daleko příjemnější.

Zahrada - to je nekonečný příběh, kdy konec je v nedohlednu. Všechna práce je však překrásně odměněna. Vůněmi, barvami, radostí. Každé ráno je zahrada jiná, každý den se proměňuje. Po každém návratu z cest nás vítá a předvádí, co nového se za těch pár dní co jsme se neviděli, změnilo. Už v dětství jsem měla jedno velikánské přání, sen a touhu. Mít svůj domek, svou zahradu.

A to se mi splnilo a za to děkuji ...