pondělí 28. listopadu 2016

PRVNÍ NEDĚLE ...

adventní je za námi.






Zapálili jsme první svíčku a pomalu se chystáme na vánoční svátky.
Mějme na paměti, že shon, stres, nervozita a špatná nálada je to, co vůbec nikomu z nás nedělá dobře.
Spousta plánů se dá přesunout na leden, úklid celého bytu či domu můžeme rozdělit i mezi ostatní rodinné příslušníky,  napečeného cukroví může být mnohem méně než loni, útrata za dárky by neměla vyprázdnit naše konto.
Opravdu nemusíme být na vánoční svátky bez energie, bez radosti, zchvácení, či na pokraji zhroucení.
O tom vánoce přeci vůbec nejsou.

Zpomalme a naplánujme si pouze to, co jsme schopni zvládnout.

Vzpomeňme si, jak jsme se na vánoce těšili v dětství.
Bylo nám jedno, zda jsou umytá okna, vyprané záclony, vypulírované lustry, zda všechno sklo v obýváku jiskří.
Nic z toho jsme nevnímali.
Jen tak obyčejně jsme se těšili.

Tak se těšme zase.

Na všechny naše blízké.
Na pohodu a radost.
Na koledy, stromeček, dárečky.
Na prskavky a svit svíček.

Na to, že  spolu můžeme BÝT ...




 
 

 

pátek 25. listopadu 2016

KRŮTÍ RÁJ ...

je obchod v jedné vesnici, kde nakupujeme krůtí maso nejraději.
Přímo od chovatele, družstvo, které se zabývá největším chovem krůt a krocanů. Bohužel největší vývoz je do Německa a Polska.

 


 Na vánoční svátky kupuji vždy krůtu a i tentokrát jsme měli jednu objednanou.
Když jsme si pro ni přijeli, prodavačka v obchodě nás začala přemlouvat, zda bychom si nevzali krocana, že krůt jim ten den dodali méně.
Já vrtěla hlavou, že ne, že krocan je moc veliký, ale manžel začal přikyvovat, a hned se ptal kolik váží.
16 kg...

Na mne šly mrákoty a viděla jsem mu na očích, že mne bude přemlouvat.

- Neboj, rozporcujeme ho, dáme do mrazáku, však se to sní. Stejně nás na svátky bude plný dům, něco mladým dáme domů a uvidíš, že se po mase jenom zapráší. - 
Jsem měkká, já vím.
Jenže.
Když se sejdeme, je nás už jedenáct.
 



A tak jsme jeli domů s obrovitým ptákem v kufru.
Naštěstí samozřejmě ne živým.


Manžel se do zpracování pustil s vervou.

Já popisovala mrazící sáčky a balíčky byly za krátký čas v mrazáku.

--------------------------------------------------------------------

 Krůtí maso je pokládáno za jedno z nejchutnějších a dieteticky nejhodnotnějších. Má nízký obsah tuku, ale vysoký obsah bílkovin hořčíku, draslíku a vitamínů ze skupiny B. Krůtí maso nevyžaduje dlouhou přípravu a snadno přijímá chuť koření. Maso z krůtích prsíček má pouze 0,7% tuku a 24 % bílkovin, v jiných částech těla (např. hřbet, stehna) je tuku poněkud více. Nejtučnější částí krůty je tzv. biskup. Francouzští labužníci tvrdí, že krůta má devateré maso - v každé části těla je jinak zbarvené a liší se i strukturou a obsahem tuku. Krůtí maso je tradičně oblíbeno hlavně v USA, Velké Británii a Mexiku, stoupá však i jeho obliba v jiných zemích. V USA je pečená krůta, často nadívaná, tradičním svátečním pokrmem na Den díkůvzdání, zatímco ve Velké Británii se již od 16. stol. podává na Vánoce, často s nádivkou z jedlých kaštanů.

----------------------------------------------------------------------


Jen dumám kam dáme maso z vepříka ...

 


středa 23. listopadu 2016

SLUNEČNÍ PAPRSKY ...

mne lechtaly při pondělní procházce.
Neodolala jsem slunnému odpoledni.
Snažím se chodit na rychlé, alespoň půlhodinové procházky každý den.
Vím, že mi to velmi prospívá :o).




Mírně mne však rozhodilo při cestě zjištění, že místní farmář, který rozšiřuje pastviny široko daleko kolem farmy, přehradil cestu kudy vede turistická trasa na nedaleký vrch, kde se tyčí nad městem pozůstatky hradu a kam směřují často turisté.


Je to sice pouze lehký kovový kolík, ale přes něj pokračuje drát z ohradníku, takže je zde předpoklad, že tento drát je pod elektrickým proudem.
Já ho sice podlezla, ale myslím, že je to celkem nebezpečné jak pro děti, tak pro starší osoby. Cesta vede dál a je lemovaná z obou stran ohradníkem pro pastvu dobytka, takže je evidentní, že kolík tam někdo z farmy dal úmyslně jen kvůli průchodu lidí.
Netuším zda má farmář i cestu v pronájmu jako pastvinu, ale tuto cestu si pamatuji jako dítě, když jsme tudy s rodiči chodili na výlet na hrad. Vždy byla pro veřejnost.
Město trasu má uvedenou jako turistický směr na hrad, je označená turistickými značkami, takže mi není jasné, kudy se turisté nahoru budou dostávat.
A protože vedle nás bydlí starostka, nedá mi to, abych to s ní neprobrala :o).


I ta kravka je z toho celá vyjančená, že se musela opřít o malou břízku.

Nebo, že by se jenom drbala ? ... 


 

pátek 18. listopadu 2016

TIP NA SPOLEČNÝ DÁREK ...

pro dva.
Takové vánoční dárky mám ráda, jen mít ten nápad.

Co takhle vybavený piknikový koš ?

zdroj obrázků : Picnictime.cz






Určitě by se takový koš uplatnil i u rodiny s dětmi.
Jede se na výlet a do koše se uloží svačina a pití pro děti.
Griluje se v létě na zahradě a do košíku se vejde plno potřebných potravin.
Vše je bezpečně zavřeno v košíku a lehce se přenáší.







 Zjistila jsem, že je na trhu mnoho variant piknikových košů, ale i různých tašek a batohů, některé se dají zakoupit i s piknikovou dekou.

Je to dobrý tip na dárek ? ...

čtvrtek 17. listopadu 2016

KLUBKA, KLUBÍČKA, PŘADÝNKA ...

stále jim podléhám.
Poctivě se snažím nesyslit, vše nakoupené co nejdříve spotřebovat,
z malých zbytků ušmodrchat ještě něco barevného k upotřebení.
Jenže jak mám odolávat té široké, překrásné nabídce vůkol mě ?
A to v našem městečku v obchůdku s látkami a drobnou galanterií se příliš přízím nevěnují a výběr mají jenom omezený, trochu bavlny a ostatní jen umělinky, které nemám příliš v oblibě když jsem si "čuchla" k lepším přízím.
Ach jo.


obrázky přízí jsem si zapůjčila z www.ganella.cz
Stačí občas nakouknout na weby, kde je přízí nepřeberné množství a já zjistím, že ty mé oblíbené mají v akci.
Jsem zase lapena.
Už se to ve mně mele, jeden hlas říká - ještě máš zásobu v košíčkách, druhý - jen tu slevu využij, budou se ti hodit, stejně sis chtěla uplést svetřík barvy camel a podívej se na ty další krásné barevné odstíny.
Nemohu odolat, prostě nemohu.

z této příze svetr úspěšně nosím :o)

 Tuhle na šátek, tuto barvu na svetřík, a tuto zkusím také, ukládám do košíku.
Jde to tak lehce a snadno, jen očima vybírat.
Vyleze celková cena.
No pane jo, tak to musím trochu ubrat.
Odstraním z košíku odstíny šedé.
Už je to trochu lepší, ale ještě jednu položku dám pryč.
Uff, už je to snesitelné.
Odklikávám a závazně objednávám.

a z této mám nedodělaný rest - vestu :o(, musím urychleně napravit

Těším se na dodávku jak malá holka.
Pečlivě přadýnka uložím do košíků a budu rozmýšlet co všechno
z nových přízí vytvořím.

K Vlněným sestrám například stále nakukuji a moc mne lákají úžasná přadýnka, ze kterých pletou nádherné šátky či svetry.
Zatím mne drží při zemi to, že neumím anglicky a většina návodů je pouze v tomto jazyce. Když jsem si zkusila dát do překladače, vylezl z toho takový nesmysl, že jsem byla vedle jak ta jedle :o).
Hm, stejně je budu sledovat a stejně si brzy vyberu.
Já se znám.
A co vy tvořilky?   

Nejsem v tom sama, že ne ? ...






středa 16. listopadu 2016

JAHODOVÝ DORTÍK ...

jsem mohla upéct díky zásobě jahod v mrazáku. Jak se panečku po jejich sezoně hodí k přípravě ovocné dobroty.
Taky však především musím vyklízet urychleně od ovoce mrazák,  vzhledem k blížící se naší letošní zabíjačce.
To budou jiné pochoutky.

Víc a víc hledám recepty na tyhle typy dezertů. V dortových či koláčových formách je upečené množství pro nás dva naprosto optimální.

 

 V kuchařce ze Svatojánu nacházím tolik vynikajících dortíků a koláčů, že mám neustále z čeho vybírat.

JAHODOVÝ DORTÍK

* 180 g polohrubé mouky
* 180 g moučkového cukru
* 100 g másla
* 1/2 sáčku prášku do pečiva
* 500 g tvarohu (kostka!)
* 200 ml kysané smetany
* 200 ml mléka
* 1 vanilkový cukr
* 1 sáček vanilkového pudingu
* 500 jahod

- z mouky, poloviny cukru moučky, másla a prášku do pečiva zpracujeme drobenku(žmolenku),
- vyložíme dortovou formu pečícím papírem (aby byl i na stěnách formy),
- tři čtvrtiny drobenky nasypeme na dno (trochu jsem pomačkala),
- rozmixujeme tvaroh, zakysanou smetanu, mléko, zbytek moučkového cukru, vanilkový cukr, pudingový prášek a jahody (hrstičku si jich necháme vcelku a vmícháme nakonec po rozmixování),
-  tvarohový krém nalijeme na drobenku a posypeme zbylou částí drobenky,
- pečeme v předehřáté troubě na 180°C asi půl hodiny do růžova.
Porcujeme vychladlé.

  

A co mně se nestalo ?
Vše jsem si připravila pěkně k ruce, odvážila, odměřila.
Když jsem nasypala navrch drobenku, otočila jsem se směrem k lednici a tam jsem měla připravenou odměrku s 200 ml mléka.
Už se nedalo nic dělat, mléko nebylo jak do tvarohového těsta vpravit.
Upekla jsem to bez něj.
Hm, ani tam nechybělo :o)).

Ale zřejmě by tvarohová hmota byla jemnější ...

 

 
  

úterý 15. listopadu 2016

PODZIM V BÍLÉM ZÁVOJI ...

 jsem nazvala mé nedělní toulání okolní přírodou.

Slunce svítilo, vzduch byl voňavý čistotou a já našlapovala na spadané listí pokryté sněhovým popraškem. Mínusová teplota vše držela, sluneční paprsky nestačily malé krystalky rozehřát, kaluž plná vody byla i odpoledne stále zamrzlá.
Byla to čistá radost z prostoru, ze vzduchu, ze slunečních paprsků, z lehkosti obyčejného bytí.
Na vrcholcích okolních kopců bylo bílo.


 
Šla jsem sama a všude kolem panovalo naprosté ticho, jen v dáli na louce u lesa občas zabučela kravka na své kolegyňky stračky. Přemýšlela jsem o té kráse, kterou mnozí ani nevidí, nemají čas na procházky v přírodě a často o víkendu raději zajedou s dětmi do obchodního centra, kde se přeci děti tak hezky "vyřádí" v dětském koutku.
Naštěstí snad převládá rozum.

 Pomalu si vpouštím do myšlenek nadcházející adventní čas.
Letos neháčkuji hvězdičky, ani andílky, ani srdíčka, neboť mám ještě zásobu z loňska a chci vše spotřebovat.
Obdivuji na mých oblíbených blozích jak jste pilné a tvořivé, jaká krása vychází z vašich rukou.
Je radost vše sledovat. Ukládám si inspirace na příští rok, budu mít z čeho čerpat.

Moje ruce však také nezahálejí, kompletuji dárek pro Jonáška a rozpletla jsem šátek s ozdobnou krajkou.
Zatím nevím zda si ho nechám, či zda se stane dárkem.
Po návratu jsem se odměnila kávou a jahodovým dezertem, který se chladil v lednici a protože byl vynikající, podělím se s vámi o recept.

Ale to zase až příště ...

pondělí 14. listopadu 2016

LA NOCHE FLAMENCO ...



6.ročník hudebně-tanečního představení.

Tanec, hudba, víno, španělské delikatesy a spousta flamencové energie.
To vše na nás čekalo v pátek.
Obsazené divadlo do posledního místečka.


 

A co se skrývá pod španělským názvem? Vystoupení studentek tanečních kurzů Jany Legezové a také hudebně-taneční flamencové skupiny
 Flamenco Al Norte.Zdroj: http://ceskolipsky.denik.cz/kultura_region/vecer-v-rytmu-flamenca-si-uzijete-v-patek-v-boru-20151102.html

Shlédli jsme krásné dvanáctidobé tance, jako je slavnostní okázalá Alegrias, živelná Bulerías, smutné a vážné Tientos nebo pohodová kubánská Guajira. K vidění byl také tanec s vlečkou, tanec se šátky, i kastaněty a vějíře.




Flamenco je osobité, každý tanečník má svůj styl, a nelze srovnávat, kdo je lepší nebo horší. Každý z nás je jedinečný, a proto i taneční projev každého z nás je jiný .

Flamenco je velmi komplexní. Je plné kontrastů. Vyvíjelo se stovky let, čemuž vděčí za svou nesmírnou bohatost. Má rozsah od síly k jemnosti, od božského k pozemskému. Umožňuje vytvořit velice složité choreografie i improvizovat. Vychází z tradice a zároveň se neustále rozvíjí. Všechny pocity jsou povoleny. Vždy vyzývá k překračování limitů, k divočení, je za hranicí "dobře" a "špatně", ale současně obsahuje kontrolu a pečlivost. Je skupinové. Je výzvou. 

                                                                                                                     ( Carlos Sepúlveda)

 Spokojenost návštěvníků byla hlasitá.
Ozývalo se OLÉ, OLÉ.

Emoce, energie, temperament a síla.

Divadlo všeho bylo plné ...



 
Zdroj: http://ceskolipsky.denik.cz/kultura_region/vecer-v-rytmu-flamenca-si-uzijete-v-patek-v-boru-20151102.html

neděle 13. listopadu 2016

SKVRNOVÉ DESATERO ...

Kdo z nás občas nelamentuje nad skvrnami, které se objeví tam kde o ně vůbec nestojíme? A to nemusíme mít doma malé děti, kterým se snad daří nejvíce tvořit skvrny různého druhu a někdy naprosto neznámého původu.
Tím vším jsem si také prošla.
Nyní  to bývají již většinou skvrny od mastnoty vzniklé při vaření, kdy nečekaně na mne z hrnce vyprsknou zákeřné kapky oleje.
Častokrát se morduji se zbytky rozprsklého vosku ze svíčky když ji neopatrně sfouknu. A nejhorší jsou svíčky barevné. To mi od skvrny nepomohl ani piják, který dnes již pomalu není k sehnání, do sešitů se již nevkládá.
V drogeriích seženeme zajisté chemické prostředky, které nám také vypomohou, ale zkusme se někdy obejít bez té chemie.
Já mám osvědčené obyčejné žlučové mýdlo, to už mi mnohokrát zachránilo nejedno tričko či kalhoty, o mužově košili ani nemluvě.



Vybrala jsem pro vás ještě další rady.

* Tráva
Zelené stopy po třávě namočte do neředěného bílého octa nebo na ně naneste nebělící zubní pastu.

* Káva
Skvrnu ponořte do roztoku 1 lžíce bílého octa a 1 lžíce pracího prostředku v 1 litru vody.

* Krev
Okamžitě namočte zakrvácené oblečení do osolené studené vody. Asi po čtyřech hodinách vydrhněte kartáčem a pak vyperte.

* Bláto
Otřete špínu plátkem syrové brambory a na půl hodiny ponořte do studené vody.

* Pot
Do horké vody nastrouhejte mýdlo s jelenem a oděv do něj před vypráním namočte alespoň na půl dne nebo přes noc.

* Omáčka
Postižené místo posypejte jedlou sodou, moukou nebo solí - nasají mastnotu. Nasýklý prášek okartáčujte a vyperte.

* Hořčice
Do litru teplé vody vmíchejte lžíci bílého octa a lžičku tekutého pracího prostředku. Roztok naneste na skvrnu a nechte oschnout. Vyperte.

* Ovoce
Zasažené místo pokapejte citronovou šťávou nebo ponořte do mléka.

* Make up
Šmouhy vytřete chlebovou střídkou.

* Límec košile
Na toto problematické místo naneste šampon, nechte působit asi půl hodiny a pak košili vyperte.










Zaujal vás některý tip ?

Mne určitě ano ...


zdroj:příloha Doma dnes


 

 

pátek 11. listopadu 2016

PŘINESLA JSEM SI ...

ještě trochu podzimu ze zahrady domů.


Listopadky mám ráda pro jejich nesmírné množství barev, ale nejvíce v oblibě mám asi žlutou. Snad proto, že se stále nechci rozloučit se sluníčkem, s teplými dny a večery. Vždy mi trvá než můj organismus přijme podzimní a zimní dny, než se smíří s ponurým počasím, které nastává před nástupem paní Zimy. Mlhy, deštivo, smrákající se den již v odpoledních hodinách. To vše mi vhání smutek do myšlenek. Vím, že s tím každoročně bojuji, ale ono mne to vždy s příchodem prvních mrazíků a sněhových vloček opět přejde, protože Zima má svou krásu, i když chladivou.
Těším se vždy ale hlavně na zklidnění, které mi podzim a zima přináší. Najednou mám víc času na knihy, na ruční práce, na procházky, na návštěvy divadel či koncertů, na milá setkání s kamarády v hospůdkách.
V létě můj čas ukrajuje zahrada, která ho spotřebuje spoustu na údržbu, na péči, kterou vyžaduje. Dělám to ráda i když je to často o spotřebování fyzických sil, energie, kterou mi naštěstí vždy sluníčko zpětně dodá.


Zahrada je připravená na zimní odpočinek a brzy možná dostane sněhovou peřinku, která ji bude chránit až do příchodu jara.
Líbí se mi ta bělost, která vše zakryje (teda pokud opravdu nasněží), ta čistota a tichý spánek všech rostlin.




Blíží se Advent a čas vánoční.
Moc rychle.
Již několik let zdárně odolávám okolnímu tlaku médií, které vždy spustí naprostý atak na lidi, a ten hřejivý čas si užívám v poklidu, radosti, v pospolitosti mých blízkých.
Přemýšlím o končícím roku, co mi přinesl, co mi vzal, kdo mne opustil a odešel tam, odkud není cesty zpět, kdo naopak v naší rodině má své nové místo od svatebního dne, kdy na mne padl smutek, kdy jsem zářila štěstím, kdo všechno mi dělá radost.
Převládly dny šťastné a za to jsem vděčná.

O tom adventní čas a vánoční dění je - o klidu a rozjímání.

Stres, který panuje po celém světě je užírající, až 
se někdy začínám bát.

O všechny ...

 

úterý 8. listopadu 2016

PRÁSKNI DO BOT ...

 je název divadelního představení pražského divadla

Na Jezerce

 

zdroj - Divadlo na Jezerce

 Pro mne jedním slovem - veliké zklamání a litovala jsem, že když mi kamarádka zavolala, že má možnost zakoupit vstupenky, kývla jsem bez rozmyšlení a nepřečetla jsem si dopředu nějaké recenze.

Prostě jsem věřila, že když hru režíroval pan Hřebejk, hraje v ní pan Hrušínský, pan Zavřel, pan Sitta, které jako herce znám, bude to zajisté představení kvalitní. 

Chtělo se mi po přestávce odejít a někteří diváci tak učinili.

V naprosté přemíře sprostých slov mi nějak unikal smysl celého jejich hraní. Neustále jsem měla pocit, že mluví "o ničem" a bylo to jenom trapné.

Panu Hrušínskému nebylo skoro rozumět, spoustu vět odmumlal otočený zády k hledišti. Herci přehrávali, přemisťovali se po jevišti jako panáci.

Zívala jsem a myslela na něco jiného, těšila se na konec.

Takový pocit zmaru jsem v divadle snad ještě nikdy neměla.

 

Anotace :

Ve hře úspěšného severoirského autora Owena McCaffertyho má čtveřice kumpánů vydlaždičkovat veřejné záchodky a umývárnu. Příběh se odehrává v pátek, na konci pracovního týdne. Ležérní řemeslníky, které dobře známe i u nás a kteří se mezi sebou baví jako dlaždiči, s gustem hrají Jan Hrušínský, Vlastimil Zavřel, Martin Sitta a Václav Liška.

 „Jako každá dobrá hra je tato komedie o mnoha věcech. Pro mě je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, pochopitelně skrze ponižující a trapné, nešťastné situace,“ říká režisér Jan Hřebejk. „Je to pravdivý a velice zábavný a přitom i vážný a dojemný příběh. Mně už se, upřímně řečeno, líbí máloco. A tenhle kus se mi líbil hned a moc,“ dodává Hřebejk, který v Divadle Na Jezerce režíruje už popáté.

„Práskni do bot se svým způsobem vymyká repertoáru Divadla Na Jezerce, a přesto cítím, že do něj patří. Je to zábavná i tragická hra. Má drsný jazyk, který je ovšem přirozenou mluvou současných řemeslníků,“ uvádí principál divadla Jan Hrušínský. Čtveřice obkladačů hledá podle jeho slov štěstí. Každý ho nalézá po svém, a díky svým mentálním i životním schopnostem občas velmi legračně. 
 
„Všichni máme zkušenosti s některými českými stavbaři. Bývají nespolehliví, drzí, občas i kradou. Investory přivádějí na pokraj nervového zhroucení. Zlaté české ručičky přitom zůstaly kdesi v nenávratnu první republiky. I proto jsme přesunuli dějiště hry ze severoirského prostředí do české reality - na stavbu fotbalového stadiónu,“ říká Jan Hrušínský.

 "Práskni do bot" mělo na Jezerce premiéru 7. března 2013.

RECENZE: Práskni do bot v Divadle Na Jezerce. Sprostými slovy nešetří

Komedii severoirského autora Owena McCaffertyho s názvem Práskni do bot si vzalo pod křídla Divadlo Na Jezerce a pod režisérskou taktovku Jan Hřebejk. Pohled do duší českých instalatérů diváky nadchnul. Otázkou zůstává, zda se na Jezerce neprodává laciná zábava.
Hlavní a jediná zápletka McCaffertyho hry se točí okolo čtyř instalatérů, kteří pracují na stavbě. Každý z nich má svůj životní sen. Snaží si ho splnit tím, že o polední pauze ukradnou paletu dlaždiček, a tu posléze prodají. Stejný záměr  mají obě dvojice dělníků, z čehož vycházejí vtipné situace založené na situačním humoru.
Situační humor je ale vybudovaný na jednoduchých slovních přestřelkách okořeněných peprnými výrazy. Inscenace se především zaměřuje na charaktery českých dělníků, v širším rámci pak na charaktery Čechů jako takových.
Sprostými slovy se opravdu nešetří. Ta sice patří k dělnické hantýrce, ale založit na mistrovství světa vulgarismů celou inscenaci mi přišlo málo. Diváci neskrývali nadšení, a to právě z četnosti nespisovné mluvy. Z komerčního hlediska se tak sázka na sprosté dialogy ukázala jako trumf.
Dominika FrejtichováOčima Dominiky Frejtichové: Divadlo Na Jezerce a inscenace Práskni do bot se u diváků těší oblibě. Svědčí o tom vyprodaný sál, neustávající smích a nakonec i potlesk vestoje. Naplnění představy o sprostých dlaždičích tvoří hlavní stavební prvek hry. Po odmyšlení sprostých slov mi však příběh ani dialogy zábavné nepřipadaly. Herecké výkony neurazily ani nenadchly, někteří protagonisté vypadávali na můj vkus příliš často z role. Celkově jsem měla pocit jako při sledování Xté epizody lepšího komediálního seriálu.

Sám režisér Jan Hřebejk se o inscenaci vyjádřil, že je komedie Práskni do bot o mnoha věcech. Pro Hřebejka je o hledání lidské důstojnosti a štěstí, skrze ponižující a trapné, nešťastné situace. Metafora o smyslu života a o hledání štěstí šla v dialozích snadno najít. Proto mi připadalo, že jednotlivé postavy nedostaly šanci rozvést své charaktery tak, aby se s nimi mohl divák ztotožnit. Inscenace připomínala jinou verzi pořadu Na stojáka.
Dodat hloubku komedii měl její konec, kdy se ani jedné z dvojic jejich plán nepodaří. Navíc jeden z hlavních hrdinů náhle umírá, aby si ostatní mohli uvědomit, co je v životě opravdu důležité. Závěr stojí za zamyšlení, ale v kontextu celé inscenace vyznívá jako tečka za větou, která kdyby chyběla, nic se nestane.

Herecké výkony měly své klady, ale i zápory. U Jana Hrušínského v roli Šulina utkvěl v divákovi pocit, že principál divadla pouze recituje text a že svůj divadelní cit nechal ležet v šatně na věšáku.
Naopak Martin Sitta, známý jako táta od rodiny z Účastníků zájezdu, do své role opravdu pasoval. Sittova postava Drátěnky působila věrohodně a jako jediná zábavným způsobem vystihovala dělnickou povahu. Za pozitivní lze označit i scénu. Poměrně detailní kulisy staveniště podtrhovaly jako jedny z mála autentičnost prostředí.
Práskni do bot má ambice diváka pobavit jednoduchou a velmi lehkou formou. Ve výsledku o to asi divákovi v dnešním ustaraném světě jde.
(zdroj:www.fiftyfifty.cz)

 Škoda, že jsem si tohle vše nepřečetla dříve ...


pondělí 7. listopadu 2016

PRO ANDULKU ...

Mám hotový další vánoční dárek.


Háčkovaná deka pro devítiletou slečnu a myslím, že zachumlání pod ní se jí bude líbit. Může si přitom spřádat svá tajná přání.
Andulka je má druhá vnučka :o), sice není pokrevní, ale tohle já neřeším.
Důležitější je pouto, které dokážeme mezi sebou mít.




Vybrala jsem odstíny fialové a vínové, doplnila přírodním světlým odstínem, ale na fotkách bohužel barvy neodpovídají úplně realitě.
Nechtěla jsem růžovou, Andulka jezdí na koni, tancuje Hip-hop, je hodně akční a nějak mi ta růžová k ní nepasuje.
Opět Elian Nicky.
 
Doufám, že se jí deka bude líbit.


 
 Mohu si tedy odškrtnout další položku na vánočním seznamu.

S háčkem jsem se nyní zaměřila na dárek pro Jonáška.
Zatím neprozradím, snad se mi povede.
Deka je na háčkování snadnější :o)) než to, co jsem si zvolila pro něj.

Já vím, že je jednodušší dárky koupit, ale když mne to 
víc baví je tvořit ručně. 

Jen mne trochu děsí blížící se ADVENT ...