čtvrtek 2. ledna 2020

Bezmocnost...

rodičů při vnímání spadnutí svého potomka z životní cesty do výmolů, do prachu, do louží plných bahna, mezi střepy, které rozdírají tělo i duši, je velmi trýznivé období.


Můj první letošní příspěvek není radostný, ani veselý, je smutný, bolestný, 
je ze života...
Otvírám těžké téma, o to pro mne těžší, že se jedná o blízkou rodinu 
a má duše lká, naříká, je jí úzko.




Mám starší sestru, která má dvě dcery. Jedna žije přes dvacet let ve spokojeném manželství, druhá od svého nabytí plnoletého života až do dnešní doby neví co si se svou dospělostí počít. Při každém nezdaru jí byli rodiče nablízku a nabídli podporu, nezavřeli dveře, nezastrčili petlice, neuzamkli zámky. Každý může klopýtnout a měl by vědět, že rodina je opora, každý má právo se mýlit, každý může začít znovu.

Má neteř se narodila dvacet dní po úmrtí mého otce. Mně tehdy bylo sedmnáct let. Znám ji od dětství. Znám její povahové rysy, znám její občasnou přelétavost, nezodpovědnost, špatný odhad na partnery, ale zároveň mívá velmi otevřené srdce, soucitnost, tvář plnou smíchu. Navenek šťastný a pohodový člověk plný energie, uvnitř rozbořená duše plná bolesti, která nemá kde nabrat své jistoty. Před několika měsíci vyšlo najevo, že zvolila cestu naplněnou alkoholem a problémy se začaly kupit, vrstvit, přibývat. Přestala brát ohled nejenom na sebe, ale i na své děti, na svého partnera, na rodiče, lže všem kolem sebe a hlavně sama sobě. Po každém karambolu přehodí vnitřní výhybku, svede své počiny na jiné, uvede zástupné důvody a pokračuje v ničení svého Já.

Mou sestru to naprosto devastuje a já se bojím o její zdraví, ve svém věku jsou nastalé stresy velmi trýznivé.
I když na popud rodiny, praktické lékařky začala má neteř navštěvovat psychiatra, našla si skupinu anonymních alkoholiků, z počátku řádně brala léky, vše trvalo jenom pár týdnů a pak zase vzala do ruky lahev. Vládlo u ní jenom krátkodobé nadšení, že pomoc, kterou dostává, jí může ze všeho vyléčit. Její onemocnění je daleko vážnější než zprvu vypadalo a závislost, jak se již prokázalo, je několikaletá, což se jí zdárně dařilo skrývat.

Situace se vyhrotila před vánočními svátky, kdy její starší syn s ní byl doma sám a volal babičce a dědovi o pomoc, že máma se doma potácí a že má o ní strach. Našli v bytě prázdné lahve od tvrdého alkoholu a dceru v hysterickém šoku. Opět se postarali s nadějí, že se vzpamatuje, že si dá říct, že půjde na léčení.
Bohužel odmítá a nikdo proti její vůli ji nikam umístit nemůže. Trpí nejenom ona svým onemocněním, protože to nemoc je, ale celá rodina, hlavně obě děti.

Vše, co se odehrálo před vánocemi, bylo poslední kapkou pro mou sestru, která si tvrdě uvědomila, že jí pomoct nemůžeme, nikdo z nás, že dokud si ona neuvědomí svou těžkou závislost na alkoholu a nepůjde dobrovolně na léčení, snaha všech je naprosto zbytečná.

Každá závislost je pekelná cesta, nikomu nic dobrého nepřinese, trpí obavami a bolestí celé rodinné okolí.

Snažím se být své sestře co nejvíce oporou, mám obavy o její nemocné srdce, bojím se, aby se nezhroutila. Snad jí má podpora alespoň trochu prosvětluje temnotu těžkých myšlenek.

Proto jsem se na blogu odmlčela, neměla jsem sílu, mé myšlenky se toulaly úplně jinde. Rozhodovala jsem se, zda vůbec o bolavé skutečnosti v mé blízké rodině zde psát, ale i nešťastné období k životu patří, tak proč se o bolest nepodělit, nevypsat se z ní. Není to snadné, to mi věřte.



Má neteř musí chtít hlavně sama svou nemoc léčit.
Nahlížím na děsivou sebedestrukci mladé ženy, matky, dcery, neteře, tety, která je příliš mladá na zpustošený život alkoholem, na beznadějné okamžiky, které se kolem ní kupí.

Kéž by nový rok přinesl radostnější dny pro mou neteř, její děti,
pro mou sestru, pro švagra...


37 komentářů:

  1. Ano, pokud člověk sám nechce nic měnit, okolí nezmůže nic. Mám to také v blízké rodině. Dlouhé roky, bohužel.
    Snad se to u vás v dobré obrátí.
    Přeju hodně sil a pevné nervy.
    Ilona

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Všichni v rodině již víme, že na to, aby se vzchopila, musí najít hlavně sílu a víru sama v sobě.
      Děkuji Ilonko za milá slova.
      Ála

      Smazat
  2. Zcela oprávněně se bojíš odsudku, ale.
    Jsem zvyklá psát otevřeně, nalít čistého vína a mnohokrát jsem se setkala s faktem, že s tím neumí lidé pracovat. Proč píšeš o reálném životě, blog je o sněhobílém desingu našich domácností, dokonalých fotografiích, není o zatěžování.
    Já s tímto nesouhlasím, protože k dokonalému desingu patří obyčejný život bez příkras. Žijeme v moderním století, přitom se tolik lidí stydí přiznat, že mají psychické problémy a musí brát antidepresiva, protože široká obec lidská je pošle to rozběhat. V partnerských vztazích bojují s mužskou impotencí a ten strach, co kdyby to někdo zjistil ? Mohla bych tu vypisovat a vypisovat.
    Tvá otevřenost je mi blízká a tleskám jí. Zátěž na lidskou psychiku je obrovská, někdo s tím umí pracovat, někdo nikoliv. Někdo sáhne po drogách, jiný po alkoholu, jiný po prostitutce. Daň za nadbytek, za přepych, nemusíme holou rukou bránit své životy, máme co jíst, máme co pít. Ale nalít čistého vína, přestat se schovávat pod sukni, je bolestivé, protože ten reálný obraz v zrcadle mnohdy zabíjí.
    Tvou rodinu čeká boj, dlouhodobý a nerovný. Větrné mlýny semlely co mohly, najít bezvětří bude šílený mač. Říká se, že dokud člověk nepadne na úplné dno, nemá šanci. Držím palce a tobě děkuji za otevřenost, může pomoct v zabedněné společnosti, otevřít témata bez příkras a to alkoholismus žen je a bude.
    Existuje mnoho zařízení, kde se pomoc nabízí, tvá neteř ještě tuto šanci nemá chuť využít. V novém roce vám přeji, aby né kvůli svým dětem, manželovi, rodině, ale kvůli sobě, především kvůli sobě, tu příležitost tvá neteř chytla za pačesy, jen tak má šanci narovnat hřbet a jít dál.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alkohol u žen bývá asi těžší závislost,trvá déle než se projeví naplno. Od začátku ji velmi pozoruhodně skrývají, některé ženy dokáží své stavy "ukočírovat", jiné opravdu padnou na dno. Bývalý přítel rodičům řekl, že jejich dcera pije již několik let a že si myslel, že oni to ví! Ale oni s ní však nežijí ve společné domácnosti jako žil on, a kdyby na to upozornil dříve, dalo se vše snadněji možná přeprat s pomocí odborníků. Když už nedokázala své stavy skrývat a vše se provalilo, zjistilo se, že její závislost je již velká. Zatím se vehementně brání na léčení jít. Při poslední mé rozmluvě s ní jsem na ni stále apelovala, že musí bojovat hlavně o sebe, v sobě musí najít sílu překonávat tuhle překážku. Ne pro někoho, ale pro sebe. Vše co mi říkala, jsem jí věřila. Za pár dnů bylo vše opět jinak.
      Simi, děkuji ti.
      Ála

      Smazat
  3. Přeji hodně sil. Závislost je velké břímě, které si člověk utvoří, když před něčím uniká.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak Aničko. Domnívali jsme se všichni, že návštěvy u psychiatra, odborníka, jí budou pomáhat a ona vyřkne před čím utíká do zapomnění. Zatím se to ale nestalo...
      Děkuji.
      Ála

      Smazat
  4. Alenko,
    v každé rodině je něco :-o
    Bohužel nyní je doba velmi uspěchaná, dravá, ...je těžké si v ní zachovat zdravý rozum i tělo !
    Alkohol je způsob jak na chvíli zapomenout, odreagovat se, ale pokud se na něm člověk stane závislým, je to velmi těžké si to uvědomit, řešit,...
    Přeji hodně sil neteři a Vám všem v rodině!
    Ať tento příběh má dobrý konec!
    P.S. Já to říkám, stále , že čím starší děti, tím více starostí !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ilonko děkuji.
      Má neteř má zdravé děti, práci, kterou má ráda, měla přítele, pro kterého rodina hodně znamenala. Myslím, že ona ještě nepoznala opravdové lidské starosti a trápení, které mnohdy rodinu v životě zasáhnou, ač jsou to nemoci, či finanční problémy. Její děti jsou dnes vyděšené, co se to děje s jejich mámou, ale oba již dostatečně chápou, že za vším je alkohol.
      Ála

      Smazat
  5. Alenko, cítím s tebou a vlastně nevím, jaká slova útěchy napsat. Je dobře, že jsi našla odvahu a sílu se z toho aspoň trochu vypsat a svěřit se. Jak víš, i já to dělám a je mi to blízké. Život není pohádka. Přeji ti hodně sil a bohužel máš pravdu. Člověk musí chtít sám sebe změnit, změnit svůj život a my mu můžeme být jen nápomocni.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Marti. Musela jsem to sama v sobě zpracovávat, nechat usadit, najít odvahu o tom veřejně napsat. Jenže i takové problémy život přináší a já nechci před tím přivírat oči.
      Stále si říkám, že snad najde v sobě tu sílu. Nebo teprve padne na úplné dno, aby se mohla odrazit. To nikdo z nás nyní nevíme.
      Ála

      Smazat
  6. Alenko, člověk musí chtít sám a pokud nechce nikdo s ním nic neudělá.
    Bohužel tohle znám z vlastní zkušenosti. Manželova sestřenice, máma od dvou dětí tuhle svou závislost nakonec v loni na jaře zaplatila životem. Nepomáhaly domluvy, prosby, nepomohlo ani léčení, které absolvovala 3x, nepomohly ani lékaři, kteří jí sdělily, že pokud toho nenechá bude ji to stát život. Bohužel jela ve své koleji a pomoc druhých odmítla. A zaplatila daní největší.
    S alkoholem se také potýkal můj švagr a tento čas byl pro mou sestru dost krutý, pak to nevydržela a švagr dostal na výběr- ona nebo pití. Následovalo léčení a od té doby už asi pět let nepije a je v pohodě.
    Vše je o tom, že člověk musí chtít sám.
    Ali, přeji vám všem hodně sil a neteři ,aby se navždy zbavila své závislosti.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jani děkuji ti za odezvu a tvá slova.
      Myslím si, že zažije má sestra ještě plno bezesných nocí, i když nyní mi říká, že den ode dne je jí lépe, ač myšlenky z hlavy vymazat nemůže, že spíše myslí na vnuky, jak jim případně pomoci, kdyby bylo potřeba.
      Ála

      Smazat
  7. Vím přesně, o čem mluvíš. V rodině mám vlastní zkušenost. Moje sestra pila od šestnácti a ničila tím celou rodinu. Bohužel, i tvoje neteř bude muset dopadnout na samé dno, jinak to nepůjde. A vy ji budete muset nechat. Přijde o všechno, ale teprve pak se možná zvedne. Je to tvrdá láska, ale je to láska. Pomoc bude potřebovat hlavně rodina a pravděpodobně to nezvládnete sami, budete potřebovat odbornou pomoct. Moji rodiče za to opravdu zaplatili zdravím.
    Přeju hodně sil. Přeju naději. Vždycky stojí opodál.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Jani za podporu. Uvědomujeme si, že opravdu ničemu není konec, teprve vše spíše začalo, protože podané pomocné ruce nestačí, odbornou pomoc trvalejšího rázu odmítá, léky nebere.
      Já vždy věřím v to lepší, a tak budu věřit i v její prospěch, že se zvedne.
      Ála

      Smazat
  8. Velmi smtný příběh. Je to těžké,sama si procházím zdravotními problémy,které pravděpodobně vyplívají od psychické stránky. A věřte, že je to začarovaný kruh. Ale nejdůležitější je, pátrat po příčině, od prvopočátku, kde ten problém začal. A není to vůbec jednoduché, protože někdy ten prvopočátek může být i v den našeho narození, i dříve. A pak už jen stačí, když se ten život neodehrává podle našich představ. A stále natrefujeme na něco,co nám to neustále připomíná.
    Ale když se to podaří, objevit příčinu,myslím si, že má každý tu možnost se z toho dostat. Ale je k tomu potřeba aby to ,,pochopili" i ti lidé okolo.
    Tohle je velké téma, o kterém by se dalo psát hodiny a hodiny a popsat mnoho řádků.
    Přeji aby Vaše neteř našla ten prvopočátek problémů a začala danou situaci řešit a Vaší sestře plno psychických sil.
    Danča

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Vaše slova Dančo. Máte velikou pravdu. Není to vůbec jednoduché. Ona mi říkala, že ve skupině AA se jí hodně ulevilo, že tam mluvila o věcech, které nikdy nevyřkla nahlas. Třeba tam bude docházet nadále, nevím.
      Ála

      Smazat
  9. Ach Alenko, s novým rokem takové starosti...Dobře jsi nazvala svůj článek, protože bezmocnost je opravdu to, co si v takových případech člověk naplno uvědomí. Můžeš blízké vyslechnout, být u nich, podpořit je, ale jinak se nedá dělat nic. Srdce to drásá, když se díváš, jak ostatní trpí. A trpí nejen ten člověk, který sešel na scestí, ale spousta dalších lidí s ním. Myslím, že je dobře, že jsi to napsala, máš tu spoustu empatických lidiček a blog není jenom růžový, protože když má být o životě, tak tam málokdy růžová převažuje. Přeji ze srdce hodně síly celé rodině a neteři prozření. Kéž by nastalo a její život se konečně dostal do těch správných kolejí.
    Moc držím palce.
    Jindra

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jindro, moc ti děkuji za tvá slova.
      Když má člověk nějaké starosti, problémy, trápení, říkává se, že čas rány zhojí. V tomto případě si nejsem jistá ničím, protože pokud nebude chtít ona sama a nenajde v sobě sílu, nezmůže nikdo z nás nic a čas nic nezhojí. Vše se může prohlubovat, ona může opravdu padnout až na to dno.
      Ála

      Smazat
  10. Držím palce.A jak píše paní blondýna,musí chtít kvůli sobě.Mám sama zkušenosti s trápenim dosp.dětí.Už se zvedá,nicméně ten strach tu je.A mé pocuchané nervy a zdraví to poznamenalo.K tomu ještě problémy s věcně odcházejícím zeťem.Není toho málo a Vy mi též moc pomáháte.Já posílám štěstí a hodně sil celé Vaší rodině.Pokud možno klidný a krásný nový rok.JP

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Vám.
      Souhlasím, že bez toho, aby se ona sama vzchopila kvůli sobě, nedosáhne se ničeho.
      Ála

      Smazat
  11. Milá Alo,moc dobře vím co prozivate.Mela jsem manžela alkoholika a dvě malé děti k tomu.
    Je to bezmoc a trvalo mi dlouho než jsem to skoncovala.Porad jsem věřila,že to bude lepší.Ale pokud není vůle,nepomůže nic....Pro její děti by bylo lepší,kdyby s ní nežiy a neviděly to, protože se to na
    nich podepíše....a pokud ona nevyuzije pomocí vás všech,tak nezbývá než ji nechat....Vy se snažte se tím netrapit nebo to odskacete na zdraví vsichni,stejně jako já.
    Alkohol je démon a dovede vše a všechny zničit.Mirka

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Vám Mirko. Každá závislost rozkládá rodinu, nemusí to být jenom alkohol. A s každou závislostí je boj těžký, dlouhý a mnohdy se vůbec nedosáhne dobrého výsledku. Znám různé případy ze svého okolí, které dopadly i tragicky, a vždy je to těžké pro všechny.
      Ála

      Smazat
  12. Tohle je opravdu těžké a smutné. Nikdo jiný než ona sama jí pomoct nemůže.
    Teď je potřeby pomáhat jejím dětem....Přeji pevné nervy.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to tak. Děti to nesou velmi těžce. Máma v jejích očích má najednou dvě tváře.
      Ála

      Smazat
  13. Láska je i to,když necháte po několikáté podané pomocné ruce člověka spadnout na dno.Bud se zvedne nebo taky ne.Ale pokud jen podáváte pomocnou ruku a nic se neděje,tak to není láska ale hloupost na kterou doplatite.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To si člověk právě musí uvědomit, že už více pomáhat nelze, že se pomoc míjí účinkem, že druhá strana o pomoc vlastně ani nestojí.
      Ála

      Smazat
  14. Nevím,jak jsou ty děti staré,ale i kdyby byly velké nebo dospělé,není dobré aby žily v tomto prostředí.Nebudou mít klid,pocit domova a jistoty.Pomozte jim. M

    OdpovědětSmazat
  15. Alenko, chápu tvé pocity, v naší rodně se také našel jeden alkoholik, můj vzdálený příbuzný a šokovalo mne, když doktoři řekli, že musí sám chtít jít na léčení, jasně, že nechtěl!Ovlivnil celou svoji rodinu a všechny okolo, jeho stavy byly horší a horší, pak přestal i pracovat!Dnes je to troska a neví, proč se s ním nikdo z rodiny pomalu nebaví!Ještě horší to prý bývá s drogově závislými, jsem ráda, že to neznám.Stačí, co mi vyprávěly známé, které to měly doma.
    Přeji hodně sil a naděje, snad se příbuzná vzpamatuje, už kvůli dětem.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
  16. Je špatně, že léčení je založeno na dobrovolnosti. Možná by to vyřešilo spoustu problémů. Ten, kdo léčení potřebuje, totiž žije už mimo realitu a věří sám sobě, že to zvládne sám bez odborné pomoci a že to nějak dopadne. Myslí si, že je vše v pořádku a nemá kapacitu si přiznat skutečnost.
    Bohužel žádnou chytrou radu nemám. A myslím na všechny, kteří se s tímto problémem potýkají. Jak píšeš je to bezmocnost a začarovaný bludný kruh.Přeji naději.
    Eva

    OdpovědětSmazat
  17. Typický příklad alkoholismu ženy...Skrývá a okolí neví. Alkohol je na každém rohu dostupný a zarývá se člověku pod kůži, do hlavy, do duše. Ten, kdo závislostí netrpí, neví...je to dvouhlavá saň. Ona bojuje se dvěma zly: s alkoholem a se sebou. Je to šílené. Důležité je najít příčinu, proč pije. Na druhou stranu přestat co nejdříve, kvůli okolí, kvůli svému fyzickému zdraví.Je především nemocná. Děti musí vědět, že je maminka má moc ráda a že je nemocná, že za to oni nemohou, nic nezpůsobily a nikdo z okolí ji nic špatného neudělal. Ikdyby to bylo jinak. Důvod pití zná ona nebo taky ne. Řekla bych, že povinností blízkého okolí je postarat se o děti. Když je střízlivá, má svůj problém, další přichází s tím, že ví, že když se napije, je hnusná a ubližuje svému okolí, má výčitky, nenávidí se, za to co dělá a démon alkohol nabídne pomocnou ruku...tak dostupný naprosto všude. Kdekoli, v kteroukoli hodinu. Za benevolence lidské společnosti. Dostupnost alkoholu a to, že je zde úplně normální pít alkohol je špatné. Představte si ráno, jdete do obchodu pro jídlo, natankovat benzín, jedete někam vlakem...vždy máte možnost si koupit. Nikdo se na ženu nebo muže nebude dívat divně, když bude mít v košíku dvě lahve vodky...Řekla bych, že napoprvé se to nepodaří. Důležité jsou nejnovější metody v léčení, nové výzkumy v alkoholismu jsou již u nás dostupné, musí na ně "dosáhnout". Nevím, zda lze srovnávat, ale vezměme si normální příklad (ne to jak a co hodně ohrožuje), ale jen z pozice té závislosti: kolika kuřákům se podaří přestat kouřit ? Když ano, kolika napoprvé ? Kolika lidí se zvládne nenapít, myslím ani sklenici, ani kapku, jeden rok? Příspěvek jsem napsala tak, jak mne myšlenky napadaly. Nesoudím, jen svá slova nabízím k zamyšlení naší společnosti... Přeji Vám Alenko, aby vaše neteř toho ďábla porazila, začala se mít ráda, děti věc pochopily a okolí neodsuzovalo. Je to nebetyčně těžké, ale naděje, ta umírá poslední...

    OdpovědětSmazat
  18. Nevím, zda mohu vložit, nebudu se čertit, když smažete, ale je to velmi zajímavé...Viděla jsem, třeba zde Alenko najdete něco, co vám pomůže... držím pěsti :)
    https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/219411058090413/

    OdpovědětSmazat
  19. Álo, věřím, že pro je to pro vás těžká situace. Pokud neteř nebude chtít sama, kvůli sobě, jsou všechny pokusy asi odsouzené k zániku. Zejména pro tvou sestru to musí být těžké - sledovat dítě, jak si samo ničí život a bez nějaké valné možnosti s tím něco udělat, je určitě trýznivé. Je dobře, že má i tebe jako oporu. Přeju vám všem hodně sil.

    OdpovědětSmazat
  20. Alenko, napsáno tady bylo mnoho a vlastně jedno - pokud nebude neteř chtít, nikdo a nic jí nepomůže. Ani vaše láska... Jak je tvé sestře, to si neumím, ale přiznávám - ani nechci představovat. Dívat se, jak se dítě devastuje a ničí vše a všechny kolem sebe - to je čistá hrůza. A ty - vše sleduješ jen s nepatrným odstupem, bezmocí a obrovským strachem. Obdivuji tvou odvahu, snad trochu pomohlo, že si to sepsala, snad ti byly komentáře alespoň malou útěchou...
    Moc na tebe myslím, na dálku objímám. Helena

    OdpovědětSmazat
  21. Alenko, na dálku posílám objetí! přeju, ať to dobře dopadne!
    e

    OdpovědětSmazat
  22. Přeji hodně sil a pevné nervy....Věra

    OdpovědětSmazat
  23. Všem vám děkuji za pochopení a vstřícná slova, sdílení vlastních zážitků z blízkého okolí, za přání.
    Ála

    OdpovědětSmazat
  24. Alenko, chápu vaši bezmocnost, člověk už neví, jak by pomohl. Ale pokud ona sama nebude chtít, je to asi marný boj. Držím pěsti, aby se vše k lepšímu obrátilo. D.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála