úterý 28. února 2017

MOŘSKÁ HLUBINA ...

je název mého dalšího pleteného šátku a to podle návodu

Dream Stripes
od autorky Cailliau Berangere.



V originále je tělo šátku tvořeno proužky, které se mi však úplně nezamlouvaly a raději jsem zvolila vzorovanou přízi

Zaubergall Crazy č.2136, která tvoří tělo šátku

a na krajkový lem od Dropsu Floru č.12.



Šátek váží 96 g, měří 180 x 50 cm, pletla jsem na jehlicích č.4.
Ze základního 100 g přadýnka jsem spotřebovala 66 g a z 50 g Flory jsem vypletla 30 g.




Nyní žádný šátek nahozených na jehlicích, ani na háčku, nemám.
Musím si trochu od nich odpočinout a tak háčkuji malá podkafíčka pro mou kamarádku k narozeninám.

Šátky však neopustím, v žádném případě :o).

Pokud vše dobře dopadne, budu plést s Vlněnými sestrami
jeden naprosto úžasný projekt.
Už se moc těším a jsem zvědavá zda pletení zvládnu.

Snad ano ...




neděle 26. února 2017

HLAVA V KLOBOUKU ...

aneb, vesnický kloboukový ples.





Přiznám se, že nemám příliš v oblibě tématické plesy, na které bych měla přijít v nějakém kostýmu. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale mám vždy naprosto v hlavě prázdno a něco smysluplného vymyslet mne sráží do kolen.
Jedni z našich kamarádů naopak se vyžívají ve vymýšlení kostýmů a témat na místní vesnické bály, a letos na tzv. "Šibřinky" prý celá jejich parta byla
Olympijská antidopinková komise :o).

A my se nechali pozvat od kamarádů do jiné vesnice, kde oni tráví každý víkend a pravidelně se zúčastňují veškerých místních akcí, na ples kloboukový.

Dobře, kloboukový, to si nasadím na hlavu z domácích zdrojů klobouk a budu mít vystaráno. No, podcenila jsem to velmi, protože když už jsem konečně zvolila šaty, ve kterých se budu cítit dobře (po zimě), u klobouků vyvstal drobný problém. Všechny tři co vlastním :o), mi byly malé.
Je pravdou, že jsem je na hlavě neměla léta letoucí, ale že mi roste i hlava mne nenapadlo (anebo, že bych měla hustší vlasy?). O jiných proporcí jsem náležitě informovaná pohledem do zrcadla.
Mrzelo mne, že jsem si je nevyzkoušela dříve. Mohla jsem si ušít malý látkový klobouček s peříčky, závojíčkem a sponkami lehce připnout na stranu hlavy. Nápady se mi okamžitě do hlavy hrnuly, ale za dvacet minut jsme měli odjet, žádný z nich se již nedal zrealizovat.

Škoda. Kdybych se náležitě připravila, mohla jsem se třeba umístit při vyhlašování nejhezčího klobouku, a vyhrát láhev šampusu, která by se nám totiž velmi hodila. V 11 hodin nám s omluvou obsluhující personál sdělil, že bílé víno již není, jenom červené a šampus také nemají.


Restauraci vlastní obec, ale pronajímá ji.
A paní šéfová velmi podcenila zásobování na ples, kdy je stoprocentní obsazenost všech stolů na sále.
Chlapům to bylo jedno, pípy byly bezedné a u baru, kde se rozléval tvrdý alkohol bylo také stále plno :o).
Z nouze jsme si objednaly "bavoráka" a ten jsme ucucávaly až do konce plesu.
Vykompenzovaly vše výhry v tombole, kde nám s mužem ale o dvě čísla utekla hlavní výhra - uzená celá kýta, no není to pech?


Příště asi raději lahvinku bílého sebou :o)...

A jak vy plesáte ?



zdroj fotek Wikipedie



sobota 25. února 2017

STARÉ HRADY ...

je místo, kam mne nasměrovala kamarádka a kde nás čekalo na místním hradu a zámku ve čtvrtek mnoho úžasných draků a čarovných postaviček.
Prázdninový celodenní výlet, který se vyplatil i přes ten čas hodiny a půl strávený v autě na cestě tam a ještě i zpátky.

Nalákali jsme obě děti, Amálku s Matýskem, na hrad plný draků a sami jsme byli překvapení, že jich bylo k vidění tolik.

Podrobnosti najdete
ZDE,  
a nás hlavně nadchlo to, že myslí na děti o jarních prázdninách a mají pro ně upravenou provozní dobu.






Průvodkyně oblečené v kostýmech a výklad proložený vtipnými hláškami, to vše se dětem nesmírně líbilo a všechny přítomné děti jí stály neustále nablízku, aby jim z jejího proslovu nic neuniklo. Pokládala jim mnoho otázek a nutila děti přemýšlet o odpovědích.
Amálka s Matýskem se bravurně zapojovali a my se v pozadí potichu chechtali.
Děti jsou prostě bezprostřední.
Na památku jsme jim koupili jednu z překrásných pohádkových knížek, do které jim napsala věnování sama Víla Elvíra za pána hradu Archibalda I. a
po mírně chladném putování po hradu se zahřáli horkou čokoládou.



Pokud hledáte tip na výlet pro děti, velice doporučuji.
Na oběd jsme zajeli do Sobotky a na náměstí v restauraci Pošta završili putování po hradu dobrým obědem v příjemném prostředí.
Dětem jsme přislíbili, že si sem zajedeme určitě ještě jednou a projdeme zbývající prohlídky.
A naložíme ještě po cestě i Andulku :o).




Slib musíme dodržet za každou cenu ...









čtvrtek 23. února 2017

JARNÍ ÚNAVA ...

se začíná objevovat.

Letošní Zima byla dlouhá a vydatná, své rozloučení ještě oddaluje a nechce opustit svou vládu v přírodě.
Člověk však začíná ztrácet energii, není odkud ji čerpat a jsme unavenější čím dál více. Kolikrát za den zíváme, kolikrát se nám začnou klížit víčka, kolikrát bychom se nejraději natáhli na gauč i přes den?
Občas mám pocit, že mé tělo, má tělesná schránka, je těžší a těžší.



Deště urychlují tání sněhu a ráz krajiny, která byla dosud ukryta sněhovou peřinou, se začíná měnit. V teplejších lokalitách se z hlíny polehounku tlačí první poslové jara, malé, něžné kytičky a v naší ulici pozoruji první obsypané větvičky kočiček. A jakmile slunce bude mít možnost vše pohladit svými hřejivými paprsky, nastane prudké zelenání trávy a na keřích začnou rašit pupeny.



 


Jaro začne otevírat svou náruč a naše smysly budou nasávat vůni, která přísluší právě tomuto období, vůni, kterou nenamíchá žádný tvůrce parfémů i kdyby se snažil sebevíc. Oči, zvyklé na našedlé dny, budou vyhledávat každou barevnou změnu, kterou nám příroda nabídne.




Únava se pomalu vytrácí, zhluboka se nadechujeme, zvedneme hlavu a podíváme se vysoko nad naše hlavy, tam, kde se modravé mraky líně povalují po obloze a slunce je lechtá po bříškách svými dlouhými, teplými paprsky.

Ta představa mne dnes nabíjí tolik potřebnou energií ...

A vás ?



středa 22. února 2017

JARNÍ PRÁZDNINY ...

právě probíhají v okrese, kde chodí náš vnuk do školy a po dohodě je nyní tráví u nás od pondělí do pátku.
Bylo mi jasné, že celý daný čas nemůžeme trávit doma a tak jsem hledala na internetu tipy na výlety s dětmi.
Našla jsem mnoho krásných, zajímavých míst, které by stálo za to je navštívit.
Jenomže v jiném ročním období.
A ještě ke všemu u nás již dva dny prší, sníh začal mizet velikou rychlostí a všude teče voda a vznikají malá jezírka.
Výlet do přírody vzal za své, byli bychom rozmáčení až běda.




Vrhla jsem se na programy kin v našem blízkém okolí a ani v jednom ze tří, přičemž dvě kina jsou v městech, kde zrovna jarní prázdniny děti mají, jsem nenašla nic vhodného pro školní děti.
To mne velmi udivilo, proč s programem na volné dny dětí nemysleli, vždyť období prázdnin je znám dlouho dopředu.
Hledala jsem zajímavé výstavy v muzeích, avšak
téma, které by zaujalo děti, jsem nenašla.
V úterý bylo v plánu bruslení na zimním stadionu, kde naštěstí na děti mysleli a každý den naplánovali několik volných hodin pro veřejnost.
Děda se obětoval, já brusle nemám :o), tak jsem z toho vyvázla.
Mezitím doma připravuji raději dobrotu do bříška a upekla jsem švestkový koláč.

V zásobě jsou karty, šachy, puzzle, knížky, kreslení, občas proložené filmem či pohádkou pro děti.
Středa je s otazníkem, manžel má pracovní povinnosti na celý den, takže využití času je na mně a já budu muset improvizovat dle počasí.



Vzpomínala jsem na své dětství a s určitostí mohu tvrdit, že nikdy rodiče či prarodiče se mnou tyto prázdniny netrávili. Děti prostě měly volno ze školy a řádilo se s ostatními z ulice venku.
Dnes se vymýšlí a plánuje program pro děti, rodiče, pokud mají možnost, si berou dovolenou a tráví čas s dětmi, centra dětí a mládeže nabízejí aktivity pro děti, s kterými rodiče doma být nemohou.
Je možná volba.



A tak ani my, prarodiče, nemůžeme být pozadu a musíme nabídnout něco zajímavého pro našeho školáka.

Jednoduché to vůbec není, to vám povím ...






úterý 21. února 2017

INDICKÁ RŮŽE ...

další kousek do kolekce pletených šátků.

The Age of Brass and Steam
autorky Karin z Orange Flower Yarn




Zvolila jsem přízi Crazy Zauberball od firmy Schoppel
Indisch Rosa



Spotřebovala jsem necelých 100 g/420m (zbylo pidi klubíčko).
Šátek má rozměry po vypnutí 150 x 50 cm.






Než začne jaro, budu mít pořádnou zásobu šátků, protože čekání na voňavé a hřejivé dny mi s jejich pletením opravdu rychleji utíká.

Už vymýšlím název pro další šátek, který mám 
nahozený na jehlicích.
Jsou to tak zvláštní odstíny, že mne zatím vůbec nic nenapadá.

A tak při pletení přemýšlím co mi barvy připomínají.

Možná moře ... :o)




pondělí 20. února 2017

BÍLÁ MASAJKA ...

sen o velké lásce se změnil v boj o přežití.

Během mého klidového režimu při léčení nachlazení jsem si zpestřovala odpočinek (a pletení šátků) sledováním filmů z DVD a sáhla jsem po letitém filmu, který byl natočený podle knihy

Corinne Hofmannové
Bílá masajka

Knihu mám ve své knihovně a po shlédnutí filmu jsem si ji připravila k opětovnému přečtení.




Anotace knihy :

Corinne Hofmannová, úspěšná švýcarská podnikatelka, se rozhodne strávit se svým snoubencem dovolenou v Keni. Hned po přistání na letišti v Mombase je touto zemí zcela očarovaná. Při přejezdu řeky na féře náhodou zahlédne urostlého masajského válečníka Lketingu a fascinuje ji jeho krása i chování. Je to láska na první pohled a Corinne udělá všechno pro to, aby se s Lketingou znovu setkala. Zpátky do Švýcarska odjíždí s neochvějným přesvědčením, že se do Afriky a k svému milému Masajovi brzy vrátí. V krátké době rozprodá veškerý majetek, opouští dosavadní způsob života v civilizované společnosti a zaslepeně se vrhá do neznáma. V keňské buši hluboko ve vnitrozemí vede po boku svého negramotného masajského válečníka život plný strastí - bez vody a toalet a nedostatku potravin -, ale přesto se zpočátku cítí šťastná. Navzdory boji s byrokracií oslaví s Lketingou v jeho domorodé vesničce z chatrčí i svou svatbu. Stane se z ní bílá Masajka, která se musí podřídit rituálům kmene. Její radost je završena, když se jí narodí dcerka Napirai. Avšak každodenní živoření v neuvěřitelně primitivních podmínkách s sebou přináší neustálé problémy: smrtelně nebezpečné nemoci a infekce, hladovění, materiální strádání i nepřekonatelné kulturní rozdíly a předsudky. Corinne je žena do nepohody, statečně se snaží všechno zvládat, dokonce i tady se pouští znovu do obchodování, ale po vyčerpávajících čtyřech letech se ocitne na konci svých fyzických i duševních sil a bez finančních prostředků. Její sen o kouzelné Africe, víra ve vlastní síly a velká láska k Lketingovi se mění v rozčarování a nenávratně se rozplývají…

Anotace filmu :

Na konci dovolené v Keni se Carola setká s Lemalianem, válečníkem z kmene Samburu, který se svými zbraněmi a v tradičním kmenovém obleku působí strhujícím dojmem. Fascinovaná Carola se do něj bláznivě zamiluje, což má fatální důsledky. Impulzivně zruší zpáteční let a svého přítele pošle domů samotného. V Keni se pak pustí dohledání Lamaliana. Po zničující cestě africkou divočinou potká v Maralalu Elisabeth, s níž se spřátelí. Ve městě pak konečně naje také svého Lemaliana a následuje ho do jeho vesnice Barsaloi. Carola se rozhodne zapomenout na svůj předešlý život ve Švýcarsku a s obrovskou energií se snaží překonat všechny překážky odlišné civilizace a začít v Africe nový život. To, co považovala za největší lásku ve svém životě, se však změní v utrpení - v dobrodružství mezi nebem a peklem, v jehož průběhu si sáhne až na dno sil.



Pamatuji si, že při čtení knihy mi běhal mráz po zádech při představě jak Evropanka žije v africké divočině, ve vesnici kde Masajové chovají kozy a žijí v malých chatrčích s všudypřítomnými mouchami.
Byla velmi statečná a milující, jenom proto vše tak dlouho mohla vydržet.
Jenže s tak odlišnou kulturou, v naprosto neznámých životních podmínkách je celoživotní souznění naprosto nemožné.

Domnívám se, že toto téma je v dnešní době celkem aktuální.

Oni nechápou náš životní styl a tradice, nejsou schopní a ani ochotní se přizpůsobovat.

A my nemůžeme nikdy pochopit je.

Avšak Evropa je náš domov...



neděle 19. února 2017

MASCARPONOVÝ ...

dortík nepečený s broskvemi.

Původně měl být s kompotovanými mandarinkami, na ten jsem měla chuť, jenže při mém již týdenním nachlazení se můj muž stará a nakupuje.
Ne, že by to neuměl, je zdatný nákupčí a perfektně mne dokáže zastat v pořizování zásob.
Většinou připravím malý seznam.
A na něm byl mimo jiné mandarinkový kompot 2x.
Přivezl broskve 1x.
Prý mandarinky neměli.
To je mi trochu divné, ale může se stát, že nedoplnili, protože když našel v regále broskve, mandarinky by byly nedaleko či hned vedle.


V lednici se hlásily dva kelímky mascarpone k rychlému zužitkování a tak bylo rozhodnuto jaký sladký moučník připravím na víkend.

Sešlehala jsem je s jednou šlehačkou, mírně přisladila a krém byl hotový.
Na dno dortové formy jsem mázla jenom zlehka krému, aby piškoty nechtěly bruslit po dně, a všechny jsem je máčela v broskvové šťávě z kompotu.
Na dno jsem dala malé kulaté a na boky pěkně kolem dokola jsem půlila dlouhé cukrářské.
První vrstva krému a na něj plátky broskví,
další vrstva krému a tu jsem zasypala broskvemi pokrájenými na kostičky.
Jen tak se mi zachtělo změnit tvar ovoce :o).
A ty malé kopečky jsem zamázla posledním zbytkem krému.
Zarovnala a hustě poprášila kakaem.


Vše jsem rychlostí blesku uschovala do lednice.
Přeci víme, že studený dort se musí řádně vychladit a piškoty
náležitě nasáknout tou vší dobrotou.




V sobotu odpoledne jsem si musela ke kávě zakrojit.

Ještě, že jsem ho připravila již v pátek.

Kdo to má totiž vždy vydržet ...


sobota 18. února 2017

SPLETENÉ LISTÍ ...

je můj osobní název dalšího pleteného šátku.

REYNA

autorka Noora Laivola


Vybrala jsem si přízi
Jawoll Magic Dégradé č. 60,
 vypletla jsem celé 100 g klubko
a šátek má rozměry
158 x 56 cm.

Barevně je pro mne v kategorii podzim, proto ten název.
Odstíny, které se při pletení na šátku tvořily, jsou naprosto úžasné a samozřejmě, že ho nebudu nosit jenom na podzim :o)).



Návod je jednoduchý a zvládnou ho i naprosté začátečnice.
Střídají se řady vroubkové a mřížka.





A dokonce mám jednu kabelku, která k šátku barevně senzačně sedí.



Šátek skvěle ozdobí kožená spona ve tvaru prstenu, kterou jsem vlastně nepoužívala, protože z hedvábných šátků mi klouzala a na těchto slabých pletených drží perfektně.


Zatím stále s šátky nekončím.

Opět nahozeno na jehlicích ...