sobota 22. října 2016

SAMI DOMA ...

poprvé v našem společném životě.
V létě se od nás odstěhoval nejmladší syn (naštěstí nikam daleko).
Staví se na vlastní nohy a my mu velmi fandíme, držíme palce, aby byl s vlastním rozhodnutím hlavně spokojený, aby si vytvořil to své 
DOMA.



Najednou jsme s manželem zjistili, že je to vlastně i pro nás nová výzva.
Mnohokrát jsem slyšela od kamarádek, že si neumí představit další život bez dětí až odejdou z domova.
Mně to jako tragédie nepřipadne, protože vím, že jejich odchod je naprosto přirozená záležitost a koloběh života, přesně tak jak to má být.
Nejsem smutná.

 ALE.

Najednou se učím vařit pro dva, nakupovat pro dva, nevolat pod schody do jeho pokoje zda si s námi dá kávičku, už ho neuháním zda všechno prádlo dal do koše, nepřipomínám, aby si to vyžehlené odnesl a uklidil do prádelníku.
Ani se již nemohu zlobit, že má ve svém pokoji nepořádek.
Zůstal po něm prázdný pokoj.

Několik dní mi trvalo, než jsem se vzchopila a začala přemýšlet jak volný prostor využít. Pokoje pro návštěvy máme, na šatnu je příliš velký a ta malá nám stačí.
A tak jsem získala novou pracovnu. Z té mé maličké nudličky jsem se přesunula do podkroví a musím říct, že to bylo správné rozhodnutí.
Cítím se zde báječně, mohu si sem zalézt s knížkou když si chci v naprostém  klidu "počíst", můžu si zde roztáhnout šití (což jsem řádně využila když jsem mu do bytečku šila záclony a závěsy).

Mám však tvrdou konkurenci.
Náš Matýsek prohlásil :
"Tak babi, tady bude můj  pokojíček když u vás budu, tady se mi to moc líbí a mám tu i postel, rádio." :o)



Pokud vidím, cítím vnitřně, že jsou mé děti šťastné ve svých životech, ve svých rodinách, přináší to štěstí i mně a za to jsem velmi vděčná.
Navždycky zůstanou mými chlapečky, nikdy je nepřestanu milovat, a vždy přispěcháme jako rodiče na pomoc, pokud ji budou potřebovat a pokud o ni budou stát.
Hlavně nesmíme žít jejich životy, ale musíme žít ten náš.
Čas, který nám zbývá je neúprosný a neptá se jak dlouho zde chceme ještě být.

Máme tolik plánů a těšíme se na všechno nového co nás potká, co krásného nás čeká, protože víme, že vše bude takové, jak sami se přičiníme.


Je to výzva, na kterou jsme připraveni ...

 




 

14 komentářů:

  1. Milá Alenko, moc ti ze srdíčka přeji ať vaše další,společná,životní etapa je plná nádherných okamžiků. Věřím, že bude...
    Náš syn si včera zaplatil rezervaci na byt-takže mne čekají stejné pocity a plány. I když nejmladší syn je občas ještě doma.Krásný vikend, pa Z❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeni děkuji za přání :o). Já vím, že bude...
      Naštěstí bydlíme v jednom městě, takže se vídáme často.
      Hezké dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, moc krásně jsi to napsala a tvé řádky mě vedou k zamyšlení.Starší syn bydlí ve svém již dva roky a mladší se na stěhování z domova chystá.....no a já jsem z toho smutná a momentálně se s tím učím žít.
    Přeji Ti, ať si s manželem život ve dvou krásně užíváte.
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, jsme prostě zvyklé od jejich narození se o všechny starat a pak najednou nemusíme, je to jiné, ale k životu to patří.
      Měj hezké dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Rozumím ti. Máme osamostatnění syna už za sebou - třetí rok bydlí sám. Už jsme si docela zvykli :-) a těší nás, že on si svůj samostatný život žije docela spokojeně.
    Jen ten jeho pokoj jsme ještě moc neupravili - slouží jako kombinace skladiště, žehlírny a sušárny a nouzového přespání... Asi by si zasloužil nějakou větší úpravu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás ten nejmladší ze všech bydlel nejdéle :o)), ale sám dozrál k rozhodnutí, a tak to má být.
      Všechen nábytek co v pokoji měl si sebou odstěhoval a tak jsme to měli jednodušší, museli jsme nějak prázdný prostor využít :o).
      Krásné dny Stáni.
      Ála

      Vymazat
  4. Můj nejstarší syn už se taky osamostatnil, mladší se chystá, ale mám ještě jednoho moc malého, tak tohle vylétnutí mě čeká za dlouho. U těch dvou to beru jako naprosto normální posun v životě a doufám, že to tak budu mít i u toho třetího. Ale jak píšeš, je důležité žít život svůj ne ten jejich. Přeji krásnou neděli D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Danko, také jsme měli věkový odstup od toho třetího syna a tak nám bylo docela milé, že je stále s námi. Ale je to přirozený vývoj, přirozená součást života.
      Měj krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  5. Alenko, i nás to myslím s manželem zanedlouho čeká, ale nesmutním. Můj manžel je hodně činorodý, takže ten si vždy svou práci najde, já mám svůj háček, knížky, tvoření...a vím, že dcera k nám stejně bude jezdit jak jen to půjde. Myslím a ona to i sama říká, že je jí doma dobře.
    Tak si Alenko užívejte, pa M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já také Marti nesmutním, beru to jako samozřejmou záležitost. A synové často zajdou nebo my s mužem zavítáme k nim. Jsem ráda, že je máme nablízku. Smutnila bych, kdyby byli daleko za oceánem...
      Měj se krásně.
      Ála

      Vymazat
  6. Alenko, do nové životní etapy přeji vám s mužem i synovi jen všechno dobré!
    Příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :o))) děkuji Helenko.
      Také přeji hezký večer.
      pa Ála

      Vymazat
  7. Alenko, na všem je potřeba si najít to pozitivní. Ale o tebe nemám strach, když to tak čtu. Jdeš správnou cestou.
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
  8. Ali, taky jsme byli už s manželem sami dva. a najednou, život se změnil, syn se nám vrátil po 9 letech. je to velmi těžké, ale jak píšeš, musíme žít svůj život a ne ten jeho.
    krásné dny Majka

    OdpovědětVymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála