pondělí 5. června 2017

HLADOVÝ MUŽ ...

a hladový syn k tomu navrch, nic příjemného :o).
Oba byli v sobotu pěkně nasupení a nutno říci, že jsme k tomu měli důvod vlastně všichni tři.

Každá žena dobře ví, že nejprotivnější chlap je, když má hlad.
Ani ti mí, ač slušní, hodní, klidní (většinou) na tom nejsou jinak.


V sobotu dopoledne jsme se vydali i s nejmladším synem na nákup k našim německým sousedům, kde se občas ještě stále dá nakoupit něco levněji než u nás, ale hlavně je veliký rozdíl ve kvalitě potravin.
To mám již léty prověřené a mohou si říkat slovutné obchodní řetězce co chtějí, pro Čechy je kvalita u stejných druhů a značek velmi podřadná.
Syn si nakupoval pro sebe a já mu radila co se vyplatí, co je dobré a aby se díval do spodních regálů :o)).
Docela jsme se nasmáli a odjížděli domů s tím, že se zastavíme v restauraci u rozhledny Dymník u Rumburku, kterou máme skoro při cestě.

rozhledna Dymník

restaurace před výstupem na rozhlednu,
vpravo se nachází ještě veliká terasa 

Nebyli jsme tam poprvé a proto jsme vůbec netušili, že nás může potkat něco tak nemilého, že ani po třičtvrtěhodině od nás nikdo není schopen vzít objednávku na jídlo.

Seděli jsme na terase a lidí bylo celkem dost.
Obsluhovaly čtyři slečny, pátá byla za barem a chystala nápoje.

Po 15 minutách přišla obsluha a nám, a asi čtyřem stolům kolem nás, rozdala jídelní lístky. Když jsme si chtěli hned objednat nápoje, odvětila, že přijde kolegyně. Té to trvalo dalších cca 10 minut, učinila objednávky nápojů u nás a těch dalších stolů a odešla.
Sluníčko pralo a protože všechny stoly pod slunečníky byly obsazené když jsme přišli, bylo u stolu mimo slunečník jak ve výhni a já litovala, že jsme nešli raději dovnitř.
Tam by možná obsluha tolik nevázla.
Přestávala jsem mít hlad, žízeň převládala.
Jídlo jsme vybrané měli a stále čekali na nápoje.
Přestávali jsme komunikovat, mizel nám úsměv na tváři, můj muž začínal zatínat zuby.
Konečně další slečna začala roznášet nápoje kolem nás a došla i k nám.
To bylo radosti.
Objednávku na jídlo odmítla převzít, že přijde kolegyně.
To už by se u nás během více jak půl hodiny vystřídaly tři slečny.
U dalších stolů panovala značná nervozita, neboť ti přišli ještě před námi a nikdo z nich dosud neměl objednané jídlo.
Podívali jsme se na sebe a bylo rozhodnuto.
Dopijeme, zaplatíme a pálíme to domů.
Nechceme se rozčilovat, ani nervovat, ten hezký slunečný den si nechceme nechat zkazit neschopným personálem (či brigádnicemi?), to nám za to nestojí.
Podařilo se mi odchytit jednu slečnu opravdu hlasitým zvoláním, že chceme zaplatit. Pokývla hlavou.
A nic.
Po chvíli se objevila čtvrtá slečna, která v ruce třímala misku s polévkou a obcházela stoly, avšak nikdo z nás jídlo ještě neměl objednané, takže se k ní nikdo nehlásil a udat se jí nepodařilo. Tak ji šla asi vrátit do kuchyně a přišla s tím, zda budeme jíst. Vedle u dvou stolů sedělo celkem 8 kluků, kteří si předtím navzájem říkali co si dají. Šest po vypití nápoje se zvedlo a že na to kašlou, že to bude doba než jim to pak přinesou z kuchyně a že už jíst nebudou. Jen dva si objednali. My už jsme odmítli objednávku učinit.
Zaplacení útraty se stále nedařilo a tak můj muž vstal, že to pití zaplatí vevnitř v baru a my šli pomalu k autu. Kdybychom odešli bez zaplacení, tak si toho žádná ze slečen ani snad nevšimla, jak byly zdivočelé.

Neodpustil si poznámku a já očekávala, že jim tam určitě něco řekne, on to nevydrží nekomentovat.

"Tak vážené slečny, právě jste přišly o tržbu zhruba 3.500,-Kč, protože 9 lidí odchází, aniž by se dočkali z vaší strany převzetí objednávky na jídlo. Tak ať se vám daří, jen tak dál."
Musel si prostě ulevit.

Dojeli jsme domů, dojedli jsme polévku a synovi jsem ohřála smažený květák s novým bramborem, který mi zbyl z pátečního oběda.
A my dva jsme si ogrilovali právě zakoupenou bavorskou bílou klobásu.
Bylo to v cukuletu :o)).

Prosím vás, kdo se chystáte v létě na rozhlednu Dymník, obrňte se velikou trpělivostí nebo si vezměte svačinu z domova.
¨
Ty slečny tam asi ještě budou ...






16 komentářů:

  1. Představila jsem si mého muže v této situaci. On by toto totiž hodně těžko zvládal.Asi by to byla horší poznámka,nežli pronesl manžel Tvůj.:-)
    V těchto případech já tedy nikdy nerozumím obsluhujícímu personálu. Vždyť si vydělávají sami na sebe. Tímto si naprosto zákazníky odradí. Člověk umí pochopit, že Tě neobslouží během minuty,ale určitý časový standard obsluhy by existovat měl. Ale všechno je prostě v lidech.
    Klidný dnešní den !
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On ten můj Hani s přibývajícím věkem se zklidňuje, prý mu to už nestojí mnohdy za to se rozčilovat :o)), že má zdraví jenom jedno. Ale občas mu to fakt nedá a alespoň si rýpne. Divila jsem se, že slečnám ještě v tu chvíli někdo od plic nevynadal. Lidí sice bylo dost, ale ony byly čtyři na place!!
      Teď se naší rodinou ponese heslo - Nezlob, nebo se pojedeš najíst na Dymník!! :o))))
      Hani pěkný den.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, tohle dokáže pěkně vytočit, ale rozumím, že si člověk nechce kazit den, asi ani já bych si nějakou uštěpačnou poznámku neodpustila... :) Taky takovému chování nerozumím...
    S tím nakupováním u sousedů máš naprostou pravdu, jezdívala jsem do Rakouska, teď si to s malým Čmeldou neumím moc představit, tak nakupujeme často v Lidlu a něco ze zdravých obchůdků, ale až zase začnu vydělávat, plánuji návrat k nakupovacím zvyklostem u rakouských sousedů... :) (alespoň co se potravin s delší dobou spotřeby týče...)
    Pěkné dny, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slečny to nezvládaly naprosto organizačně a to není ještě letní sezona. No je to jejich problém :o).
      My to máme k těm německým celkem blízko a tak se větší nákup vyplatí, i když jsem zaznamenala, že zboží u nich podražilo. Ale stále vyhrává ta kvalita.
      Měj se hezky Peťko.
      Ála

      Vymazat
  3. Jednou jsme kdysi, a bylo nás pět, zažili to samé. Vydrželi jsme hladoví asi hodinu a půl a odešli. A hladová jsem vzteklá i já :-) a nejsem chlap. Alenko, hezké syté dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to trochu nepochopitelné, ale prostě se to stává. A člověk stále nechápe :o) jak to nemohou organizačně zvládnout.
      Měj se hezky Marti.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko,
    tak jsem si představovala ty dva Tvoje hladové chlapy.....
    O obsluze nemá cenu psát- prostě je to někdy hrůza...Možná nebyl přítomen majitel- asi by se mu to též nelíbilo...
    A pro potraviny občas také zajedu do Rakous- mám to kousek a kvalita u samého zboží jako u nás- je daleko lepšííí..
    A máš krásné košíky!! Já mám ten velký ještě "po sobě"- prý jsem v něm spinkala na zahradě pod stromy....
    Alenko- přeji krásné dny!! Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dost dlouho to bylo brané s humorem, pak už převládala žízeň a ten hlad se násobil a bylo zle.
      Koš na prádlo jsem si měla objednat klidně menší, pro nás dva je již prádla opravdu méně a to mi nějak nedošlo. Léta letoucí je člověk zvyklý na pětičlennou rodinu, tak co s tím nadělám, že ?
      Měj Jarko překrásné a pohodové dny.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko, co k tomu říct, dnes jsem psala na blogu o nebi a ráji, ty o restauratérském pekle.
    A kvalita potravin tady a v Německu, prostě nesrovnatelná, to je jasná věc, i když se nás snaží přesvědčit o opaku...
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebe, peklo, ráj ...
      Helenko, já byla ráda, že jsme to zvládli bez hlasitého vzteku a celý víkend jsme se tím bavili :o)), protože s humorem jde všechno snáz.
      Měj se pohodově.
      Ála

      Vymazat
  6. U nás jsem z hladu většinou nervóznější já :-). Manžel je zas nervózní ze supermarketů ;-), a to nemusím být ani německé (nám by se to z Prahy fakt nevyplatilo).
    U čekání na obsluhu máme taky své hranice. Aspoň na pití by se nemělo čekat dlouho. Nejděsnější jsem to zažila na Slovensku, když jsme se kdysi vraceli z Malé Fatry - jednak jsme hrozně dlouhou čekali a pak jsme ještě dvě jídla vraceli, protože byla přípálená. Od té doby beru pomalou obsluhu jako varování, že to celkově nefunguje.
    Tak ať jsou příští restaurační zážitky lepší

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z Prahy už se to opravdu nevyplatí, to chce to mít blízko hranic.
      Pomalá či nešikovná obsluha je opravdu již velké varování. Vše je o lidech, nic nenaděláme, máme možnost odejít :o)).
      Ála

      Vymazat
  7. Álo, ani já bych to nedávala. Zřejmě špatně nastavený systém obsluhy a já bych si snad nechala zavolat vrchního na vysvětlenou. V konečné fázi by to dopadlo jako u vás, odešli by jsme.
    Přeji příjemnější dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme se nechtěli rozčilovat a tak jsme zvolili variantu okamžitého odchodu :o). Opravdu jsme nechápali jak to měla děvčata nastavené.
      Měj se hezky Dášo.
      Ála

      Vymazat
  8. Álo, najít kvalitní restauraci, je fakt v Čechách umění. V našem okolí už víme, ale když cestujeme, trpím. Můj muž leccos překousne, ale já chci, abych za své peníze dostala kvalitní čerstvé jídlo a v nějakém rozumném čase. Samozřejmě se může stát, že je plno a personál nestíhá, ale je to vše o komunikaci. Nedivím se, že jste odešli.
    Tak ať je to příště lepší a nemusíš po návratu z výletu ještě stát u plotny:-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to s tebou plně Henrieto souhlasím. Naštěstí myslím již převládají ty lepší, věřím v to :o).
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála