čtvrtek 16. února 2017

STAROČESKÁ KUCHAŘKA - 1 ...

od Marie Úlehlové-Tilschové z roku 1949, která tehdy byla vydána pod názvem Rok v naší kuchyni.


Já vlastním vydání z roku 2000 s názvem Staročeská kuchařka.




Marie Úlehlová vydala svou první knihu z oblasti výživy a stravování, a to Moderní kuchařku, v roce 1930. V ní u nás poprvé prosazovala zásady správné výživy. Po ní následovala dvoudílná publikace Jak a čím se živit, vydaná v roce 1935 a v druhém vydání v roce 1937. Za druhé světové války napsala dvě knihy, Výživu ve světle věků a Česká strava lidová. Poté publikovala kuchařky Rok v naší kuchyni a Rok v české kuchyni. K jejím posledním publikacím patří Chuťový místopis-procházka různými kraji bývalého Československa.
Dožila se v roce 1978 kdy zemřela, věku 81 let.

Pojďme spolu nahlédnout do této zajímavé kuchařky, poznejme jak se dříve nakládalo s potravinami, z čeho vařili naši předci, jakou skladbu měl jejich jídelníček.

Strádali snad ? Trpěli hlady ? Určitě ne, jenom byli připraveni na zimu a dělali si zásoby, konzumovali jenom to, co se dalo uskladnit, zavařovali. Jejich strava byla jednodušší.
Co by řekli našim potravinám, plných chemických náhražek?
Ano,neměli na výběr z velikého množství různých potravin jako dnes my, kdy v super hyper marketech přetékají regály. 
Nebyli však zdravější než v dnešní době my? 

Vím, že čas a pokrok nelze zastavit, ale neměli bychom se více zamýšlet nad tím co vlastně v našich kuchyních připravujeme, co předkládáme naší rodině na talíř, co společně jíme? Je to naše volba.
Máme možnost kupovat jenom ty potraviny o kterých jsme přesvědčeni, že je máme v zimě konzumovat. Říká se, že vše co přezimuje ve sklepě přes zimu, je pro náš organismu v tomto období vhodné. Konzumujeme však rajčata, okurky hadovky, saláty, papriky a přitom vše je vypěstované ve sklenících někde ve Španělsku, nedozrává z toho nic přirozenou cestou, svítí jim umělým světlem, podporují růst a barvu chemií. 
Dopřáváme si exotické ovoce, a přitom náš organismus by si raději schroupnul obyčejné české jablko.
Děti mnohdy neznají vůbec luštěniny, protože doma se z nich nevaří.

Žijeme ve stresu a nejíme příliš zdravě, a to vše se odráží na našem zdraví.
Nikomu samozřejmě svůj názor nevnucuji, jen se tak zamýšlím, kde možná děláme ve svém stravovacím cyklu a zvyklostech, chybu...

A tak listuji :


*Dobrá hospodyně a starostlivá matka se ráda blýskne svým kuchařským uměním, neb ví, že chutné jídlo přispívá k dobré náladě u rodinného stolu. Přitom však nikdy nesmí opomenout zásady správné výživy.*

Jaro

"Jaro nám otec i máti - kdo nesel, nebude zráti", praví staré ruské přísloví. A skutečně jaro, které je jinak nejkrásnější dobou v roce, znamená pro hospodáře začátek těžké polní práce."Dnes je svatýho Řehoře (12.3.), přeletěla vlaštovička přes moře-blázen sedlák, který nevoře."

Jídelníček v podjaří je tím jednotvárnější, že zeleniny je již velmi málo, leda pór, který přezimoval venku na zahradě a  vypomůže na polévku. Ale i kořenová zelenina pomalu dochází či vysychá. Dobrá kuchařka si i tady poradí. Z celeru připraví snadno a rychle výborné karbonátky a podá je s bramborovou kaší a naloženou červenou řepou. Nemá-li dost celeru, přibere na pomoc ještě petržel a mrkev, přidá vařené kroupy a pro chuť houby nebo kousek uzeného. K těmto karbonátkům podá pro změnu bramborový salát nebo je upraví s rajskou omáčkou. Jindy udělá z různé míchané zeleniny a krup dobré risoto, které pravému z rýže v chuti tuze nezadá, nebo jáhly s tuřínem, k nimž se opět hodí salát z kysaného zelí. 
Někdy však ubývá v bečce nebo vědru i této znamenité a obzvláště zdravé zeleniny, také jablka, uložená v komoře, se nyní již rychle kazí a hnijí nebo se aspoň scvrkají. Je málo zeleniny i ovoce, a tudíž není ani změny ani obměny v jednotvárných jídlech moučných a bramborových tak dlouho, dokud jaro z polí a luk nevtrhne vítězně - až do kuchyně!





Zeleň na stole

Pečlivá hospodyňka a matka, dbalá zdraví svých dětí, kuchařka, hrdá na své chutné výtvory, nezapomíná totiž ani na tu "zeleň" na stole. Ví sice, že se hrstí drobounkých lístečků hladové krky nenasytí, a proto právě vaří brambory, knedlíky nebo hrách a kroupy a jiné sytící pokrmy ; ví také, že se troškou zelené natě ani hospodář ani děti nevyživí, že potřebují ještě kousek masa či klobásy nebo vajíčko, či místo nich kaši z mléka nebo kousek tvarohu. Ví, že jsou nezbytny i tyto pokrmy živící, aby děti zdárně rostly a aby si hospodář udržel zdraví a sílu pro těžkou práci, která ho na jaře čeká.
Pilně z jara sbírali naši předkové první bylinky a za syrova je pojídali ne pro nasycení, ne pro vyživení ani ne jen pro osvěžující chuť, ale přímo k léčící potřebě. Tato jarní zeleň, ty první saláty, bylinky a natě, chrání před mnohými chorobami, před krvácením z dásní, před úpornou rýmou i před jarní vysíleností.
Moderní věda potvrdila tuto starou lidovou moudrost, neboť objevila v zelených listech, podobně jako v zelenině vůbec, i v ovoci, látky ochranné.

Pěstované "voničky"

M.D.Rettigová nedoporučuje jen plané bylinky, nýbrž uvádí i v zahradě pěstované. A které z nás dosud nezavoní aspoň v podvědomí ono koření našich babiček, jehož vůně byla plná zahrádka?
A právě tato chuťová stránka se nesmí ve stravě podceňovat. Pokrmy, které v ní převládají, totiž mléčné, bramborové a moučné, jsou většinou mdlé a nevýrazné. Proto není divu, že hospodář pro změnu nejraději sáhne po pikantním guláši, po uzené klobáse, po mase na česneku, jež výraznou chutí nejlépe přeruší zmíněnou jednotvárnost. Není tedy divu, že se vyhýbá mdlému špenátu, zadělávané mrkvi nebo kapustě, jež jej mdlou chutí opět nijak nelákají.
Záleží tedy zase jen na hospodyni, na jejím kuchařském umění, jak dovede také ostatní pokrmy a hlavně zeleninu i polévky lákavě a chutně uvařit. K tomu jí dopomohou právě ony, neprávem zapomenuté a dosud přezírané starodávné voničky. Estragon, kerblík, saturajka, brutňák, kopr, bazalka, portulák(kuří noha), majoránka, tymián.






Pročítám v knize nejenom recepty, ale snažím se i o vaření v tomto stylu, jednouduchém a zdravém.
Chuť zvýrazňuji svými nasušenými bylinkami, používám koření, které si i natluču v hmoždíři, aby se patřičně rozvonělo.

Baví mne to ....

Máte chuť nahlížet do Staročeské kuchařky se mnou ?





14 komentářů:

  1. To je nádhera! Máte doma poklad. Snažím se takto vařit, domácí pečivo je samozřejmostí, luštěniny a zelené natě také. Jen ty bylinky už došly, tak používám kupované.
    Moc se těším na další čtení že Staročeské kuchařky. Děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jodie, to jsem moc ráda, že se těšíš, protože jsem váhala zda o starých receptech vůbec psát, když jsme dnes zahlceni pořady o vaření v televizi a vaří se "moderně" :o).
      Krásný den přeji.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko,
    trefila jste se mi opět přímo do myšlenek, kterých mám teď plnou hlavu. Se vším souhlasím. Snažím se teď nad stravou hodně přemýšlet, v rámci toho, že s námi náš Čmeláček už všechno jí. Jde to sice ztuha, ale jisté pokroky ve změně jídelníčku už zaznamenávám. Ráda budu nakukovat do Vaší skvělé kuchařky s Vámi...
    Díky, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko, udělala jste mi radost a je skvělé, že přemýšlíte o skladbě stravy i pro malého Čmeláčka, který již bude konzumovat s vámi. ONo když se změna, i malá, bude prosazovat pomalu a nenásilně, půjde to a bude chutnat všem.
      Budeme se tedy inspirovat ve staré kuchařce a určitě si najdeme společně nějaké zajímavosti.
      Díky.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, zase se potvrdilo, že všechno chytré a dobré už bylo dávno vymyšleno...
    Moc ráda s tebou nakouknu a poučím se.
    Hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Helenko, je to tak. Sice vše prochází určitým vývojem, ale když to směřuje k horšímu, pak nezbývá než použít obyčejný selský rozum.
      Pěkné dny.
      Ála

      Vymazat
  4. Úplně mi mluvíš z duše, Álo. Jsem úplně alergická na ty chemické koktejly, které jsou nám nabízeny v supermarketech. A to je taky důvod, proč už tam skoro vůbec nenakupuji. A že ovoce a zelenina je vždycky nejlepší ta sezónní, nebo ta, co se dá uskladnit, je pravda pravdoucí. A máme nejlépe konzumovat to ovoce, které vyrostlo u nás a dozrálo na slunci.
    Kuchařku Ti musím pochválit. Je skvělá a chytrá. Vrací nás zpátky k našim kořenům. Těším se na další ukázky.
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už v nich také přestala nakupovat, chodíme do těch menších, rychle mám nakoupeno jenom to co opravdu potřebuji doplnit do domácnosti. Čas je příliš vzácný, abychom ho promrhali na nákupech a couráním od regálu k regálu jen tak...
      A jak píšeš Henrieto o zelenině a ovoci, tak to je naprostá pravda, s tím souhlasím!!
      Ála

      Vymazat
  5. ano a těším se na pokračování ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem Marti ráda, že téma zaujalo a já budu tedy listovat :o)).
      Ála

      Vymazat
  6. Do Staročeské kuchařky ráda nahlédnu i já, co nerada luštěniny a na jablka má alerigii (takže jsem v zimě vděčná za mnadarinky a kiwi). A inspirovala jsi mne - máma má doma Kuchařku naší vesnice (vydání tak z r. 1960), tak v ní zas možná po letech zalistuju (pokud si matně vzpomínám, tak tam taky některé věci nebyly marné)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě Stáňo v Kuchařce naší vesnice budou také zajímavé recepty, prolistuj. Alergie na určitý druh potravin není nic příjemného, u nás s jablky má problém prostřední syn a to je měl tolik rád. Synek mé neteře zase nemůže jíst ta kupovaná jablíčka, ale když jsme jim sehnali bednu jablek přímo od sadaře, neměl problém žádný.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  7. Alenko moc děkuji za krásné počtení a těším se na pokračování.
    I já díky své alergii se ráda obracím ke klasice.přeji ti krásné dny.Z♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Budu pečlivě vybírat z obsahu knihy co by mohlo zaujmout i v dnešní době.
      Vím, že máš problémy s lepkem Zdeni, takže to si musíš pečlivě vybírat v potravinách, určitě je to mnohdy dost složité.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála