středa 1. února 2017

KDYŽ MÁ MÁMA ...

prázdný dům a všechny její děti žijí už svůj život.

V době, kdy byly mé děti malé a zlobily, mívala jsem stavy, kdy jsem si říkala - Ať už jsou velcí a já mám méně starostí - a moje maminka mi vždy říkala : "Jo holka, malé děti malé starosti, velké děti velké starosti". Moc jsem tomu nevěřila, ale tisíckrát jí dávala během let za pravdu.
Bude to půlroku co se odstěhoval i třetí syn a zůstali jsme doma jen dva. Já a můj muž.
Je to naprosto normální životní cyklus a vzhledem k tomu, že se nám žádný ze synů neodstěhoval za oceán či moře, dva z nich zůstali v našem městě, další je na hodinu a půl cesty autem, nenastalo nijak velké či duši svírající odloučení.

A přesto je dům podivně prázdný. Z dětských pokojů se staly pokoje pro návštěvy či pracovna a já si doma vystavuji jejich fotky. To proto, že jsem byla zvyklá je denně vídat.

Nejsem smutná, že tomu tak již není, to ne. Jen občas v koutku duše je mi líto, že vše nesmírně rychle uteklo a já vlastně popoháněla v nitru ten čas, který bych dnes občas chtěla na chvilku vrátit. 
Poslouchat, jak na mne mluví jeden přes druhého sotva přijdu z práce, jak řeším poznámky v žákovské, jak jim domlouvám ohledně učení do školy, jak klidním jejich šarvátky, jak se o ně bojím když se jim stane úraz, jak bych veškeré teploty a bolístky vzala nejraději na sebe.

Už nic z toho nepotřebují. 

Každá máma si změnou, kdy její děti vylétnou z rodného hnízda, projde. V našich srdcích však vždy zůstanou těmi, které jsme nosili v náručích, vodili za ruce, učili chodit a mluvit, pomáhali jim stavět se na vlastní nohy, učili je životu, snažili jsme se jim jít příkladem.

Jsem šťatná když vidím, že nyní oni sami pomáhají svým dětem, jsou jim nablízku a jsou jim oporou. Dělají občas chyby, které ve svém věku vidím jak jsou zbytečné, ale já je dělala také. Návod na rodičovství neexistuje, ale když je v srdci láska, správná cesta se pokaždé najde. Přeji jim tolik štěstí.

A když se mi zasteskne, mohu zavolat, mohu zajít se na ně podívat, mohu sezvat celou rodinu na oběd či oslavu, mohu s nimi jen tak být.

To jsou ty mé šťastné chvíle.

Při své občasné nostalgii mám oporu ve svém muži, on mne zná a ví své. Jsem tolik vděčná osudu, že jsme se před mnoha lety potkali.

Je mu jasné, že když peču chleba, mám zadělané těsto na dalamánky a ještě k tomu míchám v míse těsto na koláč, že jsem opět slyšela


 TICHO v našem domě ...

P.S. Kdo to ale všechno sní?











27 komentářů:

  1. Moc hezké psaní, mohly by určitě všechny mámy do puntíku podepsat.
    Přesně, život strašně letí, kéž bychom vždycky uměli prožít všechny obyčejné dny intenzivněji, protože nic se nedá zopakovat, ani zastavit...
    Tak ať to ticho přináší i radosti do tvých dní.
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Hani.
      Někdy jen tak na chvilku vrátit ty okamžiky by za to stálo...Ale už se nedá nic opakovat, ani zastavit neúprosný čas.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, krásně jsi to napsala, mohla bych to podepsat. My nemáme dům a tak to prázdno není tak veliká. Naštěstí máme chalupu, kde často nadávám, že toho je na mě moc, ale zase jsem šťastná, že se tam scházíme, že tam děti jezdí a že jsme všichni pohromadě. Takže se mi ještě nikdy nestalo, že bychom byli s manželem sami třeba na Vánoce. Naopak někdy ten svůj klid bytostně potřebujeme a jako hlídací prarodiče si ho moc neužijeme...Často se mi ale stýská po dětství svých dětí.a moc ráda vzpomínám..Měj se moc krásně! Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko děkuji.
      Naprosto chápu co asi prožíváš když je plná chalupa, je to kalup a víkend uplyne jako voda, viď?
      Také se snažíme hlídáním pomáhat mladým, čas si vždy najdeme, to jsou další krásné okamžiky, které člověka naplňují.
      Měj se také krásně Inko.
      Ála

      Vymazat
  3. Alenko, krásná a pravdivá slova.
    Měj se moc hezky, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani děkuji, občas se potřebuji tak nějak "potichu" vypsat z myšlenek...
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenko, já se před 2 lety stěhovala přes celou republiku, z Českých Budějovic do Jablonce n.Nisou, loučení bylo dojemné, smutné, jsem prvorozená, takže jak pro mé rodiče, tak i pro mně bylo to odloučení těžké. Myslím, že kdybych zůstala ve stejném městě jako rodiče, bylo by to o něčem jiném - mohli bychom se často navštěvovat, scházet se na rodinný oběd nebo jen tak na kafíčko, na procházku... Ale vzdálenost 250 km nám tohle neumožňuje. Vidíme se cca 1x do měsíce, leckdy i méně, často sedím doma a říkám si "kéž bych mohla za mamkou zajít na kus řeči, jen tak posedět".. Plánujeme se zase do jižních Čech vrátit, už se na to moc těším, protože žít takhle daleko od rodiny a od všech blízkých je pro mě velmi těžké...
    Jak jsem již psala, odloučení bylo těžké, ale teď po těch dvou letech se mi zdá, že naši si chvilky o samotě užívají. A to jim samozřejmě přeju :) Mají doma ještě mou mladší sestru, tak jim tam prozatím ještě není takové smutno... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejhezčí je Lucko, že to rodinné pouto existuje, toho si moc važ. My také máme s mužem plno svých koníčků a další přibývají, takže se vůbec nenudíme, spíš nám občas chybí čas (jako každému v dnešní uspěchané době). A také si myslím, že dcera s mamkou si v dospělosti hodně začnou rozumět, chápat se daleko víc než dřív. Kluci to mají jinak, už tolik své city matce nedávají najevo :o)), připadali by si možná před svou ženou divně a pamatuji si to i ze své rodiny. My se sestrou jsme se točily neustále kolem mamky a brácha už to v sobě tak neměl.
      Přeji ti, aby ti návrat tam kam tě srdíčko táhne, vyšel.
      Ála

      Vymazat
  5. Ali, krásně jsi to vyjádřila.
    Starší syn šel za prací a koupil dům 90 kilometrů od domova. Není to daleko, ale nevídáme se tak často, jak bych chtěla.
    Mladšího syna s rodinou si užívám víc, bydlí 10 minut od nás.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za pochopení Ali :o)).
      Také jsem ráda, že je nemám všechny daleko, ale člověk nikdy neví kam je práce nebo vztah může zavát...
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  6. Alenko, tak to prostě je. A nemá cenu se s tím trápit víc, než je zapotřebí. Pozitivní na tom je, že si dáte vynikající doma pečený chléb a nadýchané dalamánky a navrch ke kafíčku koláč. To není k zahození :o) ... a pak to zase přejde...
    K.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však já Katko vím :o). Někdy ale nastanou situace, kdy srdce mámy je v úzkosti a o to své dítě se třeba i bojí, i když je dospělé, tak to prostě je a jiné to nebude.
      Kus koláče jsme mladým včera odnesli a ten zbytek dojíme ke kávičce. A chleba doma pečený vydrží také několik dní :o)).
      Škoda, že neumím nahlédnout do karet, dneska bych se jich moc ráda na něco zeptala...
      Měj se Katko hezky.
      Ála

      Vymazat
    2. Vím, že víš. Chápu tě. Znám to sama moc dobře :o)
      Tak karty říkáš :o) Tak malou podporu... jak jsem nedávno psala o Andělských kartách od D.Virtue, tak zde jsou i on-line:
      1/ Popis karet + způsob výkladu - http://karty.atarot.cz/andelske-karty/online
      2/ Zde si je vytáhni, nahoře dej "Prohlédnout volbu" a máš to tam... potřebuješ teď povzbuzení!
      http://karty.atarot.cz/rady-andelu-na-kazdy-den

      Vymazat
    3. Druhý odkaz měl být tento :o)
      http://karty.atarot.cz/andelske-karty

      Vymazat
    4. Díky Katko, zřejmě nastal určitý čas. Zamíchala jsem si...

      Vymazat
  7. Ali krásně jsi to napsala. když vztahy fungují i po vylétnutí z hnízda je to moc fajn. Jak píšeš, můžeš si je svolat zase k sobě, navařit, napéct, povykládat..........
    Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko děkuji.
      Bohužel kluci (chlapi) některá svá trápení matce neřeknou, uzavírají je v sobě, ale já to cítím a pak je mi smutno. Proto jsem vzpomínala na jejich dětství, kdy jsem mohla s každou bolístkou pomoci, nyní už to tolik nejde, nechtějí :o)).
      Krásný den přeji.
      Ála

      Vymazat
  8. Alenko, mluvíš mi z duše, jak pravdivě, od srdce napsané! Je to prostě život...
    Měj příjemný den, Helena

    PS: do pastičky vyzkoušej kousek vlašského ořechu, na chatě to vždycky zabralo :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srdce mámy občas potichu pláče Helenko, ale tak to v životě chodí, radost a starost ruku v ruce...
      Ála
      P.S. potvůrka odolává, sýr si odnesla a zbaštila, druhý kousek ještě trčí v pastičce, zkusíme ořech, zkusíme topinku a snad ji během víkendu čapneme

      Vymazat
  9. Beru,to jako kolobeh...jenze vazne jsem onemocnela a jedno ditko dospele strasne zlobi. .male deti,male starosti....Male deti berou mame chleba,velke srdce.Hezke dny JP

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vychováváme stejně, ale vždy si již nesou do vínku něco v genech, co rodiče ovlivnit někdy nemohou. Přeji JP hlavně zdraví, starosti hoďte za hlavu, pokud je dítko dospělé, zodpovídá si za svůj život hlavně samo, pokud ne, pak je to větší problém. Jenže vaše zdraví je nejpřednější, na to stále myslete.
      To si musím zapsat - Malé děti berou ....
      Ála

      Vymazat
    2. Kdyz me to trapi a boli,nekdy si rikam,kdo ze ho vychoval...je mi trapne a stydno.Je to hloupe,porad doufam...JP

      Vymazat
    3. Chápu co se ve vás odehrává, není to jednoduché a my mámy se s těmi záležitostmi vždy hodně pereme. Na jednu stranu bychom je chtěly chránit, přejeme jim štěstí a na druhou stranu se pak může v jejich životě odehrávat něco s čím zásadně nesouhlasíme a nic nezmůžeme. Myslete co nejvíce na sebe a chraňte víc sebe.
      Ala

      Vymazat
  10. Chranit ho ani nechci...ale to zklamani,ta bolest,to me vnitrni ponizeni z toho co vyvadi me nici!! Byt vim,ze takto jsem ho nevychovala ta bolest meho zpytovani me nici.Vam dekuji.Je mi strasne.J

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Většinou vše dobře dopadne a dotyčný "prozře a pochopí", někdy bohužel ne. Není to však VAše chyba. Máme tři syny, vyrůstali ve stejném prostředí, vychovávali jsme je s mužem stejně a každý je naprosto jiný.
      Moc vám přeji ať se vše v dobré obrátí.
      A.

      Vymazat
    2. Dekuji moc.JP

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála