sobota 30. dubna 2016

DOMÁCÍ CHLEBA...

při pečení provoní celý byt.
Nezaměnitelná vůně, která mi nějak v poslední době chyběla.
Co se mi rozbila další pekárna a já nebyla schopná se dodnes rozhodnout, zda si koupit již třetí kousek (já je asi vždy uhnala či co), chleba jsem nepekla.
A najednou se mi zastesklo.


Vzpomněla jsem si na jeden recept

Chleba bez hnětení

2 hrnky hladké mouky
1 hrnek žitné mouky
čtvrt lžičky sušeného droždí
2 lžičky soli 
můžete přidat různá semínka kdo má rád
já dala tentokrát jenom kmín,
promíchat
a přidat 
1 a 1/2 hrnku vody
promíchat.

Těsto přikrýt potravinářskou folií a nechat přes noc v teple
12-16 hodin kynout.

Druhý den stěrkou (těsto je řidší) dát na hodně pomoučněný vál
nebo utěrku,poprášit moukou a pomocí stěrky několikrát přeložit přes sebe,
nechat 15 min odpočinout.

Potom zformujeme těsto do koule a necháme odpočinout přikryté pomoučněnou utěrkou dvě hodiny.
Půl hodiny před uplynutím tohoto času si rozehřejeme troubu na 220-230 °C, do které vložíme zapékací mísu (skleněnou,keramickou, litinovou) i s víkem.
Mísa musí být opravdu dobře zahřátá.
Těsto přemístíme do rozpálené mísy, zakryjeme víkem či pokličkou a dáme do trouby péc zakryté asi na 30 minut. Potom sundáme pokličku a dopékáme chleba asi 15-20 minut, podle toho jak chceme mít hodně opečenou kůrku. 



Upečený chleba krásně vyklouzne z mísy, dáme ho na nějakou mřížku vychladnout a pak už jen zakrojíme, mázneme tím co máme rádi a spokojeně si vychutnáváme vlastní dílo.

Hodně ráda bych pekla chleba s opravdovým žitným kváskem, ale bohužel se mi ještě nepodařilo si ho připravit. 
Dočetla jsem se, že to může být kohoutkovou vodou, ve které se kvasinkám nedaří. Jenže kde sehnat vhodnou, pramenitou vodu ?

Studánku nemáme a ani v blízkosti o žádné nevím.
Manžel mi poradil, abych si koupila kojeneckou vodu a zkusila to s ní.

Tak nevím...

 

 

pátek 29. dubna 2016

MODRÉ Z NEBE...

pro Jonáška.
Pletený svetřík z bavlny na jaro.
Konečně našité knoflíčky a může se předat.




Kombinace tří odstínů modré.
Netušila jsem jak se modrá špatně fotí, ve skutečnosti je ta nejsvětlejší úplně jiná než na fotce.
Pleteno z bavlny Camilla.
Zadní a oba přední díly pletené vcelku, rukávy na ponožkových jehlicích a všechna oka se pak nabrala na jednu kruhovou jehlici a upletlo se sedlo s raglánovým ujímáním.
Svetřík jsem sešívala pouze v podpaží asi 8cm kousky.
Tímto způsobem jsem pletla poprvé a tak jsem byla šťastná, že jsem ho zvládla a zdárně dokončila.

Návod jsem si vytiskla z Dropsu, ale byl úplně zkomolený, počty ok byly přeházené, nic nesedělo, takže tužka, papír a samé poznámky :o).

A protože je Jonášek drobeček, je mu
 mírně delší, takže asi svetřík poroste s ním ...


čtvrtek 28. dubna 2016

POMAZÁNKA VAJÍČKOVÁ...

se zeleninou.
Opět recept ze Svatojánské kuchařky paní Evy.
Stále se inspiruji :o)


Zrovna mám přísun čerstvých domácích vajec a tak jsem vyzkoušela tuto pomazánku :

7 vajec (v receptu 10)
1 malý celer
1 velká mrkev
2 jarní cibulky
150 g domácí majonézy (v receptu 200g)

- vejce uvaříme natvrdo a nakrájíme je nadrobno,
v misce je promícháme s nastrouhanou mrkví najemno a
taktéž celerem strouhnutým najemno, nakrájenou nadrobno cibulkou
a spojíme majonézou, osolíme.

Majonézu domácí jsem udělala tuto :

100 ml slunečnicového oleje
50 ml mléka
sůl
pepř
hořčice
- vše tyčovým mixérem umixovala dohusta
a malinko jsem ještě dochutila lžičkou octa.

Upekla jsem domácí rohlíky a skvělá večeře byla odměněna
pochvalou :o).








A už mám vybranou pomazánku další, a to
z fazolí a pórku...

středa 27. dubna 2016

JAK JSEM HLEDALA...

knížku.


O knížce Skála od Petera Maye jsem na blogu již psala a protože se mi velmi líbila, objednala jsem si další pokračování.
Když jsem dočetla knihu druhou, dávám ji do knihovny a marně hledám tu první, aby byly pěkně pospolu zařazené.
Prohledala jsem celou knihovnu, nechápajíc kam jsem ji zastrčila.
Nic.
Někde vzadu v koutku hlavy mi rezonovala myšlenka, že jsem ji možná půjčila sestře když u nás naposledy byla. Byla jsem si docela jistá, že jsem jí přitom říkala - "Na, to by se ti mohlo líbit."
Volám jí, ta chudinka také všechno prohledala, i schránku v autě, zda ji tam nestrčila.
Nic.
Znovu hledám doma.
Nic.
Minulý týden jsem byla s kamarádkou kosmetičkou na obědě a tak jí to vyprávím. Jak už jsem asi mimo, že si nemohu vzpomenout kam jsem knížku dala a protože je ona velká čtenářka, chápala mne, že je mi to záhadou.
Smály jsme se tomu a já se rozhodla vzdát pátrání.
Za pár dní telefon.
Kamarádka kosmetička.
- "Alenko, já ti hned volám, udělám ti určitě radost, ta knížka je u mne. Našla jsem ji v salonu pod časopisem. To je co ?"
Tak to byla ta myšlenka co se mi neustále vracela.
Nebylo to mé sestře - Na, to by se ti mohlo líbit. - ale kamarádce jsem knihu přivezla, ta ji položila na stoleček a posléze na ni časopis.
A oběma se nám to z hlavy totálně vykouřilo.
Ani jedna jsme si nevzpomněly, že k předání došlo :o)).

Tak vám nevím, že by počátek něčeho nepříjemného ?
Nějaká návštěva z Německa ?
Pan Alzheimer ?

 Alois Alzheimer byl německý psychiatr a neuropatolog. Alzheimer jako první (r. 1907) popsal symptomy onemocnění dementia praecox, kterou Kraepelin později nazval Alzheimerovou chorobou.

Neee... Já nechci !! :o))




 
 

úterý 26. dubna 2016

LEXIKON BYLINEK - 3.část...


JEDNOLETÉ BYLINKY

Mezi jednoleté kořeninové bylinky patří například bazalka, anýz, kopr, kerblík, fenykl, rukola, brutnák, koriandr, majoránka, řeřicha a měsíček. Semínka zakoupíte v každém zahradním centru.
Před samotným výsevem musíte půdu na záhonku pořádně zkypřit a odstranit všechen plevel, kvůli živinám je vhodné přimíchat jemně prosetý kompost.
Správná doba výsevu je vždy uvedená na sáčcích se semeny, ale může se lišit podle oblastí. V těch teplejších můžete s výsevem otužilejších druhů (petržel, řeřicha, kerblík) začít už v březnu, jinde je třeba počkat až do dubna. S choulostivějšími druhy (bazalka, majoránka, saturejka, lichořeřišnice) vyčkejte raději do května.
Prstem nebo tyčkou vyryjte do substrátu v pravidelných rozestupech mělké řádky, do nich vysejte semínka v jemné vrstvě. Zlehka zahrňte prosátým kompostem a opatrně zalijte. Až do vzejití rostlin udržujte povrch stále vlhký. Až budou semenáčky vysoké alespoň pár centimetrů, vyjednoťte je, aby měly dostatek prostoru pro další růst.
Chcete-li mít bylinky dříve nebo je chladné jaro, vyplatí se sazeničky předpěstovat. Buď ve venkovním skleníku či fóliovníku, nebo doma v pěstebních nádobách na parapetu. Budete-li je vysévat do nádob, nezapomeňte otvory v nádobách zakrýt střepy a na dno umístit písek či jinou drenáž. Semenáče potřebují dostatek světla a také vzduch, proto u nich pravidelně větrejte, pozor však dejte na průvan. Až budou měřit cca 2 cm, přesaďte je po malých svazečcích do květináčů a poté v květnu do volné půdy v zahradě.

BAZALKA (Ocimum basalicum)



Velmi aromatická bylinka, je v mnoha domácnostech naprostou jedničkou. Potřebuje slunné místo v závětří, dostatek vody a humózní půdu.

Účinky - podporuje trávení, je účinná při nadýmání. U matek podporuje produkci mléka, působí také afrodiziakálně.

Zpracování - sušením ztrácí hodně ze svého aroma, proto je nejlepší ji používat čerstvou, případně naložit do oleje či zpracovat na pesto. Sklizeň provádějte postupně uštipováním růstových vrcholků. Vždy vyštipujte květy, podpoříte tvorbu nových listů. Bazalku nevařte, přidávejte ji až do hotových pokrmů.

ANÝZ (Pimpinella anisum)



Účinky -  je výborným prostředkem podporujícím vykašlávání. Žvýkání semen anýzu zabraňuje páchnutí z úst. Jeho použití je vhodné i v pediatrii. Podporuje tvorbu mateřského mléka, do nějž se jeho účinky také přenáší. Zvyšuje tvorbu žluče, urychluje trávení, omezuje plynatost. Působí proti střevním katarům, křečím trávicího traktu.
Jeho použití je mnohostranné. Dává se do pečiva, do chleba, při nakládání červené řepy, červeného zelí. Hodí se i do jablečného a hruškového kompotu. Špetka anýzu je vhodná k žampionům, k rybám. Je součástí mnoha kořenitých směsí. V indické a čínské kuchyni je častý v masitých pokrmech. Vyrábějí se z něj likéry, je součástí léčivých čajů při nadýmání a odstraňuje z pokrmů nepříjemné pachy a aromatizuje je.

Zpracování - semena se sbírají v srpnu až září, suší se v tenkých vrstvách.

KOPR (Anethum graveolens)



Až 1 metr vysoká bylina má velmi výraznou ojedinělou chuť i vůni. Kopr vysévejte od dubna až do poloviny léta přímo na stanoviště, vzešlé rostliny vyjednoťte.

Účinky - je močopudný a pomáhá při onemocnění ledvin. Účinný je i při nadýmání, zažívacích potížích, napomáhá tvorbě mateřského mléka.

Zpracování - sklízí se lístky, nať, kvetoucí okolíky i semena. Nať a lístky jsou nedocenitelné ochucovadlo při konzervaci zeleniny, ale i jako přísada do pokrmů z masa, zeleniny, brambor, vajec atd. Kopr lze dobře sušit i zamrazovat.

KERBLÍK (Anthriscus cerefolium )


 
Jednoletá rostlina vysoká až 70 cm. Jeho černé a lesklé plody vyséváme do volné půdy na polostinná místa; nesnáší vyprahlé lokality. Úrodu listů zvýšíme odřezáváním květních stvolů. Kerblík totiž po odkvětu odumírá a zasychá.

Účinky - listy kerblíku jsou velice jemným kořením, typickým především pro rafinovanou francouzskou kuchyni. Vzhledem k snadno prchavému arómatu, připomínající směs anýzu a petržele, přidáváme je k teplým pokrmům až v poslední fázi úpravy, a to nejlépe čerstvé. Můžeme ho také pěstovat v truhlíku za oknem.

Zpracování - zásobu čerstvých listů na zimu uchováváme nejlépe v mrazničce, sušením ztrácí koření na kvalitě.
Kerblík spolu s petrželí, pelyňkem kozalcem - estragonem a pažitkou, tvoří jemnou směs (francouzsky "fines herbes", německy "küchenkräuter"), používanou do omelet. Jinak jím kořeníme zeleniny, maso - především skopové, pečené kuře a grilované ryby. Připravuje se také kerblíková polévka, připravovaná z hovězího vývaru, smetany a vaječných žloutků. Přidává se do tvarohových pomazánek, na chléb s máslem a do salátů. 

FENYKL (Foeniculum vulgare)



Zpravidla se pěstuje jako dvouletka, dorůstá výšky až 200 cm. Vysévejte ho od května přímo na stanoviště. Potřebuje humózní půdu.

Účinky - je skvělý při nadýmání, má močopudný vliv.

Zpracování - ze semen lze uvařit odvar nebo čaj, jakokoření se používá k dochucení sladkých jídel, dále ryb, omáček, tvarohových a sýrových jídel.

KORIANDR (Coriandrum sativum



 
U koriandru se sbírá  plod a list. Je příbuzný anýzu, kmínu a kopru.Vysévejte ho v dubnu do řáků přímo na stanoviště. Pro svěží zelené lístky ho můžete vysít i několikrát ročně.

Účinky -  koriandr podporuje tvorbu žaludeční šťávy, čímž příznivě ovlivňuje trávení. Čaj z koriandru pomáhá při bolestech břicha, pocitu plnosti či nadýmání; je doporučován též v čajové směsi s kmínem. Obklady z koriandru pomáhají při revmatických potížích kloubů.

Zpracování - používá se jako koření, především k nakládání hub a zeleniny (červená řepa a okurky), do chleba, který tak činí stravitelnější, je klasickou přísadou do perníku, uzenářských výrobků, k přípravě jehněčího, vepřového a hovězího masa či ryb. Využití nachází také ve výrobě alkoholických nápojů včetně vín. U koriandru jsou poživatelné všechny části rostliny. Každá má své specifické aroma i chuť, rostlina jako celek páchne. Listy mají nepatrnou příchuť anýzu, semena jsou nasládlá, aroma připomínající pomerančovou kůru a kořen je intenzivnější verzí listu. Koriandr tvoří jednu ze základních součástí indického karí a uplatňuje se v ostré mexické, arabské i čínské kuchyni.

MAJORÁNKA (Majorana hortensis)



Jedno z našich nejoblíbenějších koření se pěstuje obvykle jako jednoletka, nesnáší mráz. Je vysoká jen kolem 30 cm. Dopřejte ji slunečné stanoviště a výživnou vápenatou půdu. Můžete ji přímo vysít na stanoviště, ale semenáčky se vyvíjí pomalu, proto je lepší předpěstovat je ve skleníku.

Účinky - zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, je účinná při nadýmání, velmi se osvědčila při utišování kašle.

Zpracování - Sbírejte, když rostlina vytvoří hlavičky, ale ještě zcela nerozkvete. Stříhejte několik centimetrů nad zemí, aby rostlina obrazila a poskytla druhou sklizeň. Nať usuště, poté odrhněte. Koření je skvělé do bramborových jídel, polévek a mnoha dalších pokrmů. Užívá se rovněž jako čaj, tinktura či vonná koupelová přísada.

MĚSÍČEK (Calendula officinalis)



Oblíbená zahradní letnička kvete bohatě zářivými květy po celé léto. Snadno se na stanovišti sama vysemeňuje, zvláštní nároky nemá.

Účinky - hojí rány a popáleniny (i od slunce), působí protizánětlivě a uvolňuje křeče.

Zpracování - úbory se sbírají v plném květu, suší se řídce rozložené. Oblíbené jsou v čajových směsích, vyrábí se z nich olej, tinktury a mast, přidávají se do koupelí.    


Některé mé jednoleté bylinky už vykukují ve skleníku z pěstebních nádob
a já se moc těším, jak mi budou dělat radost na 
bylinkové zahrádce, kterou letos skoro celou předělávám, neboť víceleté byliny se mi tolik rozrostly, že jim musím připravit více místa...



 


 






 



 

 



 

pondělí 25. dubna 2016

MALÉ DRBY - podruhé...

O VELKÝCH LITERÁTECH.

Nahlédneme pod pokličku i těch našich velikánů.

Božena Němcová



Zatímco například taková Babička je příběh malebný a idylický, život její autorky měl k jakékoliv selance velmi daleko. Zažila v něm totiž vše, co může mladé a ctižádostivé ženě ublížit - nanicovatý a chladný vztah s rodiči, svatbu s mužem, kterého neznala, natož aby ho milovala, nemoci, chudobu, hlad, věčné rozmíšky, domácí násilí i smrt nejstaršího syna Hynka. Není divu, že si chtěla svůj život vylepšit po svém, toužila vyniknout, uspět, zapojit se do společenského dění, být krásná, obletovaná, svobodná a nezávislá. A také byla hodně nekonvenční a v manželství trochu nespolehlivá. Zvláštní slabost měla v tomto směru především pro lékaře. Bylo veřejným tajemstvím, že se zapletla s básníkem a studentem medicíny Václavem Bolemírem Nebeským, s doktorem Janem Helceletem, patologem Vilémem Dušanem Lamblem či medikem Hanušem Jurenkou. "Žila nekonformně, věřila například, že žena smí milovat tři muže najednou. Byl v tom vliv Francie, kde měli na očích George Sandovou a kde se o takovém vícemužství hodně teoretizovalo," komentovala život Němcové literární historička Jaroslava Janáčková. 


Karel Hynek Mácha



O soukromí největšího českého romantika mezi básníky se toho ví možná víc než o jeho tvorbě. Když se začne propírat jeho intimní život, se kterým se svěřoval ve svých denících, naskočí i literárním barbarům barvité detaily a ženám ruměnec na tváři. Nechme tedy košilaté zápisky být a připomeňme, že se básník ve skutečnosti jmenoval Ignác, jméno dostal po svém kmotrovi. Když přišlo básníkovo národní prozření, změnil si jméno na Hynka, o němž si myslel, že je počeštělá verze Ignáce. Není, ale to nevadí. Domácky se totiž Ignácovi říká Nácek nebo Nácíček. Jen si představte, jak by asi vypadal památný básníkův pohřeb na Slavíně v květnu 1939, kdy národ manifestoval svůj odpor proti nacismu... 

Karel Jaromír Erben



Jsou literáti bouřliváci, dobrodruhové, excentrici, bonviváni, dokonce i podvodníci a zlosynové - a pak jsou tací, o nichž nejde říct prakticky nic, rozhodně nic výstředního. Musí to tak být, aby mohl být vesmír v rovnováze. Právě takovou postavou české literatury se zdá být Erben, na pohled neduživý střízlík v brýlích, z něhož na dochovaných portrétech neprýští charizma ani vášeň. Inu, prototyp rakousko-uherského ouřady, řeklo by se. Efektní by samozřejmě bylo, pokud by ve skutečnosti Erben sršel vtipem a vytloukal pražské šantány. Jenže podle všeho byl sběratel pohádek takový, jak vypadal. Odmala, často a vážně churavěl, na povolání učitele byl příliš plachý a tak vystudoval práva a nejšťastnější byl, když se stal archivářem. Ví se o něm, že se při sebemenším rozrušení zajíkal a koktal.Svou milou Betynku Mečířovou si namlouval tak dlouho, až vztah "přechodili", takže krátce po veselce popsal svou ženu takto : "Není žádná krása, jmění její po otci nevelké, avšak jest srdce dobrého a umí se do okolností dobře hoditi...". Je proto s podivem, že někdo tak neprůbojný a rezervovaný napsal tak působivé a imaginativní dílo, jako je Kytice.
František Gellner



Hlavně nic zbytečného navíc, žádné okrasy a slovíčkaření, básnické obrazy, serepetičky, metafory, poetické blouznění či rozplizlé verše. František Gellner byl "pankáč české poezie" desítky let předtím, než kouzlu jeho jednoduchých, ostrých a ironických veršů podlehly české punkové a bigbítové kapely. A jak psal, tak žil a také zemřel - nebo se spíš vytratil. Nikdy nebyl přičinlivý student, za svůj krátký život studoval na technice ve Vídni (odkud ho vyhodili, protože byl víc bohém než student), na báňské akademii v Příbrami i v Mnichově, Paříži i v Drážďanech. Někdy pracoval, často ne, cestoval a hodně pil, až nakonec zakotvil v redakci Lidových novin v Brně jako karikaturista a fejetonista. Když začala světová válka, narukoval na haličskou frontu. A s válkou se básník vyrovnal skutečně punkově a anarchisticky : při únavném a vysilujícím pochodu do Haliče si údajně lehl do škarpy a čekal, až se s ním osud vypořádá. Víc o něm není známo nic. Skončil přesně tak, jak si přál.

Jan Amos Komenský



V jedné nevkusné odrhovačce se zpívá, že" Jan Amos Komenský byl machr na ženský". Vůči učiteli národů je to krajně neuctivý popěvek, když uvážíte, jak trudný měl exulantský život. Jenže ono na tom malé zrnko pravdy přeci jenom bude, vždyť se za život Komenský oženil celkem třikrát. Jako první si vzal Magdalenu z bohaté rodiny úředníka Buriana Vizovského. Ovšem to, co začalo šťastně, skončilo rychle a tragicky - jeho žena i s dětmi zemřela při epidemii moru. Už o dva roky později se oženil podruhé, tentokrát s movitou Marií Dorotou Cyrillovou, s níž povil čtyři děti. Ačkoliv ho osud vláčel od čerta k ďáblu, vydrželo manželství téměř čtvrt století. Nakonec i Marie zemřela. Byť bylo tehdy Komenskému bezmála šedesát, rozhodl se oženit ještě jednou, a to s Janou Gajusovou, jež byla o generaci mladší, při síle a i při penězích. Díky zkušenostem se ženami pak mohl Jan Amos krom didaktických, filozofických či lingvistických spisů sepsat i praktičtější literaturu, třeba Řád manželství. A z osobní praxe těžil i při psaní Vševědy, v níž radí : "Manželka budiž vybírána s třemi P. To jest pobožná, počestná, prozíravá, a je-li možno, též pěkná a peněžitá."
Všichni jsme jenom lidé...

 
 

čtvrtek 21. dubna 2016

MALÉ DRBY...

O VELKÝCH LITERÁTECH.

Obecně nemám drby ráda, nekupuji si ani bulvár, ale malé zajímavosti o životě slavných spisovatelů mne zaujímají.
Nahlédnete se mnou ?




Guillaume Apollinaire
Na zakladateli moderní francouzské poezie je zajímavé nejen jeho dílo, ale i životní eskapády. Apollinaire určitě nebyl prvním ani posledním básníkem, který skončil za katrem. Ovšem jeho přečin je unikátní, protože byl zatčen kvůli podezření, že ukradl Monu Lisu. Básník míval sekretáře jménem Honoré Joseph Géry Piere, o němž věděl, že chodí do Louvru krást vzácné sošky stejně bezstarostně jako jiní housky do pekařství (údajně Géryho posílal krást Apollinairův přítel Pablo Picasso). Jenže když zmizel z galerie v roce 1911 i nejslavnější obraz historie, vyděsil se básník, že se bude policie zajímat i o osud plastik. I když se snažil ze svého života vypakovat sošky i zloděje, nepodařilo se a jednoho jitra si pro Apollinaira přišla tajná policie. Básník proto strávil ve vězení La Santé několik dní, než ho z cely vysvobodil šikovný obhájce.




Daniel Defoe
Kdyby nebyl Robinson Crusoe dobrodruh s pohnutým životem, nebylo by o čem číst. Jenže on je stejně zajímavý i jeho autor. Krom toho, že by autorem mnoha pamfletů, pracoval jako novinář a zapsal se coby průkopník ekonomické žurnalistiky, obchodoval s punčochami, vínem, loděmi i cibetkami a přivedl na buben několik prosperujících podniků, působil také na dvoře krále Viléma III. Oranžského jako tajný agent.











Jack London
Bylo mu čtyřicet, když zemřel a do hrobu putovalo jeho tělo důkladně použité. Protože jestli se o někom dá říct, že psal přesně tak, jak a co žil, pak to platí pro tohoto spisovatele a reportéra naprosto přesně. Psal o námořnících, neboť se plavil po moři, lovil tuleně a býval členem rybářské hlídky, jeho knihy vyprávějí o zlaté horečce, protože se i on vydal na Aljašku, kde chtěl zbohatnout, v jeho knihách se objevují všelijaké existence, jelikož se živil jako pirátský lovec ústřic a coby tulák bez domova brázdil spolu s dalšími pobudy Spojené státy. I když to zní jako vrcholná romantika, romantický život London nevedl. Svůj talent, nehorázné množství peněz a především zdraví naložil do alkoholu a pak ho v něm nechal zcela utopit. Sám o sobě říkal, že se poprvé zpil do němoty v pěti letech, kdy nesl otčímovi pivo z hospody, a první delirium si přivodil o dva roky později na vesnické zábavě, od puberty se zpíjel pravidelně a dělal to tak dalších téměř třicet let.



Francois Villon
Pravé básníkovo jméno bylo sice de Montcorbier, Villon ovšem z vděčnosti převzal jméno svého dobrodince a zachránce, bohatého kaplana Guillauma de Villon, který ho v šesti letech vytáhl z pařížského dna a bídy. Jeho jménu ovšem nedělal v dalším životě čest. Stal se sice zakladatelem moderní (a nejen francouzské) poezie a praotcem prokletých básníků, toho se však chlebodárce nedožil. Zato musel přihlížet tomu, jak jeho chráněnec žije silně bohémským životem. Ačkoli studoval pařížskou Sorbonnu a měl se stát knězem, jeho povaha se k tomuto povolání příliš nehodila. Protože si chytrý a nadmíru vtipný básník hleděl svého černého hábitu a pití o dost víc než své pověsti, byl celý jeho život lemovaný hrozbami vězením a šibenicí. Jednou to bylo kvůli souboji, jindy kvůli rvačce, kacířství, výtržnostem, dokonce měl viset za loupež a nakonec i vraždu kněze, údajného soka v lásce. Místo provazu nakonec potrestal soud básníka desetiletým vyhnanstvím, musel se pakovat z Paříže a tím zprávy o prvním pořádném rebelovi mezi básníky končí.



Moliére
Ač vzděláním právník, který pocházel z vážené měšťanské rodiny dvorního čalouníka, truhláře a později dokonce královského komorníka, spustil se a místo kariéry notáře s vynikajícím vzděláním se stal komediantem. Marně rodina protestovala, vyhrožovala. Jean-Baptiste propadl divadlu. Aby alespoň váženou rodinu nekompromitoval, začal užívat pseudonym Moliére. Od té chvíle už mu bylo divadlo souzeno, frašky a komedie ho provázely po celý život a nakonec prakticky v zákulisí zemřel. Stalo se tak - velmi příznačně - při čtvrté repríze komedie Zdravý nemocný. Než se vyškrábal na jeviště, poznamenal prý : " Dnes se mi bude špatně hrát." A měl pravdu, lomcovala jím zimnice, sužovala vysoká horečka, bojoval s kašlem a slabostí, ale usmíval se  a hrál jak o život, aby si publikum ničeho nevšimlo. Podařilo se, diváci tleskali jako diví a ocenili herecký výkon, jenže když padla opona, padl i Moliére. A krátce po představení zemřel.   


Jejich místo v literárních čítankách, pamětní tabule a úctu čtenářů jim nikdo nevezme.
Ještě mám v rukávu další zajímavosti, ale to zase příště...

 

 

pátek 15. dubna 2016

LEXIKON BYLINEK - 2.část ...


2. PŮDA A HNOJENÍ

Kromě dostatku světla a tepla potřebují bylinky ke zdárnému růstu kyprou zeminu a dobrý odtok vody. Ideální je lehčí propustná půda s obsahem humusu. Do těžší jílovité půdy musíte vpravit pro zlehčení trochu písku a zeminu často kypřit. Je-li pod těžkým jílem ve spodní vrstvě navíc voda, budete se muset postarat i o drenáž. Ale v tomto případě je lepší rostliny pěstovat na vyvýšeném záhoně, do kterého si "namixujete" zeminu na míru. V chudších písčitých půdách dobře prosperují středomořské bylinky, které jsou na takové prostředí zvyklé. Pro pěstování jiných druhů byste měli zeminu obohatit o živiny, nejlépe pomocí kvalitního kompostu. Rozhoďte ho po celém záhoně alespoň ve dvoucentimetrové vrstvě. Budete-li to dělat každé jaro, už žádné další hnojivo nepotřebujete.

- ilustrační foto -
 
- ilustrační foto kompost -

- ilustrační foto kompostér -




3. SUŠTE RYCHLE

Při sušení bylinky ztrácejí část éterických olejů, čím rychleji je budete sušit, tím méně ztratí. Proto např. u máty a dalších rostlin s tlustými stonky listy oddělte, dobu sušení tak výrazně zkrátíte.
Ale pozor, využijete-li sušičku, nepřekračujte teplotu nad 40°C, dosáhli byste opačného efektu a bylinky by ztratily hodně ze své síly.
K sušení vyberte čisté místo s dostatečnou cirkulací vzduchu, zamezte vstupu myší, koček a dalších zvířat.
Bylinky jsou suché, když šustí. Skladujte je v látkových či papírových pytlích na suchém a vzdušném místě nebo zavřené ve skleněných či glazovaných nádobách. Dopřejte si ten luxus a rozdrťte je vždy až těsně před použitím - tak se totiž uvolní vonné oleje a přejdou do jídla, čaje či koupele, které si budete připravovat.


- ilustrační foto -

- ilustrační foto -      

 Chutné, dekorativní a zdraví prospěšné.
To jsou bylinky.
Každý kdo má zahrádku, by měl alespoň pár základních druhů
pěstovat. A bylinkařit mohou i majitelé balkonů a širších parapetů.

Tak neváhejte...

 

 

 

čtvrtek 14. dubna 2016

ZELENINOVÁ POLÉVKA S KUSKUSEM...

 rychlá a chutná polévka, sytící.

Na třech lžicích oleje osmahnu jednu pokrájenou cibuli,
nahrubo nastrouhám mrkev a kousek celeru,
pokrájím na nudličky zelí (hlávkové či čínské,pekingské)
a společně restuji s cibulí asi 10 minut.
Zaliji vroucí vodou nebo zeleninovým vývarem, přidám pokrájený libeček,
lze přidat růžičky brokolice. Vařím asi 5-10 minut.
Přidám 3 lžíce kuskusu a chvíli povařím do jeho změknutí.
Dochutím solí.    








Polévku dnes připravuji pro malého Jonáška, který u nás bude trávit celý den.

Jestlipak mu bude chutnat ?...



 

středa 13. dubna 2016

LEXIKON BYLINEK - I.část ...

malý seriál rad pro ty, kteří se bylinkám rádi věnují, s bylinkami se začínají seznamovat či si chtějí založit bylinkovou zahrádku.

Já tu svou postupně rozšiřuji, stále objevuji nové bylinky a zelené koření.

Bylinky mají téměř zázračnou léčivou moc a navíc dokážou svým aroma vylepšit každý pokrm. Nejlepší jsou čerstvé a samozřejmě vlastnoručně vypěstované. Péče o ně není nijak složitá, protože jsou většinou zcela nenáročné.
Bylinky byly k léčení i k dochucování pokrmů používány od nepaměti, a i když jsme na ně několik desetiletí trochu pozapomněli, dnes jsou opět velmi populární. Kdo nemá zahradu, pěstuje je v nádobách na balkoně či okně.
V zásadě platí, že bylinky potřebují propustnou půdu a až na výjimky slunečné stanoviště.

I. díl 
Kdy sklízet ?

Bylinky musíte v pravý čas sklízet, správně sušit a skladovat. Ke sklizni si vždy vyberte slunný den, pokud den předtím pršelo, počkejte raději až rostliny budou úplně suché.
Dopoledne účinných látek přibývá, kolem poledne je jejich obsah nejvyšší a s odpolednem opět klesá.
Květy, listy a nať sbírejte v pozdním dopoledni (až oschne rosa) až v poledni. Nať a listy se mají sklízet po nasazení květních pupenů nebo před jejich rozkvětem. Seřízněte je nízko nad zemí, aby mohly znovu obrůst a umožnily vám další sklizeň.
Květy se sklízejí v poledne plně rozkvetlé (výjimkou je levandule, chcete-li ji uchovat jako dekoraci).
Semena se sklízejí v době plné zralosti, těsně předím, než by sama vypadla.Sklizeň provádějte ráno, když opadne rosa, v té době totiž semínka tak rychle nevypadávají z obalů a ztráty na sklizni jsou menší.
Kořeny se sklízejí po ránu, obvykle na podzim či na jaře v bezmrazém období. 

- vždy si vše označuji pomocí dřevěných špachtliček -
Dřevěné špatchtličky jsem si zakoupila v lékárně a používám je na označení jednotlivých bylinek. Zatím jsem nepřišla na lepší variantu. Po zimě je postupně obnovuji, neboť část zasunutá do země uhnívá. Většinou bylinky samozřejmě poznám, ale některé nové, neobvyklé, nemám zažité a tak raději značím. A také proto, že když pošlu manžela, aby mi utrhnul trochu rozmarýnu nebo šalvěje, měl by fakt problém. Pozná spolehlivě libeček, pažitku, petrželku, ještě bazalku a tím končí.Vůbec se mu nedivím, on se stará o zeleninu ve skleníku a na záhonech, bylinky jsou hlavně má radost a péče.

- ilustrační foto bylinkové zahrady -


- levandulová voňavá nádhera -

- popenec, divoká bylina na každé zahradě -

- rozmarýn -
 Bylinky si pěstuji již několik let, ale stále se učím.
Jsou mým pomocníkem jak při vaření, tak hledám jejich pomoc při různých zdravotních potížích.

Věřím jim...