čtvrtek 21. dubna 2016

MALÉ DRBY...

O VELKÝCH LITERÁTECH.

Obecně nemám drby ráda, nekupuji si ani bulvár, ale malé zajímavosti o životě slavných spisovatelů mne zaujímají.
Nahlédnete se mnou ?




Guillaume Apollinaire
Na zakladateli moderní francouzské poezie je zajímavé nejen jeho dílo, ale i životní eskapády. Apollinaire určitě nebyl prvním ani posledním básníkem, který skončil za katrem. Ovšem jeho přečin je unikátní, protože byl zatčen kvůli podezření, že ukradl Monu Lisu. Básník míval sekretáře jménem Honoré Joseph Géry Piere, o němž věděl, že chodí do Louvru krást vzácné sošky stejně bezstarostně jako jiní housky do pekařství (údajně Géryho posílal krást Apollinairův přítel Pablo Picasso). Jenže když zmizel z galerie v roce 1911 i nejslavnější obraz historie, vyděsil se básník, že se bude policie zajímat i o osud plastik. I když se snažil ze svého života vypakovat sošky i zloděje, nepodařilo se a jednoho jitra si pro Apollinaira přišla tajná policie. Básník proto strávil ve vězení La Santé několik dní, než ho z cely vysvobodil šikovný obhájce.




Daniel Defoe
Kdyby nebyl Robinson Crusoe dobrodruh s pohnutým životem, nebylo by o čem číst. Jenže on je stejně zajímavý i jeho autor. Krom toho, že by autorem mnoha pamfletů, pracoval jako novinář a zapsal se coby průkopník ekonomické žurnalistiky, obchodoval s punčochami, vínem, loděmi i cibetkami a přivedl na buben několik prosperujících podniků, působil také na dvoře krále Viléma III. Oranžského jako tajný agent.











Jack London
Bylo mu čtyřicet, když zemřel a do hrobu putovalo jeho tělo důkladně použité. Protože jestli se o někom dá říct, že psal přesně tak, jak a co žil, pak to platí pro tohoto spisovatele a reportéra naprosto přesně. Psal o námořnících, neboť se plavil po moři, lovil tuleně a býval členem rybářské hlídky, jeho knihy vyprávějí o zlaté horečce, protože se i on vydal na Aljašku, kde chtěl zbohatnout, v jeho knihách se objevují všelijaké existence, jelikož se živil jako pirátský lovec ústřic a coby tulák bez domova brázdil spolu s dalšími pobudy Spojené státy. I když to zní jako vrcholná romantika, romantický život London nevedl. Svůj talent, nehorázné množství peněz a především zdraví naložil do alkoholu a pak ho v něm nechal zcela utopit. Sám o sobě říkal, že se poprvé zpil do němoty v pěti letech, kdy nesl otčímovi pivo z hospody, a první delirium si přivodil o dva roky později na vesnické zábavě, od puberty se zpíjel pravidelně a dělal to tak dalších téměř třicet let.



Francois Villon
Pravé básníkovo jméno bylo sice de Montcorbier, Villon ovšem z vděčnosti převzal jméno svého dobrodince a zachránce, bohatého kaplana Guillauma de Villon, který ho v šesti letech vytáhl z pařížského dna a bídy. Jeho jménu ovšem nedělal v dalším životě čest. Stal se sice zakladatelem moderní (a nejen francouzské) poezie a praotcem prokletých básníků, toho se však chlebodárce nedožil. Zato musel přihlížet tomu, jak jeho chráněnec žije silně bohémským životem. Ačkoli studoval pařížskou Sorbonnu a měl se stát knězem, jeho povaha se k tomuto povolání příliš nehodila. Protože si chytrý a nadmíru vtipný básník hleděl svého černého hábitu a pití o dost víc než své pověsti, byl celý jeho život lemovaný hrozbami vězením a šibenicí. Jednou to bylo kvůli souboji, jindy kvůli rvačce, kacířství, výtržnostem, dokonce měl viset za loupež a nakonec i vraždu kněze, údajného soka v lásce. Místo provazu nakonec potrestal soud básníka desetiletým vyhnanstvím, musel se pakovat z Paříže a tím zprávy o prvním pořádném rebelovi mezi básníky končí.



Moliére
Ač vzděláním právník, který pocházel z vážené měšťanské rodiny dvorního čalouníka, truhláře a později dokonce královského komorníka, spustil se a místo kariéry notáře s vynikajícím vzděláním se stal komediantem. Marně rodina protestovala, vyhrožovala. Jean-Baptiste propadl divadlu. Aby alespoň váženou rodinu nekompromitoval, začal užívat pseudonym Moliére. Od té chvíle už mu bylo divadlo souzeno, frašky a komedie ho provázely po celý život a nakonec prakticky v zákulisí zemřel. Stalo se tak - velmi příznačně - při čtvrté repríze komedie Zdravý nemocný. Než se vyškrábal na jeviště, poznamenal prý : " Dnes se mi bude špatně hrát." A měl pravdu, lomcovala jím zimnice, sužovala vysoká horečka, bojoval s kašlem a slabostí, ale usmíval se  a hrál jak o život, aby si publikum ničeho nevšimlo. Podařilo se, diváci tleskali jako diví a ocenili herecký výkon, jenže když padla opona, padl i Moliére. A krátce po představení zemřel.   


Jejich místo v literárních čítankách, pamětní tabule a úctu čtenářů jim nikdo nevezme.
Ještě mám v rukávu další zajímavosti, ale to zase příště...

 

 

2 komentáře:

  1. Alenko, konečně jsem si to v klidu pročetla. Něco jsem věděla, něco byla novinka... Protě byli to taky jen lidi, že :o)
    Měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou to takové drobné zajímavosti, které právě vypovídají, že to byli lidi se všemi možnými necnostmi jako ostatní.
      Helenko, týden má být velmi studený, tak ať to ve zdraví přežijeme.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála