čtvrtek 10. března 2016

CO UDĚLÁ MÁMU ŠŤASTNOU ?...

Šťastný život jejich dětí.

 



V úterý byl svátek žen, mezinárodní a mnohé z nás nemají potřebu ho slavit (po zkušenostech v minulosti v zaměstnání-karafiát,utěrka...). Na to ale nechci vzpomínat. Já ho neslavím, neboť nemám ráda svátky "na povel", protože je přeci TEN DEN. Manžel mi kytici přinesl s tím, že to je jen tak, že mne má rád a protože kupoval v květinářství kytičku naší Gábince, která měla svátek, koupil i mně.
Spíš jsem si v ten den uvědomila jiné věci.
Jak to máme v sobě my ženy, mámy.
 
Dostala jsem v úterý sms od nejstaršího syna s přáním k svátku MDŽ.
Minulý týden se z našeho města, kde měl svůj byt, odstěhoval ke své přítelkyni, kde si našel novou práci, takže těch změn bylo najednou docela hodně a hlavně to bylo nečekané, tutlal to do poslední chvíle až jestli mu to opravdu v novém zaměstnání vyjde.  A taky mne zná a věděl, že z toho všeho budu mírně vyvedená z míry :o).
Už ho nebudeme mít nablízku.
Delší dobu žil sám a já mu vždy v legraci říkala, že mu snad nějakou ženu budu muset najít :o). Utěšovala jsem ho po několika rozchodech, že až se to má stát, tak se to stane a tu pravou zajisté najde.
A najednou přišel ten čas a on je zamilovaný, šťastný, září.

Uvědomila jsem si, že se mi uvnitř mého srdce neskutečně ulevilo. Každá máma chce pro ty své děti to nejlepší, ale ono je vlastně nejdůležitější, aby se jim vyvedl partnerský vztah. To je základ všeho štěstí, protože pak jde vše ostatní ruku v ruce. Společně zvládnou nejenom radosti, ale hlavně starosti, které život přináší a někdy jich není opravdu málo. Pokud si dokáží být vzájemnou oporou, dokáží být k sobě tolerantní, překonají vše na té společné cestě. To jsou neměnné základy.
A to jsem mu vždy při našich rozhovorech zdůrazňovala.
A nejen jemu. Mám syny tři.

Jsem na ně pyšná.
Jsou to úžasní chlapi co se nebojí práce, je na ně spolehnutí, dokáží se postarat o rodinu (i sami o sebe), zastanou práci v domácnosti když je potřeba, nestydí se za "ženské" práce. Rádi si budují svá "hnízda".

Vždy jsem jejich neúspěchy, kotrmelce různého druhu, prožívala silně emočně, nespala jsem, stále v duchu probírala co by měli udělat, co neudělali, proč udělali zrovna tohle. Pak jsem si musela říct, že už jsou dospělí a za vše si zodpovídají sami, jsou to jejich životy a musejí se vším prokousat jen oni sami, musejí poznat i ty pády, aby si vážili toho dobrého co jim život nabídne.
A ty si žij ten svůj život - říkala jsem si stále dokola.
Fungovalo to, hodně se mi ulevovalo.

Když vidím prostředního syna jak se mazlí s Jonáškem, jak má v Matýskovi už silného pomocníka, který se v taťkovi vidí, jak jsou všichni pospolu šťastní s Amálkou a Gabčou, jsem za to vděčná a nesmírně šťatná.

Nejmladší syn má vše před sebou, ale má pro vztahy mírný hancicap, který mne, jako mámu, před 12 lety, kdy mu bylo patnáct let, dostal do kolen. Najednou mu začali vypadávat vlasy a žádný lékař nepomohl, jen určili diagnózu - alopecia areata (autoimunitní onemocnění). Několik let nevytáhl paty z domu bez šátku a stále jsme doufali, že nastane změna. Bohužel po lékařském řešení ve Vojenské nemocnici, které bylo chybné, došlo k totálnímu výpadu vlasů, řas, obočí. Je to již nevratné.
Se vším se již dávno smířil. Vždy jsme mu vysvětlovali a utěšovali, že je to jen vnější znak, že ať si váží toho, že je jinak zdravý.
 Nastane i pro něj ten čas, pevně tomu věřím. 

My mámy neseme ve svých srdcích všechny bolesti i radosti našich dětí, tak to máme nastavené, tak to prožíváme a tak to bude do konce našeho života.
Ta neviditelná pupeční šňůra funguje neustále. 

Tak přeji svému nejstaršímu synovi, aby jeho partnerský vztah byl pevný, čistý, aby se on stal oporou a oporu měl, aby si vážil všeho co k němu přišlo, aby ruku v ruce se svou přítelkyní vytvořili domov.

Vždyť co každou mámu udělá nejvíc šťastnou - štěstí jejich dětí...



 

18 komentářů:

  1. Ali, takhle krásně to umí napsat jen srdce milující mámy.
    děkuji za to. Majka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majko děkuji moc. Rodina pro mne hodně znamená.
      Pěkné dny.
      Ála

      Vymazat
  2. Alenko, krásná slova, opravdu, úplně jste mě dostala... já jsem teprve na začátku celé rodičovské anabáze, ale na konci, až si budu také říkat, že si mám žít svůj život, bych byla šťastná, kdybych to viděla stejně jako Vy... a vaši "kluci" mají štěstí, že mají takovou milující mámu... Krásný den, Peťka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peťko moc a moc děkuji. Rodičovství je nejenom velká radost, ale také starost na celý život, protože oni sice odrostou, jsou pak dospělí, ale ten vnitřní strach o ně v každé mámě zůstává, aby se jim dařilo, aby byli zdraví, šťastní, spokojení atd. A ještě aby to máma ustála a "nekecala" jim do života :o) a čekala s radami až si o ně řeknou. Pak je však nádherné to, když přijdou, dají pusu, obejmou, mají starost jak se vám daří, pomůžou když je potřeba. Pak si říkám, snad jsme jim byli dobrým příkladem... Je toho hodně co člověk v sobě má :o), stále jsou to velké city.
      Přeji také krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  3. Velmi silná zpověď. V nejedné tvé větě jsem se (a jistě nejen já) viděla...Prostě to tak máme...
    Alenko, přeji tobě a tvé rodině spoustu hezkých a zdravých společných chvil.
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Helenko.
      Když si tak přemítám, není vlastně ani jediný den, kdy bych na ty své kluky nemyslela :o)).
      Měj hezký večer.
      Ála

      Vymazat
  4. Alenka ... krásne slová ... v mnohom akoby som čítala o sebe ... Mám tiež syna, ktorý pred pár rokmi odišiel do vzdialeného mesta, vlani si kúpil byt a spolu s priateľkou si budujú svoj domov ... teda ... keby si vedela, ako chápem tvoje pocity ... pocity milujúcej mamy, ktorá je šťasná a teší sa z rozletu svojich detí ...
    Prajem tebe a celej tvojej rodine všetko dobré ... Laura

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Lauro. Jsem přesvědčená, že my mámy to tak máme nastavené a mnohdy se s tím prostě nedá nic dělat :o). Ale já jsem za to ráda, jak za ty "starosti", tak hlavně za ty radosti.
      Měj krásné dny Lauro.
      Ála

      Vymazat
  5. Narazila jsem na tvůj blog teprve nedávno a určitě se budu vracet, protože píšeš moc hezky (kam se na tebe hrabu). A taky proto, že jsi mi věkově asi blízko. Mám syna, co už bydlí dva roky sám (byť kousek od nás), tak tenhle článek je i tak trochu o mých pocitech...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Stáňo nejen za návštěvu, ale i za komentík a za to, že se ti u mne líbí :o).
      Přeji krásné dny.
      Ála

      Vymazat
  6. Alenko,
    velmi silné, velmi krásné. Je z toho cítit vše podstatné - obrovská láska, vřelost, víra, něha, i trošku obavy, které jsou v určité zdravé míře zcela přirozené. Držím pěsti oběma synům - tomu, co se mu otvírá s přítelkyní nový svět i tomu, co na své štěstí čeká. Ta pravá chvíle a ta pravá slečna se už jistojistě blíží.
    Katka ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko moc děkuji, napsala jsi to hezky a já pevně věřím, že má přání budou vyslyšena.
      Měj se hezky.
      Ála

      Vymazat
  7. Alenko, jsem dojatá a musím napsat,žes to napsala moc krásně..o to víc jsem smutná z dalšího příspěvku..Určitě bude vše brzy zase v pořádku a vše zlé se v dobré obrátí..Moc Ti to přeji. Jinak tvůj nejmladší syn má stejnou diagnózu jako mojí dcery kamarádka. Každopádně si myslím, že u holky je to horší, protože dnes kluci chodí dohola, i když nemusí. Chci jen napsat, že Renátka je vdaná a má rodinu, takže to o vzhledu určitě není..Je to přesně tak,jak ty píšeš a životní štěstí na každého určitě někde čeká.. My mámy musíme věřit v to, jak jsme je vychovaly a jen doufat, že vše bude dobré..Moc držím pěsti a myslím na Tebe! Inka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inko to byl zvrat jak hrom. Na jedné stránce píši o štěstí, a na druhé jsem ponořena do zármutku. Jenže takhle to v životě prostě chodí.
      Tato diagnoza je u děvčete určitě daleko horší, to jsem vždy také synovi říkala. Ta, která nebude řešit vzhled,ale uvědomí si jeho báječnou povahu, ta zajisté někde už je a je to jen otázkou času kdy se v jeho blízkosti objeví. Já tomu pevně věřím.
      Děkuji ti Inko za hezká slova.
      Ála

      Vymazat
  8. Alenko krásně jsi vyjádřila nás maminky. I když jsou už naše děti dospělé, tak se s nimi radujeme a stále se o ně bojíme. Prožíváme s nimi jejich radosti a ještě víc intenzivně strasti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali takhle já to cítím a proto mne tak sebralo to co se následně odehrálo. Ale už je mi lépe a stojím zase pevnýma nohama na zemi. Své starosti si každý musí hlavně řešit sám, bez rodičů.
      Ála

      Vymazat
  9. Alenka, krásne si to napísala. Cítim to presne tak, ako som čítala tu vo tvojich myšlienkach. Ano..je pre nás ťažké, keď naše dieťa vyletí z hniezda.. ked už nemáme možnosť skryť si ho pod naše ochranné krídla. Tiež to takto cítim, ale viem, že život prináša tieto veci a je to v nás - matkách..ten neustály pocit strachu o svoje deti.. jediné, čo môžem, je modlitba za ne..a to aj robím. Dáša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Dášo.
      I když už jsou naše děti mimo rodičovský domov, stále jsou v našich myslích, stále se o ně bojíme a vše s nimi prožíváme. Avšak jsou to jejich životy a už si za vše zodpovídají sami.
      Měj krásné dny.
      Ála

      Vymazat

Děkuji za návštěvu a čas, který jste mi věnovali.
Vážím si toho a jsem za to ráda.
Ála