pondělí 30. listopadu 2015

I U NÁS ZAČAL...

adventní čas.
Občas se mi stávalo, že jsem adventní věnec a výzdobu vytvářela v sobotu večer před prvním adventem, ale letos bylo vše jinak, v předstihu, v poklidu, s hezkým pocitem pomalu plynoucího času. Sama sobě jsem si řekla, že stejně stále nejvíce platí, že v jednoduchosti je krása a tak jsem probírala svou vánoční krabici a volila jen drobnosti. 
Adventní věnec jsem vždy zdobila větvičkami ze zahrady, které po třech týdnech již ztrácely barvu i vůni a tak jsem letos volila změnu a použila pouze šišky na již hotový kovový korpus.


Při včerejším zapálení první svíčky bylo hned znát, že jsem zakoupila ne zrovna kvalitní sadu čtyř stejných svící, ani ne v půlce se již roztékala. Musím se podívat po lepších. Dnes je všude přehršel svíček, ale pokud člověk chce, aby svíce hořela a nevytekla po chvíli všude tam, kde ji ale vůbec nechceme mít, musí si dávat opravdu pozor na výběr. Někdy si říkám, proč vůbec takové nekvalitní zboží vyrábějí.

Když jsem si naaranžovala malé zákoutí v obýváku s Andělkou, kterou jsem loni dostala od mého muže pod stromeček, měla jsem radost jak jí to sluší ve společnosti dřevěných stromků, které jsem letos zakoupila. Stromky jsem osvětlila malými LED žárovičkami na lanku, na kterém visí malé měděné stromečky. Hvězdy jsem doplnila malými kouličkami, kousky skořice a malým skleněným andělíčkem. Přidám ještě několik kvítků badyánu (zrovna mi došel), aby vůně byla intenzivnější.






 Sobotní den byl ve znamení rozsvěcení vánočního stromu v našem městě, spojený s hudebním programem písní a koled od těch nejmenších školkových dětí, po ty již talentované, vzdělávající se v ZUŠ, a nechyběl ani místní ženský sbor. 
Naprosto jsem nečekala, že zde zažiji veliké překvapení.
Popíjeli jsme s mužem z kelímků svařáka, poslouchali a rozjímali, když se k nám přiblížila paní s dotazem, zda jsme Hajní.
Při odpovědi, že ano, jsem se jí zadívala do tváře, do očí a v tu chvíli jsem jen vyhrkla - Maruško jsi to ty ? Ihned jsem poznala svoji bývalou kolegyňku, se kterou jsem se neviděla 26 let, po mém odchodu na mateřskou se třetím synem, jsem se již do zaměstnání nevrátila, ona se pak po pár letech odstěhovala z města a od té doby jsme se nepotkaly, ve víru všech tehdejších událostí jsem na sebe neměly nijaký kontakt.
Byla to moc hezká chvíle, až mne to dojalo, že zrovna v tentoo předvánoční čas se naše cesty setkaly. V rychlosti jsme si řekly to nejdůležitější, vyměnily telefonní spojení a rozloučily se.
Jsem tak ráda, že jsem ji viděla a moc doufám, že to nebylo na tak dlouhou dobu jak doposud. V hlavě mi dlouhou chvíli kmitaly vzpomínky.

Zaposlouchali jsme se s mužem ještě do letošní zajímavé hudební vsuvky a to mobilní zvonové hry. Nejtěžší zvon vážil 860 kg.





Bohužel už jsme se nemohli zdržet na rozsvěcení vánočního stromu, odjížděli jsme večer na Poslední leč, na mysliveckou zábavu do jedné vzálené vesničky, kde krásně drží tuto tradici a tak nás tížil čas.
Tentokrát jsme nic nevyhráli, ale loni to byl dvoukilový kousek masa. Ne pokaždé má člověk štěstí na výhru.

Před námi jsou adventní koncerty, snad se mi zadaří jich shlédnout co nejvíce a nasát vánoční atmosféru, zklidnit spěch, rozjímat a přemýšlet co nám letošní rok přinesl, co možná i vzal, ale hlavně si v duchu 

PŘÁT ZDRAVÍ, ŠTĚSTÍ PRO VŠECHNY MÉ NEJMILOVANĚJŠÍ ...

 

čtvrtek 26. listopadu 2015

TVAROHOVOU VÁNOČNÍ ŠTOLU...

si vždy pekla na vánoce moje mamka, moc jí chutnala. 
Recept jsem kdysi vyzkoušela také
a už u nás zůstal jako součást vánočních laskomin vedle cukroví a vánočky.
Vzhledem k tomu, že je výtečná dobře rozleželá, nasáklá máslem a cukrem,
začala jsem péct, neboť nepeču pouze jednu pro nás, ale jedna dorazí k jednomu synovi, o druhou se podělí další syn s dědou, třetí zůstane u nás.
Pravdou je to, že když jsem ochutnala před několika lety na vánočních trzích v Drážďanech pravou německou, mé chuťové pohárky byly v pozoru, jemně si nechaly rozpouštět v ústech tu dobrotu a vyzobala jsem i všechny drobečky. Tyto štoly se samozřejmě nedají vůbec srovnávat.
Avšak pokud na tvarohové štole nešetříme a dodáme do těsta všechny ty dobroty, které se tam jen vejdou, pochutnáme si také.

 - foceno večer, takže nic moc - 

Bohužel štolu jsem nemohla nafotit nakrojenou, abych vám navodila chutě, protože po řádném vychladnutí se zabalí do potravinové fólie a schová se do úkrytu, který znám jen já. Kdybych to neudělala, kdo ví jak by to s vánoční štolou dopadlo do vánoc.

Kdo chce vyzkoušet, recept je zde :




Štóla je druh pečeného vánočního moučníku. Uvnitř je zapečené například sušené ovoce a ořechy a z vrchu je štóla posypaná moučkovým cukrem. Má tvar bochníku, který má připomínat „malého Ježíška zabaleného v plenkách“ a pochází z Německa. Stejně jako u národních jídel existuje tolik variant kolik je oblastí, jen v sousedním Sasku lze nalézt Krušnohorskou štólu, Vogtlandskou štólu, Lužickou štólu a také nejznámější Drážďanskou štólu. Právě v Drážďanech měla být podle historických zdrojů poprvé upečena.

- štola drážďanská -


Nu a to je pro dnešek vše, já jdu péct další štolu...




-zdroj obrázku drážďanské štoly a textu o štole Wikipedia- 

středa 25. listopadu 2015

SÁČKOVÉ DESATERO...

Navzdory ekologickým trendům je igelitový sáček ve většině domácností stále nepostradatelný a používaný.
Zkuste jeho potenciál využít ještě více.




* ustřihněte u sáčku růžek, naplňte krémem či polevou a získáte prostředek na zdobení dortů nebo cukroví

* uzavřete ovoce do sáčku - rychleji uzraje

* mražené maso správně rozmrazíte, když je v sáčku ponoříte do studené vody

* potřebujete-li rozdrtit piškoty, vložte je do sáčku a několikrát po nich válejte válečkem na těsto

* máte mastné ruce a zvoní telefon - navlékněte na ruku sáček

* přísady na sekanou uzavřené v sáčku snáze prohnětete a promísíte

* recept v papírové podobě zabalte před vařením či pečením do sáčku - ochráníte jej před znečištěním

* ořechy nejlépe rozdrtíte, když je v sáčku roztlučete kladívkem

* těsto zpracujte v sáčku - nebude se vám lepit na ruce

* plyšové hračky vašich dětí vložte v sáčku na 3-5 hodin do mrazáku, nízká teplota zničí roztoče





 Třeba se vám nějaký tip bude hodit...








-zdroj textu magazín Domov- 

úterý 24. listopadu 2015

SNĚHOVÉ VLOČKY...

se nám začaly objevovat za okny. Sice v žádném velikém množství (alespoň u nás), což spousta řidičů zajisté uvítá při každodenní povinnosti se dopravovat do zaměstnání autem a o kalamity na silnících vůbec nestojí.

Já jsem si vločky letos vybrala jako háčkované doplňky k malým vánočním dárkům pro mé kamarádky.





Zatím mám hotových deset kousků v barvě bílé, ale ještě se chystám uháčkovat barevné, ale na ně si musím zakoupit záclonové kroužky :o).
Budou trochu slavnostnější.

Nechte se překvapit...

 

pondělí 23. listopadu 2015

PLÉD ZE ZBYTKŮ...

je hotový a spotřebovala jsem skoro všechna zbytková klubíčka, která
by už příliš uplatnění nenašla.
Pročistila jsem si svou část pracovny, kde shromažďuji příze, uvolnilo se mi místo a já honem rychle nakoupila nové.
Využila jsem slev na příze od Dropsu a tak čekají na svůj čas krásná vlněná přadýnka. Nápady již mám, ale nyní nebudu načínat žádnou novou práci, čas musím věnovat přípravám na svátky.
Já se znám, jakmile mám něco rozháčkovaného, neustále mne to láká pracovat s háčkem a ostatní odkládat na druhý den.
A to prostě teď nejde :o).







Konečně jsem vyzkoušela borduru z bambulek a moc se mi líbí. Použila jsem ji pouze na krátké kraje, celý pléd je nejprve obháčkovaný dlouhými sloupky přízí bílé barvy a pak doplněná bordura.

Až se košík opět malými klubíčky naplní, už dnes vím na co se spotřebují.

Bude to další pléd a možná ve tvaru trojúhelníku...

 

neděle 22. listopadu 2015

NOVÉ VÁNOČNÍ DOPLŇKY...



Vždy si říkám - stačí co máš již doma, jenže jak odolat, když si jdete koupit svíčky například do Kik a tam plno nádherných věcí, stavíte se v Lidlu nebo Penny pro drobný nákup a tam zase na vás číhá drobnost, co vás nenechá odejít s prázdnou. A to nejezdím do velkých nákupních center, protože tyhle velké prostory z duše nenávidím. Stále mám ráda malé obchůdky, kde mám na výběr čas, nikdo do mne neustále nedrká vozíkem, neřvou na mne stále dokola se opakující koledy, kde prohodím pár slov s prodavačkou, která mi poradí třeba i s výběrem, kde cítím, že jsem tam vítaná zákaznice. Bohužel ale obchůdku nepřibývá, spíše naopak.






 
Dřevěné stromky, hvězdy různých velikostí mi učarovaly zejména proto, že mám ráda dřevo a jejich zdobení měděnou barvou se mi hodí jak do interiéru obývacího pokoje, tak i k vánočním ozdobám, které používám na stromek. Mám ráda tyhle teplé barvy.


A tyto plechové dózy různých velikostí i s miskou ? No to prostě nešlo odolat.
Všechna má předsevzetí jsou vniveč.

Včera u nás začal poletovat sníh a chvílemi docela hustě, ale na zemi se příliš dlouho neudržel, avšak i tak to byla malá předzvěst, že zima nás určitě  nemine, že si užijeme sněhové nadílky, že budeme pozorovat poletující sněhové vločky, budeme vařit výborné zimní čaje, grog, punče, víno svařené. Byla bych ráda, kdyby sníh padal právě na vánoční svátky, umocňovalo by to báječně tu sváteční atmosféru.

Necháme se překvapit...


sobota 21. listopadu 2015

DO POSLEDNÍHO KLUBÍČKA...

jsem se rozhodla zpracovat zbytky všech možných přízí, které jsem nasyslila v košíku. Větší, menší i hodně malá klubíčka už bylo nutné zlikvidovat. Nedokážu jen tak ty malé zbytky "vyhodit", vždy přemýšlím jak by bylo možné je zpracovat a ještě využít.

A tak došlo na háčkování barevného plédu, který zajisté najde uplatnění při posezení během chladnějších večerů na pergole. Rozhodla jsem se, že nebudu nijak skládat barvy, aby se k sobě hodily, ale budu brát jednotlivá klubíčka jak mi přijdou v košíku pod ruku.




Zvolila jsem vzor babiččiných čtverců, který je jednoduchý a v té barevné záplavě i zajímavě vypadá.
Klubíčka rychle ubývají, pléd přibývá a na závěr ho ještě obháčkuji malou bordurou, na to jsem si vyčlenila oranžovou a bílou barvu, které bylo nejvíce.
Teď jenom rychle pléd dodělat a pustit se již do vánočních témat. Letos budu zřejmě háčkovat větší vločky jako doplněk k vánočním drobným dárkům pro mé kamarádky.

Začínám se těšit na vánoce...

 

pátek 20. listopadu 2015

KARÍ S KVĚTÁKEM A MRKVÍ...

nebo-li - zeleniny není nikdy dost.

Jsem ráda, že i když v mé rodině je naprostá převaha mužů, jedí zeleninu, luštěniny velmi rádi. Vypočítala bych na prstech jedné ruky jídla, která rádi nemají či se jim naprosto vyhýbají.
Vzhledem k tomu mohu vařit pestře, mohu zkoušet nové recepty, mohu experimentovat. Jsou to moji milí,vděční strávníci :o)).

Například květák je vděčná zelenina, u které vždy najdu recept, který neznám a který jsem ještě nevařila.
Každý den nahlížím na blog Kuchařky ze Svatojánu a zajímavé recepty si ukládám, neboť její variace na zeleninová jídla jsou snad nekonečná a to mne baví. A zde jsem také objevila 

Karí s květákem a mrkví


 Připravíme si rýži jak jsme zvyklé (já používám rýžovar), jen k ní přidáme 100 g rozinek sultánek a lžičku kari.

Jeden květák rozebereme na růžičky, asi 4 mrkve pokrájíme na špalíčky.
V pánvi rozehřejeme tři lžíce oleje a osmahneme na něm pokrájenou cibuli, lžičku kari a jednu nadrcenou chilli papričku. Přidáme zeleninu, zalijeme 250 ml zeleninového vývaru a dusíme do poloměkka, zelenina musí zůstat křupavá !
Vmícháme 150 g smetany, 300 g nakrájeného ananasu (může být kompotovaný), prohřejeme a vmícháme šťávu z půlky citronu a osolíme.

 Jednoduché, rychlé a velmi chutné.
Můj muž má rád nasládlá jídla, takže došlo na přidávání...

 

čtvrtek 19. listopadu 2015

DVĚ STŘÍBRNÉ KOULE...

jsme dostali s mým mužem od Amálky a Matýska.
 
Malý dárek jen tak.
Pro radost.
Pro potěchu srdce.
Pro láskyplné objetí.
Spojené s dojetím.

Když dostanu dárek jen tak, jsem v rozpacích.
Vždy dárky velice ráda dávám a těší mne radost druhých.




Malé, kulaté, stříbrné štěstí...

Naše děti,naši vnuci, děti budoucnosti.
Co je však vůbec čeká ? 

______________________________________________

ZAMYŠLENÍ POD ČAROU :

Stále víc mne trápí situace, která nyní panuje v Evropě, v naší blízkosti. Sleduji zprávy a není mi vůbec lhostejná ta nenávist, která vede k fanatickému zabíjení naprosto nevinných lidí.Vadí mi neschopnost politiků a vysokých úředníků EU chránit rozhodně, energicky a razantně naše hranice. Rozpřáhnout náruč bez rozmyslu, zvát a vítat masu lidí, kteří nikdy nepřijmou naše demokratické hodnoty, náš způsob svobodného života a vždy se budou na evropském území cítit ponižovaní, druhořadí, bez budoucnosti, nebylo, není a nemůže být nikdy rozumné.  Oni jen očekávají zlepšení své ekonomické situace, uvěřili propagandě skupiny pašeráků lidí, kteří nyní vydělávají milióny denně z jejich naděje.
Západoevropské mocnosti se však chovají tak, jako by měl právo na vstup do Evropské unie každý, v jehož zemi panují nepokoje, jako bychom my měli být těmi, kdo jejich problémy vyřeší a zlepší jejich život. To ale přeci nejde. Vždyť to už se jedná o stovky miliónů lidí. Povinností národních a evropských vůdců je především se postarat o své občany a o stabilitu jejich zemí.
Logicky není přeci myslitelné a ani uskutečnitelné, aby si lidé z méně úspěšných zemí přicházeli do Evropy nabrat to vše, co jim ve vlasti chybí. Proč vidíme v hromadných skupinách migrantů tolik mladých mužů, které nejvíce zajímá kde si dobijí mobil ? Proč nebrání svou vlast ? Kde tihle mladí lidé berou tolik peněz pro pašeráky a převaděče ? Složila se na poplatek celá jejich rodina, která čeká "doma" až se oni někde v Evropě usadí a pak přijdou za nimi ? To je smysl jejich cesty ? Jak chtějí integrovat své rodiny, když žena nesmí pracovat a tím pádem se nenaučí nikdy řeč hostující země ?
Paní kancléřka v odpovědích na výtky, které se na ni snášejí ze všech stran, nyní tvrdí: cituji - " Je mi jedno, jestli mám vinu na přílivu utečenců, ale teď tady prostě jsou."
Kdyby byla hned zpočátku ze strany EU důsledná a energická obrana vnějších hranic, kdyby okamžitě došlo k vyslání pomoci, jak vojenské tak složek policejních, Řecku a Itálii, tak by nedocházelo k tolika problémům, jimž nyní čelí celá Evropa.
Dojde k násilí, neboť jinak se ta šířící lavina nedá zastavit. A nemuselo by, kdyby politici jednali okamžitě a trvali by na dodržování zákonů, které sami v evropské komisi uzákonili. Migranti jsou na našich územích naprosto nelegálně. Naše republika má mezi běženci špatné jméno a to díky nekompromisnímu setrvání názoru vlády, že se musí dodržovat mezinárodní dohody. To migranty odradilo a ti co se zde nyní zdržují, nechtějí v naší zemi zůstat, chtějí do Německa. Což potvrzuje ten fakt, že většina migrantů hledá především ekonomické výhody. Kdyby prchali před válkou ze strachu o život, tak by zůstali kdekoli na cestě, kde budou mít střechu nad hlavou, kde budou mít k dispozici stravu, kde mohli požádat o azyl a tam čekat na úřední rozhodnutí
Problémy migrantů je nutné řešit v jejich zemi.

A nezapomínejme, že pomoc bližnímu znamená v první řadě pomoc bližšímu, jehož problémy, starosti známe a můžeme je nejen svou pomocí ovlivnit, ale také dopad naší pomoci kontrolovat...

středa 18. listopadu 2015

ČÍNSKÉ NUDLE SE ZELENINOU...

další z rychlých, chutných receptů.
Čínské nudle máme rádi, mám je vždy doma v zásobě, neboť když je potřeba nějaké fofr jídlo, sáhnu po nich.


ORIENTÁLNÍ ZELENINOVÉ NUDLE
(recept jsem čerpala z Kuchařky ze Svatojánu)

- 6 lžic oleje (použila jsem olivový)
- 2 cibule
- 2 stroužky česneku
- 150 g vyloupaných arašídů (nepoužila jsem)
- 2 barevné papriky (použila jsem žlutou a červenou)
- 1 střední cuketa
- sáček nudlí (250 g)
- 2 lžíce octa
- 50 ml olivového oleje
- 1 malý citron
- sůl, čerstvě mletý pepř, špetka chilli

Na pánvi osmahnout cibuli, česnek, arašídy (nepoužila jsem), přidáme na kousky pokrájené papriky, cuketu a smažíme asi 15 minut.
Připravíme dle návodu nudle, vmícháme k zelenině, osolíme, prohřejeme.
Připravíme zálivku z oleje, octa, štávy a kůry z citronu, soli, chilli a pepře a vmícháme ji do nudlí.



Byla to veliká dobrota, já mám tyhle zeleninová jídla moc ráda.
 
Když přidáme maso, ať kuřecí, krůtí nebo vepřové pokrájené na malé kousky, orestované na trošce oleje na druhé pánvi, máme výborný rychlý oběd jako jinou variantu...
 
 

úterý 17. listopadu 2015

ČEPICE, BARETKY A ŠÁLY...

jsou nyní mým hlavním háčkovacím programem.
Teplejší baretka pro Amálku dopadla tak bezvadně, že ji nosí ač nemrzne, ale bez ní do školy prostě nechce jít. To je pro mne ta největší odměna.



Přála si bambuli, tak je s bambulí. Ony ty čapky s nimi vypadají opravdu moc hezky. Háčkovala jsem z vlněné příze Karisma od Dropsu a l lemu jsem přiháčkovala ozdobné obloučky. Barva je moc krásná a líbila se i jí, což bylo rozhodující. 

Pro Jonáška jsem chtěla k čepici uháčkovat i šálku, ale pak jsem zahlédla v návodech na Dropsu šálku pletenou, provlékací a bylo rozhodnuto. Vzala jsem po několika letech opět do rukou jehlice a musím se vám přiznat, že v první chvíli jsem byla úplně zmatená s nahozením oček :o), motalo se mi to s řetízkovými oky. Naštěstí to byl opravdu jen náhlý výpadek a rychle jsem se vzpamatoval a jehlice během chvilky cvakaly jak o závod. Za večer u televize byla šálka hotová, druhý den jsem začistila a předala hotové výrobky dětem.


  
Háčkovala a pletla jsem pro Jonáška z příze Elian Nicky a protože mi tyrkysová barva příze nevystačila, druhý cíp je dopleten barvou přírodní světlou, kterou byla obháčkovaná čepička. Prostě z nouze cnost a nakonec se mi to líbilo.

Dnes jsem doháčkovala čepici pro Matýska. V pondělí měli děti ředitelské volno a tak u nás byl celý den, přespal a po obědě šel dnes domů. Čepici jsem mu vyzkoušela, dodělala bambuli a když odcházel, nasadil si ji na hlavu a já ji ani nestihla vyfotit. Někdy je to fakt mazec s tím focením, jakmile to neudělám hned, později je už výrobek z domu pryč. 


Tak snad ho ulapím o víkendu :o).